Náš PreVítek Rakušan si vymyslel, že by poskytovatelé internetového připojení měli sledovat, kdo kouká na které www stránky a policie by k tomu měla mít přístup. Prý se tím SNÍŽÍ zásah do soukromí. Orwell hadr. Prostě nás chtějí šmírovat zase o něco víc a chránit tím demokracii. K.R.I.T. jim nestačil, seznamy dezinformátorů jim nestačily, tahání učitelky Bednářové po soudech jim nestačilo, úřad strategické komunikace je málo, ruskou hybridní hrozbu nejlépe vyřešíme tím, že zavedeme tuhou cenzuru a ještě tužší šmírování. Jak říkal Dzeržinskyj, kdo nedělá nic špatného, ten se nemusí bát.
Problém je jen v tom, že každý denně „dělá něco špatného,“ protože v milion platných zákonů se nedá ani přečíst, natož se jimi řídit. Jde jen o to, co na vás vytáhnou a vytáhnou to na vás ve chvíli, kdy jim začnete být nepohodlný nebo nebezpečný.
V Rumunsku se o Calina Georgescua nikdo nezajímal přesně do chvíle, kdy vyhrál volby. Ale pak najednou byl proruský, byl hybridně nebezpečný, měl nebezpečné názory a stýkal se s divnými lidmi, což dělal už dávno předtím, než kandidoval ve volbách, ale do té doby to nezajímalo ani policii, ani úřady, ani soudy, nikoho. Ale mezi desítkami milionů paragrafů se vždycky najde nějaký, který se může hodit…
Největší ďábelství Putina je totiž v tom, že mu stačí za pár rublů zaplatit někde kampaň na sociálních sítích, čímž ovlivní 40% populace, ale když si místní zkorumpovaný europapaláš zaplatí mnohem dražší kampaň, sklidí jen posměch… Viď, světový lídře! Aneb, když jste žijete ve slonovinové věži a vůbec netušíte, co se děje mezi lidmi.
Ale buďme rádi, že je to takhle. V Sýrii vraždí Alávity po desítkách tisíc a také je ticho po pěšině. Žádná Brodníčková z Novinek se o to nezajímá. Stejně tak se nezajímá, že naše – vaše EU (asi za odměnu) pozvala syrskou vládu hrdlořezů na dárcovskou konferenci, kde jim za jejich islamistické dílo dobře zaplatí. Jediní, kteří na to upozorňují, jsou ti alternativní. Majnstrým zase jednounevidí zlo, neslyší zlo, ani když krev mrtvých mužů, žen i dětí křičí až do nebe. Stejně jako neviděli ruské námitky proti rozšiřování NATO ani nevidí postupné oklešťování naší suverenity, ani nevidí, že náš ministr zahraničí je hlupák.
Jediní, kdo Alávity brání, jsou Rusové. Na svých základnách. Evropské hodnoty ani nepíply, žádný Pulse of Europe se neozval a vlastně jsem rád, že mlčí i Řeporyjec Novotný… ten by totiž zase mohl zjistit, že tamní lidé jsou opice, které je zapotřebí vybombardovat.
Demokracie vždycky odchází za potlesku a nadšeného skandování davů. Nikdy neodchází proto, že je poražena, ale vždycky proto, že ji nikdo nebrání. Odchází, protože je to lidem jedno. Místo ní přicházejí Rakušanové a Baxové, kteří spřádají plány, jak zařídit, aby volby měly předvídatelný výsledek. Místo ní příchází rumunský ústavní soud, který zakazuje kandidatury, místo ní přicházejí mobilizační komisaři, kteří vytrhávají syny z náruče matek a posílají je do marné války. A nakonec… nakonec přijdou islamističtí hrdlořezové a pokropí zemi krví dětí. Alláh agbar…
Nad tím vším se ve výšinách blahoskolnnosti vznáší pohledná tvář našeho prezidenta, který sní o spojených státech evropských, ve kterých bude vládnout (jeho) klid a řád a První Vyžírka dostane ošatné.
Hele, já nebudu mlčet. Ani tehdy, když jsem se dal na politiku. Nebudu mlčet, i když se teď ode mě očekává uměřenost a schopnost kompromisu. Nebudu mlčet, když nám svobodu zatloukají do rakve a chtějí chránit demokracii zakazováním kandidátů, zakazováním svobody projevu a zavíráním učitelek. Nebudu mlčet, když bubnují do věčné války a chtějí zvony přelévat v děla a pluhy překovávat v meče. Nebudu mlčet, když se vláda lidu změnila ve vládu soudců. Nebudu mlčet, když se z demokracie stává čučkokracie.
Nebudu mlčet v naději, že jednou nebudou mlčet jiní, až dojde na mě.
Proto se v neděli přidám k Pavlovi Šikovi a Angelice Bazalové, kteří svolali od tří odpoledne protest na malostranské náměstí. Chtějí vzkázat rumunským demonstrantům, kteří už vlastně stojí na barikádách, že jsme na jejich straně, i kdyby se Leyenová sebevíce vztekala. Chtějí se jich zastat v naději, že se někdo zastane nás, až to budeme potřebovat.
Budu tam stát a kromě Rumunska budu myslet i na vražděné Alávity v Sýrii, na paní učitelku Bednářovou a budu si přát mír na Ukrajině. Budu myslet na PreVítka Rakušana a jeho snahu o Velkého bratra a na našeho prezidenta, který chce českou státnost úplně zrušit a vůbec se tím netají.
Demokracie odejde, když ji nikdo nebude bránit… Moc času už nemáme.
