Ujištění Fedu a předních investičních stratégů z Wall Street o nízké inflaci a klesající nezaměstnanosti v USA znějí téměř bláznivě v době, kdy Amerika čelí hrozbě stagflace. Fed v čele s Benem Bernankem si zřejmě z amerických občanů střílí. Není divu, že v poslední době přední američtí ekonomové ztrácejí důvěru odborníků z celého světa.
Vše začalo v roce 2008, v době finanční krize a následné hluboké recese, kdy ekonomové hlavního proudu v čele s šéfem Fedu Bernankem Ameriku i celý svět ujišťovali, že byla americká úvěrová krize okolo nekvalitních hypoték úspěšně zažehnána.
Nyní ti samí odborníci ekonomického mainstreamu přehlížejí příznaky stagflace a krmí řadového Američana chabými argumenty typu: “Rostoucí ceny potravin a energií nejsou důvodem ke znepokojení.”. Nebo také: “Zvyšující se inflace není hrozbou.”
Sejně tak podle jejich tvrzení expanzivní monetární politika nemůže zhoršit inflaci. V posledních 7 měsících však lze sledovat nárůst cen komodit a potravin v řádech desítek procent (38 % u DB Commodity Tracking Index a 22 % u U.N. Food Price Index). Oni však odkazují na to, že naměřená inflace má nízké hodnoty, průmyslové zboží je stále levné, a navíc hodnotu inflace navyšují zahrnuté tlaky na mzdy v důsledku vysoké nezaměstnanosti.
Sílí však nepřehlédnutelné náznaky toho, že se Bernanke a spol. opět podstatně mýlí.
Inflace není hrozba
Zvyšování úrokových sazeb v reakci na inflaci bude ekonomickým tématem roku 2011, na rozvíjejících se trzích s ním již centrální banky začaly a podobnou politiku hodlá sledovat i ECB (navzdory problémům Řecka a Portugalska).
Světovými hrozbami nejsou totiž jen samotné vysoké ceny (především energií), nýbrž i nevhodná monetární politika Fedu a vzrůstající kreditní riziko vlády Spojených států. Způsob, jakým se s těmito problémy svět vypořádá, určí, zda nás čeká druhé dno krize, nebo jen období stagnace.
Bernanke si však inflace stále nevšímá, růst cen komodit považuje za dočasnou záležitost s mírnými důsledky a nemíní americkou monetární politiku kvantitativního uvolňování přehodnocovat.
Odkazuje na svou “oblíbenou” jádrovou inflaci, která přece roste o pouhých 0,8 %. Nejsou v ní totiž zahrnuty růst cen potravin a energií! Stejně tak není sledován ani růst cen hypoték (vzpomeňme na zvyšování úroků v důsledku přibývajících defaultů u subprime hypoték v roce 2007). Z důvodu přílišné volatility těchto proměnných by údajně míra inflace nevypovídala správně o trendu v dlouhém období.
Inflace však reálně existuje, i když v USA tvrdí opak: výrobcům se masivně zvyšují náklady nejen na energie, ale i na suroviny, v důsledku tak přenášejí zvýšené ceny na zákazníky a inflace se šíří celým dodavatelským řetězcem.
Roční míra CELKOVÉ inflace v USA je některými ekonomy odhadována až na 9,1 %!
Americké kvantitativní uvolňování inflaci nenapomáhá
Stěží bychom našli ekonomy, kteří by si troufli tvrdit, že monetární politika nízkých úroků a tištění peněz nepovede v současné globální situaci ke zhoršení inflace. Přesto Bernanke takovéto dopady popírá.
V rámci Fedu se však snad už začínají objevovat i racionální názory: Richard Fisher, guvernér dallaského Fedu, požaduje zastavení kvantitativního uvolňování, protože považuje expanzivní politiku Fedu za kontraproduktivní právě kvůli nebezpečí akcelerace inflace.
Trh dluhopisů
Úroková míra, kterou trh přičítá dvouletým americkým státním dluhopisům, je relevantnější pro investory než ta, která je stanovována monetární politikou Fedu!
Výnosnost dvouletých státních dluhopisů “navrhovala” monetární restrikci v 90. letech během technologické bubliny, “doporučovala” zvýšení sazeb Fedu i během období nemovitostní bubliny a při nárůstu cen komodit v roce 2008.
Stejně tomu tak je i dnes!
Zdroj: http://www.investicniweb.cz/ekonomika/2011/5/19/clanky/lzi-jimiz-fed-krmi-americany-1-dil/?strana=2