“…kapitalisté jsou ochotni svým konkurentům prodat i provaz, na kterém je tito nakonec pověsí”….. V.I. Lenin
V době, kdy světovému kapitálu začala docházet pára, rozhodli stratégové tržního hospodářství o nevídaném řešení. Z ryze pragmatických důvodů zrušili dosavadní embarga vůči totalitní říši a přijali Čínu do WTO. Příčiny tohoto rozhodnutí jsou nasnadě. Chtěli tím pro sebe otevřít a rozvinout nový obrovský trh, zejména jeho poptávku, získat nákladově nedostižný zdroj zisku a potenciálně znovu proměnit Čínu v závislou kolonii, jak tomu už v historii bylo.
Kdo chce uspět v konkurenci, musí vyrábět v Číně?
Od té doby, co začaly západní firmy v Číně masivně investovat a přelévat do Číny práci a techno-logie nějakou dobu to vypadalo, že kapitalismus konečně nalezl svůj kámen mudrců, který i papír promění ve zlato. Západ naoko prosperoval, trhy byly zavaleny zlevněným značkovým zbožím s nálepkou Made in China. Na Západě začala panovat euforie z nikdy nekončícího snu. A pak se cosi začalo kazit. Čína zprvu vyvážela z otrokáren postavených na jejím území zboží do západních zemí a trpělivě brala protihodnotou dluhopisy. Daňové, ekologické pobídky, neexistence západních standardů v oblasti práce, sociální oblasti a další podmínky nemohly být příznivější. Západní země soutěžily o vývoz investičních celků a práce do Číny.
Zdá se, že učedník časem začal přerůstat svého učitele.
V protikladu s původním očekáváním se ale Čína nestávala kolonií západních firem a států, ale naopak ony začaly upadat v závislost na svém dítěti. Karta se začala postupně obracet. Čím víc kapitálu a práce západní země vyvážely, tím víc narůstala jejich závislost na Číně. Čína se stala největším věřitelem západu, zejména jeho hegemona. Centrum začalo existenčně záviset na “periferii”, resp. centrum světosystému se začalo přesouvat na východ.
Číně vzrostlo sebevědomí.
Z těžce nastřádáných a z otroků vydřených prostředků začalo nejdřív vykupovat akciové podíly v západních firmách v Číně, posléze začalo konkurovat zbožím západním firmám na světových trzích, pak začalo skupovat světové zásoby nerostů a půdu v jiných zemích, až nakonec začalo skupovat vytypované podniky i s jejich know how “nastojato” v západních zemích a dokonce se proslýchá, že získalo akciový podíl anebo dokonce odkoupilo NY burzu. K tomu začalo cíleně vytypovávat a vysílat nejtalentovanější studenty z miliardové základny na prestižní západní university a platit přednášky nejvěhlasnějších odborníků ve své zemi.
Ani předělat Čínu na soukromé bankovní kasíno západu nevychází
Západním stratégům začalo být brzy jasno, že něco v původních výpočtech selhalo. Jak se to stalo? Pravděpodobně se nepovedlo naroubovat v Číně západní vzory, západní morálku, západní politický systém. Podle původních výhledů mělo postupně dojít k erozi centrální moci a nahražení komunistů ve vedení oligarchy, k propojení čínské ekonomiky s mezinárodním soukromým bankovním kasinem t.j. ke vzniku spojených nádob, kterými by se mohl volně přelévat spekulativní finanční kapitál a vysávat čínskou ekonomiku.
Ani ovládnout Čínu vnitřním chaosem se nedaří.
Čína zůstala pevně centralizovanou zemí, stát určuje měnovou politiku a plánuje rozvojové perspektivy ve strategických oblastech – cíleně ovlivňuje oblast vzdělávání, rozvoje technologií, stanovuje přísná pravidla v oblasti daní, hospodaření, státní správy, bankovnictví, obranyschopnosti, investic… Žádné zvenčí podporované občanské protestní iniciativy s tím doposud nic nesvedly
Jak zkrotit nechtěného obra – vedlejší produkt svých zájmů?
S tím, jak začalo být stále víc evidentní, že Čína postupně získává převahu v oblasti ekonomiky, začali západní stratégové přehodnocovat své původní přístupy k říši Středu. Bylo nabíledni, že ryze ekonomickými prostředky už Čínu nejde porazit. Politicky zemi, která se stala členem RB OSN a klíčových mezinárodních ekonomických institucí rovněž porazit nešlo. O vojenském řešení ani nemluvě. Rozpoutání přímého anebo nepřímého konfliktu skrze prostředníky by hrozilo nejenom zničením investic západních investorů případně jejich vyvlastněním a následnými řetězovými bankroty obřích západních společností, ale došlo by také k okamžitému přerušení dovozů z Číny což by vyhnalo ceny do stratosféry a způsobilo krach “vybydlených” západních ekonomik. Navíc Čína je miliardová entita, člen jaderného klubu a hraničí s Ruskem. Takové pokusy by mohly skončit zavlečením druhé jaderné supervelmoci do kataklyzmatické války globálních rozměrů. Západní stratégové s hrůzou zjistili, že politickými, vojenskými ani ekonomickými prostředky nedokáží obra – produkt svých zájmů – zkrotit.
Globální loupežná partie Západu – “odstřižení” Číny od zdrojů..
Museli se tedy pokusit o zvrácení dějinného obratu jiným – zcela neotřelým řešením. Na konci devadesátých let 20. století přijali koncepci tzv. osekávání strategických přívodů. S vyloučením přímého konfliktu mělo dojít k nepřímému uzavírání a postupného přebírání kontroly nad produktovody a planetárními zdroji, na kterých je Čína existenčně závislá. Pod goebbelsovskými záminkami byla rozehrána globální loupežná šachová partie –
– v Afghánistánu – o kontrolu potenciálního plynovodu z oblasti Kaspiku do konkurenčních center, – v Iráku, Libyi o zdroje ropy a vody, – trvalá snaha uvést v chaos a zevnitř ovládnout Rusko, – něco podobného se připravuje proti Íránu.
Bez ohledu na to, že doposud nikde plánovačům jejich plány nevycházejí podle původních předpokladů, je nabíledni, že ani toto zdánlivé řešení západu nepomůže. Omezení přístupu k surovinám Číně zdraží vstupy západním firmám a povede ke zdražení finální výroby, což oslabí poptávku, prohloubí recesi v západních zemích. Navíc války o suroviny stále jasněji vyjevují lživou antihumánní podstatu zahraniční politiky západních států a delegitimují západní systém jako systém založený na humanitě, spravedlnosti a demokracii.
Války o suroviny a zdroje a dominanci dolaru
Závěrem se dá říct, že Čína poráží Západ jeho vlastními zbraněmi – resp. Západ se poráží sám svou nezkrotnou hamižností, neviditelnou neregulovanou rukou, otevřeností a kosmopolitismem. Tento souboj s centralizovanou strategicky plánovanou ekonomikou má západní světosystém již nyní prohraný. Západu nezůstává než v přímém přenosu sledovat svůj postupně se přibližující konec. Je neuvěřitelným paradoxem, že západní státy neregulací a lobbismem ve prospěch západních investic v Číně a žebráním o čínské půjčky dál pomáhají čínskému hrobníkovi v urychlení svého pádu.
Zdroj: http://www.czechfreepress.cz/svet-kolem-nas/o-cine-a-sebevrazde-civilizovaneho-zapadu.html
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.