Krade se, ani poledne se nedrží. Ani se nelze divit. Za prvé je najednou na trhu neobvyklé množství peněz, které tato republika nikdy předtím neviděla, a pravidla na jejich používání se mění díky změnám společnosti a tlaku Bruselu rychleji než ponožky. Čímž se zvyšuje možnost nějaké té “malé domů” třeba v řádech milionů, což se dnes řeší v celé Evropě a mimochodem je to nebývale výbušné téma ve vedlejším Rakousku.
Druhá věc je ta, že intelektuálové, novináři, ale i politici – třeba Miloš Zeman – vybudovali v lidech přesvědčení, že u nás se krade nejvíc na světě. A tak si mnozí řekli: “Když kradou všichni a všude se říká, že stejně nikoho nikdy nechytí, tak proč bych nekradl já? Když to dělá každý!” A tak, jak praví Bible, “slovo bylo učiněno skutkem”. A dneska se děsíme z toho, kam jsme se dostali.
Nasupení čeští antiklerikální agnostici, což je zejména v Čechách naprosto převládající vyznání, jak vystihl geniálně Josef Mlejnek jr., jsou hluboce přesvědčeni, že existuje něco vyššího a člověka přesahujícího, a proto je největší povinností dodržovat zákony a morálku – jinak tedy “Desatero Božích přikázání”, že. Tedy podle knihy Mojžíšovy Exodus hlavně ve slovech
– Nepokradeš.
– Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
– Nebudeš dychtit po domě svého bližního…. ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.”
A při tom přesvědčení je naprosto jedno, že většina Čechů Desatero z hlavy dohromady nedá. Ale věří v ně. Umíněně. Husitsky.
Je sice pravda, že jistému přikrádání nás naučily po sobě jdoucí dvě diktatury – nacistická a komunistická. Ale když je něčeho moc, tak je toho příliš.
A rozsáhlé zlodějny už skutečně začínají vadit. Heslem se stal “nelítostný boj proti korupci a zlodějinám”. Oba hlavní političtí protagonisté, tedy Miloš Zeman za ČSSD a Bárta za véčkaře v této činnosti silně pohořeli, což však jen zvedlo touhu po “udělání spravedlnosti”.
Jenže každý razantní zásah má své předem neznámé anebo nezamýšlené účinky. Za Zemana šel sedět ministr Svoboda, za pár umrněných milionů, co prakticky ani neukradl, za Sobotky a Topolánka vypluly spíše na povrch ukázky toho, jak lze takovýto politický požadavek zneužít v politickém i osobním boji.
Zahájení této fáze “zúčtování s korupcí” má také podivný průběh. Teatrální zadržení obecně nepopulárního Ratha a jeho společníků za halasu televizí a politiků a nadšeného tleskání půlky veřejnosti nakonec vyústilo v Rathovu zcela jistě pravdivou větu v parlamentu: “Říkáte, že jsme chytili velkou rybu, ale chytili jste jen malou čudlu.”
Navíc se ukázalo, že neobvyklý nástup státní zástupkyně Bradáčové má své politické, a to nepříliš čisté a průhledné pozadí. Kolaterálním dopadem boje proti korupci pak bylo vyostření boje na státním zastupitelství, kdy je část zúčastněných obviňována z pokusu převzít státní zastupitelství a udělat z něj prokuraturu komunistického typu a tím k ještě většímu znechucení obyvatelstva. To je však jen jedna strana mince.
Daleko závažnější je kolaterální, tedy “vedlejší” či “boční” dopad a následné a naprosto nevyhnutelné paralyzování činnosti vlády. A veřejné správy. Pokud může být “vydána trestnímu stíhání” bývalá ministryně JUDr. Parkanová za to, že nedala vypracovat posudek, který neměla za povinnost nechat vypracovat, jak bude postupovat při schvalování čehokoli příštího jakýkoliv ministr, ale třeba i starosta se základním vzděláním při schvalování stavby mostku v Horní-Dolní? Když žalují doktorku práv, která tomu jistě rozumí lépe?
Najme si firmu na odborný posudek. Nejraději dvě firmy na dva posudky. Pokud nebudou stejné, tak ještě třetí. Aby ho někdo nenechal zavřít za to, že byl můstek údajně o sto tisíc dražší, na což si v opačném případě policie lehce opatří “odborný posudek” podporující žalobu. Na můstek v ceně půl milionu budou tedy před stavbou vypracovány dva odborné posudky a jeden oponentní, vše za pouhých 750 000 Kč. Posudky se budou vypracovávat několik let a mezitím starý mostek spadne. Nakonec bude stát za deset let a bude třikrát tak dražší. Ovšem starostu nezavřou. A to je nejdůležitější.
Má-li pravdu ministr Kalousek, že společnost “American Appraisal” česky “Americké ohodnocení”, kvůli jejímuž posudku na cenu letadel CASA je stíhána bývalá ministryně, je nejen vedena bývalým estébákem, ale hlavně neměla k posudku žádné účetní podklady, bylo vydání Parkanové parlamentem ukázkou politické zbabělosti poslanců pravicových a nebývalé hlouposti levicových poslanců. To nikoho nenapadlo se zeptat, jak to, že nějaká firma logicky navázaná na letadla Spartan, tedy americkou konkurenci, může vydat posudek o předražení, když ani nemůže a nesmí z důvodů utajení znát co všechno, jak a za kolik bylo pro potřeby armády do letounů CASA namontováno?
Vypadá to, že politici touto kauzou vypustili z lahve džina. S plnými ústy a možná i přesvědčením, že činí dobro, činí těžko zvládnutelné zlo. Tak jako u toho, když všichni jásali nad zřízením soukromých exekutorů a vytvořili pažravou chobotnici, která z třicetikorunového dluhu dělá desetitisíce a kvůli několika desítkám tisíc zabavuje městům majetky ve stovkách miliard a bezohledně likviduje fungující firmy.
Vládci státu se stanou policisté ve spojení s “odbornými poradci”. O nich napsal klasik profesor Parkinson výstižně:
“Je mnoho poradců čestných a bezúhonných a hodně takových, jimž se zase nedá nic dokázat.” Protože jsou “odborní poradci”, vědí takzvaně všechno. Profesor Parkinson říká, že ” předně můžeme oprávněně předpokládat, že poradci nevědí téměř vůbec nic, když radí ve všem. Své právo radit ostatním odvozují především ze svého počátečního počinu, kdy si na dveře vyvěsili tabulku: ´Voškleba, Hrůzník a Mlžil – obchodní poradci´. Případně: ´Skuhral, Mudra, Blábolil a Houžvička – experti´.”
“Co vlastně dělali ten Mlžil a Houžvička, než se prohlásili za odborníky? Možná absolvovali dálkový kurz nebo nějakou dobu chodili na nějakou vysokou školu. Anebo prostě jen zjistili, že se ničím jiným neuživí. Ať už mají za sebou zkušenost, jakou chtějí, jsou teď experti na expertizy. Čaroději obchodního (a já dodávám i politického) světa.”
Ve spojení s naši policií, našimi státními zástupci a soudci, kteří odsoudí Mlynáře na pět let, tahají po soudech dlouhá léta Vladimíra Hučína, seberou Jourovou jen tak, vedoucímu pracovníkovi ministerstva obrany Jaroslavu Štefcovi se najednou v autě objeví pistole a i vrabci si štěbetají, že ji tam podstrčili policisté, a mají na krku další a další podobné případy, těžko zavedou skutečný právní stav a demokratický pořádek.
Poslanci a politici posunuli za jásotu novinářů a potlesku poněkud pomaleji chápajících občanů moc na “temnou stranu Síly” jak by řekl Mistr Yoda.
Anebo, abychom se vrátili z Hvězdných válek na zem, překonali jsme situaci Cromwellova výroku: “Zasedá-li parlament, není si nikdo jist majetkem ani životem.” Problém je, že dneska už si nejsou jisti majetkem či životem ani poslanci a ministři.
Stačí k tomu jen pár ochotných policistů, několik svolných či po moci toužících státních zástupců a nekonečné hejno odborných poradců vypracovávajících na objednávku posudky a expertizy.
Pokud prohlásí policejní president Lessy (držitel negativního lustračního osvědčení, tedy původně předlistopadový esenbák) na Hradě v přítomnosti Václava Klause, že “…nás to netěší, ta situace, která se odvíjí, a opravdu všechno, co potřebujeme, je klid na práci, nic jiného”, a Klaus mu vyjádří nepřímou podporu, začínají se mi ježit na zádech chlupy. A to nikoli zimou.
Kolaterální, tedy vedlejší následky jsou často vážnější než sám průběh děje. Myslím, že právě to sledujeme.
