Rozhodující zvrat v dějinách lidstva se odehrál asi před pěti tisíci lety, i když nejnovější výzkumy toto důležité období posouvají stále hlouběji do historie. Na čtyřech samostatných územích s rozvinutou zemědělskou činností se několik vzdálenějších vesnic spojilo v první městečka a města. Z těchto center pak vyrostly první civilizace.
Všechny vznikly v širokých údolích řek – Tigrisu a Eufratu v Mezopotámii (asi 3100 př. n. l.), Nilu v Egyptě (asi 3100 př. n. l.), Indu v Indii (asi 2 50 př. n. l .) a Huang He (asi 2500 př. n. l. ) v Číně. A možná také v údolí Jang-c´-ťiang opět v Číně. U kořenů všech byla úrodná půda a voda – její relativní dostatek a nutnost zorganizovat její distribuci, zajistit se na „horší časy“ či zvládnout pravidelné záplavy.
Lidé poprvé staví ve velkém
Charakteristickým znakem prvních civilizací byla města – a to mnohdy větší, než ta, která vyrostla mnohem a mnohem později. Vévodily jim chrámy a paláce jako viditelné symboly moci vladařů i kněží. Rané sumerské chrámy (Mezopotámie) v Nippuru a Uruku byly vyzdobeny freskami jasných barev. Vědci například uvádějí, že „na mohutné stavbě Bílý chrám v Uruku by muselo 1500 dělníků pracovat deset hodin denně po dobu pěti let!“ A co teprve egyptské pyramidy – pro dělníky na těchto megastavbách musely být vystavěny speciální vesnice. Dlouho se zdálo, že staroindická civilizace ve stavitelství poněkud zaostávala. Alespoň nálezy ze dvou nejznámějších center, Harappy a Mohendžodara, tomu nasvědčovaly. Pak ale byly objeveny další lokality a například Dholavira měla v centru „citadelu“ s hradbami širokými v základech více než 18 metrů. Za opevněním se nacházely budovy, jež byly zřejmě sídlem místní elity. K dalším monumentálním stavbám Dholaviry patřil „stadion“, na který by se vešla tři fotbalová hřiště. Obvod města chránily další mohutné hradby. Také v Číně byly podle všeho nalezeny prastaré pyramidy, ovšem vše kolem nich je poněkud zahaleno tajemstvím (viz rámeček: Jak staré jsou čínské pyramidy?).
Od hliněných destiček k moderní čínštině
Jak společnost obývající velká centra bohatla, začalo se i měnit její složení. „Už nedělali všichni všechno, vydělila se skupina zručných řemeslníků, kněží se začali starat o přízeň bohů při sklizni a na nic jiného už čas neměli,“ tvrdí současní archeologové. Především se ale záhy objevila skupina profesionálních obchodníků. A s nimi, nezávisle na sobě, ale přece ve všech zmíněných civilizacích, se zrodilo písmo.
Kolem roku 3000 př. n. l. už si Sumerové vedli záznamy o účetnictví, sestávající z čísel, dat a obrázků předmětů, vyrytých na hliněných tabulkách. K rytí do vlhké hlíny tehdejší „písaři“ používali pera z rákosu s hroty seříznutými do klínu, kterými se vytlačovaly trojúhelníkové značky. Později byly čím dál stylizovanější, až z nich vzniklo tzv. klínové písmo.
Přibližně ve stejnou dobu se objevila počáteční forma písma i v Egyptě, vzdáleném téměř 1600 km. Egyptské obrázkové znaky, známé jako hieroglyfy, se zpočátku ryly do kamene, později se malovaly na zdi a na papír, vyráběný z šáchoru papírodárného – rostliny rostoucí na březích Nilu.
Šlo o písmo, nebo o symboly?
Zajímavá vědecká diskuze se rozproudila kolem písma v protoindické, tzv. harrapské civilizaci v údolí Indu. O tamějším písmu se sice ví více než 130 let, ovšem značky na pečetidlech, amuletech, destičkách a keramických nádobách se až dosud přes mnohé pokusy nepodařilo vyluštit. Nejasné také bylo, zda skutečně šlo o písmo, či zda se jednalo o pouhé symboly bez vztahu k mluvenému jazyku. Vloni se tento oříšek pokusil rozlousknout americko-indický vědecký tým pod vedením profesora počítačové vědy a inženýrství na Washingtonské univerzitě Rajesha Raoa. Jak profesor sám řekl, vycházeli přitom z toho, že „výchozí předpoklad byl vždy ten, že znaky jsou zakódovaným jazykem“.
Profesor Rao s kolegy porovnal vzor a náhodnost výskytu symbolů z harappských předmětů se známými lingvistickými zápisy, například s angličtinou, ale i se starověkou sumerštinou, se sanskrtem nebo s tamilštinou. Došlo i na srovnání s nelingvistickými systémy, jakým je sekvence nukleotidů DNA nebo imperativní programovací jazyk Fortran. A výsledek? Znaky z období harappské kultury se odlišují od všech nelingvistických systémů a naopak velmi přesně odpovídají mluvenému slovu. Jinak řečeno, nápisy podle těchto výsledků skutečně reprezentují starověký jazyk, a jde tedy o písmo.
„Aplikovali jsme metody informatiky na tuto starověkou záhadu,“ řekl profesor Rao. „A v této chvíli můžeme říci, že induské písmo vykazuje statistickou zákonitost, která je ve shodě s přirozenými jazyky.“ Profesor plánuje, že se pokusí o vyluštění harrapského písma.
Nejstarší dosud známé čínské písmo pochází z roku 1600 př. n. l. Z těchto prvních symbolů se během následujících 1700 let vyvinuly moderní čínské znaky a čínština se tak stala nejstarším písmem, které se dodnes používá a které má přímého předchůdce v dávné historii.
Dary prvních civilizací dnešku
První civilizace se ale rozhodně „neomezily“ pouze na písmo. Tehdejší obyvatelé položili základ matematiky a geometrie. Od Sumerů jsme například zdědili rozdělení hodiny na šedesát minut a minuty na šedesát sekund. Čtyřiadvacetihodinový kalendář pak pochází z kombinace mezopotamského a egyptského měření času. Rok o délce 365 dní má svůj původ v Egyptě.
I astronomie v Číně měla vysokou úroveň. V roce 2461 př. n. l. Číňané poprvé zaznamenali konjunkci planet, i když je možné, že jev později vypočítali. Znali natolik dobře pohyby Slunce po obloze, že byli schopni předpovídat zatmění Slunce i Měsíce, např. v roce 1361 př. n. l. poprvé pozorovali zatmění Měsíce, r. 1216 př. n. l. zatmění Slunce. V té době také čínský vědec Ču-Kong určil s obdivuhodnou přesností sklon ekliptiky k rovníku. V té době už byl čínský kalendář založen na roku s 365 a 1/4 dne a vědělo se, že Měsíc střídá své fáze po 29,5 dnu. V Číně byl též sestaven první hvězdný katalog, obsahující 809 hvězd.
Stále záhadná čínská civilizace
Doba, kdy v Číně vznikala první města, se neustále posouvá hlouběji do historie. V poslední době bylo z Číny ohlášeno několik objevů. Předně se jedná objev města, starého 8000 let, v západní provincii Kan- su na březích Žluté řeky. Úplný začátek čínské civilizace tak někteří vědci posouvají až k hranici 6000 př. n. l., čímž by Čína „předstihla“ Mezopotámii.
O dalším objevu informovali čínští archeologové v roce 2003 –v provincii S´-čchuan na jihozápadě země nalezli pozůstatky města, starého 4300 let, již sedmého v této oblasti. Trosky zabírají plochu přes 300 000 metrů čtverečních a táhnou se v délce 700 metrů od severu na jih a 300 metrů z východu na západ. V blízkosti protéká řeka Jang-c’-ťiang, jejíž hladina je asi tři metry pod úrovní města. Vědci soudí, že starověcí obyvatelé se rovněž stávali oběťmi stejných problémů jako dnes – vodou přeplněných říčních koryt a záplav. Jelikož jsou ale počátky čínské civilizace tradičně kladeny do povodí Žluté řeky, stojí nyní historikové před otázkou, zda se paralelně nevyvíjela ještě další čínská civilizace v povodí řeky Jang-c’-ťiang.
Jak staré jsou čínské pyramidy?
* Pyramidy, stojící v „zakázané“ čínské oblasti v provincii Šen-si (Čína tu má své objekty pro vojenský a kosmický výzkum), si na své detailnější prozkoumání ještě počkají, do pyramid totiž budou vědci z rozhodnutí čínské vlády vpuštěni až v roce 2050. Co o nich tedy vědci vědí z „venkovního“ průzkumu?
Většina pyramid, které byly prozkoumány, není z kamene, ale z hliněných bloků, vysušených na slunci, které během věků ztvrdly na kámen. Jejich stáří určuje například čínský archeolog Wang Shiping Sian na 4500 let, další vědci odhadují jejich stáří až na 5000 i více let. Mnozí odborníci ale tato data zcela zpochybňují.
* Na severu Číny se v polopouštním regionu nedaleko města Jin-čchuan nachází další skupina pyramid. Historikové se domnívají, že je na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu nechali vybudovat vládci Tangutské říše. Největší sedmistupňové pagody měří na výšku 22 metrů. Hlavní monument s průměrem osmihranné základny 34 metrů posloužil jako místo posledního odpočinku pro zakladatele dynastie Západní Sia (Si Sia, Miňag) Li Juanhao (1003–1048). Lokalizováno bylo celkem 9 mauzoleí panovníků a více než 250 hrobek šlechticů a úředníků.
* Architektonické struktury, podobné mayským pyramidám, byly v roce 2006 objeveny také na dně Fu-Sien, druhého nejhlubšího sladkovodního jezera v Číně v provincii Jün-nan. Komplex osmi staveb se nachází na ploše o rozloze 2,4 km2. Zatím není úplně jasné, jak je architektonické dílo staré a kdo ho vybudoval. Čínští vědci se domnívají, že komplex využívala dávná civilizace, která existovala před více než 2 tisíci lety za vlády dynastií Čchin a Chan.
Nejstarší písmo na americkém kontinentu
Dlouho za něj byly považovány znaky na pečetním válci z doby před 2500 lety, nalezeném v Mexiku. V roce 2007 ale byla znovu prozkoumána kamenná deska, kterou objevili vesničané na místech, kde kdysi bývala olmécká svatyně. Na desce bylo nalezeno 28 grafických symbolů, uspořádaných do jednotlivých horizontálních řádků. Některé symboly se opakují i vícekrát. Připomínají například kukuřičný klas, ryby nebo včely…
Vědci jsou nejen přesvědčeni, že jde o skutečné písmo, ale znají už také stáří desky – pochází z doby před třemi tisíci lety. „Setkali jsme se s nejranějším nesporným důkazem písma v oblasti Nového světa,“ řekl k objevu americký antropolog Stephen Houston z Brownovy univerzity v Providence.
