Jeden čas měla Jakuza asi 180 000 členů, tedy více než celá japonská armáda.
Tři chlapíci v kožených bundách přetáhnou tříletému děvčátku Yuuka pytel přes celé tělo. Živý náklad z rodiny zlatníka z japonské Kóči. Rychlým člunem vyrážejí na otevřené moře. Ječící Yuuku říznou břitvou hluboko do stehna a hodí do vody. Za chvíli se to kolem hemží žraloky. Z jedné ozubené tlamy vyčnívá dětská nožka i s bílou teniskou.
Dítě je po smrti a mafiáni stále zvyšují výkupné. Zlatník po telefonu šílí a přisazuje.
Šedovlasý stařík u stolu poslouchá, co mu jeho sekretář šeptá do ucha. „Tak ho sem pošli,“ rozhodne. Po chvíli vstoupí nervózní mladík. Blíží se v úctyplném hlubokém předklonu. „Moc se omlouvám, mrzí mě to, velký oyabune!“ vzkřikne. „Kendo,“ zvolá stařec, „podej nůž!“ Jeden z mladších mužů u stolu ochotně přiskočí a podá starci nůž. Mladík se klepe strachy, čelo orosené potem, vypoulené oči. U stolu je ticho, zbývajících devět ctihodných mužů mlčí, aby nerušili…
Kendo zatím rozprostře bílý šátek na kraj stolu před starce. Ten podá beze slova nůž mladíkovi. Tomu se klepou rty: „Vel…, velký oyabune,“ koktá. Stařec prudce zvedne hlavou a ostře se na něj podívá. Mladík se třese strachem. Velmi dobře ví, že jej čeká trest yubitsume. Vezme nabízený nůž, položí ruku na bílý šátek a přiloží nůž na svůj malíček. Viditelně zaváhá a stařec si významně odkašle. Nešťastník zavře oči a zatlačí. Ozve se křupnutí a z úst mladíka unikne potlačovaný sten. „A teď vypadni!“ nařídí stařec. KRIMI REVUE vás provede organizací jedné z největších asijských mafií, Jakuzou.
Hra o malíček: Samuraj nemůže ovládat meč
Předměstí Yokohamy, Japonsko; říjen 2010
Mladík si tiskne na zkrvavenou ruku ubrousek a potácí se ke dveřím. „Ukliďte to!“ rozkáže šéf Jakuzy. Štítivě odsune bílý šátek se zkrvaveným pahýlem malíčku. Pohlédne na sedící muže, ale všichni mlčí a hledí před sebe. Ostatně, není to pro ně nic nového. Jakuza zkrátka neodpouští. Useknutí části malíčku je v této organizaci dost rozšířený trest, praktikuje se už od dob samurajů. Muž, který zklame, nesplní úkol, je odsouzen ke ztrátě části malíčku. Samuraj bez malíčku totiž nemůže dobře ovládat katanu, dlouhý samurajský meč. V Japonsku i v dnešních dobách potkáte spoustu mladých mužů bez části prstu. Prostě své šéfy jednou zklamali…
Ihned mi sebrali pas
Obor podnikání, který Jakuza takřka výhradně kontroluje, je prostituce. Většinou je pozornost upřena na mladé čínské dívky, které bývají v rodině přebytečné. Hodně tomu napomáhá čínská politika jednoho dítěte. Velký počet prostitutek se rekrutuje také z jihovýchodní Asie, například z Filipín. Mafiánští nadháněči slibují výborná zaměstnání, případně zlegalizování pobytu formou fingovaného sňatku. „Hned, jak jsem přijela do Japonska, tak mi sebrali pas. Ubytovali mě a ještě jednu kolegyni v takovém zapadlém hotýlku. To jsme ještě nic netušily,“ vzpomíná 16tiletá Rissa. „Večer přišli čtyři strašně tetovaní muži a několikrát nás znásilnili. Prosily jsme, brečely, chtěly jsme i bojovat, ale dostaly jsme takovou nakládačku, že jsem ještě dva dny močila krev,“dodává nebožačka.
Poptávka je i po dívkách z Ruska
Chorobné touze Japonců po školačkách a mladičkých dívkách se snaží Jakuza vyhovět importem nezletilých žen, často ještě dětí. Servis je dokonalý, dívky mají školní uniformy, dlouhé bílé podkolenky s krajkou. Zkrátka vypadají jako slečny školou povinné. Za ty se platí nejvíce. Z Evropy a Ameriky pašuje Jakuza tuny pornografických filmů a časopisů. „V poslední době je velká poptávka po děvčatech z Ruska, Ukrajiny a oblastí bývalého východního bloku,“ informuje současný český japanolog Jiří Kvasnička. „Nutí také své oběti, aby pravidelně psaly domů, posílaly nějaké peníze,“ doplňuje. Tak zamezí případnému vyšetřování, které by si mohli rodiče dívky objednat.
Firmy jsou naše dojné velryby
Kagošima, Japonsko, únor 2010
Jakuza vydělává velké peníze, dá se říci, až stovky miliónů dolarů na firemním vydírání. Je to její specialita. Má na to ve svém středu opravdu odborníky. V předstihu zakoupí malou část akcií vybrané firmy. Důvod? Je prozaický. Zástupce Jakuzy se tak bude moci zúčastnit valné hromady akcionářů. To je prvotním cílem. Zmocněnec (sokayia) přijde za svým šéfem a přednese svůj plán. V prvé řadě jde o výběr správné firmy. Také se hledí na její hlavní představitele. Oyabun stanoví taktiku: „Sežeň všechny dostupné informace o hospodaření firmy. Chci vědět vše o řediteli, vedoucích pracovnících. Milenky, půjčky, finanční situace v rodině, prohřešky dětí.“
Ztratit tvář znamená konec
Oyabun pak navrhne: „Zavolej ekonoma Kijošimu a projděte celé hospodaření, možné daňové úniky. Kontaktujte zaměstnance. Chci vědět vše o dodržování bezpečnosti práce, o porušování hygienických prostředků. Dělej co, tě napadne!“ Specialista pak usilovně rok sbírá informace a den, dva, před valnou hromadou navštíví vedení firmy. Ukáže tlustý fascikl, namátkou z něj zacituje a pak vynese ortel. Částky to bývají hodně vysoké. V drtivé většině firma zaplatí, protože ztratit tvář v Japonsku znamená profesní konec. A definitivní.
Jedovatá ryba Fugu v rybníku s hodnými kapříky
Čtvrť Sakjó-ku, Kjóto, Japonsko, duben 2011
Jakuza je dodnes uzavřená a tajemná organizace, která dokázala přežít všechny vážné společenské změny v celém Japonsku. Nedělejme si iluze. I dnes, v moderní době, je stále hrozivá, často až smrtelně nebezpečná. Členy Jakuzy můžete odhadnout pouze podle výrazného tetování, které se postupem času stalo symbolem příslušnosti k této organizaci. Slavné tetování mafiánů z Jakuzy ovšem vypadá úžasně. Nazývá se irezumi a je většinou omezené na trup, paže a ramena. Nejčastěji se objevují na tělech velké mytologické obrazce. Často jsou vidět různí draci, démoni nebo fénixové. Většina kreseb je nádherně barevně vyvedena. Nejdokonalejší školy tetování jsou ve městě Kjóto, dříve hlavním městě celého Japonska, dnes je hlavním městem prefektury Kjóto a současně je významnou částí souměstí Ósaka-Kóbe-Kjóto.
Tetování probíhá ručně
Odkdy se členové Jakuzy nechávají tetovat, není úplně jasné. Dodnes pracují tatéři většinou ručně, bez pomoci moderních tetovacích pistolí. Celá procedura trvá velice dlouho a je dosti bolestivá. Jeden obraz se vyrábí až 100 hodin, tetování celého těla trvá někdy celý rok. Právě proto je velké tetování důkazem odvahy a schopnosti snášet bolest, což se v Jakuze uznává. Někteří členové upřednostňují v tetování svého těla různé znaky, symboly, které vyznačují příslušnost k určitým rodinám nebo skupinám. Často bývá na paži vytetován i odznak jeho hodnosti ve skupině.
Ladislav Horák
