Nikdo nám nemůže ukázat uvědomění, a ani nás nebude “zachraňovat”. Nepovede nás žádný vůdce, ani žádný spasitel, dokud sami neodpovíme na volání božského hlasu uvnitř nás, který leží skrytý za iluzorními konstrukcemi naší identifikace s fiktivní osobností. Musíme prožít nějakou událost, která je stavem vyššího bytí. Je to ztělesněná zkušenost, ke které se naše mysl ani náš intelekt nemohou svým chápáním přiblížit.
Nyní zažíváme rozdílné stavy zkušeností s realitou, které se projevují mezi lidmi během této doby přechodu. Stávají se stále více zřejmými a souvisí s rozštěpením reality a času. Pro některé lidi bude dnešní doba znamenat ještě hlubší pád a posílení jejich stavu “nevědomého snění” (sní o tom, že jsou probuzení a zároveň zaměňují iluzi za skutečnost). Jsou a nadále zůstanou chyceni v Matrixu se všemi jeho “pastmi” vytvořenými okultními silami. Naopak mnozí se zase budou stále více probouzet a rozvíjet pravou přirozenost, čímž se stanou vědomými vodiči Světla poznání a božské vůle. Budou fungovat jako důležité frekvenční kotvy v rámci rozvíjení nově nastolovaného “kosmického plánu”. Tyto rozdílné cesty jednotlivých lidí odráží z vyšší perspektivy již zmíněné “rozštěpení” naší reality i to, ve které realitě se každý z nás nakonec ocitne… Také princip kosmické rovnováhy je další příčinou obrovského rozdílu v lekcích, kterými jednotlivé lidské duše v dnešní době prochází.
Každá lidská bytost dle své svobodné vůle může směřovat svou vlastní cestou k plnému probuzení. Rychlost a intenzita tohoto procesu ale závisí na stupni vývoje duše a na našem osobním přístupu. Může se probudit, ale jen ve “vlastním čase”, protože zatím nejsou patrny známky masivního kolektivního probouzení. Proto je třeba probouzet se individuálně, aby se pak mohly vzniklé ostrůvky pozitivity postupně slévat v moře Světla a Poznání. Je to plně na vás, zda se vydáte na tuto cestu či nikoliv.
Nebojte se “Temnoty” a vykročte, ale dejte si pozor na její nastražené pasti. Bude to “fofr”. A pokud můžete, tak si tu jízdu kosmickým tobogánem užívejte. Je to jediná cesta ven z Matrixu a vede přes světelný tunel, na jehož konci na vás čeká “Světlo poznání”.

Lidstvo v průběhu svého vývoje znepokojovala jedna a tatáž otázka: proč má každý člověk jiný osud, proč je jeden člověk už od narození šťastný a druhý nešťastný? Učení o reinkarnacích člověka nám pojem osudu vysvětluje. Každý člověk získává v průběhu svého života zkušenosti z každodenní praxe, osvojuje si profesionální návyky, má různé tvůrčí záměry a svými myšlenkami, náladou a činy ovlivňuje své okolí. Když pak člověk umírá, opouští duše fyzické tělo a to je okamžik, kdy nezůstane nic kromě duše a informací, které se v ní nashromáždily. Tyto informace se nikdy neztratí, ale stanou se její součástí. Po určité době se duše inkarnuje opět do fyzického těla a vytvoří smyslové orgány a rozum. Člověk prožívá nový život a náš Duch prostřednictvím duše získává a zaznamenává nové životní zkušenosti a informace. Život se opakuje tímto způsobem ještě mnohokrát a vždy se na duši “přilepí” mnoho dalších informací. Na kvalitě těchto informací závisí to, zda zůstane duše čistá, nebo se znečistí. Informace, které se v duši nahromadí, jsou charakteristické tím, že jsou ve vzájemné součinnosti jednak se samotnou duší, jednak také s vědomím člověka a jeho okolím. Spojení všech vzájemných účinků zanechává stopy na osudu člověka, na jeho charakteru i zdraví. Člověk si z velké části současný život vytvořil v průběhu minulých životů a svůj budoucí život si zase částečně utváří současným životem.
Všechno, co se týká zdraví člověka, je shromážděno ve fyzickém těle a v poli vzdáleném od něho asi šedesát centimetrů. To je osobní a intimní prostor člověka, ale sféra komunikace zasahuje až do vzdálenosti šedesáti metrů od člověka. Kvalitu této sféry určují povahové rysy jedince. Největší prostor v univerzálním poli lidstva je oblast, v níž je soustředěn osud člověka. V prvé řadě je ovlivňováno pole, které zodpovídá za zdraví člověka, toto ho nutí zamyslet se nad příčinami vzniku příslušné nemoci, uvědomit si mnohé okolnosti související s nemocí a provést změny zacílené správným směrem. Jestliže člověk tyto signály ignoruje a pokračuje ve stejném způsobu života, naruší struktury své duše na poli komunikace. A ve svém osudu vyvolává velmi vážné problémy. Pokud se nějaký člověk vyléčil z těžké nemoci, neuvědomí si příčiny svých potíží a nepochopí je, nemá snahu je odstranit a změnit se, pak se informace, která byla vyslána z linie zdraví, přenese na linii osudu. Člověk začne trpět na poli osudu a nemoc se jen přesune do budoucnosti a přejde do mimo vědomých struktur jeho i jeho dětí.
Člověk se narodí a žije v různých pozemských podmínkách, přičemž postupně odhaluje a rozvíjí svůj božský potenciál. Jeho talent, schopnosti, osud, fyzické tělo a zdraví jsou plody, které si “vypěstoval” na Zemi v minulých životech, a které jsou ovlivněny jeho myšlenkami, postoji, náladami a různými činnostmi v těchto minulých životech. Je jasné, že mnohé spočívá v rukou člověka a že závisí na jeho správném uvědomění, volbě a na jeho svobodné vůli. Pokud člověk koná v souladu s vyššími principy, kráčí ve svém životě správným směrem a má dobrou vůli svůj život a své cíle co nejlépe realizovat, tak získá pozitivní výsledky již ve svém stávajícím osudu, což následně příznivě ovlivní i jeho charakter a zdraví. Vzhledem k tomu, že lidé žijí většinou v duchovní prázdnotě, jsou zaslepeni materiálními věcmi a zasévají semínka zla, tak pak jsou obklopeni neštěstím, které je neustále pronásleduje. Jestliže si budou jen stěžovat na to, že Bůh je nespravedlivý, protože miluje jen některé z nich, bezdůvodně jim pomáhá a jiné lidi nemá rád, neboť jim posílá pouze trápení, přivádí je do neštěstí a chudoby, tak pak budou ještě více sami sebe ničit a devastovat. Proto na sobě neustále a poctivě pracujte. Tato práce však nespočívá v tom, že budete pořád prosit o odpuštění za svoje hříchy, ale spočívá ve změně vaší životní filosofie a posunu vašich názorů a přístupů od negativních k pozitivním, od materialistických k duchovním a od bezohledných k soucitným. Jen tímto způsobem změníte své chování v každém novém dni, náladu v každé hodině, myšlenky v každé vteřině a osud ve svém životě.

Lidstvo prošlo v průběhu své historie nejrůznějšími variantami svého vývoje. Tyto varianty můžeme rozdělit do čtyř větších okruhů: do první oblasti patří hromadění materiálního bohatství, druhou oblast tvoří zdokonalování profesionálních dovedností, třetí oblastí je uspokojení smyslových potřeb, čtvrtá oblast představuje rozvoj duchovních schopností. Pokud se zamyslíme nad všemi těmito oblastmi, je jasné, že první tři jsou konečné a prakticky nemají perspektivu dalšího vývoje. Až člověk zestárne, pochopí, že veškerá snaha, kterou věnoval na získání materiálního bohatství, dosažení profesionální dokonalosti nebo uspokojení smyslových potřeb, mu po smrti nebude k ničemu. Pravděpodobně přijde zklamání, vyvolané touhou vrátit život zpátky, být mladým a užívat si plodů své práce. Ale to již bohužel nebude možné.
Naopak rozvoj duchovních schopností je mnohem důležitější. Uvědomělý život nezastaví ani smrt a člověk pokračuje ve svém životě jako duchovní bytost. Smrt je pro duchovně rozvinutého člověka jen přechodem z tělesného pozemského života k takzvanému “mimo vědomému kosmickému životu”, kdy odloží své fyzické tělo a pokračuje v duchovním světě. Z aktivity “mimo vědomé formy života” (duše) se vytváří vědomí člověka, které zpracovává různé proudy informací, a to vnější i vnitřní. Výměna nejrůznějších informačních proudů se pak uskutečňuje skrze vědomí člověka. Některé proudy vycházejí z energetických hlubin duše, jiné proudy přicházejí z fyzického světa přes smyslové orgány. Prostřednictvím vědomí lidí je pak ovlivňován celý svět. Fyzické tělo člověka je utvářeno podle tzv. holografické šablony, která je ve vzájemné součinnosti s hmotným světem.
Každý proces má nastaveny určité termíny, a jestliže daný proces neproběhne během uzavřeného cyklu, pak započaté dílo nebude dokončeno, naplněno a ztratí se. Toto je velmi důležitá skutečnost pro evoluční vývoj lidské bytosti. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že člověk buď vstoupí v určitém termínu do konce cyklu, do duchovního světa a zde začne žít život s obrovskými možnostmi, nebo se jeho duše bude dál zacyklovávat v evolučních smyčkách. Podle starodávných kalendářů právě v těchto letech jeden takový obrovský cyklus končí a existence naší Sluneční soustavy a planety Země v této podobě se blíží definitivně k evoluční hranici.
Generace lidí se znovu vracejí na Zemi, aby duchovně dozráli a vstoupili do nehmotného, kosmického života. Země je dělohou lidstva. Úkolem člověka je, aby v průběhu řady svých ztělesnění (narození, život a smrt) přirozeným způsobem duchovně dospěl a pak přešel do kosmického života a věku. Vesmír prostřednictvím “andělů, průvodců, mistrů, polobohů” či proudící tvůrčí energie poskytuje duchovně rozvinutým bytostem stále více inspirace, síly a možností k tomu, aby splnily v dynamicky měnících kosmických podmínkách své úkoly a vykonaly svoji práci. Jestliže člověk nestihne v “daném termínu” duchovně dospět a rozvinout v sobě duchovní předpoklady, “propadne a bude muset ‘vesmírnou školu’ opakovat”.
Každý člověk by se měl v průběhu svého pozemského života zabývat rozvojem svých duchovních schopností, předpokladů. Měl by se naučit žít přirozeným, duchovním životem dle kosmických zákonů, ve spolupráci a shodě s ostatními lidmi i bez technologických zbytečností. V harmonii s přírodou a vesmírnými zákonitostmi by měl co nejlépe vědomě kráčet po pozemské cestě, aby se přirozeně dostal na novou úroveň svého evolučního vývoje.

Často se hovoří o svobodě volby člověka. Člověk může využít svou duši, životní energii, vědomí a tělo podle svého uvážení, tedy pro dobro nebo zlo, pro cestu vpřed nebo bloudění. Vesmír vytvořil podmínky pro cestu vývoje člověka a určil její směr. Každé úmyslné nebo neúmyslné odklonění se od této cesty má své příslušné následky. Vesmír nám posílá podněty, abychom nesešli z této cesty a vysílá impulzy, pomocí kterých obnovuje rovnováhu. Podle toho jak člověk vykonává v průběhu svého života nejrůznější činnosti, tak k němu Vesmír neustále vysílá svoje “upozornění” a korekce. Odchylku člověka od předurčené cesty vývoje můžeme nazvat hříchem, který vyjadřuje naše narušení vesmírných zákonů. Mechanizmus, s jehož pomocí je člověk směrován na “pravou cestu”, pak můžeme nazvat karmou. Pojem karma v překladu ze sanskrtu znamená skutek. Pokud se tedy člověk dopustí nějakého hříchu, tak mu Vesmír příslušně odpoví a jeho odpovědí je karma. Fungující mechanizmus karmy (i on byl bohužel v minulosti zneužíván temnými bytostmi při zotročování lidstva) je důležitý proto, aby člověk pochopil skutečnou cestu svého vývoje a nesešel z ní. Karma je pro člověka užitečná, protože ho vede k vyšší duchovní úrovni, k věčnému životu a oddané službě pro světelné hodnoty. Jestliže by přestal trvale existovat mechanizmus karmy, neexistoval by ani Vesmír jako jediný, účelný a harmonický organizmus. Člověk by se měl s kosmickým mechanizmem nejen seznámit a porozumět mu, ale také s ním vědomě pracovat a sladit se s ním. Mechanizmus karmy podporuje duchovní evoluci a zároveň vede člověka k dosažení pozemského štěstí.

• Všechny tělesné systémy, orgány, tkáně a buňky jsou uloženy v programech informačních struktur “mimovědomé formy života” (duše). Tyto struktury odpovídají za to, kde má každá jednotlivá buňka svoje místo a jakou funkci má plnit. Tyto programy obsahují informační a energetické modely (šablony) všech buněk organizmu, jejichž prostřednictvím dochází k neustálé obnově buněk.
• Každá buňka musí v organizmu plnit svoji funkci. Buňka nemůže sama o sobě zrychlit nebo pozastavit svou činnost. Plní jen příkazy, které vysílá celý organizmus a celý Vesmír. Díky tomu může existovat a vyvíjet se.
• Předpokládejme, že některé buňky chtějí “žít lépe” nebo se chtějí od celého organismu “izolovat”. Jaký vztah bude mít v takovém případě organizmus k buňkám? Za celistvost organizmu a jeho správné fungování odpovídá imunitní systém, který neustále kontroluje činnost každé buňky. Jestliže buňka přestane plnit své funkce, nereaguje na signály a snaží se prosadit své “egoistické” vlastnosti, organismus vyšle obranné protilátky, které takovou buňku zničí.

I Vesmír představuje organizmus a vy jste jeho jedna buňka. V informačním a energetickém těle celého Vesmíru existuje vaše duše, která v pravidelných intervalech nabývá fyzické podoby a na určitém místě zemského povrchu plní svůj předurčený úkol. Jestliže se příliš odkloníte od plnění zadaného úkolu a škodíte Vesmíru jako celku, ale i jeho jednotlivým částem, pak spustíte činnost mechanizmu karmy. Vesmír se bude nejdříve snažit o to, aby vás vrátil na správnou cestu. Bude vysílat varovné signály a pokud tyto signály budete ignorovat a nezpracujete je, tak “imunitní systém” Vesmíru vás prostě odstraní. Podívejme se na celou záležitost ještě z opačné strany. Jestliže pochopíte a splníte svůj zadaný evoluční úkol (učební látku zvládnete), tak postoupíte na vyšší vývojový stupeň.
Žijte a radujte se ze života. Neberte na svá bedra nic zbytečného, nic, co byste nezvládli a co není přirozené. Ochraňujte svůj život, neničte okolní svět a živou přírodu a učte tomu také své děti. Pečlivě zvažujte, co učiníte, co říkáte a také si kontrolujte svoje myšlenky. Myšlenky, jako zvláštní forma energie, se totiž v podobě myšlenkového obrazu odpoutávají od člověka, dostávají se do prostoru a pak se k němu zase vrací zpět. Všechny myšlenky přitahují ty lidi, kteří v daném okamžiku myslí stejným způsobem a motivují je k provedení určitých kroků. Každý člověk sklidí nakonec plody svých myšlenek a skutků.