Světová zdravotnická organizace (WHO) po letech plandemie a nepřímých hrozeb dokončila pandemickou smlouvu.
Dokument, který je oficiálně označován jako „pandemická dohoda WHO“, odráží roky dohadování, přemlouvání a obchodování mezi globalistickými technokraty. A nyní, když jsou jednání u konce, může být jejich kontrola nad globálním zdravotnickým prostorem pevně zakotvena v mezinárodním právu.
Existují důvody k úlevě, že dokument není tak špatný, jak by mohl být. Jak někteří poukazují, poslední návrh dohody byl značně pozměněn, přičemž nejhorší formulace o povinném vymáhání a suverenitě WHO byly odstraněny. Ještě lepší je, že význam této dohody pro Američany snížil nedávný exekutivní příkaz o vystoupení USA z WHO.
Ti z nás, kteří se obávají nastolení světové vlády, však ještě nejsou z nejhoršího venku. V této dohodě jsou ustanovení, která umožní budoucím globálním tyranům v oblasti zdraví překročit hranice současného návrhu textu a převzít diktátorské pravomoci, před kterými jejich kritici (jako například vy) varovali, že smlouva propůjčí WHO.
Co je horší, to, co lze zrušit škrtem Trumpova prezidentského pera, lze změnit škrtem prezidentského pera, a bylo by vrcholem naivity předpokládat, že příští loutka v Oválné pracovně okamžitě nepodepíše, že se USA k dohodě opět připojí.
Je to tedy začátek globálního vládního systému technokratické kontroly zdraví? A pokud ano, co to znamená pro budoucnost lidstva?
Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme se vrátit ke kořenům uchopení moci WHO. A ukazuje se, že tento příběh začíná na velmi nečekaném místě…
Smlouva je na světě
Text navrhované pandemické smlouvy je nyní na internetu a ti, kdo sledovali mé zpravodajství o jednáních v uplynulých čtyřech letech, se mohou seznámit s tím, co nakonec z těch všech blábolů vzešlo.
Mezi nejzajímavější momenty patří:
- Článek 1, který definuje různé termíny a pojmy, které budou použity pro zdůvodnění existence WHO (a její rostoucí moci) v nadcházejících letech generovaných zdravotních krizí;
- článek 5, který do mezinárodního práva zakotvil koncept „jednoho zdraví“ a WHO tak získala pravomoc zasahovat do všech oblastí, od zemědělství přes živočišnou výrobu až po územní rozvoj;
- Článek 12, kterým se zřizuje „systém přístupu k patogenům a sdílení přínosů“, aby se vytvořila dokonalá příležitost k věrohodnému popření, až bude vymyšlena a vypuštěna další biologická zbraň, která způsobí další celosvětovou zdravotní paniku;
- a článek 19, kterým se zřizuje „konference smluvních stran“ (COP), jež bude rok co rok pracovat na rozšíření rozsahu a působnosti této dohody.
Jinými slovy, mnohé z klíčových článků, před kterými jsem před lety varoval, se dostaly přes vyjednávací hozenou rukavici až do konečného textu.
Přesto není konečný text tak špatný, jak se navrhovalo v některých dřívějších návrzích smlouvy.
Jak poznamenávají Thi Thuy Van Dinh a David Bell ve svém nedávném článku Brownstone Institute v článku „Komentář k návrhu dohody WHO o pandemiích: Nesmyslná slovní spojeníí”, jsou spiklenci WHO nuceni mírnit své zjevnější excesy mocenské mánie, aby text prošel mnoha koly vyjednávání a bylo dosaženo „konsensu“.
Text návrhu PA (verze ze dne 16. dubna 2025) obsahuje 37 článků. Znění sporných z nich bylo v zájmu dosažení konsensu značně zmírněno, přičemž povinnosti států byly výrazně zmírněny a klíčové oblasti provádění byly ponechány na budoucí konferenci smluvních stran a přílohách.
Z dřívějších návrhů textu byly odstraněny formulace, které uváděly nebo naznačovaly uložení závazných povinností signatářům dohody. Místo nich se objevují rozvláčná, nevymahatelná vyjádření nadějí a snů WHO jako „může“, „případně“ a „pokud se na tom vzájemně dohodnou“.
Jak jsem však upozornil ve svém předchozím příspěvku o smlouvě, vytvoření každoroční „konference smluvních stran“ (COP), která by v budoucnu pokračovala v revizi a rozšiřování dohody, je zadními vrátky, kterými lze v budoucnu vložit silnější, právně závazná ustanovení.
Pro naše dnešní účely však jeden z nejzajímavějších komentářů k této nové dohodě pochází z časopisu The Lancet. V článku „Smlouva o pandemii: milník, ale s přetrvávajícími obavami“ redakční rada časopisu The Lancet upozorňuje na zajímavou a málo známou skutečnost: „Pandemická dohoda je teprve druhou právně závaznou mezinárodní dohodou, kterou WHO vyjednala.“
Počkat, cože? „Druhá právně závazná mezinárodní dohoda, kterou WHO vyjednala“? Jaká byla první?
Ukazuje se, že to je zajímavá otázka, jejíž zodpovězení poskytuje těm z nás, kterým jde o zachování svobody tváří v tvář globální tyranii, cenné poučení o tom, jak se globální vláda skutečně vytváří.
JAK TO, ŽE SE ZRUŠILY CIGARETY?!
Vzpomínáte si na dobu, kdy se v hospodách a restauracích smělo kouřit? Pokud jste mladí, tak pravděpodobně ne. Já jako starší člověk však určitě ano.
Konkrétně si jako člověk, který žil v Irsku během studia na Trinity College od podzimu 2002 do podzimu 2003, vzpomínám, jak jsem se podivil, když jsem se v březnu 2004 při čtení novin v Japonsku dozvěděl, že Irsko se stalo první zemí na světě, která zavedla celostátní „zákaz kouření na pracovišti„, včetně hospod a restaurací.
Dokázal jsem si představit, jak se mým irským přátelům posmívají. „To teď zakazují kouření v hospodách? Proč prostě nezakážou pití v hospodách a mají to za sebou?“
Přesto mnoho lidí na celém světě pravděpodobně četlo zprávy z Irska s pocitem vyrovnanosti. „Dobře!“ poznamenali si bezpochyby. „Kdo vůbec potřebuje tyhle tyčinky na rakovinu všude?“ A pravděpodobně si tuto zprávu o irském zákazu kouření nespojili se zákazem kouření, který byl v pozdějších letech zaveden v jejich vlastní zemi
Přemýšleli jste ale někdy o tom, proč se zákaz kouření na veřejných místech objevoval v jedné zemi za druhou v rozmezí několika let? Jak to, že celá planeta prakticky ve stejnou dobu přešla od kouření všude ke kouření pouze na určitých vyhrazených místech? Došlo k tomu koordinovaným globálním zásahem?
To si pište, že ano! A příběh o tomto zásahu nám napovídá, že už léta žijeme pod globální vládou.
Celý příběh začíná pravomocí udělenou článkem 19 ústavy WHO, který říká:
Zdravotnické shromáždění je oprávněno přijímat úmluvy nebo dohody týkající se všech záležitostí spadajících do působnosti organizace. K přijetí takových úmluv nebo dohod je zapotřebí dvou třetin hlasů Zdravotnického shromáždění, které vstoupí v platnost pro každého člena, jakmile je přijme v souladu se svými ústavními postupy.
Tyto právnické žvásty mohou znít nevinně, ale stejně jako většina byrokratických žvástů skrývají mnohem hrozivější realitu. Tento článek uděluje WHO pravomoc, kterou nyní využívá k přijetí smlouvy o biologické bezpečnosti, která zavádí pandemii a je porodem pro světovou vládu. Je to také stejná pravomoc, které se WHO dovolávala před dvěma desetiletími, aby podpořila svůj zkušební případ globální tyranie, Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku.
Stejně jako článek 19 ústavy WHO zní „rámcová úmluva o kontrole tabáku“ docela nevinně. Kouření škodí nejen vám, ale i lidem ve vašem okolí. Kdo by tedy mohl namítat proti mezinárodní dohodě usilující o „ochranu před vystavením tabákovému kouři“ a „opatření na snížení závislosti na tabáku a odvykání kouření“?
(Dobrá, ti z nás, zásadoví voluntaristi, kteří věří, že vládní omezení individuálních voleb jsou ze své podstaty neetická, by k takovému sjezdu mohli něco říct, ale odkdy má široká veřejnost čas nebo schopnost uvažovat o dobře odůvodněných argumentech o principech?)
A tak v roce 2003 přijala WHO na svém výročním Světovém zdravotnickém shromáždění v Ženevě rámcovou úmluvu. A tak se stalo, že následující rok zavedlo zákaz kouření Irsko a v následujících letech ho následovaly další země po celém světě.
Těm, kteří zpochybňují používání slov „globální zdravotní tyranie“ ve spojení s dohodami o zákazu kouření, předkládám další fázi tohoto stále tyranštějšího procesu: „Město, které zachází s dospělými jako s dětmi„.
V lednu 2025 přijala městská rada Newtonu tak absurdní nařízení, že ho mohli vymyslet jen lidé, kteří si myslí, že autorita rovná se moudrost. Rada schválila „generační zákaz“ tabákových výrobků poměrem hlasů 19 ku 4. Každý, kdo se narodil po 1. březnu 2004, si už nikdy nebude smět ve městě koupit tabákové výrobky. Ani v 21 letech, ani v 35 letech, ani v 55 letech. Jedná se o doživotní zákaz založený pouze na roce narození.
Hmmm. Souvisí tento zákaz nákupu tabákových výrobků pro všechny, kteří se narodili po 1. březnu 2004, nějak s precedentním celostátním zákazem kouření v Irsku z března 2004? Zvídavé hlavy to chtějí vědět.
Ano, ačkoli si to v roce 2003 málokdo uvědomoval, úmluva přijatá Světovým zdravotnickým shromážděním v Ženevě byla světovou historickou událostí. Tyrani napnuli své svaly a dokázali, že WHO je jedním ze stavebních kamenů globálního vládního systému. Konkrétně tím, že se WHO odvolává na „mimořádnou zdravotní situaci“, může vytvořit mandáty biologické bezpečnosti, které pak budou v jednotlivých členských zemích WHO schváleny zákonem. Ještě lepší pro ty, kteří stojí za tímto krokem směrem ke globálnímu vládnutí, je, že si jen málokdo uvědomí, že jejich místní nařízení bylo ve skutečnosti mandátem, který pronikl až z konkláve spiklenců v Ženevě.
Ano, ať už si o zásluhách takové akce myslíme cokoli, mezinárodní dohoda o zákazu kouření na veřejných prostranstvích v jedné zemi za druhou po celém světě byla velmi tenkým ostřím velkého klínu globální tyranie biologické bezpečnosti. A stejně jako cenzoři vždy začínají zákazem nejurážlivějšího a nejnepříjemnějšího obsahu, aby později vytvořili precedens pro rozsáhlejší zákazy, tak i spiklenci globální vládní biobezpečnosti začali snadným cílem kontroly tabáku, aby později mohli přejít k pandemické smlouvě.
CO DÁL?
Nejprve dobrá zpráva: před skutečným přijetím pandemické smlouvy – pardon, pandemické „dohody“ – je třeba překonat ještě byrokratické překážky.
Jak upozorňuje Kerry Cullinanová ve svém článku „WHO nastínila dlouhou cestu, než vstoupí v platnost pandemická dohoda“ pro Health Policy Watch, proces přijetí smlouvy, který je popsán v samostatném dokumentu o „procedurálních záležitostech“, je ve skutečnosti poměrně složitý. Naštěstí je v dokumentu uveden praktický vývojový diagram, který celý proces objasňuje:
Stručně řečeno: podle výše zmíněného článku 19 ústavy WHO, který upravuje přijímání takových smluv, vyžaduje tento typ dohody „dvě třetiny hlasů Zdravotnického shromáždění“. Procedurální dokument však obsahuje zvláštní ustanovení: „Přijetí textu konsensem tento požadavek automaticky splňuje [sic]“.
Samozřejmě, že konsenzus odstraňuje překážku pro požadavek dvou třetin, že? Proč by to museli stanovit? Že by si představovali scénář, v němž bude smlouva přijata podobným způsobem, jakým WHO v roce 2022 fraškovitě přijala změny Mezinárodních zdravotnických předpisů?
Nicméně i poté, co vůdce cirkusu Světového zdravotnického shromáždění bezpochyby odhlasuje „konsenzuální“ přijetí tohoto textu, budou mít členské státy 18 měsíců na to, aby generálnímu řediteli WHO oznámily, zda úmluvu podepíší, či nikoli. To vše ponechává čas a prostor pro pozoruhodné celosvětové povstání proti WHO, které může dohodu zrušit dříve, než se režim biologické bezpečnosti stane pevnou součástí.
Ale teď ta špatná zpráva: tyto typy dlouhých, procedurálních a byrokratických procesů jsou přesně to, co globalistům prospívá. S radostí stráví roky, desetiletí, dokonce celé generace tím, že vedou opotřebovávací válku proti veřejnosti, protože vědí, že nás snadno rozptýlí další psychologický trik a my na dlouho odvrátíme pozornost, aby nám mohli podstrčit katastrofální smlouvu, která projde kolem našeho brankáře.
Pro tyto generační psychopaty neznamená chvilkový záblesk na radaru, jako je MAHA (pozn. hnutí v USA „Udělejme Ameriku opět zdravou”), nic. Pokud budou muset počkat, až se politické kyvadlo v USA opět vychýlí, aby mohli Američany chytit do své sítě Jednoho zdraví, nebudou váhat a udělají to.
Pokud budou muset vyvolat krizi ptačí chřipky, strach z opičích neštovic nebo podvodnou epidemii nemoci X, aby přiměli veřejnost k opětovnému souhlasu s našimi vládci z WHO, udělají to v mžiku.
I když je tedy pravda, že WHO byla stažením Spojených států oslabena, neznamená to, že by byla vyřazena z činnosti. Ve skutečnosti je celosvětový stav biologické bezpečnosti nebezpečnější než kdykoli předtím, a to jako zvíře zahnané do kouta, které bojuje o život. Informujme naše spoluobčany o nebezpečí této pandemické dohody a využijme celosvětového probuzení k tomu, abychom tyrany z WHO zatlačili do úzkých.
Překlad: David Formánek
