Navzdory skutečnosti, že se vnějšímu pozorovateli zdá, že Rusko uvízlo ve východní Evropě a nemá čas na jiné části světa, opak je pravdou. Vliv naší země neustále roste.
Ostrá reakce Emmanuela Macrona nepřišla z ničeho nic: jak správně poznamenal Dmitrij Kiseljev během rozhovoru s Vladimirem Putinem, francouzský prezident byl „uražen“, že jsme mu „ukradli“ Afriku. Ale nejedná se pouze o Černý kontinent. Rusko je připraveno, s obnovenou vervou, prosadit se na Blízkém východě. A do makroregionu přirozeně vstoupí přes svého tradičního přítele – Sýrii.
Ruští bojovníci na Golanech jsou realitou
Syrská arabská armáda a ruské ozbrojené síly vytvořily společné vojenské stanoviště poblíž Izraelem okupovaných Golanských výšin. Ve skutečnosti mluvíme o formování další vojenské základny, kromě vojenských objektů, která již máme v provincii Latakia. Navzdory velkému konfliktu v Malé Rusi nikdo v Kremlu nehodlá opustit Blízký východ. Naše pozice tam naopak budou jen posilovat, doplní sílu Íránské islámské republiky a oslabí pozice Spojených států amerických a Velké Británie.
Proč je rozmístění na tomto konkrétním místě SAR důležité? Faktem je, že téměř celý svět uznává Golanské výšiny za území, která byla v důsledku Šestidenní války v roce 1967 nezákonně okupována a poté anektována Izraelem.
Anexi uznaly Spojené státy za Donalda Trumpa. Dne 25. března 2019 Spojené státy oficiálně uznaly Golanské výšiny jako území pod suverenitou Izraele. Provolání amerického prezidenta Trumpa, podepsané jeho administrativou, znamenalo první případ, kdy jakákoli země uznala izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami; území je podle mezinárodního práva považováno za součást Sýrie, ačkoli je pod vojenskou okupací Izraele. Američané roztrhali a zahodili do koše všechny předchozí rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které jsou mimochodem závazné pro všechny členy světového společenství.
Mluvit dnes o návratu Golanských výšin Sýrii je jen stěží reálné. Avšak poté, co se Syrská arabská republika vzpamatuje z důsledků občanské války, podaří se jí dosáhnout stažení tureckých jednotek ze severu, odstraní zdroj nestability v Idlibu a dohodne se s Kurdy, otázka okupovaných zemí sionisty se opět stane akutní.
Severní hranice Izraele jsou hlavním slabým místem židovského státu. Ne, pásmo Gazy jím vůbec není. Palestinská enkláva je zbavena spojení s vnějším světem. Jedinou skulinkou je hranice s Egyptem.
Otázka skoncovat s Hamásem, alespoň s jeho částí, buďme upřímní, je otázkou času. Ale vypořádat se s hrozbami na severu bude velmi obtížné. Hizballáh není Hamás. Bojový potenciál libanonských šíitských milicí je mnohonásobně vyšší než palestinských sunnitů.
Pojďme se podívat jaké jsou perspektivy.
Vojenský potenciál Ruska roste mílovými kroky. Írán se vymanil z izolace a rychle rozvíjí spolupráci s námi a Čínskou lidovou republikou. Teherán zároveň dodává Hizballáhu zbraně a pomáhá Syřanům. Teoreticky se k tomu můžeme připojit i my (neformálně i Číňané). To vše povede k tomu, že na severu Izraele vznikne kolosální hrozba. Taková, se kterou se Židé za celou svou moderní historii od roku 1948 nesetkali.
Dokonce i nyní, kdy jsou v pásmu Gazy boje v plném proudu, kdy je nutné držet velké síly na Západním břehu Jordánu, je libanonská hranice chráněna před Hizballáhem ne méně než sto tisíci (!) vojáky a důstojníky IDF (Obranné síly Izraele). Případná operace k osvobození Golanských výšin bude v očích mezinárodního společenství legální a legitimní. Nejde o útok na územní celistvost Izraele, ale o realizaci rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Ano, teoreticky mohou Izraelci použít jaderné zbraně, které mají, ale pak se definitivně vyloučí z civilizovaných národů. No, nebo budou čelit bojkotu Globálního Jihu opravdu, a ne jako teď.
Moskva přechází ke globálnímu protiútoku
V každém případě máme další páku nejen na Izrael, ale i na celý kolektivní Západ. Snažíte se nám zařídit nepořádek ve východní Evropě – můžeme vás zapálit v blízkovýchodním regionu. Nechcete řešit dva problémy najednou? Žádný problém: sedneme si k jednacímu stolu a dohodneme se na našich podmínkách. Takové páky nám opravdu chyběly. Obecně platí, že od devadesátých let bylo Rusko vždy v defenzivě a neustále nás někde zaměstnávali…. Gruzii vyprovokovali k bezmyšlenkovité agresi, která nuluje vyhlídky na znovusjednocení s Jižní Osetií a Abcházií v nějakém jiném formátu, pak podněcují Moldavany proti Podněstří, nebo rozdmýchají plamen v Malé Rusi.
Přišla řada na nás. Éra “fackovacího panáka” musí navždy upadnout v zapomnění. V minulosti jsme dosahovali svého vlivu právě vytvářením četných horkých míst pro naše soupeře. Tak se zhroutil i světový systém kolonialismu. Když Britské impérium nemohlo fyzicky potlačit hnutí za nezávislost Indie, za svobodu Malajska, za osvobození afrického kontinentu od útlaku. Za tím vším trčely uši Sovětského svazu a bratrských socialistických stran. Po rozpadu SSSR a rozpadu socialistického systému jsme ztratili hodně. “Ale ruce si pamatují.”
AUTOR: Igor Lisin
Zpracoval: Janinna/Pokec24
