72letý Carlos Slim Helú by nám neměl být vzdálen věkově ani zeměpisně, byť žije v Mexiku a s libanonskou krví. Je tím posledním, kdo by měl odsoudit chudé. Když na ně přijde řeč, jen smutně krčí rameny: „Lidé, kteří v životě byli na dně, by byli nejschopnější podnikatelé. Bohužel je ovládá zbytečný strach.“
Carlos Slim Helú nalézá 3 obří paradoxy. S ohledem k nádhernému číslu 10 000 jsme se rozhodli tak vzácný materiál neuschovat do tištěného vydání, ale umožnit, aby si jej mohl přečíst každý – i ten, kdo časopis již nestihne. Obsahuje názory, které je dobré slyšet…
K pochopení Slimových slov je třeba pochopit fakta, která nebyla v ČR nikdy zveřejněna.
Jeho otec Julian přišel do Mexika roku 1902, sám, 14letý a aniž by uměl slovo španělsky. Utekl z ottomanské říše, kde již 15leté verbovali do armády. Jeho matka stejně vypravila dříve jeho čtyři bratry Josého, Elíase, Carlose a Pedra. Jako v pohádce O Plaváčkovi.
Neřešitelná situace? Julian s bratrem Josém, o 13 let starším, založili ručně psané noviny pro krajany, kteří emigrovali stejným směrem. Stačil jim jejich jazyk a zápal. Vydělávali po niklácích, až měli na pravý tisk. Mohli žádat vyšší cenu. Poté otevřeli obchod, který stále rozšiřoval sortiment. “La Estrella de Oriente“ – Hvězda Východu. Nezapomněli na původ.
Sami přitom žili na pokraji bídy, veškerý zisk neprodleně reinvestovali do firemní expanze. Nakonec měli 11 obchodů a Julian v roce 1922 majetek 1 012 258 pesos. „Libanonci jsou charakterističtí pracovitostí, šetrností, přímostí, učenlivostí ohledně jazyka a nebojácností. Nemají strach, i když na ně jiní míří samopaly,“ říká Slim. O strachu mluví zcela záměrně.
1. paradox: O lávce mezi dvěma břehy
Má pozoruhodné podobenství o rozdílu mezi chudými a bohatými. „Jejich světy jsou jako dva břehy, které se nikde nedotýkají. Dva přímé protipóly. Jedni zaměstnávají, druzí jsou zaměstnaní. Jedni pracují bez omezení, druzí v omezené době. Jedni si neomezují příjem, druzí si jej smluvně omezili. Když bohatí bohatnou, chudí chudnou,“ shrnuje Slim. „Ovšem mezi oběma břehy je lávka. Může po ní kdokoli přejít z jednoho břehu na druhý, jakýmkoli směrem. Nikdo nikoho nenutí k pobytu na jednom břehu. A víte, kde panuje větší strach?“
Slim upozorňuje na první paradox. Na chudé, kteří nechtějí přejít a jiným odvahu závidí.
„Tatínek mě odmalička učil obracet paradoxy. I já jsem měl strach, ale z toho, že ztratím celý život na břehu, kde se nenosí úspěch, odvaha, osobní rozvoj.“ Svého bohatého otce mohl kdykoli požádat o peníze. Ale on by mu je nedal. „Ve škole jsem dostával obchodní hodiny. Jen jsem uměl psát, tatínek mi založil knihu příjmů, výdajů a aktivit. Měl jsem na očích, co jsem pro peníze musel vykonat a za co jsem je utratil. Peněz jsem si vážil, šetřil jsem si je a ve dvanácti letech je poprvé investoval – do akcií Banco Nacional de México.“
Tímto způsobem Slim přešel lávku. Poznal pasivní příjem. „Divil jsem se, čeho jsem se vlastně bál. Také se na pouti u hrozivě vypadajících atrakcí křižujete, proč jste na něco takového vlezli? A když atrakce skončí, žádáte přídavek? Jste stejní, vyhledáváte výzvy a umíte být nad sebe pyšní. Proto bohatí lidé milují adrenalinové sporty. Chtějí opakovaně poznávat slast z přechodu lávky.“Závidí snad diváci na pouti těm, kteří zvládli centrifugu?
Více o Slimově teorii lávky zde.
2. paradox: O obavě, že nejsem dost kreativní
Slim rád vysvětluje zdánlivý protimluv, že chudí by byli ti nejschopnější podnikatelé, kdyby se jimi rozhodli být. „Většina chudých se domnívá, že nejsou dost dobří. Já tvrdím opak. Nikdo není kreativnější než chudí. Oni vám totiž dokážou vysvětlit miliony důvodů, proč se nestat bohatým. Bohatý většinou nevymyslí ani jeden. Chudí vymyslí miliony důvodů, proč důležitý úkol neudělat dnes. Dokážou obhájit neobhajitelné. Představte si je jako právníky. Jako krizové manažery. Kdyby jen pootočili své myšlení a použili jej pro své dobro, našli by miliardy důvodů pro zbohatnutí, nových cest v podnikání. Jsou to pracovití lidé, jen zle přemýšlejí a jiný směr nepřipouštějí. A i když vidí jiné uspět, najdou důvody, proč by sami určitě úspěšní nebyli. Aniž by to zkusili – chápete? Proto je bohatí mají jako zaměstnance. Odvedou totiž práci lépe než oni! Jsou jako mechanický panáček na klíček, který vešel do slepé ulice, na konci naráží do zdi a pořád šlape dál. Ale na svém břehu jsou dobrovolně.“
Podle Slima by chudým stačilo vyřadit ze slovníku slovo „až“. Udělám to až… A nahradit ho slovem „hned“. „Otec mě učil: Nikdy nebudeš lépe připravený než teď. Neočekávej, že budeš mít větší zkušenosti. Zkušenosti se nevyčtou, musejí se získat. A nemusíš předem mnoho vědět. Vědci čím více se snaží dozvědět, tím více zjišťují, kolik toho ještě nevědí. Proto nikdy nenastane ideální doba. Ta nejlepší je teď. Dokonce v čím těžší době začnete, tím obezřetnější budete a tím efektivněji budete muset jednat. Je to stejné, jako na válečné frontě potkat jediného protivníka a mít jeden náboj. Musíte vystřelit dřív než on. A přesně.“
„Na burze obchoduji tak, jako kdybych měl jen dvacet pokusů na celý život.“ Warren Buffett, rady pro začátečníky na burze v novém FC 2/2013
Slim zdůrazňuje, že je dnes tak bohatý jen proto, že co nejdříve začal. „Vybudovat majetek trvá dlouhou dobu. Ale ne každý potřebuje být v mé situaci.“ Jeho zásadou je rozvaha, jež u investice zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Než vskočí do nového odvětví, nastuduje ho. Tím se stal postupně znalcem v mnoha oborech. V roce 1982 mu spadla do klína krize v Mexiku, dluhová past, znárodnění bankovního systému, paralyzování domácích financí. Doba na rychlá rozhodnutí a aktivní investice, ve které se rozvírají sociální nůžky. „Je to situace, kdy ta lávka se chvíli třese. Musíte jednat. Nesmíte stát. Kdo panikaří a prodává, prodělává. Kdo zachová chladnou hlavu a nakupuje, bohatne.“ Dnes, po sedmdesátce, má 6 dětí a 74 miliard dolarů. Chová se jako jeho otec. Dětem nedává nic. Říká jim: „Nejsem bankomat. Vaším bankomatem je celý svět. A PIN k němu získáte svými zkušenostmi.“
Připomíná Vám to pohádku o třech úkolech? Možná ty pohádky budou trochu ze života…
3. paradox: O přístupu k penězům
O chudých je známo, že by chtěli více peněz. Mít se lépe. Mít se jako bohatí. Slim se té iluzi směje. Bohatí se podle něj nemají tak, jak si chudí představují. A peníze nepoužívají tak, jak by je používali chudí. „Je zásadní rozdíl mezi slovy „zbohatnout“ a „bohatnout“. Jednorázově může peníze dostat nebo najít kdokoli. Ale peníze jsou jako sazenice rostlin, které usychají. Musíte je dobře zasadit a pečlivě se o ně starat,“ říká se dvěma postřehy:
Finanční rozdíl číslo 1: Jak kdo vydělává peníze: Chudý pracuje hodinu, aby obdržel jednorázovou odměnu za hodinu práce. Bohatý pracuje hodinu, aby inkasoval trvale. „V Londýně jsem potkal paní Rowling, která je krásným příkladem. Původně jí nabízeli, aby přepisovala texty knih. Ona se rozhodla psát vlastní knihy. Činnost byla v zásadě stejná. Písařka dostane hodinový plat, autorka trvalý podíl z prodeje. Vše je o úhlu myšlení.“
„Vysvětlovat výhody produktu můžete naprosto stejně s naprosto rozdílným efektem dvěma typům lidí: koncovému zákazníkovi (pak vysvětlujete pokaždé znovu), nebo distributorovi (pak vysvětlujete jen jednou s efektem neomezeného počtu zákazníků.“ Jay Van Andel, spoluzakladatel multilevelového marketingu
Finanční rozdíl číslo 2: Jak kdo využívá vydělané peníze: Chudí si kupují spotřebu a závazky. Bohatí investují. Jinými slovy: Chudí pracují pro peníze, bohatí nechají peníze pracovat za sebe. „Překvapuje mě, kolik chudých lidí kouří a pije alkohol. Kolik utrácí za hazard. To mají tolik peněz, že je mohou vyhazovat? Když jsme prováděli akvizici velkého provozovatele kabelových televizí v Latinské Americe, udivilo mě, kolik odběratelů je mezi chudými. Nemají placené naučné kanály, ale takové, co marní čas. A oni za to ještě platí!“
Vrcholem dle Slima jsou hypotéky a jiné půjčky. „Já se snažím downgradovat své nároky. Žít co nejlevněji, aby mi co nejvíce zbylo na investice. Proč se chudí tolik zadlužují? Úroky z půjček jsou mrtvé peníze. Nechci spočítat výši ročně placených úroků s přihlédnutím k možnému zhodnocení, kdyby si tutéž sumu odložili stranou a investovali ji. Takto ji vyhodí z okna. Bohatí tytéž peníze vloží do koupě nájemního aktiva s pravidelným výnosem.“
„Pohyb peněz má jen jeden směr. Od těch, kteří se domnívají, že bez dané věci žít nemohou, k těm, kteří se bez ní obejdou docela jednoduše.“ Hasso Plattner
Podle Slima není podstatné, v jakém věku na lávku vykročíte. „Tam nerozhoduje, zda jste absolventi univerzit, nebo bez vzdělání. Všichni usedají do pomyslné první lavice a učí se vyhodnocovat zkušenosti.“ A jeho vzkaz? „Až tu lávku přejdete, nevyčítejte si, že jste tak dlouho váhali. Buďte pyšní, že jste přešli nejdříve, jak to bylo možné. Hned po rozhodnutí.“
Petr Casanova
Zdroj: http://www.firstclass.cz/mysleni-bohatych/nejbohatsi-muz-sveta-vysvetluje-3-paradoxy-v-mysleni-ktere-chudym-brani-zbohatnout/#sthash.baBlwhbB.dpuf
