Říká se, že všechno zlý je k něčemu dobrý. Jedním příkladem je, že díky mnoha idiotskejm výmyslům vlád a totalitních nadnárodních organizací, obzvlášť trapnejm mediálním lžím a následnejm drastickejm změnám ve společnosti v nedávnej době nám zase přibylo pár lidí, kteří si uvědomili, že ten život asi bude o něčem víc než jen o tom, co vidíme jasně kolem sebe.

Že ten model „jíst, pít, spát, rozmnožovat se, pracovat a čumět na televizi“ nemá žádnou pointu, a že život by možná nějakou mít měl. Podvody, lži a manipulace posledních let ukázaly lidem jasně, že „všechno je jinak“, a mnozí se tudíž začali zajímat o to, jak to teda vlastně všechno je.

V oblasti politiky, bankéřství, životního prostředí a podobně se dá k pravdě dojít relativně snadno. Stačí přestat sledovat oficiální zdroje (dez)informací, který evidentně lžou od rána do večera a pak ještě od večera do rána, najít si nějaký lepší, občas si přečíst nějakou knížku, a pak už se věci přirozeně vyjasní.

V nějakym bodě ale člověk narazí na to, že to má všechno nějaký hlubší kořeny, který sahaji za hranice týhle planety a tohodle jednoho hmotnýho života. A kdo začne poctivě hledat pravdu, toho zajímá, kam ty kořeny vedou a o co tu vlastně opravdu jde.

Tady ale lidi naráží na problém, kterej se pro spoustu z nich zdá nepřekonatelnej. Na svoje otázky sice tu a tam objeví nějaký „odpovědi“, ale ty odpovědi jsou „neověřitelný“. Nebo se to tak aspoň jeví. Tenhle problém vzniká hlavně pro lidi, kteří jdou zásadně na všechno „vědecky“ a o všem potřebujou mít důkazy, protože jinak to pro ně nemá hodnotu.

Vědecká metoda je dobrá věc (a bylo by hezký, kdyby ji vědci opravdu pořádně používali, což se jim poslední dobou moc nedaří), ale má svoje omezení. V podstatě je limitovaná na 3D svět, protože cokoliv za hranicema 3D neumí změřit. Vědecká metoda je o ověřitelnosti, a ne všechno se dá (aspoň z pozice bytostí limitovanejch možnostma fyzickýho těla) ověřit. Mělo by ale bejt očividný, že to, že se něco nedá ověřit, ještě neznamená, že to neexistuje nebo to neni pravda. Máme potom na výběr se buď omezit jen na tu ověřitelnou část světa a smířit se s tim, že víc nikdy vědět nebudeme, nebo prozkoumat ten zbytek nějakejma jinejma metodama. To je volba každýho jednotlivce.

Kdo neni zombík, toho asi někdy napadlo zamyslet se nad tim, proč tady je, jakej je smysl jeho života, co by tady měl dělat, a jak celej ten vesmír funguje. A nejspíš se pokusil odpovědi na tyhle otázky někde hledat. (A když narazil na to, že konečná odpověď je ’42‘, tak ho to jaksi neuspokojilo.) Někteří jsou ale brzo odrazeni tím obrovským množstvím nejasnejch a protichůdnejch informací a dospějou k závěru, že tyhle odpovědi najít nelze a pravda se zjistit nedá.

To je ale jen další zákeřná past Matrixu. To je přesně to, co systém chce, abyste si mysleli. Pokud uvěříte, že se pravda nedá objevit, tak se o to ani nebudete pokoušet a samozřejmě ji neobjevíte. Tahle „nemožnost“ dobrat se takovejch pravd je ale jen iluze. Je to těžký? Určitě. Nemožný? Rozhodně ne. Ten „problém“ neni nepřekonatelnej.

Další, co lidi odradí, je to, že do informačního pole je vlejváno ohromný množství dezinformací v pravym slova smyslu (který šíří jak agenti, tak užiteční idioti), což má vyvolávat pocit, že všechny informace o ezoterickejch tématech jsou bláboly. Samotný slovo „ezoterika“ pak chytá negativní nádech, k čemuž přispívaji masmédia, který s nim zacházeji stejně jako se slovem „dezinformace“ – používaji ho špatně, zkresleně, a se záměrem manipulovat. Slovo „ezoblábol“ je pak neodmyslitelnou zbraní ignorantů jak v mainstreamu, tak v alternativě, proti čemukoliv, čemu nerozumí.

Sám bych se tomu termínu „ezoterika“ z tohodle důvodu taky radši vyhnul (stejně jako mnoha dalším), ale lepší mě nenapadá. A koneckonců význam je ten, že „ezoterický vědění“ je takový, kterym disponuje jen úzkej okruh lidí. Což tady platí, protože v první řadě jsou z tohodle okruhu vyloučeni všichni zombíci, a to je většina lidí. Otázka smyslu života je ve svojí podstatě ezoterická, protože drtivá většina lidí do ní nikdy nepronikne. Pokud vás smysl života zajímá, nějakej tej „ezoterice“ se nevyhnete, ať tomu budete řikat jakkoliv.

Zároveň bát se ezoteriky, protože nemáte jistotu, co z dostupnejch informací je pravda, je jako bát se hrát nějakou hru, protože nevíte, jestli vyhrajete. Kde je potom nějaká sranda? Celý 3D je o operování v nejistotě a tápání ve tmě. Pokus-omyl. Kdo nic nezkusí, nic se nenaučí.

Poznávání hlubších pravd (což je v podstatě o čem ezoterika je, takže posmívání se ezoterice je vlastně oslavování povrchnosti) neni o tom, že vám to nějaká vědecká studie vysvětlí a ověří. Je to o vlastním celoživotním hledání sebe sama a svýho místa ve vesmíru. „Dokazování“ něčeho někomu jinýmu tu nemá co dělat. „Ověřit“ si věci můžete jen vy sami pro sebe, vlastní zkušeností, pokud se vám k tomu naskytne nějaká vhodná příležitost.

Jelikož se taková příležitost naskytnout nemusí, nebo to může trvat hodně dlouho, nezbejvá než naučit se operovat tak trochu ve tmě. Ta tma ale nikdy neni úplná. To světlo jste vy – vaše vědomí a vědomosti. Čím víc jich nasbíráte, tím líp budete vidět na cestu.

S omezeností vědecký metody tu souvisí i omezenost mozku. Na ezoteriku potřebujete taky nějaký to srdce a intuici. Mozek je na poznávání super (a opět by bylo dobrý, kdyby ho lidi víc používali!), ale stejně jako ta věda má svoje omezení.

Kdo má duši, má taky napojení na Zdroj všeho vědění. V podstatě jakákoliv informace je dostupná, ale tohle spojení se musí nějak kultivovat a život ve hmotnym těle v matrixu planety Země pod záludnou taktovkou 4D STS tohle spojení zadupává do země, co to jde. Celá naše „kultura“ je nastavená tak, aby od něj odváděla pozornost, popírala ho, a znemožňovala ho.

Přehnanej důraz na „racionalitu, vědu a důkazy“ je součástí systému, kterej nás drží ve vězení. Ne že by bylo něco v nepořádku s racionalitou, vědou a důkazy, ale ty pojmy se tu opět zneužívaji a překrucujou tak, aby bylo lidem bráněno dostat se „o krok dál“. Někdy prostě musí člověk se všim tim přemejšlením a ověřováním na chvíli přestat, aby něco viděl.

Lidi, kteří jsou zvyklí používat intuici a naučili se jí důvěřovat, s orientací v tom, co je pravda a co ne, zdaleka nemaji takovej problém jako ti, co se omezujou jen na „vědu“ a „důkazy“ a nejsou ochotni jít ani o centimetr dál.

Kdo se na ezoteriku dívá „zvenku“, může mít právem pocit, že je to nepřeberná změť nesmyslů, výmyslů, polopravd, a možná sem tam nějaký tý pravdy, a že neni nijak možný se v tom zorientovat. Moje pointa je, že kdo opravdu chce a pustí se do toho pořádně, tak se v tom časem orientovat začne. Jedinej „problém“ je ten, že to opravdu vyžaduje hodně času. Zase ale čekat, že smysl života pochopíte tim, že si přečtete jednu knížku (nebo dokonce vědeckou studii), by bylo dost naivní, ne?

Jestli se teda rozhodnete do toho pustit, tak jak na to? Jak se v tom vyznat? Jak poznat, kdo klame? Jak to roztřídit? Jak v tej králičí noře nezabloudit?

Otevřená mysl je podmínkou

Otevřená mysl je základním předpokladem, abyste vůbec mohli začít. Jsou lidi, kteří maji k ezoterice jistou nedůvěru, ale protože maji ve skutečnosti otevřenou mysl, tak si aspoň neblokujou cestu a leccos k nim pronikne. Že k tomu přistupujou třeba i extrémně opatrně, neni takovej problém. Hlavní je, že dokážou připustit, že by v tom nějaká pravda bejt mohla, a jsou schopni o tom přemejšlet.

Kdo naopak otevřenou mysl nemá a určitý věci odmítá už z principu (neboli na bázi předsudků), ten se nikam nedostane. Jakýmukoliv hlubšímu (neboli ezoterickýmu) chápání předem zamezuje. Kdokoliv chce získat nějakej vhled do toho, jak věci fungujou „pod povrchem“, musí bejt ochotnej vystoupit ze svojí „komfortní zóny“, vzdát se podle potřeby jakýkoliv svojí původní víry a vstoupit do neznáma.

Berte všechno s rezervou, dokud to neni aspoň trochu nějak potvrzený

Ačkoliv občasný špatný posouzení pravdivosti nějaký informace je normální, a neni to nijak velkej problém, jedno z očividnejch nebezpečí je, že někdo začne hltat všechno, na co přijde, bez rozlišování kvality, a uvěří hromadě věcí, který nejsou pravda. Tomu je pochopitelně třeba zabránit, ale zároveň kvalitu psanýho materiálu posoudíte jedině tak, že si ten materiál přečtete.

Jedna z nejotravnějších vlastností některejch lidí je, že kritizujou materiál, kterej nečetli. Dělí se s náma o moudra jako: „Nemusim to ani číst, abych věděl, že je to blbost.“ Nebo se o tom s váma hádaji na základě jedný věty, kterou jste jim o tom řekli vy, a ke kterej nemaji vůbec žádnej kontext. Nebo řeknou, že to nemá smysl číst, protože „tohle nikdo nemůže vědět“. Z takovýho přístupu vyzařujou předsudky a omezenost na všechny strany.

Kdo se chce ponořit do oceánu Neověřitelna, musí vzít na vědomí, že ze začátku bude plavat ve tmě a světlo se kolem něj bude objevovat jen pomalu a postupně. Přijmout všechno jako pravdu je stejná blbost jako odmítnout všechno jako neověřitelnej blábol. Ani jeden přístup neni konstruktivní. Berte to tak, že ze začátku nesbíráte vědomosti, ale informace. Ty můžou bejt pravdivý nebo nepravdivý, a bude chvíli trvat, než se vám vyjasní, co je co.

Člověk se musí naučit přijímat tyhle informace jako „možná je to pravda a možná ne“, zařazovat je do přihrádky „zatim nevyjasněný“, a teprve postupně přicházet na to, co má jakou hodnotu. Kdo chce hned jasně vědět, co je pravda a co ne, ten tady pohoří. V podstatě je to jako detektivní práce – máte nějaký vodítka a spoustu neznámejch, a postupně si to všechno dáváte dohromady. Dobrat se ke správnýmu výsledku nějakou dobu trvá, vyžaduje to hodně analýzy a nějakou tu intuici, a občas holt šlápnete vedle. Ale nevim o tom, že by existovalo přesvědčení, že práce detektivů je k ničemu, protože pracujou s „neověřenejma“ informacema.

Naopak, detektiv se dobere pravdy tam, kde všem ostatním uniká (takže je ve svojí podstatě ezoterik).

Že je něco neověřený, neznamená, že to nemá hodnotu

Přesně jako u tý detektivní práce, ani v ezoterice nejsou neověřený informace bezcenný. Můžou bejt ve skutečnosti pořád pravdivý, a stejně jako u tý detektivní práce, pravdivost informace se ukáže až ve světle dalších informací, když to do sebe začne „zapadat“.

Tohle je poměrně zásadní princip pro orientaci v ezoterickejch tématech – když posbíráte dostatek informací, časem vám do sebe některý začnou zapadat a dávat smysl, zatímco u jinejch se ukáže, že se nedaji napasovat do žádnýho smysluplnýho modelu. Některý informace se ukážou jako blbosti, některý jako pravděpodobný, a některý se občas podaří opravdu nějak ověřit. S tim zároveň získáváte nějakou představu o tom, který zdroje informací jsou věrohodný a který ne. Takhle se kousek po kousku někam dostáváte.

Kdo se ale předem rozhodne, že ezoterika je blbost a „nic se nedá vědět jistě“, ten zůstane v bodě nula a nedostane se nikam. Neověřenost a neověřitelnost jsou dvě různý věci. Kdo je zaměňuje, škodí si sám sobě.

Operovat v nejistotě by neměl bejt tak velkej problém, ani něco, čemu by se člověk měl vyhybat. Je to jedna z velkejch lekcí 3D. Člověk se musí naučit pracovat s pravděpodobnostma a celej život hledat.

Dá se tu vedle toho logickýho zapojit i analogický myšlení, což už jsem popisoval ve článku Jak nahoře, tak dole. Člověk musí myslet trochu „out of the box“ a všímat si vzorců, který nemusí mít nutně logickou souvislost, ale pořád nám můžou něco napovědět. Musí se oprostit od naučenejch vzorců vnímání a všímat si i jinejch věcí než jen těch, ke kterejm vede jeho pozornost společnost okolo.

Koneckonců, malý dítě se naučí a pochopí spoustu věcí, aniž by o nich mělo nějaký „důkazy“, nebo ho vůbec napadlo, že má nějaký důkazy požadovat. Kdybysme se měli angažovat jen v tom, co máme podložený nějakym důkazem, tak bysme všichni pomřeli už jako batolata. V naší společnosti existuje docela velká schíza ohledně toho, k čemu máme požadovat důkazy a k čemu nemusíme.

Čím víc toho prostudujete, tím lepší budete mít o tématu představu, i když jsou polovina prostudovanýho materiálu nesmysly

Jestliže se ke každej pravdě musim prokousat třema nepravdama, tak se pořád 25-procentní rychlostí dostávám k pravdě. Nebo když z každejch 4 knížek, co přečtu, je jen jedna hodnotná, tak se pořád někam dostávám oproti někomu, kdo hned na začátku řekne, že je to všechno blbost a nic číst nebude. Možná že jedna dobrá knížka ze čtyř je pomalej postup, ale je to pořád postup. Chceme-li se někam dostat a máme-li na vybranou „pomalu kupředu“ nebo „stát na místě“, volba je jasná.

Je tu ale taky otázka toho, jestli z těch 4 knížek přijdeme na to, která je ta dobrá. Pokud si nevěříte a už předem se považujete za někoho, kdo na to určitě nepřijde, tak potom je to náročný. U prvních 4 knížek (knížky používám jen jako příklad) to může bejt těžký. Ale máte možnost přečíst si 20 knížek a zkoumat, kterejch 5 (nebo jakýkoliv množství) dává smysl dohromady.

Tady platí jednoduchý pravidlo – pravda do pravdy vždycky zapadá. Napasovat do sebe několik lží je vždycky obtížný, a čím víc jich je, tím těžší je udržet při životě nějakej uvěřitelnej příběh. Tohle vidíme jasně u politiků – nalžou toho tolik, že už se v tom sami ztrácí, a ty jejich lži si mnohdy protiřečí. K tomu u lží a dezinformací vždycky dřív nebo později dojde. Lháři nemaji ve zvyku bejt konzistentní a věci si pořádně promejšlet. Kdo dává pozor dostatečně dlouho, ten se nenechá oblafnout.

Čím víc informací nasbíráme, tím víc toho můžeme korelovat a vyvozovat z toho nějaký závěry. Můžeme to zase přirovnat k tomu detektivovi – když má jen dvě mlhavý vodítka, moc daleko se nedostane. S čím větším množstvím vodítek může pracovat, i když jsou některý z hodně pochybnejch zdrojů, tím lepší si dá dohromady obrázek o situaci. Proto potřebuje mít širokej záběr a zajímá se o cokoliv, co by s případem, kterej vyšetřuje, mohlo souviset. Čím víc dat, tím kloudnější závěry.

To, že nepřijdete hned na všechno, neznamená, že nezískáváte větší pochopení a vhled

Jak už jsem řek, tohle je celoživotní práce, a neni až tak o jasnym „cíli“, jako o tom, dostat se o kus dál. Vim po 30 letech hledání všechno? Ani náhodou. Ale vim rozhodně víc, než jsem věděl před 5 lety, o dost víc než před 15 lety, a nesrovnatelně víc než před 30 lety. Pokud se za 30 let ezoterickejch studií někdo neposune ani o kus, tak to musí bejt fakt totální idiot. To je jako 30 let poslouchat cizí jazyk a nenaučit se z něj ani slovo. To se ale ve skutečnosti nestává. A nikdo by se neměl bát, že mu tohle hrozí.

A po pravdě řečeno, to rozeznávání pravdy neni lepší ani v mnoha „vědeckejch“ oborech. Podívejte se na historiky – nedokážou si ani pořádně vyjasnit, jak to bylo s druhou světovou válkou, a čím víc jdeme do minulosti, tím víc tápou. Jak jsme si na Antiviru ukázali mnohokrát, spousta teorií a závěrů historiků je až absurdně stupidní. Leč přesto se těm jejich výplodům říká „věda“. Proč někdo odmítá ezoteriku, ale bere vážně historii? A co teprv taková virologie nebo vakcinologie? Astronomie taky dost tápe, a nikdo ani pořádně neví, co je vlastně gravitace. Polovina vědy stojí jen na nějakejch neověřenejch teoriích, ale s těma se i tak pracuje a pomalu se někam posouváme.

Kromě mozku máte srdce a intuici

Intuice je v podstatě taky „neověřená“ věc, ale jen nejzabedněnější ignorant by tvrdil, že je to nějaká neexistující blbost. Většina lidí asi zažila, že když si přečtou něco „neověřenýho“, ale potenciálně pro ně důležitýho, že to s nima někdy silně „rezonuje“. Vnitřně cítí, že to nejspíš bude pravda, nebo že je to aspoň někam dovede. Něco takovýho nikdy nezažili patrně jenom nezlomní materialisti, kteří nejspíš sami žádnou intuici nemaji, neboť jsou pravděpodobně organický portály bez vyšších energetickejch center.

Sám si pamatuju dva takový hodně intenzivní příklady z vlastní zkušenosti. Když jsem v 19 letech čet takovou malou knížečku, která shrnovala dílo Carlose Castanedy a byl to můj první kontakt s Toltéky, celou tu hodinu nebo dvě, co jsem to čet, mě zaplavovala hodně silná vlna energie. Byl to celkem neuvěřitelnej pocit. Intenzivně jsem vnímal, že jsem objevil něco fakt dobrýho. Kdyby mě pozoroval nějakej vidoucí, tak mi aura musela svítit tak 20 metrů daleko.

Podobně když jsem o spoustu let později začal číst Cassiopejský transkripty, zažíval jsem něco dost podobnýho. Viděl jsem jedno vodítko za druhym, že jsem na správnej cestě a že zdroj tohodle materiálu opravdu ví, o čem mluví. Parádně to zapadalo do věcí, který jsem už věděl, a ukazovalo mi to zase o něco víc způsobem, kterej dával dokonalej smysl. Byl to pocit, jako by se mi otevřely nějaký do tý doby zavřený dveře a dostal jsem možnost nahlídnout zase o něco dál. Celý moje tělo vnímalo, že jsem na správnej cestě.

Dneska mám dávno ze zkušenosti potvrzený, že tyhle dvě kolekce „ezoterickýho“ materiálu patří mezi ty nejhodnotnější, co jsem v životě objevil. Těch případů, kdy jsem intuitivně vnímal hodnotu něčeho dlouho předtím, než jsem si ji moh nějak ověřit, bylo ale hodně.

Intuice neni žádná „záruka“ ničeho, ale jestli se odvážíte jen tam, kde máte „záruky“, tak strávíte celej život na nějakym malym pískovišti, který možná budete znát hodně dobře, ale nikdy nebudete vědět, co je za jeho hranicema. Někomu to stačí. Někomu ne.

Bláboly se odhalí celkem snadno

Lidi, kteří nejsou ochotni se pustit do čehokoliv ezoterickýho, protože „se v tom stejně nedá vyznat“, si to představujou zbytečně tragicky (k čemuž je systém záměrně vede) a možná se i dost podceňujou. Jakmile se do toho trochu dostanete, přijdete na to, že velká spousta těch blábolů a dezinformací se dá odhalit celkem snadno a neni nutný na to vyplejtvat zas tak moc času. Některý jsou totální slátaniny, který nedávaji žádnej smysl, tak to zahodíte a jdete dál. Odhalíte, že Aštar Šeran asi nebude to pravý ořechový, a dojde vám, že zdroj, kterej vám řiká, co „musíte“ a „nesmíte“ dělat, asi nebude STO.

Člověk nemusí bejt génius, aby přišel na to, že Jehova starýho zákona je psychopatickej genocidní maniak, kterej se vyžívá v rozkazování, zakazování, a vraždění, a že následovat někoho takovýho zřejmě nebude dobrej nápad. Stejně tak neni tak těžký odhalit, že představa, že když budete podle některejch New Age návodů mít „hezký“ myšlenky o světle a lásce, tak bude všechno v pohodě, taky neni realistická a jen odvádí pozornost od práce na sobě a vede k naivní stagnaci.

Takže vyloučíte zdroje, který se pokouší nějak ovládat váš život, stejně jako zdroje, který vás vedou k pasivitě. Pochopíte, že nemůžete věřit nikomu, kdo vám tvrdí, že patříte mezi nějaký „vyvolený“ a jste „lepší“ než někdo jinej, nebo že ta jím propagovaná cesta je ta jediná správná. Časem i vstřebáte, jak se tyhle pochybný zdroje prezentujou a budete schopni je identifikovat snadnějc. A jak porostou vaše vědomosti obecně, veškerý tyhle lži budou postupně viditelný už z dálky.

Jak to do sebe zapadá

Když posbíráte čtyři pravdy, nemůžou si nikdy navzájem protiřečit. Když posbíráte čtyři lži, nějakej nesoulad se tam pravděpodobně objeví. A čím víc jich bude, tím to bude skřípat víc. Postupně se to filtrování stává snadnějším, protože když už jste objevili nějaký ty hodnotný informace, který vám něco objasnily a někam jste se díky nim posunuli, máte nějakej solidní základ, v jehož rámci posuzujete nový informace, kterej se pomalu ale jistě rozrůstá.

Když vám do toho, co už víte, nová informace zapadá, je slušná šance, že je pravdivá (ale pořád je to dobrý brát s rezervou a nechat to trochu „uležet“ – v podstatě každá nová informace by měla projít nějakym „testovacím obdobím“). Když si nová informace protiřečí s něčim, čím už jste si celkem jistí, nejspíš pravdivá nebude. (Tady je nicméně dobrý vést v patrnosti, že protiřečení může bejt někdy jen zdánlivý a s dalším přísunem informací se může vyjasnit.)

Když se na všechno to vědění budeme dívat jako na skládanku z tisíců dílků, tak je zřejmý, že čím víc dílků máme poskládanejch, tím lepší představu máme i o tej části, kterou ještě poskládanou nemáme. Když potkáte 200 Švédů, budete mít o Švédech obecně určitě lepší představu, než když jich potkáte jen pět. Jakmile máte něčeho dostatečně velkej vzorek, můžete si vyvozovat správný závěry s mnohem větší pravděpodobností, než když jste teprve jen překročili práh a poprvý se rozhlídli.

Stručně řečeno, když si o něčem, včetně ezoterickejch témat, nastudujete dostatečně velký množství materiálu a informací, a navzájem je srovnáte, je prakticky nemožný, abyste z toho nedokázali vyvodit aspoň nějaký kloudný závěry, pokud nejste hodně natvrdlí. A čím dál se dostanete, tím jasnější obrázek se před váma rýsuje.

Nebát se omylů

To, že na každej ezoterickej cestě každej občas šlápne vedle, je normální. Toho by se nikdo neměl bát. Existuje snad nějaká jiná oblast vašeho života, kde jste nikdy neudělali chybu? O tom bych dost pochyboval. Chybama se člověk učí a je lepší jít dopředu a občas dělat chyby, než stát na místě z nějaký obavy, že všechny cesty jsou zrádný.

Sám jsem za ty desítky let věřil spoustě věcí, který jsem později vyhodnotil jako nepravdivý. A to je ta pointa – časem jsem na to přišel. Možná i teď věřim pár věcem, který jsou jinak. No a co? Jestli nejsou moc důležitý, tak to tak nevadí, a jestli jsou, tak někde po cestě dostanu po držce a pochopim, kde jsem udělal chybu. V čem je problém?

Měl bych snad litovat, že jsem se na tu cestu vůbec vydal? Měl bych si myslet, že jsem radši měl zůstat v zajetí „racionality“ a nepřekračovat „zakázaný“ prahy? To by podle mě bylo dost hloupý. S každou chybou šla ruku v ruce spousta věcí, který mě nějak obohatily, daly mi užitečný zkušenosti, a můj život nějak vylepšily.

Jako zajímavej příklad si můžeme vzít Soňu Pekovou, kterou teď všichni sledujou a debatujou o tom, jestli jde správnym směrem nebo ne. Já myslim, že její případ dobře ukazuje, jak to funguje. Z toho, co vidim já, bych řek, že se v posledních letech hodně rychle vyvíjí a posouvá vpřed. Až bych řek, že závratnou rychlostí. Zároveň je ale vidět, že občas šlápne vedle a přikloní se k něčemu, co se zdá jako celkem očividná blbost nebo past. Slyšel jsem jí taky opakovat ty bludy o „5D“, o kterejch jsem se zmínil tady.

OK, a co teda? Mám si z toho vzít, že je mimo, a nevšímat si jí? To by podle mě byla blbost, protože obecně ta vzdálenost, kterou Soňa ušla (či spíš uběhla) vpřed, je podstatně větší a významnější než těch pár kroků, který jí ujely nějakym podivnym směrem. A proč bych měl vůbec soudit pár jejích omylů, když jsem se spousty podobnejch v životě dopustil sám? Kdo je bez miny, ať hodí granátem.

Obecně mám pocit, že se od začátku plandemie posunula o ohromnej kus, a za pár přešlapů to rozhodně stojí. Většině těch lidí, co ji kritizujou, podle mě dost utekla. A jsem si jistej, že ona si ty svoje přešlapy uvědomí a napraví je. Je to jen otázka času.

Nějak takhle by to podle mě mělo vypadat. Bez chyb to prakticky nejde, a jestli někdo přijme hromadu informací a 70% z toho je pravda a 30% blbosti, tak je na tom podle mě o hodně líp než někdo, kdo „radši“ nepřijme nic a drží se jen toho, co je „jistý“ a oficiálně potvrzený.

Částečně pravdivej materiál má pořád hodnotu

Často narazíte na materiál, z něhož něco je pravda a něco ne. To může mít různý důvody. Někdy je to záměrná dezinformace, ale někdy se dotyčnej snaží o to nejlepší, co dokáže, a v některejch věcech udělá chybu. Když v něčem najdete jasnou chybu, neni to nutně důvod zahodit celej ten materiál. Když tam vidíte hodně varovnejch signálů, tak asi jo, ale když to na vás obecně působí dobře a jen občas tam něco nesedí, můžete v tom pořád najít spoustu užitečnejch informací nebo myšlenek.

Mix pravdy a omylů by neměl bejt pro nikoho, kdo upřímně hledá, problém. Od toho máte tu hlavu a to srdce, abyste to rozlišili, vybrali z toho to, co pro vás má nějakej přínos, a odsunuli stranou to, co vám nesedí. Na druhou stranu je taky možný, že to autor popisuje správně a chybu jste někde udělali vy. Potom to může bejt upozornění, že vám něco uniklo.

Zajímavý jsou zdroje z tajnejch vládních projektů. Tam k tej směsi informací různý kvality dochází často, ne-li vždycky. Ten člověk je v nějakym odboru hodně velkej specialista a ví v tom směru víc než kdokoliv z veřejnosti, ale o jinejch tématech může mít informace z druhý ruky, kterejm on věří, ale ty už nemusí bejt tak přesný (ať už je to něčí záměr nebo ne), a ještě o jinejch tématech může mít úplně mylnou představu nebo bejt někym záměrně dezinformovanej.

Je potom pořád užitečný si toho člověka poslechnout, protože se dozvíte něco novýho z toho jeho oboru, a to ostatní můžete brát s rezervou nebo ignorovat. Každej upřímnej hledač pravdy by měl mít nějaký rozlišovací schopnosti, aby se v tom dokázal zorientovat. I kdyby to mělo nějakou dobu trvat. Koneckonců, co jsou roky, když hledáte smysl života? Bude to fakt velkej problém, když ho nenajdete ještě letos?

Kromě toho jsem toho názoru, že cokoliv vás přiměje zamyslet se nad něčim, nad čim jste se do tý doby nezamysleli, je pro váš růst přínosný, i když to náhodou neni pravda. Vystavovat se novejm myšlenkám vám otevírá nový obzory, bez ohledu na pravdivost informací, ze kterejch ten podnět vzešel. Tohle bych nepodceňoval. I věci, který jsem nakonec vyhodnotil jako nepravdivý, mě často obohatily, protože mě donutily se nad něčim zamyslet.

Vaše cesta životem neni tolik o kvalitě informací, který se k vám dostávaji, jako o tom, jak s nima naložíte a jak daleko se s jejich pomocí dokážete posunout vlastním úsilím. A koneckonců i někym podsunutá dezinformace, která vám v tu chvíli připadá věrohodná, je velice hodnotná životní lekce. Neni to o těch informacích. Je to o vaší vlastní cestě.

Teorie a zkušenosti se navzájem podporujou

Získávání teoretickejch vědomostí (i neověřenejch) vede k získávání určitejch praktickejch zkušeností. Když nabydete nějaký ezoterický vědomosti, žijete pak život a vnímáte věci trochu jinak, než kdybyste je neměli. To vede ke zkušenostem, který můžou potvrdit nebo vyvrátit nějakou část těch teoretickejch vědomostí. Když se věci potvrzujou, jde to pak ještě dál, protože tu vzniká určitej feedback.

Když jsem před čtvrt stoletím začal číst Castanedu, fascinovalo mě to a okamžitě jsem to začal převádět do praxe. Výsledky se začaly dostavovat zanedlouho. Během pár let se můj život díky tomu znatelně obrátil k lepšímu a ověřil jsem si tim, že Castaneda, nebo spíš Don Juan, opravdu věděl, o čem mluví.

Moje zkušenost mi nejen potvrdila pravdivost nějaký části učení Toltéků, ale zároveň ten fakt, že Don Juan evidentně věděl, o čem mluví, naznačoval, že pravděpodobně i ty ostatní věci, o kterejch mluvil, budou mít něco do sebe. To se postupně potvrzovalo dál, jak jsem získával další zkušenosti, a nikdy jsem nezažil nic, co by učení Dona Juana nějak vyvracelo.

Potom se dá usuzovat, že celej tenhle zdroj vědomostí je solidní a věrohodnej, a dá se brát vážně i ten zbytek, kterej jsem si zkušeností zatím neověřil. Takhle se vám postupně rozšiřuje základna informací, který jsou buď ověřený nebo aspoň velmi věrohodný, a tím získáváte kontext pro posuzování dalších.

Ezoterický vědění nemůžete jen pasivně sbírat – musíte ho i žít. Jinak by to v podstatě ani nemělo význam, protože k čemu by vám bylo třeba znát ten smysl života, když podle toho nebudete žít? A když podle toho budete žít, bude očividný, jestli se váš život zlepšuje nebo zhoršuje.

Teoretický vědomosti a praktický zkušenosti se teda doplňujou a zlepšujou vaši představu o tom, jak se věci maji. Změna ve kvalitě vašeho života je dobrym měřítkem toho, jestli se ubíráte správnym směrem.

Networking – věci se vyjasňujou, když o nich mluvíte s jinejma lidma

Ačkoliv se člověk může dostat celkem daleko i sám (a často mu ani nic jinýho nezbejvá, neboť jak bylo řečeno, ezoterika je ve svojí podstatě jen pro malou menšinu), konzultace s dalšíma lidma, kteří to maji v hlavě srovnaný, mu může ledacos vyjasnit, ukázat mu jinej pohled na věc, upozornit na něco, co mu do teďka unikalo, a obecně ho nakopnout a posunout zase o kus dál.

Situace je bohužel taková, že většina z nás už se otevřeně skoro s nikym nebaví ani o politice, a s ezoterickejma tématama je to ještě horší. Se „špatnym“ politickym názorem můžete sice bejt za debila a dezoláta, ale s celkem jakymkoliv jinym názorem na ezoteriku než „je to kravina“ můžete bejt za vyšinutý magory, kteří patří do blázince. O to většina lidí moc nestojí.

A tak se o tom nemluví a ti, co se tou ezoterikou zabejvaji, si zvykli, že jsou v tom prakticky sami, aspoň v blízkym okolí. Jak ale zjišťuju i z reakcí na Antivirus, těch lidí přibejvá a možná by i ve svym okolí někoho dalšího našli. Asi je teda čas o tom mluvit víc. Koneckonců už jste si stejně zvykli, že zombíci vás maji za magory, ať řeknete celkem cokoliv, tak už to snad ani nemá cenu řešit. Je vůbec možný dneska vyslovit něco, za co na vás nikdo nebude útočit? Zdá se mi, že ne.

To, že o ezoterickejch tématech lidi moc nemluví, má za následek mimo jiné i to, že různí lidi maji různý informace, který by mohly dát dohromady nějakej větší celek, ale když se o ně nepodělí, má každej jen ten svůj kousek. Posouvat se dál potom dá víc práce, než je nutný. Tak se vykašlete na to, jestli budete za magory, a začněte hledat, s kým se o tom dá mluvit.

Stopy pravdy

Spousta „neověřenejch“ informací, na který můžeme narazit, pochází z „extraterestriálních“ zdrojů (nebo to aspoň tvrdí jejich lidskej zprostředkovatel). Na tom, že se nás tyhle zdroje pokouší informovat, neni nic divnýho. Na tom, že to dělaji skrz zdánlivě náhodný lidi, taky neni nic divnýho.

Retardovanej mainstream ignorantů k tomuhle tématu vždycky předhazuje tu přiblblou otázku, „A proč nepřistanou na trávníku před Bílym Domem?“ Kromě toho, že by to bylo přímý zasahování do vývoje primitivní civilizace (to jsme my), což je proti pravidlům, nemůžu se ubránit otázce, „A proč by sakra měli dělat zrovna tohle??“

Kdybych byl mimozemšťan a okouknul tady, co se děje, americká vláda by asi byla ta poslední skupina lidí, kterou bych chtěl kontaktovat, pokud bych chtěl pomoct lidstvu. Proč bych se chtěl bavit s tou nejhorší bandou psychopatů a magorů, se kterou je ta nejmenší šance, že se nějak normálně domluvíme? Jak bych tak asi pomoh lidstvu prostřednictvím někoho, kdo lidstvu jen škodí? I bez ohledu na pravidla se zdá mnohem efektivnější kontaktovat lidi, se kterejma je rozumná domluva, a nechat je o tom napsat pár knížek.

Pak si každej může vybrat, jestli si ty knížky přečte nebo ne, a čemu z nich uvěří. Tim neni ovlivněná ničí svobodná vůle – každej má možnost pořád věřit, že MZ neexistujou. Při veřejným přistání už by to nešlo a mnoha lidem by se zhroutil jejich svět.

Ti, kteří si takový knížky přečtou, si ale musí lámat hlavu s tim, čemu z toho věřit. Něco jsou opravdu informace předaný pravdivejma zdrojema někomu, kdo o tom nezkresleně napíše. Něco jsou samozřejmě lži a dezinformace z dílny DeepState a podobně. Něco jsou dezinformace od 4D STS, prezentovaný kontaktérovi jako STO, což on někdy neprokoukne. On sám se potom nikoho nepokouší klamat, ale jsou mu podsunutý zkreslený informace. Jak to odlišit?

V první řadě – přečtěte si to celý, jinak váš názor nebo posudek nestojí za nic. (A všimněte si, že většina lidí v mainstreamu, kteří takový věci kritizujou, je nikdy nečetla.) Pokud si to přečtete celý a máte lepší intuici než sekačka na trávu, pravděpodobně budete mít hned nějakou slušnou představu o tom, jestli ty informace jsou hodnotný nebo ne.

Jsou tu ale různý vodítka. Vyberu tady pár ukázek z Cassiopejskýho experimentu, který hodně vypovídaji o kvalitě a záměru toho zdroje.

Q: (B) What is the purpose of this contact?
A: To help you to learn, thus gain knowledge, thus gain protection, thus progress.

Na otázku, co je účelem tohodle (Cassiopejskýho) kontaktu, odpovídaji, „Pomoct vám učit se, čímž získáváte vědomosti, čímž získáváte ochranu, čímž se vyvíjíte.“ Což dobře vystihuje, jak by to mělo bejt. Ale samozřejmě slova jsou levný a předaný informace tomu udanýmu cíli musí odpovídat.

Často jsou kladeny otázky, na který by se pravdivý odpovědi dost hodily, ale problém je, že by ta vědomost byla získaná snadno a zadarmo, a člověk by se nic nenaučil, a jelikož je tu proto, aby se učil, tak by mu taková situace ve skutečnosti neprospívala. Proto ty opravdu hodnotný zdroje na takový otázky neodpovídaji.

If we answered all your questions you would not learn.

„Kdybysme odpověděli na všechno, nic byste se nenaučili.“ Správně. Zákeřný zdroje takovejch otázek naopak zneužívaji k tomu, aby lidem podsunuli nějakej názor nebo pohled na věc, kterej je ve prospěch manipulátorů. Pokud by vám nějakej MZ zdroj odpověděl, jaký čísla budou příští tejden ve sportce, tak je v první řadě velká šance, že když si vsadíte, tak prohrajete. Po pravdě řečeno bych si ale dělal mnohem větší starosti, kdybych vyhrál. To bych věděl, že se tu děje něco hodně podezřelýho, protože žádnej STO zdroj by mi něco takovýho nikdy neřek, neboť jen tak pro nic za nic vyhrát milióny neni pro mojí duši nijak prospěšný. Naopak to má silnej korupční potenciál.

Q: (L) Could you give us in a few words, the potential in each of us, for the greatest forward movement or growth?
A: We cannot tell anyone of you this, because then you would not learn, and if you do not learn, you do not progress as an individual soul!

Tady se ptaji, jakej má kdo z nich potenciál pro největší vývoj. Odpověď je, že to jim nemůžou říct, protože pak by se neučili a nevyvíjeli by se jakožto individuální duše. Podstata skutečný pomoci je v tom, že se díky ní člověk učí a vyvíjí, ne že se nějakejma zkratkama snadno dostává k bohatství, úspěchu, nebo nějakýmu jinýmu zisku. Pokud k něčemu takovýmu dojde, jsou to s největší pravděpodobností pasti STS.

Je to jako to přísloví, „Give a man a fish & you feed him for a day. Teach a man to fish & you feed him for a lifetime.“ Dej někomu rybu a nakrmíš ho na jeden den; nauč ho rybařit a nakrmíš ho na celej život. STO zdroje „nedávaji“ nějaký „výhody“. Dávaji vodítka, který vedou k učení se, což vede k vědomostem, což vede k osobnímu vývoji. Takovej přístup se těžko může obrátit proti vám.

Q: (L) Should I see a lawyer about my accident?
A: Up to you. We are not here to lead you by the hand, because then you do not learn.

Otázka: Měla bych se sejít s právníkem ohledně mojí nehody?
Odpověď: To je na tobě. Nejsme tu proto, abysme tě vodili za ruku, protože potom se neučíš.

STO zdroje obvykle neodpovídaji na otázky typu „Co bych měl dělat?“ Nebo aspoň ne přímo – správná odpověď je ve stylu, „dělej, co chceš, a uč se z následků“, protože o tom ten život je. Pokud přijde přímá odpověď, je to to buď v případech, kdy ta odpověď nijak negativně neovlivňuje růst toho člověka, nebo kdy hrozí nějaký závažný nebezpečí a odpověď je něco ve stylu, „Dávejte si pozor na to a to.“

Q: (L) That means I have to work hard!
A: No. It will flow into you. Stop listening to those that block.
Q: (L) Who in my life is blocking me now?
A: Can’t say. You must find this out.

Na poznámku Laury, že bude muset na něčem tvrdě pracovat (je jedno, o co tu šlo – důležitý jsou ty odpovědi), Cassiopejci odpovídaji, že to půjde snadno, když Laura nebude poslouchat ty, co ji blokujou. Na otázku, kdo ji blokuje, už ale neodpoví – „To nemůžeme říct. Na to musíš přijít sama.“

Neboli můžete dostat radu, že si máte dávat pozor na lidi kolem sebe, kteří na vás maji negativní vliv, ale už se nedovíte, kdo to je, protože to by bylo „podvádění“ a dosáhli byste něčeho moc snadno a nic byste se nenaučili. STO nepodporuje pohodlnost tim, že by vám z cesty odstraňovalo překážky. Místo toho vás naučí, jak přistupovat k životu tak, abyste ty překážky dokázali odstranit sami nebo se jim předem vyhnuli. Ta práce ale musí bejt vaše, ne jejich.

Q: (L) Have we ever had a person in our group or in our room here, who was sent here deliberately to break up our interaction?
A: If so, that is for you to discover for purposes of learning and growth.

Ot.: Měli jsme v naší skupině někdy někoho, kdo sem byl vyslán proto, aby rozbil naši interakci?
Odp.: Pokud ano, je na vás, abyste to odhalili sami, abyste se učili a rostli.

Tohle vlastně perfektně odpovídá i na otázku celýho tohodle článku: Jak poznat, co je pravda? To je na vás, abyste na to přišli. Kdyby vám to někdo naservíroval na stříbrnym podnose, nic byste se nenaučili. Já jen poskytuju nějaký vodítka a nápady. Vy s nima můžete naložit, jak chcete.

Kdo pochopil, že celá pointa existence je v učení se a růstu, toho by nijak nemělo znepokojit, že mu odpovědi nepadaji do klína jak pečený holuby do huby, a že se tudíž musí nějak snažit, aby se k těm odpovědím dobral, protože jen tak může růst.

A: Serve by help to learn, learn by using mind. Direct answers don’t help to learn.

Další odpověď v podobnym duchu v situaci, kdy se tazatelé dožadovali nějaký přímý odpovědi a apelovali na to, že Cassiopejci maji bejt STO. „Sloužíme vám tím, že vám pomáháme učit se. Učíte se tím, že používáte svoji mysl. Přímé odpovědi vám nepomáhaji se učit.“

Q: (T) One last question. How do I know you are telling me the truth?
A: Open. For you to decide.

Ot.: Poslední otázka. Jak vim, že mi říkáte pravdu?
Odp.: To musíš posoudit sám.

Vždycky jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tim, jak někdo ve filmu říká, „Věř mi. Říkám ti pravdu.“ A ještě víc nad tim, že se tim někdo jinej nechá přesvědčit. To je snad nejmíň přesvědčivej argument všech dob. Kdyby k důvěryhodnosti stačilo jen říct, „Můžeš mi věřit“, pak by byl důvěryhodnej kdokoliv, kdo umí mluvit. Důvěryhodnost je vždycky něco, co musí každej posoudit sám, a pravdivej zdroj informací to otevřeně vezme na vědomí a nepokouší se nikoho o ničem přesvědčit. Přesvědčujou ti, co maji nějakou agendu.

V tom, že si na tu pravdu musíme všichni přijít sami, je celá ta krása toho, co tady děláme. Kdo se toho bojí a chce odpovědi zadarmo, ten se tady bude plácat hodně dlouho. Dostat se z toho malýho 3D pískoviště může člověk jen tak, že začne zkoumat, co je za jeho hranicema.

S čím se můžete setkat

Hodně špatnej materiál se obvykle dá identifikovat snadno, a hodně dobrej obvykle taky, když ho přečtete celej. Záludnější jsou případy, kde je to někde mezi. Cassiopejci byli tázáni na „přesnost“ svýho vlastního materiálu, a ani podle nich to neni 100%. To má spoustu důvodů. Může se do toho promítnout nepřesnost zápisu, špatný pochopení na straně zúčastněnejch lidí, předsudky zúčastněnejch, který můžou zkreslit odpovědi, atd. (A podle jejich vysvětlení se určitá část interpretuje jako „neutrální“ a nelze ji tudíž počítat jako „pravdivou“.)

Zároveň ke správnýmu pochopení neni třeba jen přesnost materiálu, ale taky schopnost čtenáře ho správně pochopit, která se mimo jiné odvíjí od jeho celkovejch vědomostí. Tady opět platí, že čím víc toho prostudujete, tím přesnější bude vaše chápání obecně.

Můžeme si ukázat pár příkladů toho, jak může určitej materiál bejt částečně pravdivej a proč a jak se do něj dostaly ty nepravdy. Cassiopejci byli samozřejmě tázáni na spoustu jinejch materiálů z oblasti „channelingu“. Za zdroje, který jsou s jejich vlastníma informacema v souladu, považujou například The Law of One a Bringers of the Dawn.

Zajímavá byla jejich odpověď ohledně Edgara Cayceho:

Q: (L) What was the source of knowledge accessed by Edgar Cayce?
A: Well, he had a unique biochemical composition which allowed for easy opening and closing of his consciousness from outside sources without interference with his electromagnetic flow stream. It is a very unique and unusual situation. The first manifestation of this was when he asked for help. If he had not asked for help from a higher source, possibly his awareness of his abilities would never have come forth.

Neboli Cayce měl celkem unikátní schopnost otevřít svoje vědomí nějakýmu vyššímu zdroji a obecně je tady považovanej za hodnotnej zdroj informací. On sám svoji metodu v transu popsal jako napojení na akašickou kroniku. Jestli chcete mít dobrou představu třeba o třech fázích Atlantidy, dejte si dohromady Cassiopejskej materiál, Ra, a Cayceho. (Akorát Ra materiál je trochu těžší na čtení a Cayce ještě víc.)

Jsou tu ale zdroje, kde existuje nějaká korupce. Billy Meier je celkem známej a údajně skrz něj mluvili „Plejáďani“, neboli STO. Jenže…

Q: (L) We would like to know the source of information coming through Billy Meier?
A: Grays.
Q: (L) He is not channeling Pleiadians?
A: Was but not now.

Ačkoliv to původně byla pravda, časem ten původní kontakt nějak ztratil a místo toho s nim klasicky začala komunikovat nějaká banda 4D STS, která předstírala, že jsou to pořád Plejáďani. Proč k tomu dojde? Koho se vám podaří kontaktovat záleží mimo jiné na vaší energii, vibracích, frekvenci.

Stává se, že svym kontaktem a následnejma knížkama někdo získá nějakou tu slávu a začne si o sobě moc myslet. Objeví se touha po větší slávě a zisku, a jeho vibrace už neodpovídaji tomu původnímu kontaktu, a na jeho místo se vloudí nějací vetřelci. Přitahujete to, co vyzařujete.

Billy Meier měl ze začátku dobrý informace, ale někde došlo ke korupci a pak i falšoval nějaký důkazy atd. Z toho vyplývá, že něčí materiál neni nutně buď „dobrej“ nebo „špatnej“, ale může to bejt směs obojího, ať už je to smíchaný v jednom díle, nebo je tam nějakej bod zlomu, kdy se pravdivost začne vytrácet a dotyčnej je buď oklamán, nebo si začne vymejšlet.

Q: (S) Theo, through the „Ashtar Command“ Channeled through Yvonne Cole, predicted a landing of aliens in December, 1994, was this a fabrication or was this a miscalculation?
A: Fabrication.
Q: (S) She is such a nice person…
A: Channel is deceived.

Tady se říká, že ačkoliv Yvonne Cole vypadá jako taková milá osoba, její materiál je podvod, protože tahle milá osoba je oklamaná STS negrama z 4D, kteří jí nakukali, že jsou „ti dobří“, a ona jim na to skočila. Tohle je běžnej vzorec – osoba prezentující informace může bejt naprosto pravdomluvná a čestná, ale je oklamána zdroji, který jí tvrdí, že jsou někdo jinej než jsou. Tohle už musí čtenář rozlišit ze samotnejch informací. S nějakejma zkušenostma to ale neni tak těžký.

Pak je tu případ J.Z. Knight a jejího materiálu údajně pocházejícího od atlantskýho bojovníka jménem Ramtha:

Q: (L) J.Z. Knight supposedly channeled Ramtha. Who was Ramtha?
A: Originally valid source.
Q: (L) Did that change?
A: Greed.
Q: (T) So she faked it?
A: Yes.

Je to podobnej případ jako s Meierem. Původně bylo všechno OK a její zdroj byl přesně to, za co se vydával. Není to tu rozvedeno do detailu, ale je tu řečeno, že v nějakym bodě to začala falšovat (neboli předstírala, že skrz ní mluví Ramtha, ale ve skutečnosti hrála divadlo a mluvila sama za sebe) a že důvodem byla „chamtivost“.

Nechci spekulovat o tom, jak přesně k tomu došlo, ale vyplývá tu z toho, že v nějakym bodě Ramtha domluvil a další knihy psala J.Z. sama. (Výňatek z Cassiopaey je z roku 1994.) V poslední době se mě dva lidi ptali na Bílou knihu od Ramthy. Kvůli tej informaci o falšování jsem Ramthu nikdy nečet, ale řek jsem si, že se na to mrknu, abych viděl, jak dobrý nebo špatný to je.

Kniha je z roku 1999, ale netušim, jak starý jsou ve skutečnosti ty pasáže v ní, tj. jestli je něco z toho ještě „autentický“. Nicméně po přečtení mám pocit, že ať je zdroj jakejkoliv, tak je to celkem dobrej materiál, kterej v sobě rozhodně má nějaký slušný pochopení toho, jak vesmír funguje.

Na to, abych moh J.Z. posuzovat nějak pořádně, bych si toho musel přečíst mnohem víc, ale nabízí se tu třeba možnost, že ačkoliv ztratila ten původní kontakt, tak v tej době měla už dostatečný chápání věcí na to, aby dokázala psát hodnotnej materiál sama, i když lhala o jeho zdroji. A zdá se mi, že aspoň část informací v týhle knize zřejmě pochází z původního kontaktu. Některý věci mi tak úplně nesedí, ale obecně je to celkem dobrá knížka.

Takže i když mám důvěru ke Cassiopejcům a jejich informaci, že J.Z. někde po cestě začala „podvádět“, považuju za pravděpodobnou, tak bych od tý knížky nikoho neodrazoval. Informace o životě Ramthy v Atlantidě určitě získala J.Z. předtim, než začala podvádět, a obecně ty informace v knize dávaji smysl. Rozhodně spousta myšlenek v tej knize je pravdivá, ať už se tam dostaly odkudkoliv. A kdyby nic jinýho, tak vás to rozhodně donutí se nad pár věcma zamyslet, a to, jak už bylo uvedeno, má hodnotu samo o sobě.

Podotýkám ale, že jsem přečet jen jednu knihu, a ona jich napsala hodně, takže nemůžu soudit její dílo jako celek. Netušim, jestli jsou třeba některý z těch knížek úplný blbosti. Odhaduju ale, že i přes nějakou „faleš“ nejspíš ne. Přistupoval bych k J.Z. opatrně, ale její dílo nějakou hodnotu určitě má. Opět je na čtenáři, aby si to zhodnotil a protřídil sám. To by ale neměl bejt nijak nemožnej úkol.

Kdo hledá, najde

O tom, že dobrat se k pravdě neni zase tak těžký, svědčí i spousta mejch vlastních zkušeností. Za svůj život jsem potkal hodně lidí, kteří už za sebou měli nějakou vlastní delší ezoterickou cestu. Bavit se s takovejma lidma dává člověku pocit, ačkoliv je vidí prvně v životě, jako by se vrátil „domu“, na svojí planetu. Prostě si nevěřícně (protože to ostře kontrastuje s většinou lidí) říkáte, „Tvl, tenhle člověk to všechno chápe!“

Snad se mi ještě nestalo, že by někdo, kdo má za sebou aspoň 20 let nějaký vlastní ezoterický cesty, viděl věci úplně jinak než já. Vždycky se tam najdou nějaký rozdíly v názorech na různý detaily, ale na těch nejzásadnějších tématech a celkovej představě o tom, „jak to všechno funguje“, se celkem dobře shodneme. Na tom je nejzajímavější to, že ten člověk to často nasbíral z úplně jinejch zdrojů než já, a přesto jsme dospěli ke stejnejm vědomostem a pochopení.

To neni nijak překvapivý tehdy, když to, k čemu jsme dospěli, je pravda, protože k tej samozřejmě vedou různý cesty. Že by ale tolik různejch cest vedlo ke stejnejm lžím, se zdá jako značně nepravděpodobný.

Jak se říká, kdo hledá, najde. A kdo opravdu upřímně hledá pravdu, ten se neztratí ve lžích. Ve lžích se ztráceji zombíci, protože ti žádnou pravdu nehledaji a místo toho očekávaji, že jim ji každej den někdo předhodí jako kus masa zvířeti v kleci.

Nepatříte-li mezi nesamostatný zombíky, nevidim důvod k obavám z toho, že byste se v ezoterickejch tématech nedokázali zorientovat a rozeznat, co je pravda a co ne. Chce to jen ponořit se do toho beze strachu a věnovat tomu nějakej čas. Když tomu ten čas dáte, výsledky se dostaví.

 

AUTOR: Antivirus

ZDROJ