Kdybych to býval věděl, tak bych tam byl nechodil. Můj otec říkal, že se všeho stejně chytnou ty největší svině a že “vůdci z lidu” zmizí během prvních měsíců a vynoří se kariéristé a nejrůznější zrůdy a celé se to otočí jinam než všichni čekáme. Ale i přesto jsme spolu šli na generální stávku na Václavské náměstí, kde byla hlava na hlavě od koně až k Masarykovu nádraží (tehdy nádraží Praha střed).
Ve skrytu duše stejně každý z lidí co tam byli doufal, že nám konečně spadnou okovy. Vyženeme okupanty, přestaneme dělat co nám diktují jiní a tahle země začne konečně prosperovat.
Tehdy tu lidé měli ještě docela úroveň, byli pracovití, téměř každý si budoval svou chalupu a hejčkal svou Škodovku či Ladu v garáži a pěstoval skalku a kdekdo bastlil anténní zesilovače na příjem Poláků a nejrůznější udělátka (elektronika byla děsně v módě) a prostě každej druhej něco doma v garáži vynalejzal, času a energie na to bylo dost, věcí co na trhu nebyly bylo také dost a tvořivost lidí byla ohromná.
Hned po “revoluci” byl ohromný potenciál a na několik měsíců se lidé semkli úplně neskutečným stylem, že na to i dnes vzpomínám se slzou v oku. To se nedá popsat, ta síla, ta energie, kdy chceme všichni to samé, aby se v této zemi žilo lépe, aby to byla bohatá a úspěšná země, které si celý svět váží a kde se nám povede dobře a už navždy si o svých věcech budeme rozhodovat jen my sami.
Věřil jsem tomu.
Skoro rok.
V průběhu toho roku začaly žabomyší války. Každej sebemenší pitoma byl důležitej až na půdu a začal válčit s druhým takovým pitomcem jako byl on. Na všech pracovištích, v kultuře, všude. Ukázalo se, že jak nad lidmi přestane být bič, začnou se chovat jako bohorovná prasata, jakmile zmizí šéf cirkusu, začne se zkoušet na šéfa pasovat každý klaun.
Suchý ze Semaforu začal válku se všemi ostatními herci a vyházel je a nechal si jen Molavcovou. Všude na sloupech a v průchodech byla vylepena nejrůznější provolání, jak je potřeba zatočit s komunisty a mezitím byly nalepené papíry o tom, že máme Suchého podpořit, že na to má právo, že Semafor je jeho.
Ve všech firmách začaly čistky, vyhazovy, nejen komunistů, ale všech, kdo jsou nepohodlní a někomu vadili. Někde se vyhazovalo plošně (například dostali padáka všichni režiséři na Barrandově a dál dostávali kšefty jen ti, kteří měli dobré kamarádíčky a zbytek měl smůlu). Podobně to bylo i všude jinde. Najednou začaly hrát extrémní roli známosti, když jste byl něčí kamarád, mohlo se všechno, levoty jen prosperovaly, co by za komunistů nikdy nešlo a jak by to přerostlo určité hranice, tak by byla stranická schůze a někdo by dostal přes prstíky, to najednou šlo a mohlo se vše.
Kdo měl funkci, ten na tom byl jako by vyhrál milióny. Do toho privatizace. Chcete místní samoobsluhu ? Napište slohovku, co s ní chcete dělat. Pokud máte známé a nebo pokud si koupíte za část úvěru protekci, dostanete úvěr 10 miliónů a sámoška je vaše. Záplava protekčních borců si půjčila stamiliardy, které nikdy nemuseli vracet a stát banky oddlužil z našich daní a důchodových fondů a privatizací podniků, které vybudovali komunisté. A dnes jsou z tunelářů seriozní velkopodnikatelé a novodobí kapitalisté.
Ono je vůbec vtipné si uvědomit, že na začátku neměl nikdo nic jen tu škodovku a domek nebo byt a chalupu a dnes je tu milionářů jak naseto. A bezdomovců také. Bylo by fakt zajímavé si projít historii za těch dvacet let a dohledat odkud která korunka komu připlula. Témeř vždy je na začátku nějaká děsná levárna a protekční trik. Ale kde není žalobce, tam není soudce. A dnes už je prakticky všechno promlčeno. Ale všichni byli vydíratelní, protože vždycky někdo na někoho něco ví a mafie vzkvétaly až do dnešní podoby, kdy požraly prakticky vše a každého, kdo něco znamená. Všechno je to systémová věc, ale v každém případě se stalo něco úplně jiného, než v této zemi kdokoliv ze slušných lidí chtěl.
Co se “převratu” týká, tehdy jsme měli komunistům za zlé, že jsme si všichni mysleli, jak nás tady brzdí, že bychom mohli být něco mezi Švýcarskem a Japonskem a prostě vnímali jsme je jako zlo a žábu na prameni.
Emancipaci, multikulti, diktát západu, protěžování cik**ZCENZUROVÁNO**, nesvobodu slova, přistěhovalectví, EU a NATO tu nikdo nechtěl ani náhodou.
Na demonstracích se jasně mluvilo o nezávislosti a vyhnání rusů (ti vadili všem a hodně, přitom skoro nebyli vidět).
O restitucích se v roce 1989 ani nepíplo, o ničem z toho ostatního taky ne.
V podstatě většina lidí chtěla socialismus s lidskou tváří a pokračovat tam, kde jsme byli v roce 1968. Kdyby Dubčeka mafiáni včas nezabili, tak byl místo Havla v příštím volebním období on, protože tomu se alespoń dalo věřit, že je slušnej člověk (i když zřejmě slaboch). Generál Svoboda už byl bohužel mrtvej.
V každém případě jsem jak já tak všichni kolem věřili, že začíná něco velkého pro naši zemi, že tady bude vzdělanost, podpora vlastního vývoje, průmyslu, kvalitnější školství, že se vrátíme tam, kde jsme byli za První republiky, budeme vyrábět nejlepší a nejkvalitnější stroje, zbraně, Československo bude mít zase předválečný punc kvality.
Hejvlovy kecy o tom, že zbraně přece zabíjejí, tak že je přestaneme vyvážet a nebudeme to pdoporovat dost lidí zaskočily. Konec spolupráce s východním trhem a bývalými spojenci i araby a nejrůznější šparjcy a opuštění trhů, kde jsme byli zavedeni, téhle zemi také moc nepomohlo.
Tehdy jsem začal vážně pochybovat, kam že se to suneme. Mé pochyby se změnily v totální rezignaci se vstupem do NATO a pak do EU. Fascinovali mne naši politici i to tupé stádo, které si s klidem nechá vzít suverenitu, za kterou jeho předci umírali stovky let.
To že je to dnes ještě všechno navíc posychrováno astronomicjým dluhem už je jen třešnička na dortu. My už nepotřebujeme vlastní armádu. Nám už tady totiž nepatří vůbec nic, teď by sem měla nastoupit cizí armáda a chránit si své majetky, ale to by je stálo zbytečně moc peněz, takže jim je za peníze daňových poplatníků budeme chránit my a naši kluci budou umírat po celém světě a kam je cizáci pošlou, tam půjdou.
To je ta vysněná budoucnost a suverenita, nezávislost a úspěch našeho národa.
Jenže v téhle fázi už se to zvrátit nedá.
To je stejný jako kdyby někdo chtěl vyhnat exekutora. Tak jich jen prostě přijde více, případně i s policajty.
Jednou za nás někdo nadělal dluhy, podepsal nevýhodné smlouvy, vstoupil do organizací, ze kterých se nedá vystoupit a zavázal nás k poslušnosti. S tím se nedá dělat vůbec nic. Když budeme zlobit, nechají nás vychcípat hlady s tím, že budou chtít splatit co dlužíme, jinak nám nedají nažrat a vlastního už nic nemáme. Když budeme chtít zpátky vše, co bylo před dvaceti lety české, naházejí nám na hlavy bomby a přilítne sem cizí armáda udělat pořádek, pokud to nezvládne armáda naše.
Je po sezóně.
Ale zpět k tomu jak to začalo ..
Hned po “revoluci” přišly restituce. všichni jsme koukali jak z jara …
Pak privatizace .. nikdo nechápal o co jde .. že je to výprodej státního majetku všem docházelo až po letech .. ministr obchodu Dl.ouhý nám suverénně tvrdil, že stát je nejhorší hospodář, že se nám všem povede lépe, když bude vše soukromé. Čím rychleji, tím lépe. K běžnému člověku se žádné info o výhodných privatizacích obvykle nedostalo, vše si v tichosti přerozdělili současní ředitelé a bývalí komunističtí funkcionáři. Nikdo nic nekontroloval, bylo z čeho brát, nikdo nic neřešil.
Prvních pět let jsme, jak jsme byli zvyklí za komunistů, z domova poslouchali jen o samých úspěších a o tom, jak jsou na tom okolní socialistické státy špatně a Rusko nejhůř.
Do toho hrozná propaganda jak je Havel světově uznávanej a klon tatíčka Masaryka a jak je Klaus geniální a jak se mu transformace hospodářství podařila bez otřesů a jak už jenom rosteme a jsme na tom lépe a lépe ..
Je vtipné sledovat, jak poslední zbytky toho, co se dalo zprivatizovat nebo rozkrást skutečně došly až po dvaceti letech a nejednou přišla bída a chytráci, co budou zhasínat, se snaží alespoň nadělat dluhy a něco vycucat z nich, ale zjevně už je to jen slabota.
Bída přišla až teď ..
Předtím kdykoliv byl s něčím problém, tak se tvrdilo, že je to proto, že komunisti žili na dluh a že jsme projedli svou budoucnost a teď se to musí utáhnutím opasků a zdražením dát do kupy, ale že do dvaceti let přijde zaručeně blahobyt .. jen musíme poctivě makat.
A naši politici za nás zařídí zbytek nejlépe jak to jde.
Klasika .. nic nepřišlo ..
Že všichni, pořád a všude lžou už mne vůbec nepřekvapuje.
A v tomhle kontextu je nejlepší ta současná antikomunistická hysterie v době, kdy už je dávno po sezóně. (to je jako kdybych já strašil s feudalismem) Celá kulturní fronta se svorně snaží vyrábět agitační materiál, co film, co seriál, to agitka, kolikrát trapná až to bolí. Asi je za to někdo chválí nebo co, no.
Největší současní bojovníci proti komunismu jsou studenti, kteří vůbec nemají páru o čem to bylo a jak se tu žilo a jsou jen zmasírovaní médiema, že to tu byl jeden velkej koncentrák a nebyly banány a maso a všichni byli chudáci. Je vtipné si v kontrastu dnešní agitky o době minulé pustit pohodový seriál Návštěvníci, který víceméně autenticky reflektuje životní styl té doby a porovnat ho s vylhanou hysterií dneška.
Dnes ze sebe každej Jasánek dělá disidenta a odpůrce režimu a za socialismu měl obvykle ten samej člověk rudou knížku. Dnes musí kariérista mít ty správné názory stejně jako kdysi. Vždycky mne fascinujou ti demokraté a horlivci odsuzující socialismus a úplně je vidím v jiných dobách, jak by nadšeně hajlovali nebo slzeli při lampiónovém průvodu. Jsou to pořád stejní lidé, pořád to samé. Hnus. Opičky hledající výhody a převahu nad druhými v jakémkoliv režimu.
Já totiž “disidenty z lidu” po dvaceti letech fakt miluju 🙂
Ona je to vůbec legrace. Největší bojovník proti komunistům co nás s nima bude strašit je dnes paradoxně R.d.k Jo.n, kterýmu za komunistů vycházely knihy, byl populární, točily se podle něj filmy a rozhodně mu nikdo nestál v cestě a nakladatelství mu vycházely vstříc .. a on a spousta jemu podobnejch dnes hysterčí s tím, že hlavně aby se nevrátili komunisti, že je to zlo. Přitom kdyby nebyli a kdyby si za nich nevybudoval konexe a kariéru, tak je dnes nula.
No a co by se stalo tak strašnýho, kdyby se vrátili ? Podle mne horší než to, co tu je teď, nebudou. Fascinují mne demokratické strany, které se svorně chlubí tím, že s jinou demokratickou stranou nebudou spolupracovat a budou ji sabotovat a další demokratické strany zakážou, aby nemohly být voleny.
Soudnej člověk dnes s komunistama rozhodně strašit nemůže .. spíše s mafií, ale ta je tak všemocná, že je vlastně všechno marnost .. je prorostlá skrz všechny strany a kdyby vyhráli komunisti, vzápětí protoste i skrz ně. Z mýho úhlu pohledu je demokracie nesmysl a jen zástěrka pro vládu zákulisních mafií. Je to v podstatě něco mezi feudalismem a otrokářstvím jen s tím, že se ovce strašně oblbují a využívá se tuposti většiny stáda a systémové eliminace jakýchokoliv vůdčích osobností a protlačování neosobností a necharakterů směrem vzhůru.
Nikdo soudný, kdo si nechce zkazit život, do politiky totiž nepůjde. Logicky tam půjdou jenom pohůnci mafiánů a nebo ti, kdo jsou opravdu naivní a těmi pohůnky se pak stanou postupným vydíráním a miliónky domů na horší časy.
Vás nefascinuje fakt, že někdo, kdo byl nějakými bezprizornými obelhanými hlupáky zvolen, si po jednom volebním období vyskakuje víc než miliardáři a už nikdy nemusí pracovat a vždy má všude protekci ? Vám to přijde normální ? Proč politickou kariéru největších kápů obvykle ukončí až smrt stářím ? Mafie si své zasloužilé ovečky hýčká a my to platíme. O ničem jiném to není.
Komunistická mafie proti tomu byla jen spolek naprostých strejců amatérů ..
Vtipný je, že věštšina národa už teď naprosto otevřeně vzpomíná na dobu před listopadem se slzou v oku a všechny mrzí, že byl vůbec nějakej 89 rok ..
A pokud to nemrzí dnes úplně všechny, tak během pár let to úplně všechny, kdo to pamatují, mrzet bude. Ne, že by to na věci cokoliv změnilo. Časem stejně pamětníci umřou a lež jako vždy zvítězí nad pravdou a nenávist a agresivita nad slušností a pokorou.
Ale ty posuvy jsou na tom to nejzajímavější ..
Dnes už s takovýmhle článkem kdekdo souhlasí, kdežto když jsem to samé napsal před deseti patnácti lety, polovina lidí v práci se se mnou přestala bavit, že prý jsem komunista. Přitom ani náhodou, já jsem jen pozorovatel.
Co se ale týká nezávislosti naší země, už jsem dnes naprostý skeptik a za největší blaho považuju období Rakousko Uherska a docela mne chvílemi mrzí, že to těm **ZCENZUROVÁNO** nevyšlo, protože vše co dnes skřípe měli oni zmáknuté a vše fungovalo .. Pokud by to s těma konce**ZCENZUROVÁNO** byla jen účelová lež vítězů, tak pak by jim vlastně nebylo vůbec co vytknout .. rozhodně nedělali ohromný kobercový bombradování civilních cílů ani na ně neházeli atomovky jako ti ze západu ani v dobytých městech nerabovali, nevraždili a nenásilnili vše co se hejbalo jako rusové .. ale co my o tom dneska víme. Vlastně nic. Jen to, co dovolili vítězové říkat a zapsat. A vítězové mají v obsazených zemích základny a ředí místní obyvatelstvo intenzivně importem i po skoro sto letech. Čím dál více mám z kontextu za to, že tehdy prohrála Evropa jako celek. Kdyby vyhrála druhá strana tak bychom se dnes klepali hrůzou z toho, čemu jsme jen o vlásek unikli, totálnímu rozvratu civilizace a světa, prohlášení lidí a opicí za sobě rovné.
Ale tohle je spíše námět k historické diskusi.
Historie je totiž jedna velká smutná složitá věc ..
Ono je to ale pořád o těch blbých opicích .. tedy otázka je, proč že se nám nevede dobře ? V týhle zemi je dost nadanejch lidí, ale taky je tu dost fakt slizkejch podrazáků, kteří zaprodají cokoliv, aby se měli nepatrně lépe než ten vedle a otrávěj sousedovi kozu, jen aby neměl někdo víc než oni .. a s takovejma lidma se nelze mít dobře .. když si všichni škoděj navzájem ..
Myslíte si, že by vás váš soused nedal upálit na hranici, kdyby si myslel, že mu to v čemkoliv pomůže ?
Nebo kohokoliv jinýho ?
Tady je strašně moc lidí, který nemaj vůbec žádnej charakter.
A to je problém.
Zdroj: http://www.zpovedka.cz/001601.php
