O takzvaném „vylučování“ či „přelévání“ jste již jistě slyšeli. Dokonce i v dokumentech Pfizeru, které byly odtajněny po vydání soudního příkazu, se o této možnosti hovořilo. Údajně k němu dochází především v rodinách či pracovních kolektivech, kde jsou dlouhodobě neočkovaní mezi očkovanými.
Právě tomuto tématu se velmi podrobně věnovala dr. Ana Maria Mihalcea, která se rozhodla seznámit čtenáře svého Substacku s tím, co našla u jednoho ze svých neočkovaných pacientů.
Článek je vysvětlen dosti odborně, nicméně předpokládám, že i laik pochopí, co nám dr. Mihalcea sděluje.
Jednak poukazuje na to, že tyto nanotechnologie se vyvíjí už dlouho a na obrázcích se pak názorně snaží ukázat, že i neočkovaní, dlouhodobě vystavení tzv. „vylučování,“ mají v těle útvary podobné těm, které byly před pár lety – v začátcích aplikace injekcí – viditelné výhradně u očkovaných.
Na konci vyjadřuje zoufalství nad tím, že tyto skutečnosti nikoho příliš nezajímají a doufá, že se tento přístup změní.
Dále již tedy dr. Mihalcea:
V tomto článku bych chtěla podrobněji vysvětlit různé nanotechnologie samoskládání rozhraní člověk-stroj, které se používají proti lidstvu.
Minulý týden jsem viděla zvláště zajímavý vzorek u jednoho z mých neočkovaných pacientů s C19, který byl vystaven vysokému vylučování a vykazoval významné symptomy, jako je kognitivní pokles, únava a zrychlené stárnutí.
Tyto diskovité struktury (viz titulní obrázek) jsou nyní vidět mnohem častěji, téměř častěji než dlouhá vlákna. Psala jsem o mesogenech, jak je popsala Dr. Hilda Staninger v článku publikovaném v roce 2011:
Napsala:
„Abychom porozuměli technologii mesogenů a jejich rozmanitým, inteligentním a funkčním aplikacím pro senzory, nosné systémy a další související aspekty, musíme mít vždy na paměti, že mesogen je nástroj nebo zařízení – jako kolo na autě – pro Nanostroj.
Nanostroj se může stát robotem, chirurgickým skalpelem, kamerou, hlasem ve vaší lebce nebo dokonce „falešným“ kolektivním vědomím, když je integrován do kolektivního počítačového systému pro ovládání mysli nebo „globálního mozku.“
Jinými slovy, mesogen má vztah hostitel-parazit, ve kterém parazit dominuje, ale hostitel obvykle přežívá.
Toto tvrzení přesně platí pro způsob, jakým by mezogenní fáze tekutých krystalů a její další nanoarchitektonicky navržené inteligentní funkce interagovaly s biologickým systémem lidského mozku nebo jinými cílovými orgány podle výběru.
Mesogenní tekuté krystaly mohou zůstat nereaktivní, dokud nejsou aktivovány pro zamýšlený účel. Jde o novou nanomedicínu, nový inteligentní komunikační systém WIFI, zbraň, průmyslové špionážní zařízení nebo součást zařízení pro ovládání mysli či těla.
Ve vědecké literatuře se diskutuje o samoskládání těchto mesogenů po vrstvách, které jsou tvořeny jak micelárním (kulovitým), tak fibrilárním (vláknitým) samoskladováním:
Samoskládání blokových kopolymerů v roztoku do nanostruktur je mimořádně atraktivní díky jejich přizpůsobené morfologii a funkčnosti.
Zatímco začlenění komponent se silným efektem uspořádání může zavést silnou orientační kontrolu nad molekulárním balením a diktovat chování při sestavování, jemné a citlivé hnací síly mohou vyvolat pomalejší kinetiku a odhalit různé metastabilní morfologie.
V tomto článku informujeme o neobvykle spletitém samoskládacím chování kapalného krystalického blokového kopolymeru obsahujícího trifenylenové diskotické mesogeny.
Spontánně podléhají neobvyklým mnohočetným morfologickým přechodům, řízeným jejich přirozeným jemným efektem uspořádání kapaliny-krystalů.
Řád kapalných krystalů však může být také vytvořen velmi rychle dopováním mezogenů malými molekulami, dramaticky urychlujícími morfologické přechody a vytvářením různých exotických micel .
Překvapivě se při vysokých úrovních dopingu mechanismus samouspořádání tohoto blokového kopolymeru zcela změní z intramolekulárního přeskupení a přeskupení řetězce na nukleaci a růst, takže pomocí pokusů samoočkování lze vyrobit velmi jednotné fibrily.
Zde jsou obrázky pro vlastní montáž:
V tomto článku jsem napsala, že polyethylenglykol se samovolně shromažďuje na mesogeny prostřednictvím micelárního a fibrilárního růstu.
V tomto sdělení popisujeme nanovlákna a vezikuly vytvořené ve vodě ze dvou nových amfifilních LC blokových kopolymerů, ve kterých je LC blok polymer s mesogenem na bázi cholesterolu a hydrofilním blokem je zase poly(ethylenglykol).
Několik detailních snímků ukazuje fibrily vetkané do diskovité struktury, která má na vnější straně micelární váčky a obsahuje mnoho nano a mikro robotů:
Na dalších dvou snímcích při 2000násobném zvětšení jsou jasně vidět propojené fibrily. Hřebenovité vlastnosti jsou funkcemi přijímače vlnové délky. Mnoho mikrobotů se spojí a vytvoří elektronické obvody.
Na obrázku níže můžete vidět, že fibrily vznikají stárnutím micely:
Co mohou mezogeny dělat? Mají polovodičové vlastnosti pro elektronická zařízení a fotoluminiscenci (emise světla). Víme, že fyziologii člověka lze řídit optogenetikou, tedy vlivem světla na genovou expresi.
Návrh Janusových trifenylenových mesogenů: snadná syntéza, mezomorfismus, fotoluminiscence a polovodivost:
Návrh a syntéza nových organických polovodičů s přenosem náboje a schopností samosestavení je stále rostoucí aktivitou pro vývoj potenciálně nových aplikací ve vznikající oblasti organické elektroniky, jako atraktivních nových funkčních komponent pro organické solární články (OSC), tranzistory s organickým polem (OFET) a organické světlo emitující diody (OLED).
Zvláště zajímavé jsou jednorozměrné sloupcové kapalné krystalické polovodiče, které vznikají pravidelným skládáním diskotických molekul do sloupců.
Takové diskotické tekuté krystaly (DLC) se typicky skládají z polyaromatických plochých jader, která mají tendenci se skládat v jednom směru a jsou radiálně opatřena alifatickými řetězci, aby byla zajištěna mezikolonová tekutost a schopnost samoléčení.
Účinnost a povaha mobility nosiče náboje závisí na rozsahu konjugovaného systému a síle intermolekulárních interakcí, jejichž elektronické vlastnosti lze modulovat změnou povahy jádra nebo roubováním elektroaktivních substituentů.
Polycyklické aromatické π materiály poskytující elektrony jsou děrové transportéry, nazývané polovodiče typu p, zatímco materiály π vyrobené z aromatických π materiálů přijímajících elektrony jsou náchylné k přenosu elektronů a nazývají se polovodiče typu n.
Zde můžete vidět schéma procesu vrstvení mezogenu, který může zahrnovat až 132 vrstev:
Tyto mezogenní struktury se používají k vytvoření měkkých robotů:
Nedávné pokroky ve 3D mezostrukturách v pokročilých materiálech:
Soft roboti doplňují předchozí snahy o miniaturizaci tradičních tuhých robotů a mají potenciál způsobit revoluci v oblastech, jako je vojenské vybavení a biomedicínská zařízení.
Tento typ systémů může provádět úkoly ve složitých a časově proměnných prostředích prostřednictvím geometrické rekonfigurace spouštěné různými vnějšími podněty, jako je teplo, rozpouštědla, světlo, elektrická pole, magnetická pole a mechanická pole.
Přístupy k dosažení rekonfigurovatelných mezostruktur jsou zásadní pro vývoj a výrobu měkkých robotů .
Nanovlákna ve struktuře zlepšují aplikace biologického snímání:
Rozhraní nanovláken pro biosensing: Design a aplikace:
Výroba elektrostatických nanovláken se ukázala jako potenciální strategie pro zlepšení výkonu biosenzorů. Tyto nanostruktury vykazují vysoký poměr plochy povrchu k objemu, zesíťovanou porézní strukturu, nízkou difúzní bariéru a laditelnou funkčnost povrchu.
Dále bylo prokázáno, že nanovlákna jsou účinnými platformami pro imobilizaci biomolekul, které poskytují vhodné mikroprostředí pro biologicky aktivní molekuly, což má pozitivní dopad na výkon biosenzoru.
Ukázala jsem, jak se tyto mesogeny samy skládají a jak se na jejich konstrukci podílejí nano a mikroroboti, přičemž jako zdroj energie používáme naši krev.
Nedávno jsem publikovala dvě důležitá shrnutí výzkumů dokumentujících samouspořádání nanotechnologií v lidské krvi. Mnoho obrázků ukazuje, jak vznikají mezogeny:
Souhrn:
Výsledky nanotechnologie samoskládání v lidské krvi se vyvíjejí a množství materiálu viděného v kapce krve výrazně narůstá. Včera jsem psala o konceptu nekontrolované sebereplikace v biologickém systému, jak ho probíral Ray Kurzweil – na individuální i globální úrovni.
Reakce lidstva na tato zjištění je příliš pomalá, příliš apatická. To vytváří své vlastní důsledky. Důrazně doporučuji přečíst si tento článek a zamyslet se nad neuváženými důsledky nekontrolované sebereplikace samošířící se nanotechnologie v celosvětovém měřítku.
Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda
ZDROJ: https://anamihalceamdphd.substack.com/p/mesogen-self-assembly-nanotechnology
