Co má společného rušné londýnské nádraží s kamenitou plání na jižním pobřeží středomořského ostrova Malta? Kromě jména Clapham Junction jsou to koleje. Ty maltské však nejsou kovové, ale byly před tisíciletími vytesány do vápencové skály. Kdo je vytvořil a k čemu sloužily?
Obrovskými pláněmi se stovky metrů táhnou dvojice rýh s rozchodem 110 až 140 centimetrů. Někdy jsou jen lehce naznačeny na povrchu, jinde však mají hloubku až 60 centimetrů! Navzájem se křižují, spojují a zase rozcházejí, takže skutečně připomínají kolejiště na velkém nádraží. Odtud pochází i anglické jméno jedné lokality poblíž útesů Dingli Cliffs – Clapham Junction (maltsky Misrah Ghar il-Kbir). Jednomu z anglických návštěvníků totiž připomínaly rušný londýnský železniční uzel. Vznik těchto prehistorických stop se obvykle datuje do doby bronzové (na Maltě přibližně 2000 až 1000 př. n. l.).
Dopravovali po nich Arabové kámen?
Malťané jim říkají trochu pohrdlivě „cart ruts“ (stopy dvojkoláků) a podle nejrozšířenějších teorií mohly skutečně sloužit pro saně nebo vozíky se zbožím. Jako první s tím přišel v roce 1647 maltský učenec a šlechtic Giovanni Francesco Abela (1582–1655). Podle něho se jednalo o zbytky dopravního systému z doby, kdy byla Malta pod nadvládou Arabů. Měl sloužit k přepravě lomového kamene k moři.
Nejen Malta, ale také Gozo!
Bylo by však chybou domnívat se, že se tajemné kolejnice omezují pouze na toto místo. Můžeme je nalézt i v dalších lokalitách na obou hlavních maltských ostrovech – Maltě a Gozu, v Clapham Junction se však dochovaly nejlépe. „Pro maltskou skalnatou krajinu jsou tak typické, že je nemůže pominout žádná seriózní práce zabývající se minulostí ostrova,“ říká současný maltský archeolog Anthony Bonanno.
Vedou cestou necestou
Podle současných teorií je buď postupem času vyhloubily svou vahou sáně, na nichž byly přepravovány těžké kameny pro stavbu chrámů, nebo byly záměrně vytesány pro snazší jízdu vozíků. Proti první teorii však mluví to, že v okolí zachovaných kolejnic nestojí žádné z megalitických chrámů, kam by bylo nutné dopravovat vápencové bloky, a na ostrově nikdy nežilo tolik lidí ani velkých zvířat, aby tak těžké náklady dokázali rozpohybovat. Proti druhé pak hovoří to, že vozíky musely mít kola minimálně o průměru 1,4 metru. Kolejnice také ubíhají přímo krajinou bez ohledu na srázy, propasti nebo mořské pobřeží a v některých případech i pod mořskou hladinou. Je nemyslitelné, aby po nich dokázal projet jakýkoli nám známý vůz.
Voda by musela téct do kopce
Existují i však další méně pravděpodobnější vysvětlení. Podle maltského archeologa Anthonyho Bonanna koleje vytvořili féničtí kameníci v 7. století př. n. l. Féničané však na ostrovech příliš nestavěli a budování tak rozsáhlého systému by nedávalo smysl. Jiná teorie tvrdí, že jde o odvodňovací strouhy nebo zavlažovací kanály. Proč by se však v tomto případě nacházely v párech s přesným rozvorem? Navíc kdyby to byly odvodňovací strouhy, pak by voda musela téct v řadě případů do kopce.
Přistávali zde mimozemšťané?
S nejfantasknější teorií přichází švýcarský záhadolog Erich von Däniken (*1935), podle něhož nejsou koleje nic jiného než přistávací a startovací dráhy pro mimozemšťany. Pokud by nebyly určené pro mimozemšťany, tak v jejich stavbě mají podle záhadologů prsty obyvatelé Atlantidy. Záhadné koleje se mají údajně táhnout až do vzdálenosti 70 kilometrů od pobřeží. To by však znamenalo vzhledem k tomu, co dnes víme o pohybu hladiny Středozemního moře, že by byly staré více než 12 000 let. Jaká je skutečná pravda, se však zřejmě již nedozvíme, a tak maltské koleje zůstanou nevyřešenou záhadou.
Pavel Škopek
Tajemný Brochtorff Circle
– Svá tajemná místa má i menší ostrov maltského souostroví – Gozo. Nedaleko chrámu Ġgantija (Věž obrů), nejstaršího z chrámů megalitické kultury Malty a jednoho z nejstarších chrámů na světě vůbec, leží u osady Xagħra další megalitický chrám, který však upadl na dlouhá léta v zapomnění. Podle osady se mu říká Xagħra Stone Circle, ale známější je jako Brochtorff Circle (česky Brochtorffův kruh).
– Chrám byl objeven již v roce 1820, ale po krátkých vykopávkách v roce 1829 se na něj zapomnělo, a jeho část byla dokonce používána jako lom. Znovu objeven byl až v roce 1964 na základě zkoumání několika obrazů dánského malíře Karla Brochtorffa z let 1828–1829.
– Chrám má podobu kruhu o průměru kolem 45 metrů a je postaven z kamenných kvádrů. Najdeme zde i malý podzemní chrám. Archeologický výzkum zde odkryl prehistorické pohřebiště datované do období let 3000–2400 př. n. l., které obsahovalo 200 000 částí lidských těl a prehistorické umění stavitelů prehistorických maltských chrámů. Jako pohřebiště se však toto místo používalo už více než tisíciletí předtím. Byly zde odkryty i komorové hroby pocházející z let 4100–3800 př. n. l.
