V tajemném peruánském Paracasu jsou v 19. století nalezeny podivné lidské ostatky. Nejvíce zarážející jsou lebky, které jsou nepřirozeně protáhlé dozadu. Je to jen následek umělých deformací hlavy, nebo se jedná o dosud neznámý druh člověka? Mohou mít artefakty něco společného s mimozemšťany? Co se skrývá za záhadou lebek z Paracasu?
Staré lidské mumie pocházející podle odborníků přibližně ze 3. století před naším letopočtem jsou nalezeny v roce 1862 v peruánském Paracasu. Přínosný archeologický nález, chtělo by se říci. Ale u ostatků z Paracasu to není tak jednoduché. Více než čím jiným jsou totiž tyto mimořádné artefakty z dávné minulosti velkou záhadou. Lebky, které zde byly objeveny, jsou velice zvláštní. Již první pohled na ně vyvolává neodbytné otázky. Formou se totiž příliš nepodobají lidským hlavám! Mozkovna je nepřirozeně protažená dozadu a do výšky a vytváří tak nápadně podivný tvar, který na sebe okamžitě upozorňuje. Je to důsledkem cílené deformace lebek, nebo máme co do činění s nálezy pocházejícími od neznámého druhu člověka, či dokonce bytostí z jiného světa?
Stojí za záhadou bandážování?
Vědci se přiklánějí spíše k racionálnímu názoru, že lebky zesnulým někdo již od dětství cíleně deformoval z nějakých společenských a kulturních důvodů. To se ostatně provádělo i v jiných starých společenstvích. Některé národy si lebky deformovaly prokazatelně úmyslně a existují o tom i záznamy. Například Mayové považovali lidi s protáhlým čelem a nahoře ostře zúženou hlavou za jedince bližší duchovním sférám. U vyvolených osob tedy docházelo již od raného věku, kdy je lebka ještě měkká a poddajná, k umělému upravování jejího přirozeného fyziologického tvaru pomocí bandážování s použitím kožených pásů či speciálních dřevěných stahovacích dlah. Tyto razantní procedury samozřejmě měly i své oběti. V Paracasu však o ničem takovém nemáme záznamy. Lebky z Paracasu mají navíc doslova vražedný tvar, tedy pokud uvažujeme ve smyslu toho, že byly znetvořeny uměle. Předpokládá se, že úmrtnost by při takto invazivním zákroku byla skutečně velmi vysoká. Je tudíž nasnadě položit si otázku, proč by někdo byl ochoten provádět tak bolestivou a nesmírně riskantní proceduru. Něco takového přece muselo mít dobrý důvod. Navíc není od věci ptát se, proč vůbec lidi po celém světě nezávisle na sobě napadlo, že právě protáhlé lebky jsou něčím, za co stojí riskovat život a nechat se nenávratně zmrzačit.
Co jim bylo vzorem?
Řídili se snad dávní obyvatelé Paracasu nějakým nelidským vzorem? Tato varianta vysvětlení lehce zavání kontroverzními teoriemi o kontaktech dávných pozemských civilizací s mimozemšťany. Celá řada badatelů, v jejichž čele stojí Švýcar Erich von Däniken (*1935), se domnívá, že by se tím dala vysvětlit již tisíckráte omílaná záhadná moudrost našich prapředků. Máme na mysli třeba onu dobře známou medicínskou zručnost, znalosti astronomie nebo architektury. Jsou lebky dalším důkazem toho, že staré civilizace z této oblasti navštěvoval někdo moudřejší? Chtěli se dávní obyvatelé Jižní Ameriky deformováním lebek někomu podobat? Snad svým „učitelům z nebe“, o kterých se zmiňují staré legendy Jižní Ameriky?
Něco tady nesedí
Některá fakta však vnášejí do záhady lebek z Paracasu pochybnosti o tom, že by se vůbec jednalo o ostatky lidí. Obsah mozkovny je totiž u protáhlých lebek pravděpodobně až o 50 % větší, než je pro normálního člověka běžné. A to už je velký rozdíl! Měli tedy tito lidé i větší mozek než my? To je prý vysoce nepravděpodobné. Co by ale potom naplňovalo zbytek dlouhé lebky? Prázdno tam být nemohlo! I oční důlky jsou daleko objemnější než u člověka, což rozhodně nelze vysvětlit deformováním lebečních kostí. Jak si tato fakta vysvětlit? V historii naší planety není znám žádný humanoidní druh, který by vykazoval podobné anatomické znaky.
Jiná rasa na scéně
V problematice záhady paracaských lebek někteří badatelé zmiňují i možnost, že máme tu čest s nálezem ostatků jakéhosi dosud neznámého druhu člověka. Podezřelé mumie z Paracasu totiž nemají jen podivné lebky. Také zbytek jejich těla značně vybočuje z typické a nezaměnitelné podoby předkolumbovských indiánů obývajících jihoamerický kontinent. Na pováženou je třeba jejich výška nebo typ vlasů, ty by totiž odpovídaly spíše evropským poměrům. Jenže Evropané v té době s těmito končinami neměli žádné kontakty. A i kdyby ano, stále nesmíme zapomínat na ty podivné lebky, kterými se obyvatelé Starého kontinentu skutečně nevyznačují. Žila tedy v těchto končinách kromě indiánů ještě další rasa lidí, jejíž existence nám zůstává utajena? Mezi pověrčivými věřícími lidmi v Peru se objevuje názor, že lebky jsou ďábelskými stopami po potomcích křížení andělů a lidí. Jako legenda je to jistě zajímavá varianta, nicméně jen málo důvěryhodná. Co tedy stojí za záhadou lebek z Paracasu doopravdy?
Mohla za to nemoc?
Racionálně přijatelnou alternativou vysvětlení záhady by mohla být teorie, že se nejedná o úmyslně deformované lebky ani o žádnou neznámou pozemskou či mimozemskou rasu, ale o ostatky lidí postižených takzvanou skafocefalií. Tato vrozená vada je způsobena srůstem lebečních švů, které u zdravého člověka spojují jednotlivé kosti hlavy. Tím, že spoje srostou, pak dochází k následné výrazné deformaci tvaru hlavy, protažení a zahrocení mozkovny. Jenže jak moc je pravděpodobné, že se takto handicapovaných lidí sešlo na jednom místě hned několik? I kdybychom snad připustili, že je to možné, stále jsou ve hře ještě další fyzické vlastnosti, které neodpovídají standardu jihoamerických indiánů.
Jsou i jinde…
Protáhlé lebky byly nalezeny i na jiných místech světa, například v Egyptě, Rusku, Mexiku nebo v Africe, ale i ve Francii nebo u nás. Deformovanou lebku měla dokonce i slavná egyptská královna Nefertiti (cca 1370–1330 př. n. l.). O čem tento zvláštní fenomén svědčí? Stáří a zároveň globální rozšíření tohoto trendu napovídá, že musel vzniknout na různých místech světa nezávisle na sobě. Otázkou zůstává, v čem je původ takové pozoruhodné shody. U spousty lebek nacházených po celém světě se mnohdy bez problémů daří prokázat cílené pozměňování jejich tvaru. Jenže jak už bylo řečeno výše, mumie z Paracasu v sobě nesou víc záhad než jen zvláštní hlavovou část lebky.
Najdeme klíč k tajemství?
Jak to tedy je s lebkami z Paracasu i z jiných částí světa? Jsou opravdu jen úmyslně deformované, nebo se za celou věcí skrývá něco daleko většího a důležitějšího? Ztracené kultury dávnověku nám zanechaly podivný odkaz, který jsme zatím nedokázali rozluštit. Pozoruhodné mumie se tak staly další záhadou v dlouhé řadě mystérií tajemné Jižní Ameriky. Podaří se někdy s jistotou odhalit tajemství našich dávných předků, nebo si jej nadobro vzali s sebou do hrobu?
Jitka Krulcová
