Předmětem zájmu luciferských bytostí v kosmu je především, aby svět lidí odpadl od božských a duchovních principů a bytostí, které vnímáme jako vysoko vibrační, světelné a tvůrčí lidské bytosti. Není pro ně důležité, aby samy ovládaly svět, to u luciferských bytostí není to hlavní. Jejich cílem je odvést lidi od jejich vlastní božské podstaty.
.
Ahrimanské bytosti mají jiné úmysly. Jejich záměrem je, aby se dostaly v říši lidí do mocenské pozice, a aby učinily lidi a celou Zemi na sobě zcela závislými, aby tak lidstvo plně ovládaly. Zatímco luciferské bytosti pracují na odpadnutí lidí od své božské podstaty, tak ahrimanské bytosti chtějí zahrnout lidstvo i vše co k němu patří do své mocenské sféry. V naší části kosmu, do kterého jsme vetkáni, ale také existuje boj a rivalita mezi luciferskými bytostmi usilujícími o bezbřehou svobodu a mezi ahrimanskými bytostmi usilujícími zarputile o moc.
.
Základem lidské orientace je pochopení obrovské důležitosti trojnosti ve světovém uspořádání. Na jedné straně je všechno, co je luciferské a na druhé straně je všechno, co je ahrimanské. Právě udržování rovnováhy mezi těmito dvěma mocnými silami je role a zároveň i podstata probuzeného člověka. Pozice v rozevřeném prostoru – vystředěném bodě, který vznikl oddělením těchto dvou stále se svářejících sil, je místem pro vědomého člověka. Luciferské rameno vah nás táhne vzhůru a ahrimanské rameno zase směrem dolů. Udržovat tyto ramena vah v rovnováze je podstata role člověka zde na Zemi. Pokud luciferský princip představuje jedno rameno a ahrimanský druhé rameno, tak stav rovnováhy představuje impuls Kristův.
.
Společným zájmem těchto obou protilidsky zaměřených sil, na kterém se obě dvě síly vždy shodly, bylo, aby se princip trojnosti stal tajemstvím, byl co nejvíce zahalen před lidmi do mlhy a oparu nevědění a zůstal utajen. Proniknutí do tohoto pečlivě skrývaného tajemství trojnosti přivádí lidstvo konečně k tomu, že je schopno si vytvořit stav rovnováhy, období trvalého a skutečného míru, (tedy ne situace, kdy zotročené lidstvo nebojuje) prosperity, spolupráce a radosti. Tento rovnovážný stav ani jedné z oddělených stran naprosto nevyhovuje a mají nutkavou tendenci ho změnit.
.
Do duchovního vývoje lidstva byla uměle implementována dezinterpretace struktury světa – princip dvojnosti. Bůh a Ďábel, nebe a peklo, s božskými bytostmi tam nahoře a pekelnými tam dole. Tímto prosazovaným modelem světa ale byl člověk vytlačen z jeho důležité role, (garanta míru) která mu byla přidělena, aby vědomě a neustále usiloval o stav rovnovážnosti obou mocenských sil. Minulé civilizace, filosofie, náboženství i ty nejlepší lidské snahy podlehly a propadly tomuto klamu. Tím nemohlo lidstvo plnit svou předurčenou roli mírotvůrce a světové korekce.
.
V podobném duchu se odvíjí například i Miltonův „Ztracený ráj“ V tomto díle se nese bludný protiklad dvojnosti mezi nebem a peklem. Co zde tedy bylo dosaženo? Tím, že je Ahrimenovi přiřazena pekelnost, ďábelský, antibožský element a luciferský princip je spojován s nebeskou božskostí znamená, že skutečné božství je zcela vytěsněno a vypuzeno. Ve skutečnosti probíhající boj mezi Luciferem a Ahrimanem je jen bojem dvou temných sil a není vytvořen žádný prostor pro osvobozující božské síly Světla a vyšších světů. V tomto manipulativně vytvořeném systému se připisují Ahrimanovi Luciferské vlastnosti a Luciferově říši pak, vlastnosti božské.
.
O skutečných božských elementech zde není vůbec žádné povědomí, nehovoří se o něm a zamlčuje se. Tento blud stále ovládá naší kulturu, civilizaci a aktivuje se všude tam, kde se proti sobě staví „nebe a peklo“, luciferské nebe se tak považuje za božské a peklo za to ďábelské. Jednotlivá náboženství ovládaná ahrimanskými či luciferskými mocnostmi už jen jednoduše vyměnila Boha za Lucifera či Ahrimena a dílo zkázy na nebohých ignorantech, ale i naivních zbožných věřících bylo dokonáno. Všichni se pak klaní, oslavují a vzývají něco, co rozhodně neměli původně v úmyslu a jejich rozostřený zrak a zakalené vědomí už nevidí a nevnímá, že v kněžském rouchu není služebník boží, ale šklebící se satanáš a pokud by si zabezpečili dostatek přísunu Světla poznání do svého vědomí, tak by jejich aktivovaná srdce a rozvinuté intuice rozhodně odmítly ctít a velebit takové temné bytosti, které si hrají na Boha.
.
Trojčetnost lidské bytosti byla v rámci západoevropské civilizace sprovozena ze světa osmým ekumenickým koncilem v Cařihradu roku 869 a tento princip byl povýšen na dogma, že křesťan nesmí uvěřit v trojčlennost lidské bytosti, ale jen tomu, že člověk je dvojčetná lidská bytost. Věřit v tělo, duši a ducha se nedovolovalo a od tohoto data bylo dokonce zakázáno. Středověcí teologové dobře znali skutečnou pravdu a vynakládali velké úsilí vyhýbat se této pravdě, protože se tento přístup pokládal za kacířský.
.
Kristův impuls evolučně posunul celé lidstvo, ale temnou stranou byl částečně eliminován, zavedením principu dvojčetnosti. A pokud se díváme na vývoj lidstva očima Miltonova „Ztraceného ráje“ tedy očima dvojčetnosti, tak zde vůbec nehovoříme o kristovském principu, ale jen o vyhnání lidí z říše Lucifera do říše Ahrimena a líčí se zde touha lidí nikoliv po tom božském, nýbrž se zde líčí touha po „ztraceném ráji“, což ale je pouze Luciferova říše.
.
To, že lidé rozeznávají jen dobro a zlo a přiřadili jim atributy nebe a pekla, tak tímto lidstvo nepostřehlo, že jim byly záměrně smíchány principy ahrimanské a luciferské a tím došlo k tomu, že luciferskému principu bylo přičítáno dobro a ahrimanskému zlo. Jinými slovy, dospět ke skutečnému božství znamenalo se spojit s Luciferem a tím lidé měli za to, že uctívají už to božské, ale zatím to bylo jen to luciferské. Tou mocností, která odvedla lidskou hlavu z ahrimanské zvířeckosti k její nynější podobě byla luciferská mocnost. Proto je v dnešní době tak obtížné pro mnohé věřící dospět ke skutečnému božství a přijmout správným způsobem čistý kristovský impulz ve vývoji lidstva.
.
Do zemského vývoje pak zasáhlo mysterium Golgoty a lidské kristovské vědomí se spojilo s lidskou zemskou bytostí. Tím teprve dostal zemský vývoj člověka vyšší smysl. Kdyby se člověk vyvíjel na Zemi jen se svým rozumem vázaným pouze na hlavu a smysly, které mají především luciferský původ, vnímal by člověk sice proudící světlo slunce a hvězd, ale musel by setrvávat dál ve stavu „spánku“, nevnímal by to božské a nikdy by se nestal vědomým.
.
Tím, že bytost Krista prodlévala v lidském těle a prošla smrtí, tím nastal ve vývoji lidstva důležitý zvrat. Vytvořila se možnost, aby člověk mohl postupně poznávat svoje božské tvůrčí možnosti i v obyčejném stavu vědomí. Až s uplynutím 19. století, na což poukazuje celá orientální moudrost, teprve nastala doba, kdy bylo splněno něco, co dříve splněno nebylo a uzrála lidská schopnost pro „plné procitnutí“, aby i ve zjevení ve dne viděli to, co bylo dříve zprostředkováno jen ve zjevení nočním.
.
Když ustoupila stará pohanská moudrost, skrze niž se zpočátku někteří snažili pochopit křesťanství a kdy ještě nebylo zcela zralé duchovní poznání, tak v této době se vkradl do vývoje lidstva ahrimanský prvek a protože se ani nerozpoznával luciferský element v lidské hlavě, nemohl se ani poznat ahrimanský element s nímž je božství v opozici. Tak vznikla čistě ahrimanská myšlenka, že člověk pochází pouze ze zvířat. Celá tato darwinovská věda má ahrimanský charakter. V souvislosti s touto vědou se vetřelo do lidského vědomí, že hlava je to nejušlechtilejší a to ostatní bylo postaveno proti ní. Tak bylo vytvořeno dobro a zlo, nebe a peklo, dvojnost mimo trojnosti.
.
Člověk byl zmanipulován k myšlence, že veškerou moudrost světa si vydobývá svou moudrou hlavou, ale tato moudrost byla pouze moudrostí luciferskou. Lidé propadli tomuto poblouznění a nechtěli připustit, že jejich luciferské utváření probíhalo zejména v jejich hlavě. Lidstvu se musí dát možnost, aby získáním nových božských tajemství ze svého nitra posunulo a zlepšilo všechno to, k čemu se dopracovalo jen skrze svou hlavu a luciferský princip. Teprve potom může být provedena korektura onoho velkého omylu, kdy vedle bezduché ahrimanské tělesnosti stojí duchovno, které ovládá člověka a má pouze luciferský charakter.