TOP09 není politická strana, protože nemá atributy politické strany, jako třeba členská základna nebo ideologie. TOP09 je něco mezi agenturou na obstarávání zakázek a odborovou organizací státních úředníků. Velmi se divím každému, kdo se rozhodne tento spolek volit, připadá mi to jako holý nerozum, anebo naprosto chladnokrevný kalkul s cílem urychlit rozkradení státu na maximální míru a tím přivodit jeho brzký konec, na čemž bychom pravděpodobně všichni vydělali. Také nečiním sporným, že lidovci kradli a kradou. To, nad čím se chci pozastavit, je způsob nejnovějšího obvinění zmr. Parkanové z předraženého nákupu vojenských letadel CASA.Také nečiním sporným, že se i v případě této zakázky kradlo, to je u lidovců normální, stejně jako se kradlo u Gripenů, Pandurů, ponožek, knoflíků, fedrpuší a čehokoli dalšího. Krade se u všeho, co nakupuje stát, to není selhání, to je vlastnost. Je úplně normální, že obchody, které realizuje stát, jsou výhodné pro dodavatele, pro prostředníky a pro politické strany, ale nikoli pro daňové poplatníky.Příklad (rozhovor ministra dopravy Pavla Dobeše s Lidovkami):
Otázka redkatora: Náklady na provoz mýtného v Rakousku byly v roce 2007 7,9 procenta. V Česku byly podle firmy Kapsch, která mýtné provozuje, loni 21 procent. Nemůžeme požadovat vyšší efektivitu?
Odpověď pana ministra Dobeše (dříve VV, dnes politické těleso Kradem Lidem): Co se týče ceny ze strany provozovatele, tam je to velmi složité, skoro nemožné. My můžeme jít druhou cestou, kterou i jdeme, a to je navyšování sazeb mýtného. To zvyšuje celkový výběr mýta. (zdroj)
To je jeden velmi praktický příklad, na kterém je vidět, jak se státní zlodějna dotýká běžného občana, nezbývá nežli dodat, že smlouvu o elektronickém mýtném tlačil bratr Kalousek (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP09), Parkanová byla jeho spolustranicí a Kalousek sám, ačkoli byl terčem kritiky za tento obchod, nikdy pro nic trestně stíhán nebyl a ani nebude, naopak, celé se to pokusil zopakovat s případem tzv. elektronických dálničních známek, které byly (pozor!) nikoli zrušeny, ale odloženy na rok 2015. Kapsch si byl natolik jist touto zakázkou, že měl dokonce nakoupené OBU (onboard units) a pak je musel prodat na jiných trzích. Takhle hospodaří pan Kalousek z TOP09. Podle mě měli už dávno sedět všichni.
V případě Parkanové udávají média následujicí fakta:
– policie přebrala podklady týkající se nákupu letadel CASA
– policie požádala o posudek soukromou firmu, zabývající se oceňováním (zabývajícím se celosvětově oceňováním čehokoli počínaje zahradním nábytkem a konče satelity)
– zakázka za 4 mliardy byla podle posudku nadhodnocená o 658 miliónů korun, což je asi o 15%, a to prohlásila za výši škody
– objevily se různé náznaky, že Vlastička měla na ministerstvu spíše symbolickou roli, přičemž hlavní slovo měl náměstek Barták (tentýž Barták, kterého v roce 2011 odložil pan Čistý do pozadí po skandálu s úplatky kolem nákladních vozů Tatra) a také v tom měla být involvována firma Omnipol.
Každopádně, ať byla cena letadel jaká chtěla, celá konstrukce je poněkud zarážející. Stává se běžně, že se posudky liší ve svých závěrech, mmj. i stran ceny. Jsou to posudky, vycházejí z určitého stavu informací, který nemusí být vždy stoprocentní, vlastně nikdy není. Většinou dochází k ovlivnění výsledku zájmem zadavatele posudku (představte si ocenění majetku např. za účelem ručení za úvěr a např. za účelem majetkového vyrovnání po rozvodu) a také tím, jak dalece je vůbec předmět posudku posouditelný, zda se jedná pouze o fyzickou věc, nebo zda jsou součástí dodávky ještě nějaké jiné věci, například služby. Posudek mi nepřipadá jako důkazní materiál vůbec použitelný, protože vypovídá maximálně o tom, že někdo něco nekoupil výhodně, ale nic nevypovídá o tom, kdo to udělal, což by mělo pro policii být stěžejní.
Těžko říci, zda to policie myslí vážně, přijde mi to jako vtip.
Pan Čistý, kterého stojí stále více času zapatlávání korupčních průserů tu v jeho straně, tu v jeho vládě, asi něco tuší. Prohlásil, že (cituji): “o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků“. Každopádně pohled pana Čistého na vydání poslance k trestnímu stíhání se velmi liší případ od případu. Když šlo o vydání Ratha, jednalo se o “boj s korupcí”, zatímco když jde o vládní stranu, je to “akce bandy plukovníků”. Podobný problém má i Kalousek, který mluvil o policejní zvůli a honu na čarodějnice, který citlivě upřesnil zmínkou o Petrových kamenech ze známého historického procesu na severní Moravě.
Je to každopádně velmi závažné sdělení. Předseda vlády na půdě sněmovny se zcela vážnou tváří oznamuje lidu policejní konspiraci. Ministr financí to potvrzuje. To by přece mělo dát do pohybu řadu mechanismů. Jenže ono se nic neděje. Hlídací psi demokracie nekoušou, neštěkají a dokonce ani neslintají. Z policie to nikdo nekomentuje. Ministerstvo vnitra mlčí. Jak je to možné?
Každopádně nám pan Čistý připomněl, že policie má daleko větší vliv na chod věcí veřejných, než si myslíme. Předseda vlády totiž připustil, že policie zapojuje do vedení země, a to sice že a) o to má zájem b) může to dělat c) už to dělá.
Je to celé velmi zajímavé. V případě Rathovy kauzy nám nedávno nějaký expolicejní specialista sděloval, jak byly všude namontované štěnice, včetně obydlí prošetřovaných osob. Nikde jsem nenašel žádnou zmínku, jak to bylo se soudním povolením těchto odposlechů. Samotné povolení k odposlouchání se vždy vydá na dobu tří měsíců. Když skončí, musí vydat soud vyššího stupně nový souhlas, podle zpráv z médií trvaly odposlechy měsíců sedm. Nikoho nenapadlo se zeptat. Hned druhý den po Rathově zatčení rozjela policie svoji vlastní mediální kampaň, při které jsme se dozvídali o milionech v krabici, milionech v podlaze, o revolveru, o šustění bankovek, jak perfektní práce to byla apod. Ve své podstatě neužitečné detaily, ale právě tohle udržuje pozornost veřejnosti. Jindy, když je policie tázána na ukradené auto nebo nějakého zamordovaného neprominentního neštastníka, je standardní odpovědí, že vyšetřování probíhá a nebudeme poskytovat informace. Jednání ve sněmovně o Rathově “vydání” bylo pak vrcholem hysterie.
Často se dozvídáme, že si policie vyžádala změnu zákona (jak je to vůbec možné, ono už tu neplatí, že veškerá moc patří lidu?), požaduje změnu zákona, uvítala změnu zákona, navrhla změnu zákona, kritizovala změnu zákona, komentuje dokonce v médiích i výroky soudů. Je to naprosto skandální, policie má jednat na v rámci zákonů vzniklých demokratickým procesem a ne je spoluvytvářet. To je znakem policejních států. Policie ve spolupráci s vnitrem připravuje změny zákonů, které kontinuálně v zhruba tříletém cyklu přinášejí neustálé prohlubování pravomocí policie, například ohledně vstupování do obydlí, odposlechů, omezování osobních práv a podobně. Nikdy od roku 2001 se nikdy nestalo, že by policie o nějaké pravomoci přišla, ale někdy se stane, že těch pravomocí nedostane tolik, kolik by chtěla. Problém je, že poslanci nezvedají ruce pro tyto zákony dostatečně ochotně, například Langerovu “reformu policie” (rozumějme: posílení pravomocí policie) rozcupovali celkem silně. Nyní je zde něco, co přiměje poslance zvedat packu jako hadrové panáky. Zatím se policii podařilo požádat o vydání šesti poslanců, ale kdykoli může být na řadě další, další, další. Při rozsahu a obsahu současného práva a množství nejrůznějších existujících regulací vzniklých domácím legislativním procesem a adoptováním práva evropského nadstátu, složitosti příslušné administrativy a “lobbování” na všech úrovních si totiž mnoho z nich vůbec nemůže být jistých, že už nejsou jednou nohou v kriminálu. A to dokonce i těch nemálo z nich, kteří nekradou.
Pokud se podařilo stimulovat tak silný mediální ohlas vydání jednoho poslance k trestnímu stíhání, již sama každá další taková žádost způsobí velký problém. Přitom, když to vezmeme racionálně, nějaká policejní žádost neznamená vůbec nic, je to jen administrativní akt, který nic nevypovídá o daném skutku ani o vině na něm. V jejím důsledku však nastane situace, že je příslušný nešťastník prakticky odsouzen ještě dříve, než dojde k soudnímu projednávání.
Nene. Slova pana Skvrnitého, pardon, Čistého o partě plukovníků bych nebral na lehkou váhu. Dokonce bych nezlehčoval ani tu “partu plukovníků”. Policie se nám emancipuje.
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012061702
