„Nezabíjejte mě, dám vám všechno, co mám. Prosím, ušetřete mě!“ z posledních sil vzlyká chudák Matúš. V obklíčení patnácti silných, po zuby ozbrojených chlapů moc velkou naději ale nemá. A už u něj stojí samotný vůdce bandy. Říkají mu Jura… Jánošík!
Matúš je pasák koz z vesničky Hruštína na severozápadě Slovenska. Tu a tam se na něj usměje štěstí a nějaká ta hospodyně mu svěří něco málo tvarohu a sýra, aby to v Dolním Kubíně poblíž Žiliny prodal na trhu měšťanům. „Ne ať si cestu zkracuješ přes hájek! Řádí tam ta banda lapků, člověku ukradnou i nos mezi očima, nic jim není svaté, i kostely vykrádají, neznabohové!“ radí Matúšovi teta Potúčikova. Kdyby na ni dal, mohl si teď ušetřit značné nepříjemnosti…
Má studovat na kněze
Venku panuje třeskutá zima. Je 25. ledna 1688. Ve stavení bohatého sedláka z Terchové panuje zmatek. V jedné komůrce se něco významného odehrává. „Je to chlapec, pantáto! Kluk jak buk!“ hartusí porodní bába. „Budeme mu říkat Juraj a na kněze bude studovat, všechno mu dám, jen aby se měl dobře…,“ směje se šťastný otec a vzápětí nechává synka pokřtít.
Vojenský přeběhlík
Že by se stal knězem, to ale mladého Juru, který má ještě čtyři další sourozence, ani ve snu nenapadne. Jen co trochu povyroste, dává se dobrovolně naverbovat do armády, aby se naučil bojovat. V té době jsou právě Uhry, kam oblast dnešního Slovenska spadá, svědkem povstání sedmihradského velmože Františka II. Rákociho (1676–1735) proti Habsburkům. Mladý Jura chvíli válčí na straně vzbouřenců, pak upadá do zajetí a rychle převléká kabát. Už ve službách císařského vojska se tak dostává do bytčanského zámku (Bytča je město na severozápadě Slovenska), kde jsou v té době uvězněni ti největší uherští zločinci.
Zločinci pomáhá na svobodu
„Hej, ty, proč tě tady drží? Komu jsi hrdlo podřezal?“ směje se jednoho dne alkoholem už značně zmožený Jura. Ukazuje přitom na statného mladíka za mřížemi. „Jsem Tomáš Uhorčík, za zbojničinu mě zajali, ale dlouho mě tu držet nebudou, uteču jim!“ směje se mohutný chlapík. Juraj z něj nemůže oči odtrhnout. Takřka okamžitě podléhá kouzlu odvážného Uhorčíka. „Zbojničina, to by byl život,“ uvažuje v duchu. „Tož, dej se k nám, Juro, a nebude ti zle. Jsi mladý, silný a statečný, budeš skvělý zbojník. Zle se mít nebudeš, uvidíš!“ přemlouvá ho vzápětí Uhorčík, kterému se v koutku duše klube plán na útěk. Jánošíka dlouho přesvědčovat nemusí. Juraj je rozhodnut, stane se zbojníkem! Vzápětí pomáhá Uhorčíkovi na svobodu.
HISTORY revue uvádí legendu:
Jánošík se narodil v chudičkých poměrech. Aby mohl pomáhat potřebným, začal studovat na kněze. Brzy zjistil, že jako kněz lidem moc užitečný není, a rozhodl se dát na zbojničinu. Založil si věrnou družinu, s níž sedával kolem kamenného stolu na památné hoře Kráľova Hola (v Nízkých Tatrách – pozn. red.). Se svými druhy se pak vydával po širokém okolí, aby bohatým bral a chudým dával.
Zbojnický křest
Krátce po útěku Tomáše Uhorčíka z bytčanského zámku je Juraj Jánošík v roce 1710 propuštěn z vojny a vrací se domů. Na podzim příštího roku si už odbývá svůj zbojnický křest. Ve valašském Vsetíně přepadává bohaté židovské kupce a připraví je o slušnou sumičku. Úlovek 800 zlatých příjemně překvapí i Uhorčíka. Ten správně tuší, že našel svého vhodného zástupce.
Okrade každého
Do roku 1711 spadá i epizodka s pasákem Matúšem. „Mocný pane, nech mě žít, nemám nic, jen pár krejcarů za sýry a ani ty nejsou moje, u nás ve vsi pasu kozy! V hospodě jsem slyšel, že máš dobré srdce, bereš jen vrchnosti, abys mohl chudým pomáhat…,“ obrací se nyní zoufalý Matúš přímo na Jánošíka. Mohutný smích rozdováděné bandy ale přehluší jeho prosby. „To že se říká?“ chechtá se sám Jura, až se za břicho popadá. „Beru všem a nejradši těm, kdo se nemohou bránit. To víš, teprve začínám. Od Uhorčíka jsem vedení převzal před nedávnem, tak se to všechno musím učit. Možná časem si budu vybírat, koho okradu.“ Při těchto slovech sahá Jánošík za pas a vytahuje důkladně nabroušený nůž. Matúš lape po dechu. „To je moje poslední hodinka,“ myslí si. Jánošík mu však jen páře kapsu u košile a už si do svých kapes strká Matúšovy peníze z trhu. Pak zbojníci zmizí v nedalekém hájku. Chudáka ponechávají svému osudu.
HISTORY revue uvádí legendu:
A Jánošík začal chodit po zboji a mstít sebe a bědný slovenský lid. Za to jej i jeho „kamarádstvo“ nazývali všichni „dobrými chlapci“ a všude jim přáli. Jánošík sám nikoho nezabil a také zabíti nedal. Jen bohaté a mocné zbojníci obírali. „Daj bohu dušu a nám peniaze!“ Tak pohrozili a zbraní zablýskali. Nejvíce bral Janošík na mušku kruté pány, zemany.
Obyčejný smrtelník
„Holou duši jsem zachránil, málem mě ti lotři zabili, oloupili o všechno, nezlobte se na mě, teta,“ chvěje se v chalupě hospodyně Potúčikové Matúš. Mele páté přes deváté a stará žena má co dělat, aby z něj dostala rozumné slovo. „Slyšela jsem, že ten jejich vůdce, ten Jánošík, je nepolapitelný, každá kulka se mu vyhne a má nadlidskou sílu. Jak vypadal? No tak, vzpamatuj se, povídej!“ naléhá na pasáčka. „Nevím, to se mi nezdálo. Byl svalnatý, obrovský, ale přišel mi obyčejný, jak chlapi z naší dědiny… Možná jak běhá pořád po těch lesích a trénuje se v boji, tak má možná víc síly, ale nevím,“ konečně vypraví ze sebe okradený chudák. Zřejmě nemá ani potuchy, že si Juraj Jánošík se svou tlupou také přivydělává pašováním koní z Polska. A že je nepolapitelný, to také není pravda. Na podzim 1712 poprvé končí v četnických sítích. V kapse mu však cinkají zlaťáky, kterými uplácí stráže. Za chvíli je zase volný jako pták.
HISTORY revue uvádí legendu:
Nadpřirozenou moc získal Juraj Jánošík díky bylině, kterou mu darovala u studánky v lesích krásná víla. Bylina měla takovou moc, že se Jánošík, kdykoliv se mu zachtělo, mohl stát neviditelným. Ve svém opasku nosíval ukrytou kouzelnou žilku, také dar od víly, díky níž ho nikdo nemohl zranit. Jánošík se tak rázem stal nezničitelným!
Zrazen za pár drobných
„Jdou mi po krku, Tomáši, nech mě u sebe přes zimu,“ škemrá koncem roku 1712 Jánošík u svého kamaráda Uhorčíka. Běhat ve sněhu po lesích, to není nic pro zbojníky. Na zimu se stěhují do vesnic. „Dávno nejsem Tomáš! Říkej mi tu v Klenovci Martine, jmenuji se teď Martin Mravec! Nechám tě u sebe, když jsi v úzkých, pro přítele to rád udělám,“ zasvěcuje Jánošíka do situace jeho kumpán.
O několik týdnů později, na počátku března 1713, ale přichází četníkům do Liptovského Mikuláše udání. Někdo ví, kde obávaný zbojník Jánošík přečkává zimu. Za menší obnos to rád oznámí. Četníci se začínají zajímat o jistého Martina Mravce a celkem neznámou dědinu Klenovec poblíž Rimavské Soboty pod Nízkými Tatrami. Jdou najisto. Jánošík s Uhorčíkem jsou tak překvapeni, že se ani nestihnou bránit. Jejich zatčení probíhá nečekaně hladce, a už je vedou k soudu.
HISTORY revue uvádí legendu:
Jánošík by nikdy nebyl polapen, to až zrada mu podrazila kolena. Sedlák, kterému Juraj jako jednomu z mála důvěřoval, ho nalákal k sobě domů. Zatímco se společně bavili, po stavení se poschovávali po zuby ozbrojení vojáci. Těm by se ale zdatný chasník snadno ubránil. Jenomže na něj narafičili hrách, na zem jej rozsypali. Hrdina, který se chtěl odvážně vojákům postavit, po něm uklouzl, a pak už bylo velmi snadné zmocnit se jeho mocného opasku. Tak byl zajat.
Pověsili ho na hák
Jánošík čelí obvinění nejen z loupežnictví, ale také z vraždy jistého faráře. Rozhodně mu ani nepřidává, že za Rákociho povstání sloužil v protihabsburské armádě. Postupně si rozpomíná na své zločiny, kterých je pěkná řádka. Po krutých mučeních a výsleších padá konečně rozsudek: „Smrt!“ Poprava se má konat 17. března 1713 na popravišti Šibeničky v Liptovském Mikuláši.
„Tento obávaný zločinec řádil po celém Slovensku, v moravském pomezí, Haliči a ve Slezsku, všude se ho báli, chudí i bohatí!“ zní Jánošíkovi v uších slova soudce, ještě když ho odvádějí na smrt. Je pověšen za levé žebro na hák. „Ničeho nelituju…,“ zazní ještě z odsouzencových úst. Bylo mu pouhých 25 let. Kraj se svou družinou týral dva roky…
HISTORY revue uvádí legendu:
Pár minut poté, co byl vykonán krutý rozsudek na Jánošíkovi, přiběhl na místo posel, nesoucí omilostnění. Jeho poprava měla být zrušena, posel však nestihl dorazit včas. Po smrti na Jánošíka už čekala víla, jež mu darovala kouzelnou moc, aby se za něj provdala.
Poprava druhého Jánošíka
Ještě v prosinci stejného roku spravedlnost dostihne Jánošíkova mladšího bratra Jána (1689–1713). V Tepličke nad Váhom je s ním vedeno soudní řízení za to, že Jurovi při loupení pomáhal. Oba jejich rodiče své syny přežijí a musí sledovat jejich prachbídnou popravu.
Lenka Vechetová
Přítelova zrada
Jako je Juraj Jánošík považován za slovenského i polského národního hrdinu, také Česko se může pochlubit několika svými slavnými zbojníky. K nejznámějším z nich patří lidový hrdina Ondráš (1680–1715) ze slezských Janovic. Podle pověstí se stejně jako Juraj Jánošík stává ochráncem chudých a týraných. Oplývá řadou nadpřirozených schopností a zahubit ho údajně může jen jeho vlastní obušek. Umírá v roce 1715 rukou svého přítele Juráše, který o jeho slabině ví a dokáže toho v pravý čas využít.
Zaostřeno na dobu
Válka Krále Slunce
Píše se rok 1688, když Ludvík XIV., francouzský král z rodu Bourbonů, vyhlašuje válku Holandsku. Jeho 100 000 vojáků se dává na pochod a vypuká tzv. devítiletá válka (1688–1697). V ní stojí na jedné straně osamocený Ludvík, na druhé proti němu zbytek Evropy.
Hudba dostává klarinet
14. ledna 1690 je vynalezen klarinet. Za jeho stvořitele se obecně považuje německý nástrojář Johann Christoph Denner, který přidáním dvou klapek zdokonaluje původní barokní nástroj nazývaný chalumeau.
Rok plný vynálezů
V roce 1698 jakoby se roztrhl pytel s vynálezy a objevy. V červenci si nechává patentovat parní stroj anglický vynálezce Thomas Savery. Francouzi Denisi Papinovi se daří sestrojit první čerpadlo a anglický fyzik Isaac Newton se dopočítává rychlosti zvuku.
Nové počítání
Rusko po dlouhých okolkách a váhání konečně přijímá začátkem 18. století juliánský kalendář a západní křesťanský letopočet. Předtím Rusové používali starý byzantský, tedy letopočet od stvoření světa.
Inženýři z české líhně
Císař Josef I. Habsburský nařizuje zajistit v Praze inženýrskou výuku. Je 18. ledna 1707 a toto rozhodnutí stojí na počátku Českého vysokého učení technického v Praze. Po dlouhých peripetiích však začíná škola fungovat až začátkem roku 1718.
Objevení Robinsona Crusoea
Anglický kapitán William Dampier připlouvá v únoru 1709 k neobydlenému ostrovu při pobřeží jihoamerického Chile, aby odsud vyzvedl Alexandra Selkirka. Svého námořníka zde pro neshody vysadil už v roce 1704. Předloha ke slavnému románu Daniela Defoea je na světě.
Hygiena především
Přibližně do roku 1710 se datuje objevení bidetu. Slovo pochází z francouzštiny a označuje druh poníka. Pro toto hygienické zařízení bylo zvoleno zřejmě pro to, že se na něm sedí obdobným způsobem jako na poníkovi.
Zaostřeno na osobnosti
Modernizátor Ruska
Vlády nad mocnou Rusí se roku 1689 ujímá 17letý car Petr I. (1672–1725). Sice nejprve vládne se svým nemocným nevlastním bratrem Ivanem V., ale roku 1696 je trůn už jen a jen jeho. Za Petrovy vlády se země stává skutečnou evropskou velmocí a on si vysluhuje přídomek Veliký.
Zrod velkého filozofa
V pošmourném listopadu roku 1694 přichází v rodině pařížského notáře Françoise Aroueta na svět syn. Pod jménem Voltaire († 1778) se proslaví jako uznávaný francouzský filozof, spisovatel a básník, který se bude přátelit s největšími evropskými panovníky své doby.
Nejisté narozeniny
V Helvíkovicích u Žamberka se koncem března 1698 narodil český všeuměl Václav Prokop Diviš († 1765). Některé prameny jako rok jeho narození ale uvádějí 1696. Ať tak, či tak, pravdou zůstává, že Diviš se stává slavným teologem, vynálezcem (první hromosvod v Česku), přírodovědcem a léčitelem.
Nechtěně slavným
Píše se rok 1699, když Edward Lhuyd (1660–1709), jeden z nejvýznamnějších britských přírodovědců, poprvé v historii popisuje dinosauří fosilii. Dnes sice víme, že ji zařadil neplatně a vlastně vůbec netušil, co se mu podařilo popsat, přesto se jedná o zcela převratný objev.
Král bojující o dědictví
Filip V. (1683–1746), vnuk francouzského krále Ludvíka XIV., usedá v roce 1701 na španělský trůn. To u ostatních evropských velmocí rozpoutává obavy, aby se Španělsko s Francií nespojilo v mega velmoc. Vypukají tzv. války o španělské dědictví, které jsou zakončeny až v roce 1714 slibem, že Filip V. nikdy tuto velkou říši nevytvoří.
Vladařka nového státu
8. března 1702 se ujímá vlády nad Skotskem, Anglií a Irskem Anna Stuartovna (1665–1714). O pět let později po přijetí zákonů o sjednocení se stává první královnou suverénního státu Království Velké Británie.
Smrt reformátora
Uherský a český král a římskoněmecký císař Josef I. Habsburský (* 1678) umírá 17. dubna 1711 ve věku necelých 33 let na pravé neštovice. Josef se přitom chystal uskutečnit množství reforem u dvora, bohužel toho moc nestihl. Na jeho rozhodné reformní myšlení navázal až jeho jmenovec Josef II.
