Po rozpadu Sovětského svazu, ve kterém kraloval vulgární materialismus, se začala obrozující se křesťanská církev považovat za nositelku „duchovnosti“! Začala pomocí všech prostředku masové komunikace přesvědčovat, že spása národa (ruského) je v duchovnosti a církev je její nositelkou. Současně církev obviňovala z morálního úpadku působení vulgárního atheismu sovětskou dobu.
V něčem mají představitelé církve pravdu. V prvé řadě v tom, že po revoluci nová církev, kterou nazvali komunismem, slibovala lidem rovnost a bratrství, spravedlnost a hojnost ne po smrti, ale už za života! Jenom bylo nejprve nutno zničit nepřátele, kteří nechtěli komunistický „ráj na Zemi“, potom bylo potřeba obnovit zničené hospodářství a pak zase zničit „nepřátele národa“- pak druhá světová válka a poválečná obnova ekonomiky, studená válka a nakonec Nikita Chřuščov prohlásil, že ještě jeho současníci budou žít v komunismu!
Miliony lidí věřily, že je možné vybudovat „komunistický ráj“ na Zemi a…utahovali si opasky, dobrovolně pracovali 15-16 hodin denně, aby aspoň jejich děti žily v „komunistickém ráji“.A potom děti dětí a vnukové dětí a….přišel moment, kdy většina pochopila, že se hnali za mrkvičkou, kterou před ně pověsili na udičce, přesně jako v pohádce o Hodžovi Nasredinovi, jenž řídil svého osla v žádaném směru tak, že mu před nos pověsil na udičku mrkev!
Potom většina budující komunismus pochopila, že ho sice jakž takž vybudovali, jenomže ne pro sebe, ale pro „služebníky“ národa, kteří v tom komunismu opravdu žili! Masové probuzení lidí nastalo po tom, když byly v letech 1987 a 1989 zničeny generátory ovládání psychiky mas, které nutily lidi dělat to, co bylo výhodné pro „loutkáře“. Masy se probudily a ztratily víru v lepší budoucnost a spravedlnost! To bylo pochopitelné. Jenomže „loutkáři“ stojící za „komunistickým rájem“ na Zemi a „křesťanským rájem“ na nebesích jsou ti samí SOCIÁLNÍ PARAZITÉ!
K původu „duchovnosti“, o které mluví církevní činitelé, je nutno uvést několik vysvětlení. Začnu tím, že do roku 1917 pravověrné křesťanství (jak se nazývalo) dlouhou dobu, téměř tisíc let, dominovalo v evropské části Ruska. Následkem toho se mnoho pokolení rodilo a umíralo v náručí křesťanské církve. Člověk se narodil a hned ho odnesli do kostela pokřtít, v prvních letech života byl člověk pod absolutní kontrolou církve, všechny svátky byly církevní, církevní základní školy, zákon Boží ve středních a vysokých učebních zařízeních.
Zkrátka křesťanství bylo státním náboženstvím Ruského imperia! Skoro třicet pokolení za sebou Rusové vstřebávali „duchovnost“ křesťanství a po téměř tisíci letech byla na Rusi tato duchovnost opravdu silná.
A co se stalo v roce 1917 a v následujících letech po revoluci?
„Vysoce duchovní“ lidé se vzájemně zabíjeli po milionech, vyvražďovali celé rodiny jen proto, že patřily k jiným sociálním třídám a vrstvám obyvatel. Ne proto, že by ti lidé provedli něco špatného, ale jen proto, že je někdo určil ke zničení!
A ti , kdo vydávali tyto příkazy nebyli ani Rusové, ani křesťané, ale příslušníci církve „Zlatého telete“- Tory! A zabíjeli rukama „vysoce duchovních“lidí, vychovaných podle křesťanských ctností, výkvět národa Rusů! Přestože příkazy k likvidaci vydávali lidé, kteří nenáviděli ruský národ, vykonávali je nakonec ruští lidé, zabíjeli své vlastní bratry, sestry, otce, matky- nejen z vlastního národa, ale i z vlastní rodiny! Zabíjeli všechny, ať jim kdo škodil nebo prospíval.
Zabíjeli, znásilňoval, loupili…to dělali „vysoce duchovní“ lidé, kteří do sebe po mnoho pokolení vstřebávali křesťanskou „duchovnost“!
Na tomto místě je třeba vysvětlit, co tato „duchovnost“ znamená!
Církví vnucovaná „duchovnost“ není nic jiného než otrocká pokora, odevzdanost osudu, smíření se s událostmi seslanými „shůry“! Když lidé slyšeli každý den „jste otroci“, prosákla jim tato myšlenka do duší. A hlavně otroci se zotročenou duší vykonávali tyto činy-vraždili, loupili, znásilňovali!
Kam se najednou poděla křesťanská duchovnost?
Nikam se neztratila, prostě nikdy neexistovala!
Lidé byli duševně zlomení, zvláště v kostele do nich vtloukali-jsi boží otrok, jsi otrok, jsi otrok!! Vždyť jen duševní otroci jsou schopni za slib ráje na Zemi zabíjet druhé nevinné lidi! Hlavně aby si zajistili místo v tomto ráji pro sebe a svou rodinu! A zabíjeli kromě jiných i ty, kteří je duševně zotročili-popy (kněze)! Vždyť slibovali ráj po smrti a bolševici už za života!
Objevila se nová lákavější návnada…a otrocké duše zapomněli na svoji „vysokou duchovnost“!
Nic takového by se nestalo, pokud by si naši předkové zachovali védický světový názor, podle kterého je člověk SVOBODNÝ!
Vážit si toho, kdo je toho hoden!
Pomáhat tomu, kdo si pomoc zaslouží!
Milovat toho, kdo je lásky hoden! Atd.
Duchovnost není v tom, že se člověk účastní všech bohoslužeb, modlí se od rána do večera, dodržuje půsty a zpovídá se ze svých skutečných i vymyšlených hříchů! Není v tom, že se zazdí v cele a věčně se modlí! Není v tom, že člověk odejde na pusté místo a tam se modlí, modlí, modlí ….a nic nedělá !
Všechno toto je neužitečné, nikomu to není prospěšné, člověk jen nesmyslně utrácí svůj život, zabíjí člověka v sobě, svým fanatismem spaluje svou lidskou duši. Na to právě chytají kněží nejlepší lidi, slibují správnou cestu životem, dosažení vysoké duchovnosti, nalezení smyslu života! Kolik takových lidí zmařilo svůj život v modlitbách, místo aby svou sílu věnovali budování, boji s nespravedlností!
Projevem vysoké duchovnosti není useknutí si palce, aby člověk odolal pokušení! To je všechno omyl! Duchovní člověk si nemusí sekat palec, prostě na pokušení vůbec nezareaguje!
Vždyť podobná reakce vypovídá o tom, že převládá instinkt nad uvědoměním, což se nemůže stát při existenci duchovnosti, tím méně vysoké! Ne proto, že by duchovní člověk nic takového „nepotřeboval“, že duchovní člověk nereaguje na pohlavní pud, ale třeba proto, že hluboce miluje jednu jedinou ženu!.
Duchovní člověk staví zájmy druhých, zájem národa nad svoje vlastní, i výš než je cena jeho vlastního života. A za to neočekává vděčnost!
Duchovní člověk nehledá zvláštní výhody, neváhá se obětovat pro svůj národ, nelze ho zastrašit, koupit, donutit ho dělat něco proti jeho svědomí!
Je ho možné jen zabít, fyzicky zlikvidovat, duchovní člověk nezůstane „na kolenou“ a nebude čekat, až mu podřežou hrdlo, nesloží smířeně ruce v modlitbě, ale bude bojovat s nepřítelem do poslední kapky krve, do posledního dechu!
Duchovní člověk nezasvětí svůj život Bohu, aby se všichni dostali po smrti do ráje, ale skutečnou prací pro národ, snahou o to, aby děti byly šťastné, staří sytí a zaopatření, aby bohatla země, bohatl národ, nejenom materiálně, ale i duchovně, aby stoupal ke světlu skrze „prosvětlení“ věděním!
Lidé nesoucí duchovnost nevydělávají miliardy na obchodě s alkoholem a cigaretami, které zničily tolik životů, přinesly lidem tolik trápení, zničily tolik rodin, udělali z tolika dětí sirotky a vyhnaly je na ulici!
Duchovní lidé neházejí prasatům mazance, které babičky udělaly vlastníma rukama, upekly , pak držely pašiovou noc, aby je ráno mohly dát popovi! To vše není duchovnost, ale jen zdání duchovnosti! To se týká nejen pravověrných křesťanů, ale všech ostatních církví, které založili sociální parazité, aby mohli manipulovat vědomím mas!
Duchovnost v sobě nemají ani východní guruové různých druhů, protože jenom meditací se svět nezlepší! Každý druh meditace je jenom druhem modlitby, protože používá stejné mechanizmy a v podstatě slouží stejným cílům-odvést lidi od skutečných činů, které jedině mohou změnit svět k lepšímu! Činů, pomocí kterých se člověk zlepšuje a kapku po kapce se zbavuje otroka v sobě a zvířete (živočicha) v sobě!
Zdroj: http://leva-net.webnode.cz/products/k-otazce-duchovnosti/
