Asi každý už zažil v životě situace, nad kterými neměl “žádnou moc”. Těžké nemoci, tragické úmrtí někoho z rodiny, katastrofy, ale i “sťastné náhody”, “políbení múzy” a další. Někdo tomu říká osud, někdo karma, ale ať už to nazveme jakkoliv, zůstává zde otázka: Jsme skutečně před touto “vyšší silou” úplně bezbranní? Jsme skutečně jen loutky v rukou nějaké neznámé vyšší síly, která si s námi hraje, nebo která nás řídí a mění naše životy? Moje odpověď zní: Ne. Myslím si, že všichni máme možnost aktivně svůj vlastní osud utvářet a měnit.
To, co nazýváme osudem, není dle mého názoru nic jiného, než uvědomělé rozhodnutí samotné duše učiněné ještě před našim příchodem na svět, ještě před vtělením naší duše do nového těla. Jsem přesvědčena o tom, že po smrti vidí duše svůj předchozí život zcela jinýma očima. Nezatížena jednostranným pohledem způsobeným rozličnými komplexy, zklamáními, bolestmi a dogmaty, vidí souvislosti, které jí v životě unikaly. Jinak také vidí lidi, kteří jí ublížili a vidí jejich skutečnou motivaci k jejich jednání. Vidí chyby, které udělala, nevyužité příležitosti, ale vidí samozřejmě také své úspěchy a pozitivní plody svých činů, o kterých neměla ani tušení.
Takto je duše sama sobě nejpřísnějším soudcem a sama se rozhoduje, že v příštím vtělení některé chyby napraví či splatí a posune se zase o kousek dál na své cestě, případně se rozhodne pro nějakou službu konkrétnímu člověku či celé skupině lidí. Záměrně si pak vybírá rodiče, kteří ji nejlépe připraví na naplnění onoho životního plánu a dopředu si naplánuje i určité “rány osudu” a “šťastné náhody”, které by ji měly posunout tím správným směrem. To vše je ovšem pouze jakýsi “rámcový plán”, “pravděpodobný sled událostí” a domnívám se, že tento osud můžeme sami i během svěho života změnit či korigovat, stejně jako jsme jej už před narozením dopředu “naplánovali”.
Pokud začneme intenzivně bádat ve svém nitru a zabývat se otázkami typu “kdo vlastně jsem” a “proč tu jsem”, přestaneme-li naříkat nad nepřízní osudu a začneme-li se sami sebe ptát, proč se určité vzorce kolem nás opakují stále dokola, co máme dělat, abychom žili plný život, nebo aby se naše nepříznivá životní situace změnila, napojíme se na nadpozemskou moudrost své duše. Potom začnou odpovědi skutečně přicházet a budeme-li ve svém hledání upřímní, začneme vidět svůj život jasněji. Chce to však upřímnou snahu, čisté srdce a odvahu podívat se pravdě přímo do tváře a ještě větší odvahu a sílu podle získaných odpovědí jednat. Pokud se začneme podle svého srdce skutečně řídit, pak máme svůj osud doslova a do písmene ve vlastních rukách.
