Mezi skeptiky teorie globálního oteplování je rozšířen mýtus, že teploty od roku 1998 nestoupají. Toto tvrzení mělo částečnou oporu v datech britského Met Office a Climate Research Unit (CRU), kteří zveřejňují globální průměrné teploty pod názvem HadCRUT. Zde rok 1998 vycházel jako rekordně teplý a nebyl zatím překonán.
Jenže globální průměrné teploty počítají ještě dvě další instituce – americké NASA a NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru). Obě se shodují na tom, že rok 1998 nebyl nejteplejší. Rekordní v celé více než stotřicetileté historii měření byly naopak roky 2010 a 2005 (oba byly takřka stejně teplé). Pro klimatology navíc nejsou tak důležité jednotlivé rekordy jako spíš dlouhodobé trendy. A zde se všechny tři soubory měření shodují – teploty se již desítky let zvyšují a každé desetiletí je teplejší než to předchozí.
Všichni se shodují
Rozdíly mezi NASA a NOAA na jedné straně a Met Office na straně druhé vycházejí především z toho, že poslední jmenovaná instituce v podstatě ignoruje polární oblasti z důvodu nedostatečného pokrytí měřicích stanic. Jenže existují pádné důkazy, včetně tajících ledovců, že právě v oblastech jako je Arktida, probíhá oteplování nejrychleji. Podle optimistů už během pár desítek let bude Arktida v létě zcela bez ledu a podle pesimistů ještě v průběhu tohoto desetiletí.
Před pár dny však vědci vydali novou verzi HadCRUT, která doznala řady změn.
Srovnání staré a nové verze HadCRUT (Zdroj: metoffice.gov.uk)
„Do nejnovější verze jsme zahrnuli měření z více než čtyř set stanic napříč Arktidou, Ruskem a Kanadou. To vedlo k lepší reprezentaci toho, co se děje v tomto rozsáhlém geografickém regionu,“ říká šéf CRU Phil Jones. Hlavním důsledkem této změny je, že po přepočtení už rok 1998 není nejteplejším, nýbrž vedou roky 2010 a 2005, stejně jako v ostatních datových řadách. S celkovým trendem to však nezahýbalo, stále podle nich platí, že od roku 1900 se oteplilo o 0,75 stupňů.
Teplotní data jsou zdrojem nekonečných sporů
Pro ty, kdo jsou ke globálnímu oteplování skeptičtí, byly výpočty globálních teplotních průměrů, obzvláště ty od NASA a NOAA, dlouho trnem v oku. Jedna z námitek zněla, že výpočty berou v úvahu data jen z malé části všech měřicích stanic, které na světě jsou. Nevyhazují vědci záměrně data z chladnějších stanic a nezkreslují tak teplotní průměry?
Skeptik globálního oteplování Richard Muller se rozhodl přepočítat si data sám a stvořil projekt BEST (Berkeley Earth Surface Temperature), kde do výpočtů zahrnul mnohem větší počet měření. V říjnu loňského roku svá zjištění shrnul: „Naším největším překvapením bylo, že nové výsledky těsně souhlasí s hodnotami oteplování, které byly publikovány jinými týmy v USA a VB. To potvrzuje, že tyto studie byly provedeny pečlivě a že potenciální zkreslení nalezená skeptiky klimatických změn nijak neovlivnila jejich závěry.“
Druhým častým argumentem skeptiků je, že měřicí stanice se nachází často na nevhodných místech – na letištích, na parkovištích, v blízkosti umělých zdrojů tepla, ve velkých městech, což prý teplotní trendy zkresluje. Ačkoli tento argument zní rozumně, výsledky Richarda Mullera žádné takové zkreslení nezjistily.
A bude hůř
Nic z toho přitom profesionálního klimatologa nepřekvapí, protože všechno z toho se ve vědecké literatuře již dávno řešilo. Před pár léty například klimatický skeptik a bývalý moderátor počasí Anthony Watts rozjel projekt, který měl zmapovat špatně umístěné měřicí stanice. Ty podle něj vytvářejí umělý trend oteplování. Matthew Menne z NOAA tedy data ze špatně umístěných a dobře umístěných stanic porovnal a zjistil, že vychází takřka stejně, žádné umělé oteplování se nevytváří.
Taje? Opravdu taje
Mohlo by se zdát, že oteplení o několik desetin stupňů není žádný problém. Jenže jak uvádějí Dim Coumou a Stefan Rahmstorf v čerstvém čísle Nature Climate Change, poslední desetiletí bylo charakteristické obrovským množstvím extrémních projevů počasí, jako jsou vlny veder nebo přívalové deště. Podle nich je už dnes dostatek důkazů k tvrzení, že tyto extrémy jsou způsobeny vlivem člověka na klima. Do budoucna mají být stále silnější a častější.
