Marie Valérie, nejmilejší dcera rakouské císařovny Sissi, je jako na trní. Spěchá, aby si už už mohla do svého deníčku poznamenat všechny pikantnosti o hrozícím skandálu. „Teta Žofie se chce dát rozvést, aby se mohla, jak říká, stát právoplatnou manželkou dr. Glasera,“ píše pak dívka, které se jen při pomyšlení na úmysl bavorské princezny Žofie žene červeň do tváří.
Rodina nevěrné Žofie Šarloty je v šoku. V 80. letech 19. století je to totiž něco neslýchaného. Zhrzený manžel nakonec nechává nevěrnici na radu jejího vlastního bratra, lékaře, převézt do nervového sanatoria. Pro její nepřijatelné chování přece musí doktoři nalézt nějaké vysvětlení… Nejmladší sestra císařovny Alžběty (1837–1898) přitom není jedinou ženou, která v minulosti byla za svou záletnou lásku zavřena za zdi psychiatrické léčebny nebo na svou dobu nepřiměřeně potrestána.
1. Bohaté šlechtičně zavařil její právník
Záletnice: Anna Saská
Postavení: manželka nizozemského místodržitele
Životní data: 1544–1577
Klamaný manžel: Vilém I. Oranžský (1533–1584)
Trest za nevěru: zazděna na zámku v Drážďanech
V zámecké věži ve vestfálském Siegenu kvílí na mučidlech právník Jan Rubens (1530–1587). „Ano, jsem vinen,“ nakonec přiznává svůj milostný poměr se svou klientkou Annou Saskou. „Musí se přiznat i ona, nebo bude Rubens popraven,“ dávají soudci nůž na krk těhotné Anně. Pod tíhou situace se tedy nevěrnice 26. března 1571 prohlašuje rovněž vinnou. Její podváděný manžel Vilém Oranžský má v ruce pádný argument pro chystaný rozvod a dcerku, která přijde na svět, neuzná za svou.
Zlatá nevěsta ze Saska
Peníze, to je, oč v této kauze od začátku běží. Anna Saská není sice žádná kráska, zato však je jako 11letá sirota saského kurfiřta Mořice Saského (1521–1553) nejbohatší knížecí dědičkou v Německu. I pro svůj vysoce urozený původ je žádoucí partií. Nápadníci se jen hrnou. Při vyjednávání sňatku nakonec zvítězí nizozemský místodržitel Vilém Oranžský, kterému pouští žilou zejména nákladná politika odporu proti Habsburkům. K oltáři si Annu vede 25. srpna 1561 v Lipsku.
Vdova s manželem za zády
Po příjezdu do Holandska novomanželský pár ale žádná idylka nečeká. Záhy se po všech dvorech v Německu a Holandsku otevřeně mluví o jejich hádkách. Již roku 1566 Annu manžel označuje u jejího strýce Augusta (1526–1586) za „hašteřivou“ osobu. O rok později manželé opouštějí Nizozemsko a stěhují se do německého rodinného sídla do Dillenburgu v Hesensku. Když se roku 1569 Vilém vydává z Německa podpořit francouzské hugenoty, Anna usuzuje, že se o ni manžel není schopen dále starat a podle úmluvy ze svatební smlouvy žádá o vyplácení prostředků, na něž má právo v případě ovdovění (wittum). Tím se však stává pro manželovu rodinu hrozbou, neboť úhrada jejích nároků je pro dynastii neúnosná.
Vilém má v ruce trumf
Případu se ujímají právníci. Annin advokát Jan Rubens (později se mu s jeho zákonitou manželkou narodí syn, slavný vlámský malíř Peter Paul Rubens) si s ní navíc začne románek a dodá tak protistraně do rukou osudový trumf. 14. prosince 1571 musí Anna podepsat souhlas k rozchodu a Vilém nemusí ani platit výživné jí ani jejich třem dětem. Ačkoliv soudní tahanice trvají ještě pár let, cizoložnici nakonec pohanění příbuzní převážejí do Drážďan, kde ji zazdívají v pokoji, do kterého jí jídlo a pití podávají jen malým otvorem. Anna umírá na trvalé krvácení roku 1577.
2. Psychiatři vyléčí choutky na rozvod
Záletnice: Žofie Šarlota Bavorská
Postavení: bavorská princezna
Životní data: 1847–1897
Klamaný manžel: Ferdinand z Alençonu (1844–1910)
Trest za nevěru: zavřena do psychiatrické léčebny
„Když jsem dal chystat svatbu, mluvil a dopisoval si o ní s Tebou, potom ji odkládal, a přece nechtěl zrušit, nebylo to proto, že bych Tě chtěl oklamávat,“ ruší bavorský král Ludvík II. (1845–1886) na podzim roku 1867 své zasnoubení s bavorskou princeznou Žofií Šarlotou. „Teď vím, že v mé duši je pevně zakořeněná věrná, vroucí bratrská láska k tobě, nikoliv však láska, jaké je zapotřebí k manželskému splynutí…“
Aby nezůstala na ocet…
Zrušení jejich manželského příslibu je bonbonkem pro mnichovskou smetánku. „Jen aby Žofie nezůstala na ocet! A co když se mu již donesla její aférka?“ štěbetají si klepny u šálku čaje. Skutečně, 20letá dívka má nejvyšší čas, vždyť její sestra Alžběta, řečená Sissi, se vdávala v 16 letech. Velice krásná Žofie mezitím odmítla řadu nápadníků. S Ludvíkem se znali od mládí a sdíleli spolu zejména lásku k hudbě. Když však vešlo ve známost jejich zasnoubení, zapletla se v červenci 1867 sestra rakouské císařovny s měšťanem, světáckým a velmi vzdělaným mnichovským fotografem Edgarem Hanfstaenglem (1842–1910).
Panenství věnovala měšťanovi
Prostřednictvím poslů lásky si šlechtična a fotograf vyměňují vášnivé dopisy a setkávají se na milostných schůzkách v Mnichově i v rodovém sídle Wittelsbachů v Possenhofenu poblíž Mnichova. „Žofie Šarlota sdílela osud mnoha mladých dívek ze šlechtických rodů, v nichž byla láska princezny a měšťana od samého počátku odsouzena ke ztroskotání,“ vysvětluje současná rakouská historička Sigrid-Maria Grössingová. „Jak snadno by mohl mít takový nepřijatelný vztah katastrofální následky! Vždyť panenství je stále ještě považováno za základní předpoklad uzavření manželství, dokonce i v nižších vrstvách!“ Edgar, pohledný mladý muž z masa a kostí, jistě dokáže rozbouřit krev v žilách krásné princezny…
S manželem šťastná není
Žofiině matce Ludovice (1808–1892) nezbývá než bleskurychle sehnat ženicha z nabídky evropských šlechticů. Náhoda jí do cesty přivádí francouzského vévodu Ferdinanda z rodu Bourbonů. Zinscenuje proto setkání mladého páru u příbuzných v Sasku. A opravdu. Během pouhých pár dnů v sobě nalézají zalíbení, takže 28. září 1868 se v Possenhofenu koná vytoužená svatba. Poté musí Žofie následovat manžela do cizích zemí, neboť z politických důvodů se jeho rodina nesmí zdržovat na francouzské půdě. V Anglii na ni padají deprese, a tak hodně cestuje. Manželovi sice porodí dvě děti, ale svazek není moc spokojený, ani když skončí pro vyhnané Bourbony čas exilu. Žofie a Ferdinand se postupně odcizují, až žijí prakticky odděleně.
Románek po 20 letech pauzy
Ženské zdravotní problémy přivádějí roku 1886 Žofii Šarlotu do mnichovské ordinace gynekologa, doktora Glasera. Šarmantní ženatý lékař ji natolik okouzlí, že je takřka po 20 letech, které uplynuly od její aféry s fotografem Hanfstaenglem, znovu ochotna riskovat ztrátu svého společenského postavení. Tentokrát však udělá další krok a vědomě překračuje mez únosnosti, když má v úmyslu se nechat rozvést se svým manželem Ferdinandem a provdat se za Glasera.
Specialisté na sexuální výstřelky
Když se aféra provalí, do hry vstupuje právoplatná paní Glaserová, která se postará o rozmáznutí pikantního skandálu v tisku. Dosáhne však pravého opaku, než by si patrně přála. Milenci se rozhodnou pro společný romantický útěk do neutrálního Švýcarska. Nerovný pár je nakonec objeven a odtržen od sebe v Meranu (dnes italské Jižní Tyrolsko). Rodina pokládá Žofii za pomatenou, a tak na radu jejího bratra a svého švagra dr. Karla Theodora (1839–1909) posílá Ferdinand manželku do sanatoria nedaleko Štýrského Hradce, které se specializuje na případy „sexuálních výstřelků“.
Šoková terapie u Žofie zabírá, tedy alespoň po pěti měsících je prohlášena za vyléčenou a její myšlenky na rozvod patří minulosti. Vrací se k manželovi. Osud však vévodkyni nedopřeje dlouhověkost. Jako prominentní patronka nesmí chybět na charitativním bazaru pořádaném Třetím řádem dominikánů, který se roku 1897 koná v Paříži. Během akce ale dochází k tragickému požáru a jeho obětí se stává i Žofie.
3. Manžel se kvůli ní pustil do souboje
Záletnice: Luisa Belgická
Postavení: belgická princezna
Životní data: 1858–1924
Klamaný manžel: Filip Sasko-Koburský a Gothajský (1844–1921)
Trest za nevěru: zbavena svéprávnosti a zavřena do psychiatrické léčebny
Svatební noc belgické princezny Luisy a prince Filipa 4. února 1875 končí v bruselském královském paláci nešťastně. Zdrcenou, totálně nezkušenou 16letou nevěstu objevuje k ránu zahradník ve skleníku. Narychlo přivolané matce, belgické královně, se podaří vyděšenou dívku přemluvit, aby se k manželovi vrátila. Semínko nešťastného manželství je však zaseto. Vše nakonec vyústí v tragédii, která od roku 1897 plní stránky novin a přetřásá se v evropských aristokratických kruzích.
Milostná hra se nepovedla
Luisa Belgická se narodila v královském paláci Laeken na severu Bruselu jako první dcera belgického krále Leopolda II. (1835–1909) a jeho manželky, rakouské arcivévodkyně Marie Jindřišky Habsbursko-Lotrinské (1836–1902). Leopold, který je majitelem afrického státu Belgické Kongo, bývá považován za nejbohatšího monarchu tehdejšího světa, a tak je Luisa jako nejstarší z jeho čtyř dětí velmi žádanou partií…
„Budu tě nosit na rukou a snesu ti modré z nebe,“ slibuje jí roku 1875 princ Filip, když žádá o její ruku. Vypadá to na velice dojemnou romanci, vždyť princ je vcelku příjemný muž. Co hrozného se ale muselo odehrát během jejich svatební noci? „Zřejmě o 14 let starší muž uchopil milostnou hru se zcela nepoučenou dívkou za špatný konec,“ domnívá se současná rakouská historička Erika Bestenreinerová. První měsíce manželství pak ale pár prožívá poměrně spokojeně. Dokonce se jim daří sehrát i rodičovskou roli – narodí se jim syn Leopold (1878–1916) a dcera Dorothea Marie (1881–1967). Zejména však oba manžele spojuje důvěrné přátelství se švagrem, habsburským následníkem trůnu princem Rudolfem (1858–1889), za kterého se provdala Luisina mladší sestra Štěpánka (1864–1945).
Loví mezi pobočníky
Luisa je současníky popisována jako největší mondéna tehdejšího vídeňského dvora a mnoha mužům její šarm učaruje. Jsou si sympatičtí s nejmladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. (1830–1916), skandálním arcivévodou Ludvíkem Viktorem (1842–1919), odsuzovaným pro homosexualitu, ale do pavučiny milostných afér se Luisa zaplétá s opravdovými muži. Její volba míří ovšem do nebezpečné blízkosti okruhu podřízených vlastního manžela! Roku 1883 se zamiluje do Filipova pobočníka barona Daniela d´Ablaing van Giessenburga, s nímž udržuje intimní vztah až do jeho smrti v roce 1888. Jeho místo pak obsadí ve službě u manžela i v jejím srdci jeho následník baron Mikuláš Döry de Jobahaza. Ovšem jen do té chvíle, než ji ve vídeňském Městském parku náhoda svede do tenat velitele hulánů, hraběte Gézy von Mattačič-Kegleviče (†1923). „Jak je okouzlující, tu musím bezpodmínečně mít,“ popotáhne si s lišáckým úsměvem knírek horkokrevný Chorvat. A Luisa? Nenechá se dlouze přemlouvat…
Císař ji vyhání ode dvora
Netrvá dlouho a aféra se donese k uším Františka Josefa, kterému horkou novinku vídeňských klepen vyzvoní Ludvík Viktor. „To je příliš! Pohár trpělivosti přetekl,“ zareaguje tvrdě monarcha a vyhání Luisu ode dvora. A jak se zachová manžel záletnice? Filip zkrátka není František Josef. Vzhledem k tomu, že se za ni jako její choť nepostavil, Luisa ho na jaře roku 1897 opouští a cestuje po boku svého milence po celé Evropě. Svou lásku dávají ostentativně najevo. Hýčkání v luxusních hotelech něco stojí, ale kdo by ochotně nevystavoval horentní kredity jedné z budoucích dědiček zámožného krále?!
Diagnostikují jí méněcennost
„Vyzvěte Mattačiče na souboj!“ přikazuje v únoru 1898 František Josef Filipovi. Klání obou soků končí záhy zraněním prince a vídeňské listy mají tučné sousto na titulní stránky. V květnu téhož roku je Luisa s Mattačičem zatčena v Chorvatsku a na přání císaře poslána na soukromou psychiatrickou kliniku, kde je u ní diagnostikována „intelektuální a morální méněcennost“. O rok později se přidávají další univerzitní vyšetření, jež ji shledávají slabomyslnou a podle nejvyššího úřadu dvorního maršála, řídícího pravidla a etiketu habsburského arcidomu, je 4. června 1899 postavena pod dohled a zbavena svéprávnosti. Navždy má zůstat za zdmi ústavu pro choromyslné.
Francouzi mají jiný názor
Mattačič přichází o svůj šlechtický titul a roku 1898 je odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Na přímluvu sociálnědemokratických poslanců se ale dostává na svobodu již v roce 1902 a na svou milou nezapomíná. Na podzim 1904 zorganizuje její útěk z lázní, které směla navštívit pod dozorem na nátlak veřejného mínění. Luisa prchá do Francie, kde nakonec získává dobrozdání francouzských psychiatrů, na jejichž základě Vídeň 26. června 1905 souhlasí se zrušením kurately.
O rok později je její manželství s Filipem konečně rozvedeno. Její vlastní rodina se k ní ale obrací zády. Královský otec jí dokonce zakáže přicestovat do Belgie. Po jeho smrti se Luise podaří spolu se sestrou Štěpánkou vysoudit alespoň část dědictví, které Leopold II., rozzlobený na milostné chování obou svých dcer (Štěpánka se po Rudolfově sebevraždě provdala za méně urozeného muže), odkázal jedné nadaci.
Odsouzena k smrti
Během první světové války je Luisa vykázána z Rakouska a oklikou se dostává do Maďarska, kde je nedaleko Budapešti internován Mattačič. Roku 1919 ji maďarští bolševici odsoudí pro údajnou špionáž k smrti, ale bezprostředně před vykonáním rozsudku je ortel zrušen. Princezna pak cestuje zejména po Německu a žije na dluh. Její milý umírá roku 1923 v Paříži, ona naprosto zchudlá a zadlužená o rok později v hesenském Wiesbadenu.
Jarmila Mevald Vodičková
Papeži odloudila důstojníka
Morální škraloup má na sobě i další sestra Sissi, Marie Žofie Bavorská (1841–1925). Její manželství s králem Dvojí Sicílie Františkem II. (1836–1894) není dlouho naplněno, neboť ženich trpí zúžením předkožky, což mu znemožňuje pohlavní styk. Temperamentní sicilská královna si ale umí poradit. V Římě se zamiluje do důstojníka papežských stráží Armanda de Lawaysse, kterému v klášteře s vědomím rodiny roku 1862 porodila dceru, možná dvojčata. Na nátlak nejbližších příbuzných aféru přiznává manželovi, jenž se pak podrobuje drobné operaci. Roku 1869 se jim narodila dcerka, která však záhy umírá.
Léčba šokem
Specializované nervové sanatorium na léčbu „sexuálních úchylek“ v Maria Grünu u Štýrského Hradce v Rakousku pracuje s drsnými šokovými terapeutickými metodami. K běžným praktikám zde patří polévání ledovou vodou, v pacientově bezprostřední blízkosti zdravotník nečekaně vystřelí z pistole nebo se hospitalizovaným pomazávají vlasy černou ichtyolovou mastí, aby jim z hlavy vytáhla temné myšlenky.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.