Žel, člověk na Zemi ještě nedozrál tak daleko, aby dokázal přirozeně poznávat, přijímat a řešit své problémy. Mnohé z nich se stávají i předmětem veřejného zájmu, čímž společnost polarizují a nebezpečně radikalizují. Například problém homosexuality.

Než si uvedený problém rozebereme, je nejprve nutné poukázat na něco důležitějšího, co nám naznačí cestu, kterou je třeba se ubírat…

Kdo není zcela zaslepen současným konzumním způsobem života, ten si musel všimnout, že lidstvo morálně i společensky upadá. Svévolně ničí i vlastní planetu, svůj dočasný domov. Lavina se valí, nelze ji zastavit.

Možná jednou nastane čas nutných změn, pokud lidstvo ještě dostane šanci přežít, na níž si nedává téměř žádné vyhlídky. Není to pesimistický pohled, jak to mnozí zlehčí a lehkovážně označí, ale viditelná, do očí bijící realita!

Proč je tomu tak? Je to důsledek nesprávného vývoje lidstva, který si dobrovolně zvolilo. Neznalostí a nerespektováním přírodních zákonů, kterým podléhá nejen příroda, ale ve skutečnosti vše, co je okolo nás, včetně člověka, jeho chtění, cítění, myšlení, řeči i jednání! Většina lidí se nad touto skutečností pousměje, možná mávne rukou. Označí ji za hlouposti, báchorky, které je třeba přenechat naivním lidem. Ne moudrým racionalistům, či hrdým materialistům. Přesto, že věda částečně odkryla a správně poznala přírodní zákony, člověk je respektuje jen tam a tehdy, kde sám chce. Ke své veliké škodě!

Všichni si z fyziky pamatujeme, že každá akce vyvolává adekvátní reakci. Ale kdo je ochoten přijmout, že to platí i pro jeho vlastní konání? Poznatelné například ve způsobech chování? Že to platilo a nadále platí i pro naše myšlení, řeč a cítění?

Co se asi stalo s tím nesprávným, zlým, pokřiveným cítěním, myšlením, řečmi a skutky, které lidstvo za dobu své existence vytvořilo? Hrůza to domyslet! Lidé stále nevěří, že toto všechno se postupně valí na nás zpět v obrovské znásobené síle! Přesně a spravedlivě řízené právě pod vlivem spolupůsobení zákonů vesmíru, přírody!

Hmota je vlastně zformovaná energie a energie je hmota. Očima viditelná, nebo i neviditelná. Jsou to kmitající částice, které v pohybu formuje magnetická přitažlivost, rezonance, gravitace, resp. fyzikální zákony.

Hmota v pohybu časem a prostorem mění formu, tvar, ale nikdy se neztrácí. Když ji nevidíme, není to ještě důkaz, že přestala existovat! Řídí se principem platným pro všechny druhy energií! Proč by daný princip měl platit a fungovat výjimečně jen v technice a ve viditelné přírodě? Je jen logické, že musí nutně platit i pro energie, které člověk tvoří cítěním, myšlením, řečí a viditelnými skutky. Energie cítění, myšlení a řeči jsou neviditelné, ale rovněž se nikde neztrácejí. Vlivem vesmírných zákonů se formují, dozrávají a vracejí lidem ke svému naplnění. Jako následky akcí, příčin, které člověk vytvořil a soustavně tvoří dále. Jsou to nekončící metamorfózy setby, růstu, dozrávání a rozkladu platné nejen v říši rostlin.

Pravda je jednoduchá, přirozená a jasná, jen člověk ji rád komplikuje! Takzvaný homo sapiens, který je hrdý, že je člověkem rozumným, moudrým, se v praktickém životě ukázal jako pravý opak. Co se týče moudrosti, selhal a selhává na celé čáře.

Člověk je dnes hlavně pyšný a tvrdohlavý… Pyšný na své vlastní vědomosti. Zaměřený na požitky a hmotné statky, které jej jednoznačně vedou do záhuby. Pro svoji „velkou moudrost“ si chyby nepřiznává, nevidí a ani nechce vidět! Nadále žije tak, jako by přírodní, fyzikální nebo vesmírné zákony pro něj neplatily, neexistovaly. Je jedno, jak je nazýváme! Přírodní, fyzikální, vesmírné, univerzální nebo Boží, stále jsou to ty samé a věčně platné zákony! Součást všeobecně platné a nezměnitelné Pravdy!

Mnoho se už hovořilo o globálním oteplování, ekologických katastrofách, avšak stále se pro jejich odvrácení téměř nic konkrétního nečiní. Doposud se pro chybějící vědomost o duchu hlavně ve vědeckých kruzích nepočítá s tím, že ke globální katastrofě lidstvo nejvíce přispívá vlastními negativními energiemi z pokřiveného cítění, sobeckého, nepřejícného myšlení, velkými, prázdnými a zbytečnými řečmi a zlými, ubližujícími skutky. Jde o nepředstavitelné množství vytvořené viditelné i neviditelné energie, která se neztratila! Která se nepřetržitě formuje a vrací k lidem zpět!

Každý člověk je individualita, jedinečný. Těžko bychom našli dva stejné, ačkoliv se v mnohém podobáme. Avšak od Stvořitele jsme do vínku všichni stejně bez rozdílu dostali svobodnou možnost volby, rozhodování se v životě. Za dar volby však každý jednotlivec nese současně svoji osobní s nikým nezaměnitelnou zodpovědnost! Nad touto vlastní zodpovědností se však ne každý dobrovolně a rád zamýšlí a v životě s ní také vědomě počítá. Raději činí chyby z nevědomosti, za něž již nerad nese osobní zodpovědnost. Kdo se ale z chyb učí, jde kupředu! Kdo si je nepřiznává a obviňuje okolí, pak nutně stagnuje a upadá. Neznalost a nerespektování přírodních zákonů nikoho neomlouvá! Jednoduše řečeno, každý si za všechno může sám. Proto by každý měl zachránit v první řadě sám sebe od nevědomosti, aby tím mohl vědomě spolupracovat na záchraně našeho světa!

Základní podmínkou pro správné chápání života v nás i kolem nás je hledat příčiny ve vlastních blízkých či vzdálených skutcích, jednání, myšlení, řeči a cítění. Ve většině případů bychom se dostali až do minulých životů! A zde narážíme na velké úskalí! Mnoho lidí nevěří v reinkarnaci a nehledá příčiny současného vlastního či cizího utrpení, bolesti, strádání, špatných mezilidských vztahů na správném místě. Pod vlivem náboženského dogmatu, slepé víry v jeden život, či vlastní nevědomosti jim nemůže správně porozumět, ani je přiměřeně řešit.

Stačí se jen zamyslet nad tím, proč se například někdo narodí jako mrzák, jiný zemře jako dítě, a další žije relativně dobře sto i více let. Vrah si užívá hojnosti, a dobrý člověk trpí nedostatkem, chudobou, nevyléčitelnou nemocí. Proč taková odlišnost? Jaký to má smysl? Kde je možné najít spravedlnost, trest, či zaslouženou odměnu? Vše právě naznačuje, že východisko porozumění spočívá v příčinách, které jsou skryty, často od nás v čase velmi vzdáleny, proto si na ně již nedokážeme vzpomenout.

Není žádoucí a potřebné, abychom jednotlivě po vzdálených příčinách pátrali! Ani by se to pro jejich velké množství nedalo zvládnout. Pomůže nám znalost a všeobecná platnost zákonitostí, které nepřetržitě organizují náš život. Jedině tak chodu života správně a komplexně porozumíme. Naučíme se žít v souladu se zákonitostmi. Přestaneme plavat proti proudu a naučíme se využívat jeho sílu, která je nám nápomocna.

Pokud pozorně sledujeme život, všude a ve všem najdeme důkazy, že zmiňované zákony skutečně působí.

Uveďme příklady akce – reakce: Zasejeme-li pšenici, čekáme, že sklidíme rýži nebo oves? A zda za každým naším nádechem nemusí následovat ihned výdech? Jak je svět nehezký, když se mračíme a máme špatnou náladu, a jak najednou ten samý svět zkrásní, když jsme šťastní, veselí? A co ukrytá stará moudrost v lidových pořekadlech a příslovích, která má původ v praktických životních zkušenostech? Takto bychom mohli pokračovat do nekonečna, a všude nalezneme ty stejné platné principy. V malém i velkém dění. Jaká setba, taková sklizeň. Každá příčina nese znásobený následek.

Pokud nám ani příklady a důkazy o zákoně zpětného působení, které jsou všude kolem nás, nestačí, aby nás přesvědčily, abychom uvěřili, ničeho se ve skutečnosti nedopátráme! Budeme se jen plytce pohybovat po povrchu dějů a věcí v nás i kolem nás. Tápat v nepochopení… Mnohé odsouvat do neexistující říše záhad a mystiky, kterou stvořila lidská nevědomost.

Máme svobodný výběr, zda chceme opravdu životu porozumět, nebo ve všem vidět náhody, nepřejícnost, obviňovat druhé, že nám to či ono způsobili. Divit se, proč to Bůh dopouští. Namísto uvědomění si, že jsme sami strůjci vlastních osudů, avšak zároveň podléháme vyššímu principu, řádu.

Nyní se vraťme zpět k úvodnímu problému, k homosexualitě. Sexuální orientace je ve skutečnosti rovněž jen zformovaný následek, který má své příčiny v blízké či vzdálené minulosti. Každý případ je však specifický a není jednoduché celou danou problematiku v krátkosti tohoto článku objasnit. Základní problém je však možné vysvětlit na rozdělení těch lidí, kterých se to týká, do dvou velkých skupin.

Do první skupiny zařadíme ty, kteří k zmiňované poruše osobnosti z nějakého důvodu začnou inklinovat v současném životě, a to v různém věku. Může jít například o hluboké, bolestné vztahové problémy, kde silný traumatizující zážitek překrývá normální stav. Může jej vyvolat nesprávná výchova v rodině nebo jiném zařízení, nenávist k opačnému pohlaví, nenávist k rodiči opačného pohlaví, velké zklamání v lásce, nevhodné prostředí, špatné příklady, pomužšťování žen a zženšťování mužů, dlouhodobá izolace od opačného pohlaví, vězení, nuda, zvědavost, touha po vzrušujících zážitcích a jiné…

Všechny vyjmenované možnosti mohou vést k revoltě, vzdoru, k pokušení „ochutnat“ něco nového, neznámého a zakázaného, což po opakovaných praktických zkušenostech pomalu přechází do sklonu. Takto vytvořený sklon si duše člověka v sobě přenese do nové inkarnace, pokud si ještě v době tohoto pozemského života neuvědomí nesprávnost svého konání.

Do druhé skupiny zařadíme právě ty, kteří si nesprávnost jednání v minulém životě (životech) neuvědomili včas, a proto se do současného života narodili již s karmickou poruchou osobnosti. Tuto poruchu mají šanci napravit, budou-li chtít a nakonec správně nasměrují svůj vývoj.

Duše si přinesla do současného života silný sklon a obyčejně v něm dále pokračuje. (To platí pro všechny druhy sklonů!) Úlohou takto postiženého člověka je hledat… a najít příčinu a pochopit následek svého stavu. Začít žít spořádaně, přirozeně čistě, morálně. Nepřidat se slepě k většině podobných, kteří nic nepochopili.

Výstředně oblečená, nevhodně se chovající masa lidí stále častěji křičí na veřejnosti a dožaduje se pokřivených práv a svobod. Nevhodným jednáním přenáší všeobecné negativní mínění na všechny podobně postižené jednotlivce. Postoj „jsem takový a hotovo“ nestačí! Každý člověk má na sobě pracovat, chce-li dosáhnout duchovního pokroku! Čím déle svůj problém neřeší, ale v něm setrvává, tím více se do něj zamotává a nenachází východisko. Žije v bludném kruhu. Avšak jen správným přístupem a pochopením může být odčiněn, smazán a nepřenesen ještě více zesílený do budoucí inkarnace.

Protože příčina problému homosexuality začíná v duši a ne v těle, takto postiženým lidem je možné pomoci. K tomu, aby se to podařilo, je potřebný oboustranný zájem a znalost věci, citlivý a laskavý přístup. I zde narážíme hned na dvě úskalí, protože pomoci lze jen tomu, kdo pomoc hledá. A je ještě potřeba i těch, kteří dokáží pomoc skutečně poskytnout.

Lidi s poruchou sexuální orientace nemáme právo odsuzovat, ale ani jim benevolentně přitakávat. Podpora velkými řečmi o toleranci a právu na jejich společné soužití je jen přiléváním oleje do ohně.

V dnešní době je žádoucím a velmi vyzdvihovaným rozebírat na veřejnosti intimní věci. Je to přitom člověka nedůstojné. Prezentovaný postoj na veřejnosti situaci jen zhoršuje. Člověk si nechal vzít svoje soukromí, cudnost, mravnost, soudnost, a ještě chce být za to obdivován nebo litován. Kdy si již uvědomíme, že hodnotu člověka určuje úroveň jeho zralosti a poznání, které žitím dokazuje, ne jeho sexuální orientace či hromadění vědomostí?

Poskytnout pravou pomoc takto postiženým není záležitost pro lékaře těla, přeoperováním pohlaví, ale pro lékaře duše, poradenstvím, láskou, vírou. Aby příčina a podstata problému byla správně podchycena, vysvětlena a pochopena.

Věřící člověk je ten, který lásku a úctu ke svému Stvořiteli dokazuje vlastním životem podle mravních zásad. Ne rozumovým zúžením na uctívání, klanění se a monotónní odříkávání modliteb a proseb ke svému Božstvu!

Církevní věřící správně vyciťují příčinu problému. Je chvályhodné, že nepodporují požadované uzákonění pokřivených práv. Jenže jejich víra je často slepá nebo podléhá dogmatu, proto nedokáží komplexně chápat a vysvětlit jeho podstatu. Vysvětlení každého případu nelze nalézt v tomto, podle nich jediném životě na Zemi. Přesto je pravdou, že každý má svůj jeden život! Jen pochopení a výklad této jednoduché věty nejsou správné.

Jeden jediný život každé duše není myšlen jen jedenkrát na Zemi, ale jako jedno komplexní bytí duše, v němž se střídají fáze příchodu (narození) a dozrávání na Zemi ve fyzickém těle s přechodem duše (smrtí) do neviditelných úrovní Stvoření. Tyto fáze se střídají do té doby, dokud duše, resp. duch zahalený v duši, nedosáhne požadované zralosti, o níž rozhodují vesmírné zákony, ne lidé!

Protestovat či jakkoliv jinak odmítat homosexualitu bez přijatelného logického vysvětlení nic nevyřeší. Jen stupňuje napětí a nepochopení proti sobě postavených skupin.

Veřejně (i když skrytě! – pod rouškou obhajování lidských práv a svobod) podporovat společný intimní život dvou mužů či dvou žen, dokonce jej ukotvit v právním systému, a tím jej uznat za správný a normální, je scestné, nemorální a nízké! Problém nevyřeší, ale více podpoří jeho šíření, prohlubování, neboť neodstraní skutečné příčiny! Trestuhodnou nevědomostí se vnáší zmatek do společenského života především mladé generace. Je třeba se nad tím jednou vážně zamyslet. Co přinese budoucnost?

Zákonem stanovený a chráněný společný svazek osob stejného pohlaví nikdy nemůže být postaven na úroveň základní společenské jednotky, kterou byla a stále je rodina. Takový svazek nesplňuje poslání rodiny, která kromě jiného vychovává potomstvo, čímž zachovává lidský rod na Zemi. Je to hrubý zásah proti vesmírným zákonům, proti přírodě, od níž se lidstvo stále více odklání. Dobrovolnou nevědomostí si připravuje vlastní mravní, morální i hmotnou zkázu.

https://smeromkzivotu.blogspot.com/2024/04/omyly-lidstva.html