Témata, související s probíhajícími změnami, byla již jistě popsána z všemožných úhlů pohledů. Často se dočítáme o nastávajících událostech, které by přesvědčily spíše autorovo ego, než lidstvo jimi postižené. Princip zrcadla, tj. zhmotňování našich projekcí v této realitě se zdá býti již obecněji přijímáno.
Narůstající rychlost a očividnost tohoto jevu způsobila, že i mnoho dosud „spících“ lidí je konfrontována s osobní zodpovědností a mocí. Poslední dobou jakoby se roztrhl pytel s revolučními dokumenty, ať se zabývají např. volnou energií, kvantovou fyzikou či třeba zázračnou matkou vodou. Dokonce se některé starší pořady tohoto typu dostávají i do hlavních médií propagandistického rázu. Zdá se, že je nás již opravdu mnoho, kteří o změně nepochybujeme a tak začíná být síla probuzeného vědomí dále neignorovatelnou.
Jednou z možností, jak se na smysl těchto změn dívat, dal by se vyjádřit jako návrat Lidství.
Ačkoli o obtížnosti těchto transformací bylo napsáno leccos, shrňme je alespoň do několika vět. Jak je známo ze záznamů starých civilizací, člověk byl ve svých počátcích degradován ze své božské podoby do jakési integrované formy dobře ovládatelného otroka. Je nutné říci, že bez tohoto „zásahu“ by nebylo možno lidským Duchům prodělávat tak velmi obohacující zkušenost, spočívající v opětovném probuzení a již vědomém přijmutí svých skutečných schopností. Nicméně je dobré vědět to, že námi prožívaná obtížnost či strastiplnost na cestě probuzení je jak věcí záměrnou a vysoce sofistikovanou, ale je to i výzva, hodná skutečné velikosti lidské bytosti.
Přistupujme-li tedy k „stahujícím“ tendencím ega jako k jakémusi trenažéru (nenecháme se jím strnout do iluze, boje či nečinnosti), značně nám to ulehčí cestu. Vždy v dokončovacích fázích jednotlivých osobnostních posunů poznáváme, že si tyto překážky stejně tvoříme sami (adekvátně se silou naší iluze) a rozpustíme je pouhým láskyplným uvolněním. Často hlavně ženy jsou odrazeny intenzitou potlačeného strachu či tušených výčitek, stejně jako muži ztrátou kontroly. Obě pohlaví pak ztrátou individuality. To jsou ovšem jen další tahy ega, které již tuší svou přeměnu (to je mimochodem i důvodem reinkarnace – opakovaná smrt je potřeba kvůli časté nutnosti „restartu“). Pouhé rozhodnutí překročit takový pomyslný práh je leckdy těžší, než cokoli poté následující. Ještě by mohly být zdůrazněny vysoce destruktivní generační zvyky (tj. rodová karma), které na nás mají obrovský vliv. Např. typický člověk euroatlantické civilizace je konfrontován s vlivy výchovy a vzdělání, které jakoby byly přímo vymyšleny s cílem co nejvíce potlačit božství v člověku.
Velmi hluboký, kořenový pocit oddělení se do lidského podvědomí lehce dostane západní porodnickou praxí, následnou persekuční výchovou na principech řevu a trestu a zbytky přirozenosti jsou efektivně potlačeny naprosto tristním systémem vzdělání. Takový člověk potom v dospělosti dlouhodobě uzdravuje tato traumata a duchovní cesta se mu jeví jako bolestná. Zvládne-li ale pronést světlo lásky skrze hlubiny své psyché, stává se teprve opravdu svobodným a neovládaný strachem. Charakter je pak zušlechtěn ctnostmi (často vybojovanými až ze dna – DNA své bytosti) a člověk s takto zocelenou nervovou soustavou udrží i nekonečně obrovskou energii Zdroje (svou pravou sílu). A v duchu přijmutí této nekonečnosti je i smysl následujících let.
Velice pravděpodobně vstupujeme do dvanáctiletého období znovupřijetí Lidství, kdy rok 2012 se jeví jako jakýsi „rok 0“, jako horizont událostí, udávající možné budoucí pravděpodobnosti. V symbolice jakoby už Petr předal Marii Magdaleně klíče moci duchovní i světské. Jde tedy archetypální přesun vlády z instituce na člověka, či přesun od mužské mozkové hemisféry do té ženské a jejich případné vyrovnání. Přirovnáním k paralele lidského života se nacházíme na rozhraní puberty a dospělosti. Materialismus je typicky pubertální projev, kdy dítě ví vše líp než rodič (věda a církev vs. Stvořitel). Velice dobře vypovídající je také připodobnění k funkci brzlíku v těle. Brzlík jako centrum imunity dokáže rozpoznat, kdo jsem já a kdo ne. Jeho funkce je zcela spjata s aktivitou srdeční čakry, říká se také druhé srdce. U normálního člověka začíná kolem 21. roku degradovat, což je vlastně ukazatelem neúspěšného procesu dospění. Neboť celistvě dospělý člověk (nejenom tělem ale i psychikou) má plnou kontrolu nad sebou, je uvědomělý v každé své části. V tomto nám krásně napoví náš zdravotní stav. Běžné nemoci nám zrcadlí naši ovladatelnost okolím, nesvobodu, nevědomí sebe, nesebeúctu. Alergie naproti tomu přesně ukazují, jaké části sebe přímo odmítáme. Protože lidský genom (úroveň zemské Duše) obsahuje v sobě záznam o veškerém životě (evoluční odpad dle vědců), stačí jenom rozlišit, kterou část nám zrcadlí onen alergen. V případě alergií na syntetické materiály může být relevantní rekapitulovat náš postoj k této realitě („matrix“), ať už je jakákoli. Rakovina často svědčí o ztrátě našeho původního záměru (směru vývoje) apod. Buďme tedy odvážní a božským paprskem z našeho srdce rozpusťme sraženiny našeho strachu (nemoc) bez toho, abychom podlehli jakkoli vychytralému bojkotu bratrů ega a intelektu. Projděme smrtí a znovuzrozením naší sebedefinice, jako bájný Fénix shořme plamenem posvátné transmutace, abychom očištěni povstali z popela do nového úsvitu. Je tedy jasné, že dospělost (rozlišení sebe, sebe-vědomí) je důležitou vstupní branou do vědomé Tvorby. Je jednou z bran k přirozeným schopnostem, které se však dosud označují jako zázračné či nadpřirozené. Proces dospění tedy charakterizuje počáteční fázi dvanáctiletého období.
Charakter let následujících je velice nejasný, i když se již rýsuje ona harmonická cesta. Jak globální vědomí lidstva stoupá, potřeba válek a kataklyzmatických událostí se stává více a více zbytečnou. Lidé začínají dávat přednost lásce a to je to hlavní. Tyto roky budou zřejmě charakteristické uvědoměním si naší obrovské tvůrčí síly. Již nyní se určité myšlenky manifestují téměř okamžitě. Toto bude ještě zjevnější. Budou se množit zprávy o zázračných schopnostech už nejenom dětí ale všech lidí. Finanční systém, materialistické paradigma, mediokracie, či prostě kontrola populace, stanou se směšnými ještě zjevněji než nyní. Pochopíme nejenom, že mysl a srdce tvoří vše, ale i jak. Přijmeme a začneme využívat naše skutečné tvůrčí možnosti. Je to doba kolektivní obrody.
Završení procesu lze vnímat jako opětovné přijetí lidského společenství na hvězdnou úroveň. Mozkové funkce, které jsou dnes ještě latentní, stanou se běžně přijímanou věcí a lidé, uvědomující si svou Jednotu počnou kolektivně měnit svou fyziologii napříč generacemi. Lidstvo tak stane na počátku svých opravdových dějin.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.