Filmové záběry z vraždění v Libyi, které se začínají objevovat, vyvolávají rozhořčení naprostou absencí humanismu a hrubými smyšlenkami, jež posloužily jako záminka k invazi a ovládnutí přírodních zdrojů této země. Vojenské letectvo NATO tento monstrózní zločin podpořilo 25 tisíci bojovými misemi.
Tvrdilo se, že libyjská vláda má v zahraničí fondy převyšující 200 miliard dolarů. V této chvíli nikdo neví, kde tyto peníze jsou a co se s nimi stalo.
Volební proces provázený podvody se postaral o uvolnění prezidentského úřadu nejmocnější země pro George W. Bushe, neléčeného alkoholika bez nejelementárnějších etických zásad, který absolventům West Pointu rozkázal, aby byli připraveni zaútočit překvapivě a bez předchozího varování na 60 či více temných koutů světa.
Takový šílenec s kufříkem mohl rozhodovat o použití tisíců jaderných zbraní. Nepatrné procento z nich by stačilo k vyhlazení lidského života na planetě.
Je smutné konstatovat, že na opačném konci od americké supervelmoci jiný šílenec se třemi lahvemi vodky v žaludku ohlásil rozpad SSSR a demontáž více než 400 nukleárních stanovišť, v jejichž dosahu byly všechny vojenské základny ohrožující tuto zemi.
Ty události nebyly překvapivé. S ohledem na dlouhá léta boje, nabyté zkušenosti, sledování událostí, idejí a historických procesů nebylo namístě žádné překvapení.
Dnes se ruští představitelé snaží rekonstruovat onen mocný stát, jehož vytvoření stálo tolik úsilí a obětí.
Když měl papež Jan Pavel II. navštívit v roce 1998 naší zemi, hovořil jsem před jeho příjezdem s některými jeho vyslanci nejednou o řadě témat. Zvláště si pamatuji příležitost, kdy jsme naproti sobě seděli při večeři v malém sále Paláce revoluce s papežovým mluvčím Joaquínem Navarrem Vallsem. Napravo byl vlídný a inteligentní kněž, který přišel s mluvčím a doprovázel Jana Pavla II. při mších.
Zvědav na podrobnosti, ptám se Navarra Vallse: Myslíte, že nesmírné nebe s miliony hvězd bylo stvořeno pro potěšení obyvatel Země, když se nám uráčí vzhlédnout někdy v noci vzhůru? „Rozhodně”, odpověděl mi. „Je to jediná obydlená planeta ve vesmíru.”
Oslovil jsem tedy kněze a říkám mu: Co si o tom myslíte Vy, otče? On mi odpověděl: „Podle mého názoru existuje 99,9procetní pravděpodobnost, že existuje život na nějaké jiné planetě”. Ta odpověď neporušovala žádný náboženský princip. Vduchu jsem to číslo nevím kolikrát znásobil. Byl to druh odpovědi, který jsem považoval za správný a seriózní.
Ten kněz se později vždy choval k naší zemi přátelsky. Ke společnému přátelství není třeba společného přesvědčení.
Dnes, ve čtvrtek jistá evropská instituce s uznávanou pověstí k této problematice napsala doslova:
„Podle mezinárodního týmu astronomů by mohly existovat miliardy planet ne o mnoho větších než Země, kroužících kolem slabých hvězd v naší galaxii.”
„Tento odhadovaný počet „super-Zemí” – planet s až desetinásobnou hmotností Země – vychází z realizovaných pozorování, která byla extrapolována, aby zahrnula populaci tzv. „hvězdných trpaslíků” v Mléčné dráze.”
„Z našich nových pozorování s Harpsem vyplývá, že kolem 40 % červených trpaslíků má „super-Zemi” obíhající kolem nich v obyvatelné zóně, kde může na povrchu planety existovat voda v tekutém stavu,” řekl Xabier Bonfills, vedoucí týmu Observatoře vesmírných věd v Grenoblu, Francii.”
„Vzhledem k tomu, že jsou červení trpaslíci tak běžní – v Mléčné dráze je jich na 160 miliard, přivádí nás to k překvapivým závěrům, že jen v naší galaxii existují desítky milionů takových planet.”
„Jejich výzkumy naznačují, že „super-Země” v obyvatelných zónách existují ve 41 % případů v rozpětí od 18 do 95 %.”
„40 % červených trpaslíků má „super-Zemi” obíhající v obyvatelné zóně, na níž může existovat voda v kapalném stavu.”
„Vnucuje se otázka, zda některá z těchto planet je nejen obyvatelná, ale také na ní je život.”
„Tyto hvězdy mají ovšem sklon k hvězdným erupcím, jež mohou zasáhnout blízké planety rentgenovým nebo ultrafialovým zářením, což může pravděpodobnost výskytu života zmenšit.”
„Máme představu, jak nalézt známky života na těchto planetách”, řekl vědecký pracovník Observatoře v Janově Stephane Udry.”
„Dokážeme-li nalézt stopy prvků souvisejících se životem, jako kyslík, mohli bychom tedy zjistit známky života na takové planetě.”
Sama četba těchto zpráv dokazuje možnost a nutnost rozšiřovat naše znalosti, dnes útržkovité a rozptýlené.
Kéž by nás to vedlo k větší kritičnosti vůči povrchnosti, s níž přistupujeme jak ke kulturním tak materiálním problémům. Nemám nejmenší pochybnost, že se náš svět mění daleko rychleji, než si dokážeme představit.
