Každý chlapec potřebuje muže, který by mu pomohl „nahrát program života“… který by mu ukázal, co znamená být mužem. Toto je největší privilegium dané otci a největší dar, který může otec dát svému synovi. Mezi otcem a synem je zvláštní pouto a pro chlapce je velkou radostí, když otec schvaluje jeho činy. Otestovat svou sílu na svém otci a naučit se život z jeho příkladu je pro chlapce nejlepší ochranou v nejtěžších životních zkouškách, včetně všech druhů selhání.
Otcovo vedení, podpora, souhlas a láska spojují dítě se světem mužů. Četné studie provedené za posledních několik desetiletí přesvědčivě potvrzují, že role otce v životě chlapce je klíčová. Ty samé studie poukazují na smutnou skutečnost, že není-li otec u syna nebo se o něj nezajímá, pak to velmi poškozuje formování charakteru chlapce.
Pokud se otec aktivně podílel na výchově chlapce, pak se to pozitivně projeví v průběhu let – na jeho schopnosti projevovat empatii, navazovat zdravé sociální vztahy, včetně intimních.
Pokud vyloučíme případy násilí, urážek a lhostejnosti ze strany otce, pak je pro svého syna vždy hlavní a pro život nejdůležitější postavou.
Otcové mají zvláštní způsob interakce se svými syny, který patří do kategorie „mužského kamarádství“. Otec hraje roli člověka, jehož prostřednictvím chlapec navazuje vztah s vnějším světem, se všemi jeho hrůzami a nebezpečími.
Otec není matkou v mužské podobě. Má osobitý, otcovský styl výchovy, všechno dělá jinak.
Čas určený pro hru se synem je právě komunikace, která je obzvlášť potřebná pro každého chlapce. Fyzická hra, které se otec účastní, a touha posunout úzké hranice svého dětského světa jsou zdravou a nezbytnou součástí chlapcova vývojového procesu. Zatímco maminky se snaží své ratolesti uklidnit, aby nedělaly lotroviny , tatínkové je naopak často povzbuzují, hrají si s nimi osobitým způsobem a učí je jejich „mužské“ vědě.
Bujaré aktivity zaměřené na fyzickou aktivitu s tátou, které někdy přivádějí mámu k šílenství, jsou životně důležité pro rozvoj chlapců. Taková interakce je naučí ovládat vznikající agresivitu, nedovést věc do skutečného boje a udržovat přátelské spojení s druhou osobou.
Násilná fyzická hra není jen mužský rozmar, ale skvělá škola, která může chlapce hodně naučit, včetně schopnosti ovládat své emoce, porozumět tomu, jak daleko lze ve hře zajít, a schopnosti posoudit, zda dokáže dělat ten či onen druh činnosti. Chlapec se právě učí chápat svého otce a své vlastní pocity. Pokud dítě začne křičet, když dospělý ve hře „zajde příliš daleko“, nebo o ni prostě ztratí zájem, když je nad jeho síly, pak by si otec měl okamžitě uvědomit, že jeho syn potřebuje pomoc, aby situaci zvládl.
Chlapec se naučí číst otcovu mimiku, jakož i „řeč jeho těla“ a pochopit, jaké chování je v tomto případě pro něj to pravé. To pomáhá naučit se důležitou sociální dovednost – rychle pochopit záměry jiných lidí. Naučit se celou škálu emocí, které dítě někdy ohromí. Chlapec se naučí chápat, když otec žertuje a když mu dá najevo, že překročil neviditelnou hranici, kterou nelze překročit. Otec dokáže hru zorganizovat tak, aby chlapec nezažil zmatek, nebo naopak dovést ji na takovou úroveň, že to už nezvládne.
Když si hraje se synem, otec by si s ním měl povídat, a tak mu pomoci dospět a posílit kontrolu nad svými emocemi.
DALŠÍ VÝHODY PŘÍTOMNOSTI OTCE
Přítomnost otce pomáhá dětem v tom smyslu, že rychleji rozvíjejí spojení mezi levou a pravou hemisférou mozku. To je nutné zejména pro kluky, protože to pomáhá rozvíjet jejich řečové schopnosti.
CHLAPCI POTŘEBUJÍ OTCE, KTERÝ:
Převezme závazek a bude působit jako trenér.
Pevný, férový a přátelský.
Umí se smát.
Miluje mámu.
Dokáže ho uvést do světa mužů.
Schopný potlačit hněv. Klidně a zamyšleně.
Věří synovi.
Umí se podělit o svou „moudrost dospělých“.
Je schopen ukázat, co a jak dělat.
Umí si hrát.
Naučí rodinné tradice a představí koncept spirituality.
Zdroj https://www.slovanskenoviny.sk/otec-a-syn/
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.