V japonských laboratořích pravděpodobně brzy dojde k neuvěřitelnému vzkříšení! Na svět se má opět podívat mamut! Mohutný mastodont, který se již před tisíci lety ukládá k věčnému ledovému spánku, by opět mohl rozdunět zemský povrch. Jde o šílenou kacířskou myšlenku, nebo začátek neuvěřitelné éry? Jak tohoto oživení vůbec chtějí vědci dosáhnout?
Úsilí akademického týmu se chýlí k vrcholu. Vědci již nějakou dobu pěstují v laboratoři buňky žijícího slona afrického. A dědičnou informaci z jejich obsahu postupně mění na mamutí DNA (deoxyribonukleová kyselina, nositelka genetických informací – pozn. red.). Úseky typické pro africké slony postupně nahradí laboratorně syntetizovanými kusy DNA vyrobenými podle osnovy mamutího genomu. Mimořádně náročný proces se tímto přehupuje do závěrečné fáze. Nakonec vědci vezmou vajíčko samice slona afrického, vyjmou mu jeho vlastní dědičnou informaci a tu nahradí jádrem s rekonstruovanou mamutí DNA! Vzniklé embryo vnesou do samice slona afrického a pak už jen čekají, až se po tisíci letech opět narodí mamut! Přibližně tak má probíhat projekt oživení legendárního chobotnatce. Je skutečně reálný? Co může náhlé oživení dávno vyhynulého živočicha přinést pro lidstvo?
Co zabíjí tlupy huňatých obrů?
Slavná historie podivuhodných mamutů trvá téměř pět milionů let. Během této dlouhé doby osídlují velkou část planety a úspěšně se přizpůsobují nejrůznějšímu prostředí. V nesmírně proměnlivém světě ledových a meziledových dob žijí ohromné tlupy uprostřed věčně zmrzlých stepí. Sibiřské prostředí si hravě osvojují. Přesto pak najednou zde, i všude jinde ve světě, přichází jejich náhlý konec. Jako blesk z čistého nebe všichni mizí! Někteří vědci připisují tuto situaci příchodu lidí do oblastí obývaných mamuty. Obří mastodonti jsou jistě lákavým terčem. Je však pravděpodobné, že by pouhý lov mohl vymýtit celý druh? A navíc v extrémně krátké době?
Proč miliony těl nestačí?
V okamžiku zkázy údajně mohou zapůsobit jak nevysvětlitelné vnější, tak i vnitřní vlivy, které posílají obří živočichy do ledových hrobů. Svědectví však zřejmě zůstává někde hluboko v třeskutém mrazu. Podle zoologů stále leží v sibiřské oblasti více než 100 milionů zamrzlých mamutích pozůstatků! Právě tyto těla mají posloužit jako materiál pro oživení záhadně vyhynulého tvora. Japonští vědci v čele s profesorem Akirou Iritanim z Kjótské univerzity se o tuto možnost zajímají již desítky let. Jejich snaha ale dosud vždy ztroskotala na nízké kvalitě buněčných jader. Nejdůležitější části vzorků totiž ruinují rozpínající se krystalky ledu. Je tedy možnost oživení mamuta ztracena? Podle nových okolností je tomu právě naopak!
Test s myší rozhodne
V roce 2008 oznamuje dr. Teruhiko Wakayama (*1967) z výzkumného biologického ústavu v japonském Kobe neuvěřitelnou věc: „Spolu s kolegy se nám povedlo naklonovat zdravé laboratorní myši z buněk zmrazených přirozeným způsobem po dobu šestnácti let v teplotě minus 20°C.“ V těle myšího samce nezůstává sice po letech v mrazáku naživu jediná buňka, ale vědci objevují jiný pozitivní faktor. V mozku se nebývale dobře zachovají jádra neuronů! Wakayama je po vyjmutí ze zmrzlého těla vkládá to myšího vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace. To se překvapivě nadále vyvíjí jako standardní zárodek. Po přenosu embrya do dělohy náhradní myší matky se rodí klon mraženého exempláře! Překoná tento pokus definitivně smrt i čas? A je toto řešení použitelné i pro obří mamuty?
Do pěti let ukážeme mamuta!
Vědci kolem profesora Iritaniho na základě těchto informací nepochybují, že mamuta oživí! „Úspěšnost při klonování byla až do nedávné doby špatná, ale už teď si stojíme kolem 30 procent. Myslím, že máme rozumnou naději na úspěch a zdravý exemplář mamuta by se mohl narodit během čtyř nebo pěti let,“ prohlašuje sebevědomě hlava vědecké skupiny na začátku letošního roku. Pro další vzorky se chystá japonská strana vydat zpět na Sibiř v létě 2011. Pak už se vědci chystají pokračovat ve šlépějích doktora Wakayamy. Pro donošení zárodku má posloužit samice slona afrického. Má tento kontroverzní nápad naději na úspěch?
Naděje, pochybnosti, obavy…
Nedávné analýzy DNA izolované z kostí sibiřských mamutů a jejich srovnání s DNA slonů afrických dopadnou nad očekávání dobře. Mamuti a předci slonů afrických byli evidentně blízcí příbuzní. Připravované klonování pravěkých zvířat má však i své hlasité kritiky. Hlasy z vědecké obce neskrývají své pochybnosti a obavy. Jaké jsou ty nejznámější? Narozdíl od „myšího“ pokusu se u mamutů nedá počítat se stálou teplotou zmrazení. Proto se mohou vyskytnout další nekvalitní vzorky různě ovlivněné tkáně. Navíc myší exemplář byl zmražen ihned po usmrcení, což u mamutích mršin není vůbec jisté. Obavy panují i kolem možnosti potenciální genetické výchylky. Co když se jednou místo mamuta narodí nevyzpytatelný mutant? Stále totiž není zcela objasněno, proč vlastně chlupatí mastodonti vyhynuli?
Poslouží mrtví pro nový život?
Příčina masivního vymírání mamutů je dodnes příčinou vědeckých sporů. Stejně tak se stále vedou polemiky, zda by mohlo znovuzrozené mamutí společenství v dnešní době najít přirozené místo pro život. Profesor Iritani a jeho spolupracovníci jsou přesto podle všeho odhodláni ke svému plánu. Nedávno se spojili s Minorem Miyashitou, bývalým ředitelem Tennoji Zoo v Ósace. „Udělám, co bude v mých silách pro zisk vajíček z mrtvých slonic, které uhynou v japonských zoologických zahradách,“ přislibuje pomoc „mamutímu“ týmu. Proč japonští vědci tolik pospíchají? Je to kvůli dvouleté sloní graviditě? Nebo snad vědí mnohem více než dosud prozradili veřejnosti? Sledovat další zprávy ohledně vzkříšení pravěkého mastodonta bude více než zajímavé!
Zdeněk Pospíšil ENIGMA
