Žijeme dnes ve velmi zvláštní době. Jsme sice tak hrdí na všechny ty naše dnešní úžasné digitální technologické vychytávky, které nám jakoby zpříjemňují či zjednoduššují život, přitom ale třeba o tom, jak skutečně fungují, neví naprostá většina z nás ale lautr vůbec nic, dokonce nevíme nic ani o tom, že kromě zjednodušení života tak mají všechny, a to skutečně skoro bez vyjímky, ještě nějaký další, trochu temnější smysl, kterým je většinou to, že nás velmi pozorně sledují, ale nejenom to, oni totiž ještě navíc takto nenápadně získané informace o našem soukromí, někam a bůh ví komu posílají. A to vše naprosto bez našeho vědomí a souhlasu, protože opět 99.99% procenta lidí to nejen že vůbec neví, ale ani je to nenapadne. A když jim to třeba řeknete, dočkáte se nejspíš odpovědi ve smyslu, že je to blbost, nebo konspirace, nebo tak možná se ještě dočkáme otázky „proč by to jako dělali“ většinou s dovětkem „já nikoho nezajímám…“ nebo tak něco podobného. A dál to zkrátka neřeší. Nezájem, zkrátka jsou rádi, že to tak nějak funguje, nebo že to dokáží aspoň ovládat, ale jak to funguje, proč to funguje a k čemu to vlastně celé slouží už vůbec nikoho nezajímá. A to mnozí lidé to neumí vlastně ani ovládat, nebo třeba jen něco z toho, typické je to třeba pro generaci mých rodičů a úžasným vynálezem tajných služeb s názvem mobil. Nevím, jak tomu je u vás, ale moji rodiče mobil používají jen jako telefon, případně se ještě naučili přijímat a odesílat textové zprávy, ale podívat se na obrázek, který jim pošlu přes whtsup, to už je pro ně něco technicky tak náročného, že to zkrátka nedají. A to o počítači už ani nemluvě. To, že za tím vším je skrytá ještě celá řada na první pohled „neviditelných“ technologických vychytávek, které je pořád šmírují po všech stránkách, šmejdí jim v soukromí, hlídají je a zjišťují o nich vše co se zjistit dá, tedy typicky třeba to, kde jsou, kam jdou, s kým se stýkají, komu volají, co právě dělají atd., tak to je pro ně naprosté sci-fi, je to prostě něco naprosto nepředstavitelného. Už slyším svého tátu jak mi na to říká, že je přeci už starý a že to, co kde a s kým dělá, přece už nemůže vůbec nikoho zajímat. Kdyby táta věděl, jak strašně se v tomto plete.

A když si uvědomím, jak to vše ještě mnohem více rozděluje celé to naše už tak dost vzájemně rozdělené lidstvo, tak je mi z toho taky na nic, přitom přesně takhle to skutečně je. Jen tento pitomý mobil už rozděluje lidstvo na ty, co to umí jakž takž aspoň ovládat, na ty, co z toho umí maximálně tak zavolat a na ty, a těch je mizivé množství, kteří skutečně vědí, jak to celé vlastně funguje a co vše to umí a co se za tím skrývá. Sociologie tomu říká expertní systémy. Ale přitom jen toto málo, tato ve své podstatě vlastně naprostá blbost, tak dnes rozděluje lidi do tří vzájemně naprosto nekompatibilních skupin a to tak radikálně, že každá z těch skupin lidí dnes žije doslova ve svém vlastním vesmíru.

Dnes jsem totiž přišla cestou ve vlaku do Trutnova na to, že my, teda tím myslím my všichni obyčejní lidé, my, co společně dohromady tvoříme to, čemu se lidově říká lidstvo, tak jsme vlastně všichni ale naprostí zoufalci. Proč si to myslím? No myslím si to proto, že když se nad tím zamyslíte, tak my dnes vlastně nevíme ale vůbec nic. Nevíme ani ty naprosto nejzákladnější věci, teda kdo vlastně že jsme, ale dokonce nevíme ani to, kde že to tedy žijeme. Nevíme vůbec nic o sobě samých, neznáme se, nejsme schopni ani ovládat svojí vlastní mysl, ani se vypořádat se svými emocemi bez ztráty vlastní důstojnosti nebo při zachování nějakého vnitřního klidu. Nejsme schopni zvládat vlastní emoce, ale ani třeba zvládnout nějakou vnější kritiku, ačkoliv by nám leckdy mohla být k užitku. Každý, kdo se do nás z jakéhokoliv důvodu pustí, tak nás vždycky spolehlivě pokaždé jenom nasere. Že by třeba ta kritika kohokoli motivovala byť by jen k tomu se lépe poznat, zamyslet se trochu nad sebou samými a nebo třeba jen nad tím, proč nás vlastně někdo kritizuje, to u valné většiny lidí vůbec nehrozí. Nebo že bychom se dokonce sami nad sebou někdy zamysleli dobrovolně, jen tak, třeba proto, abychom se sami o něco lépe poznali, tak to už vůbec nehrozí. Ale podobně jsme na tom i s poznáním místa kde žijeme, na kterém jsme se kdysi narodili, či jinak řečeno, kam jsme se inkarnovali do skafandru z masa, kůže a kostí, kterému říkáme tělo. Nevíme totiž ani to, jestli celou dobu žijeme a chodíme po nějaké obrovské kouli, jak nám pravdoláskařsky od školy tvrdí, nebo to, jestli náhodou třeba nežijeme uvnitř té koule, nebo to, jestli to vše není jen další fejk a my jsme celou tu dobu na placce, kterou na zádech nesou tři obrovské želvy.

Zdá se vám to absurdní a šílené? A vy máte nějaký konkrétní a skutečný důkaz o tom, že žijeme tam, kde je nám tvrzeno, že žijeme? Když budete sami k sobě poctiví, tak si budete muset přiznat to, že prostě žádný nemáme. Že se jen spoléháme na to, že to tak je, protože nám to kdysi nakukali ve škole, nebo nám to tvrdili v televizi, ale to přece žádný skutečný důkaz a to vlastně čehokoliv prostě není. A tím spíš není, když už dobře víme(nebo alespoň někteří z nás), že naprosto všechno, co je nám tvrzeno, je zkrátka lež.Jsme prostě zoufalci, nemohu si pomoc, ale lepší slovo popisu současného stavu lidstva asi v češtině nenajdu.

A teď k těm nášivkám, které mě zase jen utvrdili v tom, že všechno je zkrátka úplně jinak, zde je ukázka šesti různých nášivek na uniformách účastníků různých „vesmírných“ misí slovutné emerické NASA:

Tak co jim říkáte? Na mě to působí tak, že jsou zkrátka všechny hodně, ale hodně divný. O tom, že je ve Spojených státech zvykem označovat vojenské a výzkumné mise (typicky v rámci jejich slovutné NASA) nášivkami na uniformách, které si většinou navrhují sami účastníci takové „mise“ , jsem již nedávno jeden článek napsala. Ale život šel dál, a protože je celý náš svět a vesmír již ze své podstaty okultní až by se skoro nabízelo říci že až magický, tak mi byla do života nenáhodnou náhodou vtažena další podivnost týkající se nášivek na uniformách, tentokrát nejspíše astronautů, protože se to týká misí a výzkumů organizovaných v rámci „vesmírné“ agentury NASA. No přiznám se, snažila jsem se přijít na to, co by to mělo znamenat, ale tentokrát skutečně zcela marně. Nechápu to, co by to mělo znamenat. Jediný, co by bylo možný, aby tohle dávalo nějaký smysl by ale znamenalo, že vše okolo nás je hoax a to včetně samotné existence toho údajného vesmíru nad naší hlavou. Je něco takového ale vůbec možné? Že tam nahoře fakt „není nic“? Nebo spíše, že tam možná něco je, ale něco úplně jiného, než co se nám všude tvrdí? Vypadá to, že se nám to naše lidstvo už tak samo zamotalo do pavučiny různých výmyslů, nesmyslů, manipulací (které se většinou někomu parádně hodili sobecky do krámu) a naprostých lží, že vymotat se z této pavučiny už je skoro nemožné v rámci jednoho jediného života. Tak co je tedy ta opravdová pravda? A zajímá to ještě vůbec někoho? Někdy mám pocit, že to jediné co lidi okolo mě alespoň ještě trochu zajímá je jen to, co budou zítra dávat na Nové, ale jinak že tu nikoho už nezajímá ale vůbec nic.

Podívejme se tedy na ty výše zobrazené nášivky blíže. Dává vám jakýkoliv smysl, když americká „vesmírná“ agentura organizuje mise jako je například „discovery of ice wall“ tedy česky objevování ledové stěny (protože šlo o misi která byla součástí operace high jump, tak je jasné že tou ice wall je myšlena stěna ledovce v Antarktidě)? Mě totiž ne, neměla by se NASA zajímat spíše o hvězdy a další tělesa, která vídáme na noční obloze, než o nějakou stěnu z ledu na zcela nehostinném jižním pólu? A s tou Antarktidou už tady vůbec něco nehraje. Proč by měla být zrovna nehostinná a pustá Antarktida tak důkladně hlídána a ještě k tomu dokonce armádou? Proč by tam nemohla lítat žádná letadla? Proč se na póly nesmí? Proč tam odsud nejsou skoro žádné fotografie, a to ani satelitní? Proč třeba google earth oblast pólů prokazatelně cenzuruje? Ale proč je tedy zvykem globálních elit, pořádat své tajné schůzky zrovna na takovém nehostinném místě? Na jedné straně luxus švýcarského Davosu, soukromé tryskáče, šampaňské za 1000 USD a luxusní štětky za 2500 USD na noc a na druhé straně naprosto nehostinná Antarktida, kde není vůbec nic, dokonce ani jediný krám?

Divný. Prostě je to celý hodně divný… Nebo hned ta druhá nášivka, „Operation Deep Freeze“ a nápis „Discovery of Firmament“ ? To má znamenat jako co? Objevování nebe někde, kde je to hluboce zamrzlé? to přece nedává smysl, navíc proč by takovou misi měla pořádat právě kosmická vesmírná agentura? Smysl by to možná dávalo, kdyby žádný vesmír nebyl… Taky mi to přijde divný…Prostě divný.

Od školy je nám všem tvrzeno, že žijeme na jakési obrovské kouli, která se neskutečně rychle otáčí okolo svě vlastní osy, pak se spirálovitě otáčí s dalšími koulemi okolo obrovské rozžhavené koule, která se sama taky otáčí a ještě se všichni neskutečnou rychlostí společně řítíme obrovským pustým prostorem, který je tak obrovskej že se konec už teď absolutně nedá stanovit ani změřit, ale kterej se navíc ještě k tomu sám obrovskou rychlostí rozpíná, takže dosáhnout někdy jehio konce ja naprosto nemožný. Divný. Ať o tom přemýšlím z jakéhokoliv konce, tak mé ůvahy vždycky skončí v tom stejném bodě, tedy že je to vše minimálně ale hodně, hodně divný….

Nebo hned ta další nášivka „NASA founded 1958“ s nápisem „The Firmament Is Van Allen Belts“. Taky divný, nebe jsou van Allenovi pásy, co to znamená? Van Allenovi pásy, je oblast zemského magnetického pole,zóna energeticky nabitých částic, z nichž většina pochází ze slunečního větru a jsou zachyceny magnetosférou Země a drženy v oblasti které říkáme van Allenovi pásy. Údajně jsou od 640 do asi 58 000 km nad povrchem Země. Ale proč by, do háje, právě tam mělo být nebe? Ale proč něco takového zkoumá právě NASA? Nebe by přece mělo být jen pár km nad naší hlavou, někde tam, kde lítají letadla, či jen kousek nad tím, ve vrchních vrstvách atmosféry, toho plynného obalu té naší bůhví vlastně jestli vůbec kuličky, řítící se neskutečnou rychlostí vesmírnou pustinou, obíhajíc při tom jinou žhavou kouli. Taky trochu divný….ale budiž, tohle by snad ještě vesmírná agentura skutečně zkoumat mohla. Ale jsou tu ještě další nášivky nad nimiž by se mělo nadzvednout nejedno obočí zvídavého čtenáře.

Nebo ještě podivnější čtvrtá nášivka z těch šesti zde uvedených. Na ní vidíme zřetelně obrysy nějakého bílého pustého kontinentu, zjevně to bude opět Antarktida. Ta vůbec tu americkou NASA nějak podezřele moc zajímá! To skoro vypadá, že co mise, tak to se (tedy až na vyjímky) nějakým způsobem alespoň trochu dotýká Antarktidy. Proč ale, když by NASA měla přece zkoumat vesmír, to také nedává moc smysl! Na tom obrysu Antarktidy na nášivce pak vidíme ještě mnoho státních vlajek různých zemí a pod tím vším je další podivnost v podobě nápisu: „Guarding the Firmament“ což by se dalo přeložit asi jako „strážci nebes“ nebo jako „nebeská stráž“ nebo „ostraha nebes“ nebo „střežení nebeské klenby“ či tak nějak. Proč vlastně ale tolik zemí hlídá nebe a ještě k tomu zrovna v Antarktidě a jak s tím vším souvisí NASA? Taky hodně divný… nemyslíte?

Možná teď mnohé čtenáře napadne, proč se vlastně takovými věcmi zabývám, proč neberu věci zkrátka takové, jaké jsou, jak nám to vysvětlili už ve škole, a v dospělosti nám to jen potvrdili různými pořady v televizi. Řeknu vám proč, protože nechci být zoufalec, co ani není schopný zjistit adresu baráku, v němž celý život žije. Nebo nikdy nebyl ani ve sklepě, ani na půdě. Protože chci zkrátka vědět pravdu, vědět, kde žiju, proč tam žiju a kdo vlastně jsem. A protože mi získat odpovědi na tyto otázky přijde mnohem podstatnější, významnější a důležitější než získat třeba prachy. Nebo cokoliv jiného. Protože jsem pochopila, že ačkoliv jsme v tvrdě materiálním světě, kde je jedinou pravdou hmota, tak že je to stejně všechno lež, včetně té hmoty a že to jediné oč tu vlastně běží, hmotné vůbec není. Protože tu jde o evoluci duše, o evoluci vědomí ve hmotě. To je hra, kterou právě hrajeme.

Navíc rozhodně nejsem jediná, kdo se něčím takovým zabývá, a to všichni naprosto vážně, i když asi vypadáme v očích mnohých jako naprostí šílenci a blázni. Komu teda není jedno to, že všechno to, co nám je tvrzeno o naší Zemi, o Sluneční soustavě a potažmo o celém tom „nekonečném“ vesmíru, je naprostá lež a blbost a že vše je ale úplně jinak, než nám tvrdí, a dokonce je to úplně jinak, než jak to vypadá. Proto si myslím, že Země by klidně mohla být dutá, a dokonce že bycho snad i skutečně mohli žít uvnitř.

A to proto, že vše, co se nám o našem světě a zemi tvrdí, že je to prý pravda,a že to tak prostě je, a to již od základní školy až po důchod, se totiž začíná zdát mnoha lidem, typicky třeba v mém okolí Pavlovi Škapíkovi, jako naprostá blbost a nehorázná lež. Pavel je totiž zase člověk, o kterých říkáme, tak trochu v žertu, že jsou to „plackaři“. Kdo je to vlastně ten „plackař“? Plackař je zkrátka člověk, který je skálopevně přesvědčen o tom, že naše Země je placatá, tedy, že žijeme na placce, přikryté jakýmsi poklopem, kterému se říká nebeská klenba. Zkuste si ale třeba chvíli pozorovat své emoce, když si tohle právě teď čtete, zkrátka jen chvilku pozorujte to, co vše ve vás toto moje blábolivé sdělení vyvolává. Pozorujete v sobě ty návaly rozhořčeného odmítání této divné informace? Cítíte ten podivný pocit, když něco ve vás říká, že to je ale všechno naprostá blbost, že něco takového prostě není možný! Cítíte to, jak se to „něco“ ve vás těmto informacím zuřivě brání? Jak vám vnitřní hlas říká, že to vše je ale naprostá blbost, že na to máš raději rychle zapomenout, že jen budeš akorát za blbce, nebo za naprostého blázna.

Když jsem nedávno tady na chalupě ještě s Lenkou poslouchala Pavlovo poslední, nebo možná dnes dokonce už předposlední video, tak v něm všechny právě o tom, že je to, co se nám už od školy tvrdí, naprostá blbost, a že je všechno tutově zcela jinak, tak je o tom přesvědčoval značně vehementně, maje přitom i dostatek poměrně logických argumentů, vycházejících většinou z toho, čemu se lidově říká zdravý „selský rozum“. No, ačkoliv jeho argumentace byla výborná, stejně mě ale o svém názoru, že je země placatá, ještě na sto procent nepřesvědčil. Asi proto, že ony lži o vesmíru nad naší hlavou mám i já sama od školních let doslova zaryté (tak jako my všichni) hluboko v záhybech mozku a pod kůží… A že i když si začínám uvědomovat jak moc a ve všem je nám lháno, tak stejně tu lež nejsem schopná opustit, protože cítím ty návaly odmítavých emocí a pláč uraženého egouška, že bude zase všem jen pro smích a za magora, a taky protože každá tisíckrát opakovaná lež se vždy časem stává tak trochu „pravdou“, a to i přesto, že je to skutečně naprostá lež. Tak silně to máme zaryté do mysli, že se nám až příčí byť i jen myšlenka na to, že je to vše blbost a že je to všechno ale úplně jinak. Nějak odmítáme připustit ten čím dál tím více zjevný fakt, že nám všichni lhali a to i ti, které jsme měli za autority, či za vzor, typicky naši učitelé čehokoliv, či naši rodiče. Proto se asi tak nějak zdráhám vůbec připustit to, že by ten Pavel mohl přece jen mít pravdu, a že místo na kouli tak že žijeme na placce nad níž je nějaká klenba nad níž je jen bůh ví co to tam vlastně je. Prázdno? Vesmír? Nebo, že tam je dokonce snad voda, o které mluví Bible, když vypráví o tom, jak Bůh oddělil vodu od vod. Ale zkuste si zcela vážně připustit myšlenku, že nad hlavou nemáte ten gigantický rozpínající se vesmír plný elektrické energie a hvězd a galaxií, ale že tam je poklop zalitý až kdo ví kam vodou. Myslím si, že většina lidí, včetně mě, si něco takového zkrátka připustit vůbec nedokáže, protože po té vymývárně školně-mediální tak nám to přijde absurdní, hloupé, nesmyslné…nemožné, zkrátka, že je to blbost. Ale s naprostou jistotou to nikdo z nás určitě neví. Jen nám to totiž připadá jako blbost. Ale nevíme to.

Pak je tu totiž ještě další možnost, a ta je neméně zvláštní než je ta první a jakoby oficiální, a tou je, že nežijeme vně na nějaké kouli, jak nám to pořád říká ta naše rovněž ulhaná věda, ale že žijeme uvnitř té koule. To chce teda taky hodně otevřenou mysl, aby si člověk mohl něco takového vůbec připustit po tom školně-mediálním výplachu hlavy a nepřipadal si přitom jako naprostý blázen nebo úplný ptiomec,. Uvnitř koule? Co to je zase za naprostý nesmysl, brání se zuřivě opět to „cosi“ v nás. To přece není možný, to je hovadina, slyším jak mi nadává vnitřní hlas. Jak bychom asi mohli žít uvnitř, to je prostě blbost, ale s jistotou to zkrátka opět nevíme. A co by bylo tam venku, kdybychom my byli uvnitř? Na to mohu odpovědět další otázkou, a co když tam žádné venku není? Co když nic takového jako je nějaké venku zkrátka není? Co když jsme skutečně uvnitř koule, ale vně té koule není vůbec nic? Další nesmysl, u kterého si ale vůbec nejsem jistá, že je to nesmysl. Rozhodně žádný hmatatelný důkaz pro to nemám. Pro nic z toho, ani pro tu kouli uvnitř které možná všichni jsme, ani pro to, že žijeme na placce, ale ani pro to, že je to právě tak, jak nám to zrovna ukazují v televizi (kde mi to ani ukázat nemohou, protože naštěstí žádnou nemám)

Ale vraťme se ještě k těm podivným nášivkám NASA. Pátá nášivka, zase podiivnost. Operation Fishbowl 1962 a obrázek nějakého jakoby obelisku, či možná meče, kdo ví a za ním něco, co nápadně připomíná atomový hřib po výbuchu nukleární bomby. A vysvětlení: Nuking The Firmament, což znamená Atomtová bomba na obloze. No tak to jsem úplně v háji, protože u tohoto už ale naprosto netuším, co by to jako mělo znamenat. Atomová bomba na obloze? Divný, fakt hodně divný. Nenapadá mě vůbec žádné vysvětlení. Nic. Prostě musím přiznat, že absolutně netuším, čeho by se taková mise vesmírné agentury měla jako týkat. Ale pak tu máme ještě jednu, poslední nášivku, tu v pořadí šestou, s nápisem Apollo 11 Mission 1969. Vidíme na ní amerického orla asi na měsíci, za nímž na obloze je v dálce naše Země. Kdyby teda byla fakt kulatá a skutečně by se řítila vesmírem, což ani jedno, jak jsme si právě ukázali, není ale vůbec jisté. Co je ale ještě divnější je ten další nápis: Hoax To Hide Firmament, což znamená Hoax k zakrytí nebe. No co má být tohle, to už je úplně šílené! Hoax k zakrytí nebe… nevím, co tím tvůrci této captcha chtěli říct, ani jaký by mohl být cíl mise pod tímto názvem ukryté. Jediné co mě k tomu napadá, je ta konspirace o tom, že výlet NASA na měsíc byl hoax a že vše bylo natočeno někde ve studiu. Ale že by se k tomu NASA nášivkou na uniformě účastníků mise Apollo 11 takhle sama přiznala? Opět to na mě působí nejsilněji dojmem, že je to zkrátka všechno hodně divný. A mám z toho jen o to silnější pocit, že vlastně skutečně nevíme ale lautr vůbec nic.

Proto jsme takoví zoufalci. Proto si s námi ta dnešní světová „elita“ dělá naprosto co chce. Proto si nás pěkně vodí, jako na vodítku, přesně tam, kde nás chce mít. Protože oni pravdu znají, jak o sobě, tak o místě kde žijí. To jen před námi jí ukrývají. Proto nás taky úplně klidně vraždí, zamykají nás doma, buzerují nás nesmyslnejma hadrama na držku a snaží se nám ukrást úplně vše, co ještě máme, náš domov, naše rodiny, náš majetek, naši budoucnost, celý náš svět. Proto se k nám chovají, jako by jim to tu patřilo. Jako bychom jim patřili i my. A my jsme takoví zoufalci, že si to necháme líbit, že se od nich raději okrást necháme, než abychom konečně začali zjišťovat třeba jen to, jak je to vše doopravdy. A taky to, co oni ví, zatímco my ne. Protože jedině tak zjistíme i to, jak se z té dnešní šlamastyky, nějak alespoń trochu se ctí a s nějakou sebeúctou, dostat. Jinak totiž máme smůlu a kromě svobody a života nám seberou i všechno to, co nás vlastně dělá lidmi. Naší nesmrtelnou duši.

Je třeba neustále mít na paměti, že jsme skutečně uprostřed zuřící války. Podivné, hlavně psychologické války, kde zbraněmi může být třeba to, že známe sami sebe. Nebo, že zbraní je i ten stupidní nápis na podlaze dodržujte 2m rozestup. Nebo že ten hadr na držku byla zbraň, stejně jako to jejich „očkování“. Dnes se totiž už neválčí pomocí tanků, děl a pěchoty, to jen když potřebujete zamaskovat nějakou genocidu, tak pak možná, jako na Ukrajině, nebo v Gaze, ale že se válčí propagandou, médii, lhaním, manipulacemi, vytvářením hrozeb, hadrama na držku, očkováním, telekomunikacemi, sociálním inženýrstvím, atd.

A taky mějte na paměti neustále to, že skutečně a doslova hrajeme vabank, tedy, že ale opravdu nemáme co ztratit. Protože když prohrajeme, tak ztratíme neprosto vše a navždy. Od svobody, přes rodinu, majetek, přátele až po sebeúctu a důstojnost a dokonce i duši. Proto prohrát zkrátka nesmíme a to za žádnou cenu. A proto jsem se v tom vlaku taky rozhodla, že budu bojovat za každou cenu až do úplného konce. I když mám taky strach, i když mi to vůbec není příjemné, i když jsem na to sama, i když to vypadá už naprosto beznadějně. I když si kolikrát říkám, že lepší by bylo snad ani nic nevědět a s hadrem na držce čumět s ostatními na Novu. Přesto to ale nevzdám. Chci zůstat člověkem a chci znát pravdu. Chci vědět kdo jsem, co tu dělám i to, kde že to vlastně jsem. Protože jen tak nade mnou už nebudou mít žádnou moc. Nejde vládnout těm kdo neposlouchají. A proto se i nadále budu řídit heslem: svobodu nebo smrt. Nemám totiž co ztratit a vy všichni také ne.

Nechci být dál tím zoufalcem, co jsem byla donedávna. A vy byste jím neměli být také, chcete.li i nadále používat označení svého živočišného druhu slovy člověk rozumný. Máte.li ale fakt nějaký rozum, tak teď asi snad chápete, co jsem tím svým dnešním blábolem chtěla vlastně říci.

Držte se, jsem a budu s vámi, vaše Myšpule

22.ledna roku 2024

nebo léta 7532 od uzavření míru v Hvězdném chrámu.