Stovky kilometrů se plahočí znavení poutníci do Sakkáry, ke svatyni Imhotepa. Doufají, že je bůh-léčitel zbaví všech neduhů. Kolem roku 200 př. n. l. to tu tepe životem. Míří sem početná procesí a všichni cestou skupují obětní dary.
Málokdo si v době, kdy Egyptu vládne dynastie Ptolemaiovců (304–30 př. n. l.), ještě uvědomuje, že zbožštělý Imhotep o nějakých 2400 let nazpátek nebyl jen talentovaný lékař. Vynikal také jako významný architekt, který svému králi splnil ta nejtajnější přání…
1. Génius vymyslel pyramidy
Architekt: Imhotep
Doba: 27. století př. n. l.
Ve službách: faraona Džosera
Slavná stavba: pohřební komplex faraona Džosera v Sakkáře
Zajímavost: Vynikal i v medicíně.
Opálení muži se lopotí poblíž egyptské Sakkáry. Dostali za úkol vybrat jemný pouštní písek z plochy větší než jedno fotbalové hřiště. Musejí se dostat až na vápencové podloží. Teprve pak mohou být do kamene vyvrtány šachty a začíná se s budováním podzemního labyrintu. Jeho chodby budou ve finále měřit přibližně šest kilometrů.
Ke slovu přichází kámen
Téměř se železnou pravidelností míří ke stavbě Džoserovy pyramidy zpocení otroci, kteří na nosítkách přinášejí svého pána a vrchního architekta Imhotepa (asi 2650–2600 př. n. l.). Právě z jeho hlavy pochází celá konstrukce rozlehlého pohřebního komplexu faraona Džosera (vláda přibližně 2630–2611 př. n. l.) ze třetí panující egyptské dynastie. „Na tu mastabu navršíme další,“ uvažuje zřejmě stavitel. Mastaby jsou v jeho době cihlovými hrobkami králů, které mají tvar jehlanu, jemuž ovšem chybí špice. Odtud už je jen krůček ke vzniku stupňovité pyramidy. Imhotep nakonec vybuduje Džoserovu pyramidu ze šesti mastab na sobě. Navíc pracuje s kamenem – poprvé v historii Egypta.
Dává na svůj rozum
„Co bych si bez něho počal?“ říká si nejspíš sám Džoser. Imhotep není jen jeho stavitelem, ale i věrným rádcem. „Strážce pečeti krále Dolního Egypta, první po králi Dolního Egypta, správce velikého paláce, dědičný pán, největší z veleknězů v Iunu, Imhotep, stavitel, sochař, zhotovitel kamenných váz.“ Tato slova jsou vyryta do podstavce jedné z dochovaných Džoserových soch. I další texty velebí Imhotepovy schopnostmi. Kromě stavitelství totiž vyniká také v medicíně. Dokonce bývá považován za jednoho z nejstarších doložených lékařů na světě. Nauku o lidském těle totiž nepropojuje s magickými rituály, nespoléhá na bohy, ale dává výhradně na svůj zdravý rozum. Evidentně si získává respekt i Džoserova nástupce Sechemcheta (vláda přibližně 2611–2603 př. n. l.), který si u něj objednává další pyramidu. Ta už však zůstává nedokončená. Imhotep svého původního zaměstnavatele o mnoho let nepřežije. Za jeho věrné služby se mu ale později dostává nesmírné pocty – jako jeden z mála obyčejných Egypťanů je uveden mezi bohy. Stává se patronem písařů a dalších vzdělanců, jehož kult se rozvíjí přibližně od 13. století př. n. l.
2. K nebesům poslal dva obelisky
Architekt: Senenmut
Doba: 15. století př. n. l.
Ve službách: panovnice Hatšepsut
Slavná stavba: Hatšepsutin zádušní chrám v Dér-el-Bahrí
Zajímavost: Uživil by se také jako astronom.
Jako zarytý starý mládenec vystupuje na veřejnosti slavný stavitel Senenmut (†asi 1460 př. n. l.). Je jedním z mála prostých Egypťanů, kterým se podaří probojovat se na špici. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s královnou Hatšepsut (vláda přibližně 1479–1458 př. n. l.), pro změnu jednou z mála žen, které se v Egyptě chopily moci jako neomezené vládkyně.
Práce pro skutečné mistry
„Chci obelisk. Ne jeden, ale dva,“ přikazuje jednoho dne panovnice Senenmutovi. Ten nelení a osobně dohlíží na zpracování kamene v lomech, dopravu i vztyčení dvou obelisků v Karnaku. Práce to je přitom neuvěřitelně náročná. Dodnes není zcela jasné, jak staří Egypťané bez jakékoli moderní techniky tenké kamenné sloupy stavěli k nebi, aniž by se rozlomily. Vztyčení obelisků si tak může dovolit jen opravdu mocný a bohatý faraon. Hatšepsut nechce o svém suverénním postavení nechat nikoho na pochybách. Brzy proto pověřuje svého dvorního architekta, aby jí vybudoval i velkolepý zádušní chrám při vstupu do Údolí králů v Dér-el-Bahrí. V tomto případě se Senenmut opět překonává. Zanechává po sobě jednu z nejúchvatnějších stavitelských památek starověku.
Vychovatel princezny
Sám si v blízkosti Hatšepsutina místa posledního odpočinku v Údolí králů buduje vlastní hrobku. Její strop přitom zdobí překrásná, dopodrobna vyobrazená hvězdná obloha. Podle ní vědci usuzují, že se Senenmut nezajímal jen o stavitelství, ale byl také amatérským astronomem.
Ostatně u Hatšepsutina dvora zastává ještě další úřady, ne jen post hlavního architekta. „Staneš se vychovatelem mé jediné dcery Neferure,“ pověřuje ho královna. Učitel a jeho svěřenkyně pak často bývají zobrazováni společně. Senenmut přitom obvykle drží královské dítě na klíně. Až mnohem později zřejmě u dvora ztrácí na významu. Nelze vyloučit, že to souvisí s předčasnou smrtí princezny nebo s úmrtím jeho samého.
3. Kvůli králi skoncuje se životem
Architekt: Amenhotep, syn Hapuův
Doba: 15./14. století př. n. l.
Ve službách: faraona Amenhotepa III.
Slavná stavba: Amenhotepův zádušní chrám, přestavba Karnaku
Zajímavost: Za odměnu si mohl postavit vlastní zádušní chrám.
„Nenapodoboval jsem nic, co bylo pořízeno dříve…,“ chlubí se svou prací Amenhotep, syn Hapuův (asi 1430–1350 př. n. l.), podle starobylých nápisů „ředitel všech královských staveb“. Až do svých přibližně 50. narozenin přitom zůstává „pouhým“ písařem ve svém rodném městě Athribis v nilské deltě severně od Káhiry. Pak je však povolán k faraonovu dvoru, aby organizoval pracovní sílu pro panovníkovy stavby i vojenská tažení. Zřejmě se náramně osvědčí, protože po společenském žebříčku stoupá závratnou rychlostí nahoru.
Hraje si na následníka
Když se zhruba ve 30. roce své vlády chystá tehdejší faraon Amenhotep III. (vláda přibližně 1388–1351 př. n. l.) uspořádat velkolepé oslavy spojené s řadou rituálů, nahrazuje při nich stavitel Amenhotep samotného následníka trůnu, korunního prince, který zemřel krátce předtím. Také je mu dovoleno, aby si už za svého života začal budovat vlastní zádušní chrám. To je výsada, které se v Egyptě obvykle dostává jen korunovaným hlavám s modrou krví. Amenhotep, syn Hapuův, se však podle všeho těší u svých současníků obrovskému respektu a již se počítá s jeho posmrtným prohlášením za boha stejně jako v případě jeho slavného předchůdce Imhotepa.
Zalekne se pomsty bohů
Přesná náplň architektovy práce není dodnes známá, ale tradičně se uvádí, že pro svého pána Amenhotepa III. buduje zádušní chrám v západních Thébách. Dnes z něj ovšem zbývají už jen tzv. Memnonovy kolosy. Jde o dvě obří sochy faraona Amenhotepa III., které na výšku měří celých 18 metrů a jejich odhadovaná váha činí 720 tun. Rozměry samotného chrámu proto musely být enormní. Amenhotep se zřejmě podílí i na úpravách staveb v Karnaku.
„Radil také králi Amenophisovi, který toužil stát po boku bohů,“ líčí egyptský dějepisec Manetho (asi 305–241 př. n. l.), který pro Ptolemaiovce sestavuje seznam vládců země na Nilu. Současní historikové v Amenophisovi identifikují faraona Achnatona (vláda přibližně 1350–1333 př. n. l.), syna Amenhotepa III. Ten se však zříká mnohobožství a upíná se k jedinému slunečnímu bohu Atonovi. Tehdy se Amenhotep, syn Hapuův, zalekne pomsty bohů a podle Manetha spáchá sebevraždu.
Ilona Kučerová
Ztracená hrobka
Stavitel Imhotepova formátu si s největší pravděpodobností vybudoval také vlastní hrobku. Po ní ovšem archeologové dodnes marně pátrají a věří, že její objev by byl stejnou senzací jako Carterovo odhalení Tutanchamonovy hrobky v roce 1922. Obecně se však má za to, že Imhotepovovo místo posledního odpočinku se bude nacházet někde v oblasti Sakkáry, nejspíš v blízkosti stupňovité Džoserovy pyramidy. Největší naděje na objev Imhotepovy hrobky přitom přinesly výzkumy britského egyptologa Waltera Emeryho (1902–1971). Ten v 60. letech nalezl v severní Sakkáře katakomby doslova napěchované mumifikovanými ibisy, Imhotepovými posvátnými ptáky. Zřejmě se jednalo o dary poutníků. Od té doby ale po slavném architektovi nejsou žádné stopy.
