Až stovku dronů měsíčně sestaví tým nadšenců kolem české iniciativy Spark spolek. Výkonné a levné kvadrokoptéry míří na Ukrajinu, opačným směrem přicházejí nahrávky jejich úspěšného nasazení na frontě. „Spolupráce českých inženýrů a ukrajinských vojáků je perfektní. Budu jen ráda, když všechny poznatky z vývoje budu moci přenechat českému státu,“ říká zakladatelka iniciativy Lesja Kopčuková.
Zvenčí by nikdo neřekl, že nenápadný rodinný domek na okraji Prahy je centrem ambiciozní technologické operace na podporu Ukrajiny. Stačí ale vyjít do prvního patra a ocitáte se v ráji modelářů, kutilů a geeků.
Podél stěn jsou vyrovnány hučící 3D tiskárny, v regálech se štosují zkompletované baterie a kostry dronů s namontovanými motory. Pod vlajkami ukrajinských jednotek se činí čtveřice mladých mužů se šroubováky a pájkami, oči zabodnuté do titěrných šroubků a čipů.
Po utajené dílně nás provádí dvoumetrový technik Michal (nejde o jeho pravé jméno, přeje si zůstat v anonymitě) a ukazuje nám modré organizéry s připravenými součástkami: flight controllery, radiopříjímače, 3D tištěné držáky na antény, videovysílače, kondenzátory a regulátory.
Právě na nich mi vysvětluje, jak extrémně vysoké proudy tečou v relativně malém dronu. „Může jím protékat až sto ampérů. Pro srovnání: tramvaj se při rozjezdu dostává na pět set ampérů. Náš regulátor zvládne ve špičce čtyřikrát šedesát ampérů – tedy na každý motor. K tomu musíme použít dostatečně silný napájecí kabel a přidat co nejlepší kondenzátor.“
V dalším organizéru leží hromádka malých analogových kamer, jedna přijde zhruba na šest stovek. Sice neposkytují tak dobrý obraz jako oči čínských maviců, na druhou stranu daleko lépe fungují za šera. „Používáme kamery s velkými senzory, se kterými se dá létat i při špatných světelných podmínkách. Kolem vás může být úplná tma, ale v brýlích vám přijde, že se pomaličku stmívá,“ vysvětluje nám Michal.
Technici ze Spark spolku dokážou jednu kvadrokoptéru sestrojit za několik hodin. První na řadě je skelet z karbonu nebo kovu: musí být dostatečně pevný, aby vydržel ohromné síly generované motory. Jejich připojení přichází na řadu v druhém kroku, pak se instaluje letový řadič, regulátory, antény, video vysílače a přijímače.
Nakonec se připojí kamery a stroj se otestuje z hlediska funkčnosti, dosahu, stability a finálního doladění softwaru. Zkoušení probíhá výhradně v interiéru, s podomácku sestaveným a neregistrovaným dronem se venku létat nesmí. S každým dronem na bojiště východní Evropy směřuje čtveřice desetipalcových vrtulí a baterie vážící jeden a půl kilogramu.
Spark spolek si baterky sestavuje sám a i díky tomu se mu výrobní cenu u jednoho dronu podařilo stlačit na 12 tisíc korun. „Drony i baterie skládáme z prvotních komponentů za nejnižší možnou cenu. Cílem je dodat za vybrané prostředky co nejvíce dronů. Nejde o to donekonečna vylepšovat a vymyslet něco zázračného, to bychom pak na Ukrajinu nic nedodali,“ vysvětluje Michal.
V Česku podle něj existuje asi pět nebo šest podobných iniciativ, ne všechny ale stroje samy montují úplně od píky. „Jiné skupiny kupují hotové drony. My se je snažíme stavět přímo podle požadavků ukrajinských jednotek. Komunikujeme s nimi, přesně říkají, jaké video, vysílače nebo další součástky řízení by tam chtěly,“ dodává Michal.
Pak už stačí drony zabalit a odvézt dva tisíce kilometrů na východ. Úmornou cestu odřídí Lesja Kopčuková, energická podnikatelka a zakladatelka Spark spolku, která v Česku žije přes dvacet let a do začátku války se věnovala provozu zakázkového krejčovství a výrobě mýdla.
„Máme skvělý tým asi dvanácti proškolených lidí. Máme tu inženýry, kteří od začátku války pomáhali při vývoji, takže je to dron dělaný přímo na míru. Spolupráce českých inženýrů a ukrajinských vojáků je naprosto perfektní,“ vysvětluje Lesja Kopčuková před velkou vlajkou posetou nášivkami jednotlivých ukrajinských brigád a praporů, se kterými spolupracovala.
Drony z její dílny pravidelně dostává pět jednotek, poptávku ale ani zdaleka nestíhá uspokojit. Navíc se musí potýkat s rostoucími náklady, protože Čína výrazně omezila export klíčových komponentů.
„Snažíme se některé díly nahrazovat vlastními z 3D tiskáren, ale klíčová je elektronika. A tam se bez Číny neobejdeme. Nakonec jde vždy o peníze, proto neustále hledáme finanční prostředky,“ dodává Lesja Kopčuková s tím, že poslední dodávku dronů jí pomohl zafinancovat Dárek pro Putina.
Název známé české iniciativy svítí také na záběrech, které jí před pár dny poslali příslušníci 102. brigády teritoriální obrany ze Záporožské oblasti. Dron z pražské dílničky na videu vlétá do blindáže, na druhém videu z rozvědného dronu je vidět jak ruským zákopem otřese výbuch. Mise splněna.
