Zarostlý muž s výrazem, který by nezaujatý pozorovatel mohl popsat jako lehce šílený, ukazuje skupince lidí vstup do podzemí. Píše se konec října roku 2007 a uvedená scéna se odehrává u vesnice Nikolskoje v Penzenské oblasti v Rusku. Tito lidé pevně věří, že o půl roku později nastane konec světa a hodlají ho přečkat v bezpečí podzemí. Jak moc se mýlí, zjistí až během následujících týdnů a měsíců. Zatím svému vůdci, otci Petrovi, bez výhrad důvěřují. To, že na něj svět hledí jako na sektáře, jim vůbec nevadí.
Životní dráha náboženského fanatika otce Petra, jak ho nazývají jeho souvěrci, začíná zcela normálně, přímo prozaicky. Narodil se roku 1964 jako Petr M. Kuzněcov v obci Poganovka v Bekovském okrese v Penzenské oblasti, vystudoval stavební institut v Penze a podle nepotvrzených informací poté působí v závodě Penzagraždanprojekt. Ožení se a roku 1998 se mu narodí syn Alexej. O 9 let později Kuzněcov z neznámých důvodů svoji rodinu opouští a vrací se do rodné vesnice. Po roce 2000 v ní otevře modlitební dům, kam docházejí jeho „ovečky“, většinou obyvatelé Poganovky a sousední vesnice Nikolskoje, občané Ruska a Běloruska, kteří se sem nedávno přistěhovali. U vjezdu do vsi vztyčí velký dřevěný kříž a tak manifestují svoji, údajně křesťanskou, víru. Tomu odpovídá i název této skupiny – Pravá ruská pravoslavná církev. Ke křesťanství má však tato sekta pěkně daleko.
Odtrženi od společnosti
Otec Petr svým farníkům zakazuje chodit do práce a posílat děti do školy, nesmějí se dívat na televizi a poslouchat rádio, stýkat se s příbuznými a brát do ruky peníze. Je jasné, že taková pravidla se neslučují s normálním životem většiny lidí. Příslušníci sekty jsou tak stále více izolováni od dění ve svém okolí. V létě roku 2007 se na dveřích modlitebny objeví nápis: „Promiňte, ale dodržujeme slib mlčení.” V ruské společnosti, zvláště na vesnici, kde někoho hned tak něco nepřekvapí, projde i tato zvláštnost bez povšimnutí. Ten pravý poprask nastane až 13. listopadu 2007, kdy se v tisku objeví zpráva, že tito sektáři si upravili jeskyni nedaleko vesnice tak, aby v ní mohli dlouhodobě přebývat. A také do ní již 24. října odcházejí. Jak dlouho tam budou? Prý jen pár měsíců – do konce světa!
Mohla za to vize
Co vlastně Kuzněcova a jeho věrné k tomuto činu přivedlo, ne-li rovnou dohnalo? Sám Kuzněcov říká: „Viděli jsme v jedné z našich nočních vizí útěk do podzemí.” To má údajně být jediný způsob, jak přežít konec světa, který podle sektářů a jejich astrologických výpočtů nastane o pravoslavných Velikonocích následujícího roku, tedy 27. dubna 2008. Sektáři se na něj chystají opravdu důkladně – ničí své osobní doklady, prodávají majetek a za utržené peníze budují podzemní úkryt. Ze začátku je obtížné vůbec odhadnout, kolik lidí se do podzemí vlastně uchýlilo, teprve později se zjistí jejich přesný počet – 29. Petr Kuzněcov však mezi nimi není. Ten zůstává na povrchu, prý proto, aby mohl cestu k úkrytu ukázat každému, kdo projeví zájem se v něm také schovat. Zatímco sektáři si pomalu zvykají na podzemní způsob života, úřady bijí na poplach. V podzemí se totiž nacházejí také nejméně čtyři děti, nejmladšímu je teprve rok a půl. A z ventilačních šachet je slyšet stále sílící dětský pláč.
Raději uhoří
V prvních dnech a týdnech sektáři v podzemí rozhodně netrpí nedostatkem odhodlání vydržet v zemljance až do stanoveného data konce světa. Aby nemohli být ze svého úkrytu vytaženi násilím, berou si s sebou v kanystrech i několik set litrů benzinu. Otec Petr tvrdí, že jeho věrní raději v podzemí uhoří, než aby ho opustili. Podle jeho popisu by dobytí krytu násilím bylo krajně komplikované. Zemljanka se má totiž skládat z množství chodeb vykopaných do tvaru podkovy v celkové délce až 4 kilometry! Dovnitř je možné proniknout jen dvěma vchody. Ten hlavní blokují pytle se zeminou, o vedlejším nikdo neví, kde se nachází. Úřady tedy vyčkávají na povrchu a pokoušejí se s fanatiky vyjednávat prostřednictvím kněží. Řečnické umění otce Sergeje z Uspenské katedrály, penzenského metropolity otce Filareta i zástupce penzenské diecéze Alexeje Burceva však selhává, stejně jako modlitby věřících. Proslýchá se, že policie hodlá sektáře z podzemí dostat pomocí uspávacího plynu, později je však tato informace popřena.
Z fanatika schizofrenik
Podmínky v jeskyni se postupně stále zhoršují. Jak se ochlazuje na povrchu, klesá také teplota v podzemí, až ke 12 stupňům Celsia. Určitý zlom v situaci nastává 17. listopadu 2007, kdy je Petr Kuzněcov zatčen a obviněn podle § 239 trestního zákona Ruské federace ze „založení náboženské nebo společenské skupiny podněcující občany k odmítání plnění jejich občanských povinností nebo páchání jiného protiprávního jednání stejně jako vedení takové skupiny“. Místo do vězení však putuje na vyšetření do psychiatrické léčebny v Penze. Není to jeho první pobyt na psychiatrii. Již dříve se léčil v podobném zařízení s diagnózou schizofrenie (duševní onemocnění projevující se zkresleným vnímáním reality – pozn. red.). Někdejší diagnóza je znovu potvrzena a Kuzněcov tak trestní odpovědnosti unikne jednou provždy. Ne však hněvu svých souvěrců. Začátkem dubna je nalezen s lebkou proraženou polenem ležícím opodál. Těžký úraz přežije, konkrétní pachatel či pachatelé však odhaleni nejsou. Ve hře je i ta verze, podle níž si Kuzněcov možná úraz způsobil sám při nezdařeném pokusu o sebevraždu.
Vyžene je voda a smrad
Sektáři pod zemí zatím zůstávají ve svém odhodlání pevní. Po celé dny a týdny úspěšně vzdorují přemlouvání odborníků ze Státního ústředí pro sociální a soudní psychiatrii V. Srbského. Co se nepodařilo expertům na vyjednávání, zvládne nakonec příroda. Jakmile totiž začne v březnu 2008 jarní tání, voda podzemní kryt pomalu a bez milosti zaplaví. Na přelomu března a dubna tak dobrovolně podzemí opouští 24 osob, včetně všech čtyř dětí. Zbývající sektáře v květnu 2008 na čerstvý vzduch vyžene zápach rozkládajících se mrtvých těl dvou sektářek. Ty jsou v té době mrtvé již asi pět měsíců a údajně zemřely přirozenou smrtí, na rakovinu a vyčerpáním při dobrovolném půstu. A také už není nač čekat. Konec světa, předpovězený na 27. dubna 2008, se nekonal. Zdálo by se, že tím celý případ, pro zúčastněné ještě poměrně šťastně, končí. Tentokrát ano. Jenže v Rusku v současnosti působí asi čtyři desítky podobných sekt, k nimž se hlásí na 800 000 příznivců! Kdy dojde k nějakému dalšímu podobně bizarnímu případu, je proto zřejmě jen otázkou času.
