Chladné a neúprosné oči bez života. Takový je obraz lidského nepřítele. Pokud tento protivník bez slitování dobývá kontinenty, vyhlazuje po miliardách všechny jejich obyvatele, přivlastňuje si jejich půdu, majetek, minerální bohatství, zlato a umělecká díla, je vůbec možné si myslet, že by dopustil, aby poražení o tom vyprávěli? Neúprosnou logikou nepřítele je důsledně zahladit všechny stopy svého gigantického zločinu a znovu osídlit tyto vylidněné země, pro něj loajálními otroky a lidmi s “vymytými mozky”. Pak vytvoří ze svých výbojů nové světové dějiny, přidá 1300 falešných let, “velké třesky”, pseudovědce, dinosaury a pojmenuje tisíce svých vítězství. A aby ospravedlnil své vlastnictví nesčetného bohatství a přepychových paláců, najme si intelektuály, aby pro něj, jeho přátele a agenty vymysleli ty nejskvělejší šlechtické tituly, erby, zlaté rodokmeny a neexistující minulost plnou legend, bitev a slávy.
Co kdyby se před 150 lety odehrála “Velká potopa” a ten minulý svět byl kulturně a technologicky mnohem vyspělejší než je dnes? Neznámí parazité vytvořili kataklyzma a využili jej a vzniklého chaosu k uchvácení moci. Zřejmě mezi lety 1865 a 1876 naše starověká civilizace ztroskotala pod vlnami velkými více než 300 metrů, které se převalily přes velkou část planety, spláchly obyvatele Austrálie a vylidnily celá rozsáhlá území. Nyní mají budovy na mnohých místech první patro pohřbené pod metry písku a bahna a pozůstatky této akce lze dodnes snadno zahlédnout ve městech po celém světě.
Gibraltarský průliv, neurčený rok, Herkulovy sloupy, zde se nachází hvězdná pevnost Tartaria pro obranu a kontrolu důležité průjezdní trasy pro obchodní lodě ze Středozemního moře do Atlantského oceánu. Historie ani geologie nám sice nic neříkají, ale zřejmě existoval gradient mezi mořem a oceánem, mechanicky řízený tak, aby umožňoval průjezd vždy jediné lodi. Neviditelní muži v utajení kopali tajné tunely. Podle oficiální historie poslouchali britského admirála. Voda oceánu tak byla připravena vniknout do nově otevřených kanálů. Pověření muži se ukryli na vrcholu hory, v místě zvaném Ďáblova věž. V místě průlivu odpálili bomby a rozbili Gibraltarskou skálu. Výbuchy byly koordinovány tak, aby vyvolaly tsunami v Severním a Barentsově moři. Epizoda je zaznamenána jako “Reliéf Gibraltaru”, “Gibraltarské vodopády” a sesuvy “Storegga”. Přílivová vlna se přehnala zejména přes Eurasii a Ameriku. Údajně byla vysoká 300 metrů. Miliardy lidí, kteří vybudovali velkolepou předchozí civilizaci Tartárii se utopily. Proto existuje mnoho fotografií Petrohradu a dalších hlavních světových měst, které sice ukazují nádherná města, ale ty jsou zcela opuštěná. Lidé tam chybí.
Zdá se, že zkáza někdejší civilizace je mnohem novější, než si dovedeme představit. Nesourodé dějiny nedávných válek, které se objevují na více než pěti tisících stránkách Wikipedie, pozorná četba životopisů, zkoumání tisíců fotografií, a historických událostí ukazuje, že k těmto událostem jistě došlo v letech 1860-1920 a že druhá světová válka sloužila jen jako zástěrka pro konečné zničení árijsko-tartarské civilizace a úplné nastolení nové světové moci, koordinované a vedené omezeným okruhem parazitických bytostí a zkorumpovaných osob.
Jedním z nejviditelnějších důkazů té jedinečné světové civilizace bez hranic, vysoce rozvinuté, s nejmodernější technologií a elektromagnetickou energií získanou z éteru, jsou tzv. Bílá města. Na všech kontinentech byla Bílá města správními středisky moci této rozsáhlé říše. Nacházela se v nádherných parcích v obvodu hvězdných pevností. Dnes se jim říká “historické čtvrtě”, “zóny 1” a “Ground Zero”. Mapa moskevské hvězdné pevnosti ukazuje přesnou polohu moskevské citadely a vedle ní je Kitai Gorod (Čínské město), obě místa jsou obklopená pásem, se stovkami administrativních budov Bílého města.
Bílá města mohla mít kolem sebe více než 4000 budov, jako např. Tel Aviv, a vždy byla lemována vodními kanály, což byla nezbytná podmínka pro výrobu elektromagnetické energie ve hvězdných pevnostech. Když vyfabulovaný Platón popisoval bájné místo zvané “Atlantida”, měl jistě na mysli jedno z těchto Bílých měst neboli hvězdných pevností, které snad bylo nejbujnější, nejbohatší a největší ze všech hvězdných měst vybudovaných tartarsko ariánskou civilizací, nyní již zcela zaniklé.
Bílá města byla postavena z bílého geopolymerního betonu, jehož neznámé složení zvyšovalo odolnost betonu v průběhu času. V Rusku se všechny citadely uvnitř hvězdicových pevností nazývají Kremly a byly proslulé svými bílými zdmi. Bílá města však existovala po celém světě. V Paříži, Tokiu, na Aljašce, v Arequipě, Semarangu, Washingtonu, Hanoji, Ostuni, Tennessee, Londýně, Chicagu, Janově, Lyonu, Soulu, Miláně, Melbourne, Glasgow, New Orleans, Nikósii, Záhřebu, Barceloně, San Franciscu, Haiti, Bělehradě, Pekingu nebo Buffalu.
Bílá města byla nazývána jako Světelná města a ta nejvýznamnější byla obklopena řekami, jezery, fontánami, parky a zahradami. Uvnitř nich se nacházel hlavní palác, správní budovy, koncertní sály pro 5000 lidí, diplomatická zastoupení jiných zemí, skleníky, stadiony, arény, sportovní hřiště, lázně, komunikační budovy, restaurace pro více než 2500 sedících osob, hudební kiosky, obelisky, věže a centrální elektrárny, akvária, kotviště, botanické zahrady, zoologické zahrady, pomerančové háje, elektrárny a továrny. Byla propojena podzemní pneumatickou dopravou, jednokolejnými drahami, bezdrátovými tramvajemi a plynovými vzducholoděmi. Osvětlovaly je miliony lamp. Jejich věže se nazývaly “Jewel Towers” a byly vidět až na vzdálenost 15 mil.
Bílé město Paříž se tyčilo nad Seinou a mělo stovky staveb, které byly cíleně zničeny a dnes chybí. Budovy velvyslanectví byly bohatě zdobeny hlavními znaky svých národů. Výstavní a koncertní síně přitahovaly návštěvníky z celého světa, kteří také využívali elektrické chodníky. Atmosférickou elektřinu vytvářela Eiffelova věž, která fungovala ve spojení s Trocaderem a “bazilikou” postavenou na Montmartru, nejvyšším bodě Paříže. Jednou z hlavních budov Bílého města Paříže byl palác Trocadero se dvěma bočními křídly vyplněnými železnými sloupy, jejichž konstrukce v kombinaci s věží či obeliskem tvořila dokonalou konstrukci pro zachycování elektromagnetické energie. Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu a v Kazaňské “katedrále” v Petrohradě je tato konstrukce také přítomna. Všechny tartarské elektrárny disponovaly obrovskými varhanami s píšťalami, jejichž zvuk vytvářený z éteru fyzicky i duchovně harmonizoval posluchače.
Přeložila Ivanka Marešová
https://celostnivzdelavani.cz/marcia-ramalho-bila-mesta-2-cast
