Mnoho lidí, kteří nemají hlavu jen na nošení čepice, se zabývá otázkou, kam naše společnost kráčí. Zda jde správným směrem. Protože není důležité, jak rychle běžíme, ale kterým směrem. Vzpomeňme na bajku o zajíci a želvě. Od lídrů západních společností však spíše slýcháme agitky na rychlost našeho postupu.
Příroda během tisíciletí vybalancovala určité zásady, které se osvědčily v čase, neboť jiné cesty vedly k zániku. Jedním z těchto principů je hierarchie organismů, žijících ve společenstvích. Ukažte mi jediný případ, kdy smečku vede bezzubý vlk, koně vede na pastvu chromá kobyla, nebo lví smečce dominuje slepý lev. Přesto si jako domýšliví lidé myslíme, že to budeme dělat po svém, lépe.
A tak vznikají genderové studie a ve volbách preferujeme oblíbené tváře. Myslíme si, že ten, kdo to myslí upřímně je vhodnější než ten, kdo sice má výsledky, ale není široce oblíben – přitom se vsadím, že alfa samec asi také nebude oblíben napříč širokým spektrem 
. Více oceňujeme socialistickou snahu než kapitalistické výsledky. Přitom velmi dobře víme, že snaha bez výsledků je úplně na nic. Ani pracovitost nezaručuje výsledky (i když pro dosažení výsledků je podmínkou nutnou) a tak odměňujeme úředníky, kteří dřou jako mezek. Zatímco živnostníkovi, který každý rok na základě úřední libovůle musí měnit účetní software a pilně studovat jak správně fakturovat DPH, tu o procento méně, tu o pět procent více, každá taková pracovitost jenom zvyšuje náklady.
Přitom se vsadím, že výsledný přínos úředních nařízení pro společnost jako celek, začíná být záporný. Kam tedy kráčíme? A kam chceme kráčet?
Asi není pro nikoho překvapením, že na každou odbornější práci musí člověk prokázat kvalifikaci. Zkuste zapojit dva dráty bez řádného elektrikářského proškolení (nemyslím tím domácí kutilství), pracovat v potravinářském průmyslu bez zdravotního průkazu, žádat o živnostenský list pro zedníka bez vyučení (přece dát cihlu k cihle umí každý)? A co teprve když chcete získat živnost na provádění komplexních staveb? Bez kvalifikace a dostatečné praxe zapomeňte. No a nyní se podívejme na ty, kdo řídí naší společnost. Jakou musí prokázat způsobilost? Kolik z politiků kdy dokázalo úspěšně řídit společnost alespoň s deseti pracovníky, která by nebyla placena z veřejných rozpočtů či převážně ze zakázek pro veřejný sektor? Kdo z nich dokázal před vstupem do politiky řádně splatit úvěr ve výši alespoň jednotek milionů? Přesto řídí 10mil. obyvatel a berou si každoročně úvěr ve výši stovek miliard. Nepřipomíná vám to spíše tu chromou kobylu?
Bývá zvykem po nadhození podobné otázky, vyrukovat s vlastním návrhem řešení. Pak se pod článkem rozpoutá vášnivá diskuse zástupců levých řešení proti těm, co smýšlí liberálně či konzervativně. Já se spíše zamyslím nad tím, kam může další vývoj vést. Přírodní zákonitosti budou fungovat navzdory našim tužbám a přáním. Vždy bude vítězit ten silnější. Ve složitější lidské smečce se samozřejmě síla určuje komplexněji než jen silou svalů a ostrostí zubů. Síla může být vyjádřena silou kapitálu a silou rétorických schopností. Tedy schopností akumulovat zdroje a ovládat masy. Nyní vývoj vede ke korporátnímu fašismu – mnohé korporace již disponují zdroji vysoce převyšujícími možnosti menších států a ve velkých státech získávají dominující vliv na zákonodárství (třeba i toto je jednou z příčin, proč je umožňován leadership jednookým a kulhajícím). Mnohé banky spravují tak ohromný majetek, že jejich destabilizace ohrožuje fungování celých států. Ze států se stávají pouhé nástroje pro další akumulaci síly korporací. Možná to je zákonitý vývoj vedoucí k tomu, že lidskou smečku povede jeden alfasamec. Možná, že zdravou alternativou může být decentralizace, rozbíjení monopolů a kartelů. Vždyť smečka 1000 vlků bude mít zcela jistě větší sílu než smečka 10vlků, ale v přírodě jsem ještě tak početnou smečku neviděl. Třeba proto, že takovýto kartel není stabilní a chyba jejich vůdce znamená smrt 1000kusů, kdežto 100 vůdců u menších smeček stejnou chybu najednou neudělá.
Myslím si, že přírodních principů se držely i židovské kmeny, když byly rozprášeny po světě. Učitelem a nejváženějším členem byl obvykle ten nejbohatší. Co způsobovalo, že vždy nabyli značného majetku i poté, co byli okradeni a téměř zdecimováni při různých pogromech? Je jasné, že ne každý bohatý přišel k majetku legálně a tudíž neplatí přímá úměra mezi majetkem a morálními kvalitami. Zcela jistě ale vím, že chudý moralista nedokáže vést společnost k prosperitě. Jak může někdo, kdo neumí řídit své finance, vymýšlet pravidla těm, co to umí? Povede to spíše ke zlepšování jejich dovedností, nebo spíše k přibližování jejich možností k úrovni onoho moralisty? Připadá mi, že současná atmosféra ve společnosti ve snaze nedopustit jednomu nahodile „úspěšnému“ podíl na moci, zabraňuje deseti jiným – zaslouženě úspěšným – v tomtéž. Můžete namítat, že spokojenost ve společnosti negarantují jen peníze a majetek. Já však mohu garantovat, že chudoba k tomu nevede zcela jistě. Přece jen s plným žaludkem a na cestách do exotických destinací se o smyslu života filosofuje lépe, než při vaření polévky z tvrdých kůrek pod přístřeškem z vlnitého plechu.
A na závěr jen jeden z mých oblíbených citátů:
„Nepomůžeme chudým likvidací bohatých. Nepomůžeme slabým oslabením silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Bratrství neposílíme skrze třídní nenávist. Morálku, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost.“ – Abraham Lincoln
Zdroj: http://proinvestory.cz/muze-vest-stado-chroma-kobyla-2
