Nový výzkum naznačuje, že lék z Velikonočního ostrova může být první látkou zpomalující stárnutí lidského organizmu. U rapamycinu, farmakologického produktu použitého k zabránění odmítnutí tkáně při transplantaci orgánů, bylo zjištěno, že prodloužil životnost myši o až 38 %, což zvyšuje šanci, že to může zpomalit i stárnutí u lidí. Přestože až doposud byla myšlenka léku proti stárnutí, který by umožnil prodloužit přirozenou životnost člověka a také odstranit nemoci související s věkem, jen záležitostí science-fiction, je nyní na základě objevů amerických výzkumníků brána zcela vážně.
Rapamycin je produkt, který je bakteriálního původu a nacházel se ve vzorku půdy z Velikonočního ostrova známého pro jeho monumentální sochy postavené před sto lety lidmi z ostrova a známé v regionu jako Rapa Nui – odtud název léku. Původně byl vyvinut jako antizhoubné činidlo, ale brzy byly zjištěny jeho mocné imunosupresivní vlastnosti a může tedy být užitečný pro předcházení odmítnutí transplantovaných orgánů. Bylo také zjištěno, že zpomaluje proces stárnutí experimentálně za použití třech sad nižších organismů: kvasinek, červů a ovocných mušek. Teď se však ukázalo, že také ovlivňuje stárnutí myší – to je poprvé, kdy se to prokázalo u savce.
Tým 14 výzkumníků ze tří institucí, vedený Davidem Harrisonem z laboratoře Jackson Bar Harbor v Maine krmil rapamycinem myši v jejich starším věku ( stáří 600 dnů ) a ukázal, že střední a maximální životnost exponovaných zvířat byla značně rozšířena. V současné době je jediný způsob jak prodloužit život hlodavce silně závislý na jeho jídelníčku, což znamená první zprávu o farmakologické intervenci, která prodlouží život savců – s jasnou implikací pro člověka. Výsledky dnes publikované na online stránkách časopisu Nature vyvolaly značný rozruch a doprovodný článek dvou předních odborníků na světě na proces stárnutí Matta Kaeberleina a Briana K Kennedyho z University of Washington, Seattle, nadepsaný ” Lék na dlouhověkost? ” se otevřeně ptá: “Je to první krok k léku proti stárnutí pro lidi?”
Jejich odpověď zní, může být. Dr. Kaeberlein a Dr. Kennedy poprvé vydali varování pro lidi, aby nezačli brát rapamycin najednou v naději, že prodlouží jejich životy – ” potenciální imunosupresivní účinky této sloučeniny samotné jsou dostatečné pro opatrnost proti takovému chování “, radili. Ale dodali: ” že na základě zvířecích modelů je nicméně zajímavé domnívat se, že rapamycin… může být užitečný v boji proti mnoha poruchám souvisejících s věkem. Je také možné vytvořit farmakologické strategie, které poskytnou zdraví a dlouhověkost bez nežádoucích vedlejších účinků.
” Takže, přestože současné prodloužení lidského života pomocí jedinné pilulky zůstává v kompetenci spisovatelů science-fiction, výsledky Harrisona a spol. poskytují důvod k optimismu, že i během středního věku, je stále ještě čas změnit cestu, kterou se osoba ubírá.”
Rapamycin je známý, že měl vliv na stárnutí v nižších organismech poškozením vlivu enzymu známého jako TOR, který reguluje růst buňky. Dr. Harrison a kolegové zjistili, že to byl také případ s myší a že krmení rapamycinem může prodloužit život myši i v relativně pozdějším věku. Maximální životnost stoupla z 1,094 dní na 1,245 dní u myších samic a 1,078 na 1,179 u samců myši – neobyčejný nárůst života o 38 procent u samic a 28 procent u samců.
Dr. Harrison a jeho kolegové uzavírají: ” účinek proti stárnutí je intervencí, která by mohla být zahájena později, než ve středním věku a může být zvláště důležitá pro klinické situace, do kterých by se účinnost zásahů proti stárnutí obtížně zaváděla u mladších dobrovolníků. Naše údaje odůvodňují zvláštní pozornost role TOR v kontrole stárnutí u savců a u patogenních onemocnění na konci života.”
Sirolimus, jiný název pro rapamycin, byl poprvé objeven jako produkt bakterie Streptomyces hygroscopicus, která byla nalezena v půdním vzorku z Velikonočního ostrova. Zřejmě na světě nejvzdálenější a nejméně navštěvovaný obydlený ostrov, je celosvětově známý pro jeho monumentální kamenné sochy s lidskou tváří rozestavené po celém pobřeží a známé jako Moai. Podle geografa Jareda Diamonda byly sochy o hmotnosti až 80 tun vytesány ztracenou kulturou lidí, jejichž společnost se rozpadla, když neuváženě vykáceli své lesy. Ostrov je vulkanický, hornatý a nyní beze stromů a je teritorium Chile, leží 2,180 mil západně od Chile a 1,290 kilometrů východně od Pitcairnových ostrovů; jeho evropský název pochází od svého objevení na Velikonoční neděli 1722 nizozemským cestovatelem Jacobem Roggeveenem. Jeho nejstarší známý polynéský název je Te Pito O Te Henua, což znamená ” pupek světa “. Rapa Nui je název daný námořníky z Tahiti v 19. století.
Zdroj a foto: www.independent.co.uk
