V jedné místnosti se nachází téměř 1500 let starověké historie. „Pane Woolley, pane Woolley! Pojďte honem, dělníci něco objevili!“ Do stanu vpadne udýchaný pihatý asistent Max, který se rozčílením zajíká a sotva dechu popadá. Místo, kde se před tisíci lety rozkládalo bohaté sumerské město Ur, se hemží dělníky, kteří lopatami a krumpáči odkrývají dávno pohřbené poklady.
Dělníci nahlížejí do jámy společně s vedoucím vykopávek, britským archeologem Leonardem Woolleym (1880–1960). „Najednou dělníci odhalili velký černý kámen, jehož vrcholek byl pokryt reliéfy. Po jejich stranách byly nápisy, které informovaly o tom, že se jedná o hraniční kámen. Popisovaly, jak majetek legálně přešel do rukou majitele, a obsahovaly i strašlivou kletbu pro toho, kdo by odstranil sousední pomezní kámen nebo zničil záznamy,“ popisuje později Woolley nález, který byl na území dnešního Iráku objeven v roce 1925.
Historie na jedné hromadě
Při podrobnějším průzkumu této místnosti v roce 1925 se po tisících letech znovu objevují na světle další poklady. Vedle černého kamene, pocházejícího z období kolem roku 1400 př. n. l., leží fragment sochy, který zachycuje část paže s nápisy. Nejedná se přitom o náhodný úlomek, ale část sochy je pečlivě upravena, aby byla na pohled elegantní. Zároveň ukazuje zachovalé jméno krále Dungiho, který vládl v Uru kolem roku 2058 př. n. l. V hlíně ještě leží kamenný kužel oslavující krále Larsu, vládnoucího kolem roku 1700 př. n. l., několik podobně starých hliněných tabulek a velké kamenné obřadní žezlo, které mohlo být ještě minimálně o půl tisíciletí starší. Woolleymu je jasné, že má před sebou něco unikátního. V této jediné místnosti budovy, která je vzdálená pouze 150 metrů od proslulého zikkuratu v Uru, se nachází na jedné hromadě téměř 1500 let historie! To je, jako bychom dali dohromady antickou sochu se středověkou knihou. K čemu ale taková místnost mohla sloužit?
Starověké muzejní štítky
Woolley brzy dojde k závěru, že je to muzeum z 6. století před Kristem. Hlavním důkazem, že se skutečně jedná o první muzeum na světě, je způsob, jakým byly jednotlivé artefakty uspořádány. Ten, kdo je sem donesl, tak učinil se značnou pečlivostí. Woolley popisuje, jak objevil hliněné válce sloužící jako starověká obdoba muzejních štítků. Je na nich text ve třech různých jazycích, včetně starověké sumerštiny a o něco mladší chetitštiny. Jeden nápis praví: „Toto jsou kopie cihel nalezených v troskách Uru, práce Bur-Sina, krále Uru, které objevil guvernér Uru při hledání základů chrámu. Já jsem to viděl a sepsal jsem to pro obdiv návštěvníků.“
Muzeum založila princezna
Na místě Woolleyho vykopávek tak kvetla archeologie o 2500 let dříve, než sem vkročila jeho noha. Kdo ale stál za tímto starověkým divem plným dalších starověkých divů? Zakladatelkou a kurátorkou muzea je princezna Ennigaldi, dcera posledního krále Novobabylonské říše Nabonida, který vládl v letech 556–539 př. n. l. Enningaldi je nejvyšší kněžkou a administrátorkou školy pro kněžky, v jejíž budově kolem roku 530 př. n. l. zakládá své muzeum.
Chce podpořit svého otce
Enningaldi ho zakládá pro svého otce, znalce a sběratele starožitností. Nabonid nepochází z královského rodu. Jeho otec byl pravděpodobně náčelníkem aramejského kmenového svazu a matka Adad-guppi, kněžka boha Měsíce Sina v syrském Harranu. Svou kariéru začíná u dvora nejvýznamnějšího z novobabylonských králů Nebukadnezara II. (asi 634–562 př. n. l.) a jeho zetě, generála Neriglissara (vládl 560–556 př. n. l.). Na trůn Nabonid usedá poté, co s podporou kněžských a úřednických kruhů svrhne Neriglissara.
Nechává obnovit zikkurat
Proč ale muzeum vzniká právě v Uru? Je možné, že si tu Nabonid nahrazuje chybějící slavnou historii své rodiny. V jeho době je Ur už 2000 starý a škola pro kněžky stojí víc než osm století. To je pro srovnání ještě téměř o století a půl víc, než má dnes za sebou pražská Karlova univerzita. Celý Ur je tak obřím muzeem pod širým nebem, z jehož ulic dýchají dávno minulé časy. Nabonid nechá obnovit starobylý sumerský zikkurat, chrám v podobě stupňovité věže, který v jeho době dávno leží v troskách. Je to právě zikkurat, který se v 19. století stává klíčem k přesné lokalizaci města Ur, kde v roce 1922 zahajuje Woolley své vykopávky.
Pavel Škopek
Za objevy do šlechtického stavu
• Archeolog sir Charles Leonard Woolley (1880–1960) zkoumá lokality v Egyptě a v Nubii, pracuje na vykopávkách chetitského města Karchemiše a na Sinaji.
• Vykopávky Uru ho nejvíc proslavily. Prozkoumal královské pohřebiště, ve kterém objevil 16 komplexů s mnoha hroby.
• V roce 1935 byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu.
