Hermetický řád Zlatý úsvit (angl. The Golden Dawn) je okultní fenomén, který nebyl dosud překonán. Jedná se o společnost, která zásadním způsobem ovlivnila celé okultní hnutí a dala mnohé impulsy k tomu, co bychom mohli nazvat moderní magií. Bohužel díky čtyřiceti letům totality fungovala v oblasti okultních věd informační blokáda. V této době byly jediným veřejně dostupným zdrojem informací o tomto řádu spekulativně zabarvené publikace(např. Parnov: Luciferův trůn, Souček: Nebeské detektivky, senzace a záhady či nesmrtelné Pauwelsovo a Bergierovo Jitro kouzelníků)
Čtenář se tak mohl dozvědět, že vedení Zlatého úsvitu bylo ve spojení s jakýmisi superbytostmi, které jim předávali skryté vědění. Souček to okamžitě spojil s vidinami Adolfa Hitlera a záhada byla na světě. Bohužel trochu málo informací, na tak významné hnutí. Zlatý úsvit, nebo také Jitřenka, je také zhusta spojován s velmi kontroverzní osobností mága a všestranného génia Aleistra Crowleyho. Bohužel, Crowleyho četné aféry, poznamenaly nejen jeho vlastní pověst, ale i pověst tohoto hermetického řádu. Hned na úvod bychom měli poznamenat, že Crowley a Zlatý úsvit není totéž, přestože je Crowleyho postava velmi úzce s řádem spojena. Můžeme směle říci, že vznik Zlatého úsvitu je na okultním poli ten nejvýznamnější počin posledních sta let. Z jeho okruhu vyšla celá řada osobností, která se výrazným způsobem zapsala do dějin okultismu. Jsou určité, velmi nezřetelné, signály, které naznačují, že proběhly kontakty mezi lidmi z prostředí Zlatého úsvitu a s předválečnou českou hermetickou scénou (Lasenic, Kabelák).
Růže a kříž, krokvice a úhelník
Hermetický řád Zlatého úsvitu vzniká v osmdesátých letech 19. století. Je jisté, že se nenarodil z ničeho, a že musel vyrůst z určitého příznivého podhoubí. Pokud bychom se chtěli zabývat důkladně historií toto řádu, zřejmě bychom našli kořeny v hluboké minulosti. Nemáme čas ani prostor zkoumat impulsy a souvislosti mezi Zlatým úsvitem a společnostmi, které mu předcházely. Poznamenejme však, že vycházel z rosekruciánských a zednářských idejí. V každém případě rosekruciánství v určitém období zednářství velmi ovlivnilo a snad to byly právě rosekruciánské impulsy, které do někdejších kamenických lóží vnesly mystické ideje. Zkrátka zednářství a rosekruciánství má i přes současnou diferenciaci velmi propleténé kořeny. Veliká vlna zájmu o rosekruciánství, vedla v šedesátých letech 19. století k vytvoření zednářské skupiny úzce orientované na rosekruciánství, která byla nazvána Rosenkruciánskou společností v Anglii (Societas Rosikrucuiana in Anglia — zkráceně Soc. Ros. nebo SRIA). Zakladatelem této společnosti byl Robert Wentworth Little (1840-1878). Tento muž byl úředníkem londýnské Síně svobodných zednářů. Do své nové organizace převzal systém hodností používaný německým řádem Zlatého a růžového kříže, Gold-und Rosenkrez. Také se o něm říkalo, že z jakéhosi depozitáře zachránil staré zednářské listiny, v nichž byly popsány rituály, které byly později využity i v Soc. Ros. Dalším otcem zakladatelem, který stál u zrodu Soc. Ros. byl okultista Kenneth Mackenzie, který měl styky s německými rosekruciány. Tvrdil dokonce, že obdržel zasvěcení z rukou německých rosekruciánských adeptů, údajně to mělo být z rukou rakouského hraběte Apponyiho. Cílem této společnosti bylo ,,poskytovat vzájemnou pomoc a podporu při řešení velkých problémů života a objevování tajemství přírody; ulehčit studium systémů filosofie založené na kabale a naukách Herma Trismegista”. Členové této společnosti se zabývali studiem a výrobou léků podle starých zásad, také vyučovali a zabývali se účinky barevného světla a rozvíjení mentálních procesů, které, jak věřili, způsobují duchovní osvícení a zmnožují síly lidských smyslů, zvláště v oblasti jasnovidnosti.
Slečna Sprengelová
Právě z tohoto podhoubí vyrůstá pozdější Zlatý úsvit. Podle legendárního podání byl na počátku založení řádu objev řady šifrovaných dokumentů. Jejich nálezcem byl právě Westcott. Na rozluštění těchto dokumentů se podílel Mac Gregor Mathers. Traduje se, že si tyto dokumenty byly uschovány v knihovně Soc. Ros., kam je uložil Robert Little, po té co je ,,zachránil” z knihovny zednářské. Další verze tvrdí, že pocházely z pozůstalosti jasnovidce a média Fredericka Hockleye (+1885). Dokumenty obsahující rosekruciánské rituály byly podepsány šifrou A. L. C., což mohla být zkratka mága Alfonse Luise Constanta, známého jako Elifas Lévi. Ať už byl původ těchto dokumentů jakýkoliv, je jisté, že po jejich dešifrování, v nich byla nalezena adresa jakési slečny Anny Sprengelové z Norimberku, o níž se předpokládalo že je rosekruciánskou adeptkou. Na základě objevených dokumentů, byla navázána se slečnou Sprengelovou rozsáhlá korespondece, která vyvrcholila přenesením autority na Woodmana Westcotta a Matherse, kteří byly pověřeni založením poloveřejné okultní organizace v Anglii. Tato společnost se měla zabývat sestavením magického obřadu, kabalistickou naukou a rozsáhlými duchovními cvičeními. Měla sloužit mužům i ženám na základě úplné rovnosti, což bylo v přímém protikladu k politice Soc. Ros, o níž už víme, že se skládala výhradně ze svobodných zednářů (vyšších stupňů). Zednářská mysteria, jsou pro ženy přísně zapovězena. (Je však docela dobře možné, že jméno Sprengel, je kryptogram naznačující něco úplně jiného — Spr = sefer – kniha; engel = anděl ?!)
Máme k dispozici ještě jednu verzi vzniku řádu. Podle ní si totiž členové rosekruciánského řádu na kontinentě vybrali vlastní kandidáty, o nichž předpokládali, že budou vhodní pro další vyučování. Za svého žáka byl každý osobně odpovědný. Takto vybraní žáci byli cvičeni v tradičních naukách, které jsou dnes používány ve vnějším řádu. Po několikaletém soukromém studiu byli přivedeni k představitelům řádu a když obstáli při zkoušce byli přijali zasvěcení v řádu Rosae Rubeae et Aureas Crucis. Co se týká činnosti těchto lidí, byla v Evropě velice nepříjemná politická situace a proto bylo třeba zachovávat to nejpřísnější utajení. Mnohem lepší situace byla v Anglii, kde prosperovalo mnoho zednářských spolků a poloveřejných organizací. Byla zde mnohem větší svoboda a volnost, než v zemích z nichž pocházeli kontinentální adepti. Snad proto bylo rozhodnuto, aby se s veřejnou prací začalo právě v Anglii.
Krátce po objevení šifrovaných dopisů slečny Sprengelové a vypracování obřadu se objevují velice rychle první anglické chrámy v Londýně, Bradfordu, Weston-super-Mare a Edinburghu V řádu působí množství vynikajících duchů. Za všechny jmenujme básníka W. B. Yeatse, spisovatele Arthura Machena, chemika a mága Georga Cecila Jonese, Allan Benetta, který do Anglie přivedl buddhismus, Florence Farreovou, herečku a intimní přítelkyni Bernarda Showa. Zapomenout nesmíme ani na basníka a spisovatele Oscara Wilda.
Nové impulsy
Pomineme-li působění Aleistra Crowleyho, což by vydalo na samostatný článek, musíme rozhodně zmínit osobnost Israela Regardieho (*17. listopadu 1907) V roce 1921 emigruje Israel Regardie z Velké Británie do Spojených států. V osmnácti letech objevil dílo Aleistra Crowleyho, které jej svou brilantností oslovilo. Nadšení z Crowleyho bylo tak veliké, že se stydlivý mladík odhodlal napsat Crowleymu prostřednictvím jeho nakladatelství dopis. Odjíždí do Evropy a stává se Crowleyho žákem a osobním tajemníkem. Přátelství končí těžkou roztržkou.
V roce 1935 začíná Regardieho zajímat psychologie a vrací se jí do USA studovat. V roce 1941 získává doktorát na newyorské univerzitě. V letech 1938-40 vydává zásadní čtyřsvazkové dílo věnované učení a materiálům Zlatého úsvitu. (Doplněné vydání vychází znovu dva roky před jeho smrtí). Po vydání tohoto obsažného kompendia zasahuje Regardieho magický útok, ale ostatní ohlasy jsou vcelku příznivé. Jako voják se účastní války v Evropě. V roce 1947 se stěhuje do Los Angeles, kde sepsal knihu slučující magii a psychologii — Střední pilíř. Je zastáncem psychoanalýzy a doporučuje ji každému adeptovi. Stává se z něj velmi úspěšný psychoterapeut (jeho roční příjem činí 80 000 dolarů). V sedmdesátých letech se zdvíhá zájem o jeho osobu, ale Regardie se vyhýbá popularitě. V jeho paměti jsou až příliš živě zachovány vzpomínky na americká padesátá léta, kdy úřady tvrdě stíhaly, každého kdo překračoval obraz ,,slušného“ Američana. Ví, že dokud tvoří v ústraní, nechá jej státní moc pokoji.
Knihou Oko v trojúhelníku (1979) se vypořádává se svým vztahem k Aleistru Crowleymu, jehož dílo v zásadě nepopírá a přes rozdílnost obou povah, uznává jeho autoritu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se stává poradcem nově vznikajícího řadu G::D:. v USA, ale sám do žádné lóže nevstupuje. V osmdesátých letech zaplavuje USA vlna magické renesance, jíž Regardie fandí. V té době vzniká velké množství spolků a organizací, které čerpají z tradice G:.D:.. V roce 1984 sepisuje takřka 1200 stránkové dílo: Magický systém Zlatého úsvitu, kterým splácí řádu dluh a definitivně zachraňuje jeho učení. Na samém sklonku života podniká cestu na Nový Zéland, kde funguje řád založený ještě původními členy G:.D:. Pak už se věnuje jen svým nejbližším a myšlenkám na brzký odchod. 11. března 1985 odchází do své nejmilejší restaurace, se svým nejdůvěrnějším přítelem, objednává si oblíbené jídlo, šálek kávy a po obědě umírá na srdeční zástavu.
Řádová práce
Podle Israela Regardieho byl systém Zlatého úsvitu svrchovanou harmonickou syntézou klasických technik. Cílem tohoto systému je přivést jedince do zářivého vědomí bílého světla božského ducha v něm samém. Postup, kterým se toho má dosáhnout, se nazývá zasvěcení. Ten kdo praktikuje systém Zlatého úsvitu věří, že čestně zamýšlená a technicky zdravá magická práce vykonávaná řádem, dává jejím představitelům sílu vzbudit toto ,,bílé světlo božského ducha” i v ostatních, pomocí nádherných ale složitých magických obřadů. Probuzení tohoto bílého světla se děje postupně, po etapách. Hledající začíná rituálem Neofyta. Pomocí tohoto rituálu je u dotyčného aktivován magický potenciál. Právě tímto stupněm začíná první ze šesti svazku knihy Zasvěcení do praktické magie, který vyjde v září tohoto roku. K tomu můžeme snad jenom podotknout, že kniha vychází z těch nejlepších hermetických tradic Zlatého úsvitu.
Aleš Česal
