“Můžu vám říct, že za tu dobu, co jsem byl u Mrázka a pak u Pitra, tak jsem slyšel a viděl takový věci, že kdybych měl o tom nestranně seznámit národ, tak vás ujišťuju, že by pak lidi nešli už ani k volbám. Jestli je pravda jen zlomek toho, co vím, tak tady ty lidi v nejvyšší politice, to je vlastně zločinný spolčení.”… Pavel Šrytr
Kmotr Mrázek kniha od autora Jaroslav Kmenta. Kniha je faktografickým příběhem o bývalém vládci českého podsvětí Františku Mrázkovi, jehož zabil nájemný vrah v lednu 2006. Kniha přináší celou řadu dosud nepublikovaných informací, včetně tajných materiálů policie a odposlechů. Předpokládá se, že kniha vyvolá velký mediální zájem. Předmluvu napsal šéfredaktor MF DNES.
Ukázka:
Pavel Šrytr alias Pája je zcela jistě excelentní osobní strážce. Říká se, že patří k nejlepším v České republice. Je to ale i člověk s pověstí tvrdého a nesmlouvavého rabijáta. V podsvětí i u policie se o něm dokonce vypráví, že má na svědomí několik násilných akcí včetně vražd, které si u něj Mrázek zadal. Šrytr, přestože si to o něm policie myslí, nebyl nikdy z takových činů obviněn. Jsou dvě možnosti: buď jsou podezření relevantní, ale policie k nim nemá dostatek důkazů, nebo jsou detektivové na falešné stopě a Šrytr s tím vším nemá nic společného.
Když jsem dokončoval tuto knihu, požádal jsem Šrytra o rozho- vor. Řekl jsem mu, kde se o něm budu zmiňovat a v jakých souvis- lostech. Překvapil mě. Souhlasil s tím. Byl poměrně otevřený.
Oceňoval jsem, že svolil i k takovým otázkám, které by jinak měly zůstat na papíře policejního protokolu. A na které bychom se mohli ptát až v případě, že by byl obviněn nebo se to řešilo u soudu. „Klidně se mě zeptejte na všechno, z čeho mě policie podezřívá. Já vám to vysvětlím. Nebudu se zlobit,“ řekl.
Rozhodl jsem se přetisknout celý téměř dvouhodinový rozhovor se Šrytrem. Uvědomil jsem si totiž, že má svou vypovídací hodnotu. Je to člověk, který se léta pohyboval v nejtěsnější blízkosti vládce českého podsvětí a který toho musí vědět daleko více, než je ochoten veřejně přiznat. Rozhovor zároveň poodkrývá, jaké vztahy panovaly a stále panují v podsvětí.
V některých pasážích se bavíme o událostech, které zatím tato kniha neřešila – vraždu dalšího podnikatele z podsvětí, Rudolfa Ja- vornického (2001), první pokus zabít Františka Mrázka (2002) i sa- motnou vraždu Mrázka (2006).
Rozhovor s Pavlem Šrytrem vám předkládám v téměř syrové podobě. Nijak jsem ho neupravoval a nechal jsem ho – pro autentič– nost – v hovorové češtině.
jedna ze závažných věcí, kterou stále řeší policie, je vražda An- tonína Běly z dubna 1996. Nejste v této souvislosti obviněn. Nicméně jste v okruhu podezřelých, kteří se na vraždě mohli podle policie nějak podílet. Co tomu, pane Šrytre, říkáte a jaké byly vůbec vaše vztahy s Bělou?
To, že policie šetří podezření směrem ke mně, beru jako absolutně logickou věc.
Jak to myslíte?
Vysvětlím to, ale musím od samého začátku. Když jsem začátkem devadesátých let odešel z policejního Útvaru rychlého nasazení, odjel jsem do Spojených států a asi rok a půl jsem byl i na Kubě. Když jsem se vrátil do Prahy, docela náhodou jsem se dostal k panu Bělo- vi. Měl jsem u něj plnit funkci řidiče. Jezdit s ním a hlídat ho před určitými skupinami lidí. On byl v té hierarchii, nechtěl bych říct zlo- čineckého prostředí, ale v té hierarchii kontroverzních lidí významná osobnost. Byl to člověk, ze kterého měli lidi strach. Měl samozřejmě i své nepřátele. Takže jsem pro něj začal pracovat.
Kdy to bylo?
To už si přesně nepamatuji. Ale myslím si, že jsem s panem Bělou spojován více, než je zdrávo. Dělal jsem mu fakt řidiče, občas i osobního strážce. Pak jsem mu ošetřoval i psy. Naučil jsem je: lehni, vstaň. Nic víc. Nicméně život s ním nebyl jednoduchý. Jezdili jsme po různých nočních podnicích… Jako člověk byl dost tvrdej. Nebyl zbabělec. Měl i svou čest. Když se ale napil, dost ubližoval i svým vlastním lidem. Já jsem se tomu snažil zabránit. Je na to iks svědků, že když se je snažil ponižovat, tak já jsem to eliminoval.
Pan Běla vás respektoval?
Já myslím, že mě bral. Až na jeden případ, kdy mi řekl, že mě zbije.
Co jste mu na to řekl?
Že na to má právo, nicméně že nebudu koukat a vrátím mu to. To bylo jediné. Pak jsem od něj odešel dosti ve zlém. Jednalo se o věc, kdy určitá skupina lidí z bývalého Sovětského svazu měla problém kvůli jeho synovi Jaroslavovi. Pak došlo k památné přestřelce u par- koviště McDonalďs u Průhonic.
Vy jste tam byl?
Ne. Nicméně hned ráno přijela zásahová jednotka Útvaru pro odha- lování organizovaného zločinu, obsadila dům Bělů. I já jsem byl ješ- tě s mým kamarádem z URNA v té věci vyslýchán. Řekl jsem jim, že jsem s tím střílením neměl nic společného. Což bylo i prokázáno.
Policie se domnívá, možná i dodnes, že toho vím moc o mafiánských praktikách rodiny Bělů, ale tak to není. Já jsem byl po smrti Antoní- na Běly několikrát vyslýchán a byla mi sdělena hromada věcí, o kte- rých jsem vůbec nevěděl. Abyste byl v obraze. Já jsem ho sice chrá- nil a byl v jeho bezprostřední blízkosti, ale furt jsem byl pro něj gá- džo. Takže úplná důvěra tam nebyla. Běla se mi nesvěřoval zdaleka se vším. Ale abych se vrátil k tomu našemu rozchodu. Jeho syn Jaro- slav vydal po přestřelce u Průhonic ty střelce policii. Řekl jim, kde se schovávají, kde jsou zbraně z přestřelky. To věděli oni, já o tom ne- věděl. Při výslechu na policii mi pan Běla řekl, abych řekl, kde jsou ti Arménci, a já jsem odpověděl, že nevím. Ale i kdybych to věděl, tak bych jim to neřekl, protože lidi, kteří pracují pro mě, nepodrážím. Do té doby i přes různé výstřelky jsem si pana Běly vážil. Ale tehdy mě hrozně zklamal, protože prodal své vlastní lidi, kteří bojovali za jeho zájmy. A v té chvíli jsem věděl, že v žádném případě nemůžu u tohohle člověka zůstat. Přišel jsem tedy za panem Bělou a řekl mu: „Jestli mi chcete podat ruku, tak mi ji podejte. Jestli ne, nemusíte. Ale já od vás odcházím.“ Ptal se mě proč. Tak jsem mu odpověděl, že nemůžu pracovat pro člověka, který prodává své vlastní lidi. A odešel jsem.
Jak na to reagoval? Rozčilil se?
Nekřičel. Sklopil hlavu a řekl: Dobře. Nicméně pak došlo k tomu, že mu někdo do jeho domu poslal protitankovou střelu. Byl jsem z toho obviňován, ale já jsem to nebyl. Ať si každý myslí, co chce, já jsem s tím nic společného neměl. Když mi pak volal syn Běly Jaroslav, že si táta myslí, že za tím stojím já, tak jsem tam přijel a řekl jsem mu do očí: „Jestli si to myslíš, tak mě nech zlikvidovat. Ale já jsem za tou věcí nestál.“ Řekl jsem mu, že s ním nechci mít nic společného.
A kdo si tedy myslíte, že na něj tehdy střílel?
On měl hromadu nepřátel. Myslím si, že někdo chtěl pomstít tu sku- pinu Arménců, kterou udal. Ale můžu se plíst.
Oni pak vlastně skončili ve vězení, že?
Jo, mladej Běla dovedl policii do bytu, kde se ti Arménci schovávali. Takže je udali. Takovýhle člověk pro mě ztratil cenu. Jestli jsem si o něm myslel do té doby něco jiného, tak to tehdy padlo během pěti vteřin.
A pokud jde o vraždu Antonína Běly?
Každý by si měl uvědomit jednu věc: nejsem žádný vrah ani násilník. Pan Běla se na mě jednou obrátil s nabídkou určité trestné činnosti a já jsem to odmítl. A dokonce jsem to konzultoval s policií. Nevím, proč se v té době nic nedělo.
Můžete říct, co to bylo za případ?
Měla to být vražda manžela jedné soudkyně. Nevím, jak se ta paní jmenovala.
Proč chtěl Běla nechat zabít zrovna manžela soudkyně?
To nevím. Já jsem to samozřejmě odmítl. A později, když mě kon- taktovala policie, tak jsem jim to řekl, že se na mě s touhle věcí obrá- til. Ale víte co? On měl v té době velké kontakty. Takže se nic nedě– lo. Já bych se nikdy v životě k něčemu takovýmu nepropůjčil. Kór ne pro takovýho člověka, jako byl pan Běla.
Věděl jste jméno toho člověka, kterého jste měl zabít?
Bohužel si to už nepamatuju. Je to už dávno.
A nevíte, v jaké souvislosti to bylo? Ona ho ta soudkyně v něčem ohrožovala?
Fakt nevím.
Byl to asi tak rok 1996?
Je to možný. V každém případě pochopil, že se na mě s takovýma věcma obracet nemůže.
Jak to tehdy Běla formuloval? Jak vám to tehdy říkal?
Zavolal si mě a mezi čtyřma očima mi řekl, že je tam tenhle zájem. Ale já jsem mu řekl, ať se nezlobí, ale že když na něj najede parta nějakých gaunerů, že mu milerád pomůžu, ale takovýhle věci dělat nebudu.
Došlo pak k té vraždě?
Pokud vím, nestalo se to. Já jsem byl nakonec rád, že jsem u něj skončil. Policie mě pak logicky spojovala s jeho vraždou, protože každý tehdy věděl, že jsem od něj odešel ve zlým. Ale já jsem s tím fakt nic neměl. Odebrali mi tehdy i vzorky DNA. A nic se neproká- zalo. Já jsem se dozvěděl o smrti pana Běly, když jsem byl na Slo- vensku. Chtěl jsem začít nový život. Odpočíval jsem tam. Volal jsem občas rodičům a ti mi řekli, že mě sháněla policie. Nechali na sebe číslo, tak jsem neváhal a zavolal jim a oni mi sdělili, že byl zavražděn Běla a že jsem jeden z hlavních podezřelých. Požádali mě, abych přijel do Prahy. Tak jsem přijel, setkal jsem se s nimi, odebrali mi DNA. Policie Slovenské republiky jim ale nezvratně potvrdila, že jsem byl v době, kdy byla spáchána vražda Běly, na Slovensku.
A kdo si tedy myslíte, že Bělu zavraždil?
Podívejte se, já se samozřejmě můžu domnívat, kdo stál za vraždou Antonína Běly. Je mi jasné, že to musel být někdo z jeho okolí. Kdo znal poměry u rodiny Bělů. Můj názor je ale jediný: kdo byl vrahem Antonína Běly, ví jeho rodina. Mimochodem. Když jsem se vrátil ze Slovenska, tak mě navštívila paní Bělová v obci Horoušany nedaleko Úval a řekla mi, že moc dobře ví, že jsem v té věci nefiguroval. A že je její syn Jarda momentálně v base a že se o něj bojí. A že by se, až se vrátí, mohl stát obětí vraždy i on. Tak jestli bych mu s mými ka- marády neposkytl nějakou ochranu nebo ho vzali mezi sebe. Řekl jsem, že jo.
To bylo na přání paní Bělové?
Bylo. Já jsem proti ní nic neměl. Spíše mi jí bylo líto, když jsem vi- děl, jak s ní bylo zacházeno. Ať si policie myslí co chce, ona si mys- let může, ale jedno je jisté: že jsem stále na svobodě a budu. Protože těchhle věcí jsem se nedopustil, a pokud bych se té věci dopustil, tak jsem přesvědčen, že by se to už dávno prokázalo. Nemyslím si, že by policisté, kteří to vyšetřovali už tenkrát, byli málo kvalitní nebo míň důslední, než jsou ti, kteří tenhle případ nyní otevřeli. A jestli to stojí jenom na tom, že jedna paní povídala, tak ať jdou někam. Ano, já vím moc dobře, že po Praze se tvrdí, že jsem v tom figuroval já. Tvr- dí to kdekdo. Ale to já bohužel neovlivním. Ať si lidé říkají co chtějí. Já v tom nefiguruju. Podívejte, já si od nikoho nic líbit nenechám, ale rozhodně nejsem žádnej vrah. To rozhodně ne.
U kterého kamaráda jste byl na tom Slovensku?
Ten kamarád se jmenuje Ján Kaco. Mimochodem, ten byl v té věci také vyslýchán policií. Nevím, jestli ho brali jako jednoho z podezře- lých. Je to klidně možný. Já chápu, že to chtějí vyšetřit, a že když se jim to nevede, tak že to chtějí na někoho hodit, nicméně musejí hle- dat někde jinde. Rozhodně ne u mě. Já kdybych si šel s někým vyří- dit účty, tak bych to rozhodně nedělal tak, že bych někomu ještě kradl peníze. Určitě bych se nechoval jako největší prase, že bych ještě kradl. To určitě ne.
Když říkáte, že policie by měla hledat někde jinde, vy tušíte, kdo to udělal?
Ono je sice pěkný, že rodina Bělů tvrdí, že jsem za tím stál stopro- centně já a že jsou i utajovaní svědci, kteří to tvrdí, ale já si myslím, že ti svědci jsou smyšlený jenom proto, aby byly zahlazeny pravé motivy. Takový argumenty, který jsem četl, že jsem cvičil jeho psy, a proto v den vraždy vůbec neštěkali… No nezlobte se na mě, to je k smíchu. A ještě jedno vám řeknu. Ty lidi, co to udělali, nebyli krve- lačný šelmy, protože kdyby to byly krvelačný šelmy, skutečný hajzlové, tak by nesvázali ty ženy, co byly v domě, ale zlikvidovali by je všechny.
Policejní verze je, že těch pachatelů bylo pět. Jeden z nich ty ženy hlídal, dva měli čekat venku a pak do Běly vystřílet dávky ze sa- mopalu, jeden Bělu dovezl a pátý měl stát někde v ulici a dávat pozor.
Já jsem slyšel verzi o třech lidech. Ale to je jedno. Ale ještě jednou říkám. Já kategoricky odmítám jakoukoli vinu. Já jsem pana Bělu rád neměl, ta zpráva, že byl zavražděn, mě nijak nezasáhla, ale rozhodně já bych do něčeho takovýho nešel.
Vy jste hned od Běly odešel pracovat k Mrázkovi?
Ne, to nebylo hned. Po návratu ze Slovenska jsem chvíli dělal pro jednoho zelináře. Patenedis se jmenoval. Pana Mrázka jsem pak po- tkal náhodně někde ve městě v hotelu, už přesně nevím, a on mi po- ložil otázku: „Hele, tys odešel od Běly? Měl bych pro tebe nějakou práci.“ Říkal jsem mu, že mám ještě jednoho kamaráda. A on říkal: „Dobrá, občas budete jezdit se mnou, ale teď bych potřeboval, abys hlídal na Orlíku jednoho mýho kamaráda.“
Miroslava Provoda?
Ano, Provoda. Takže občas jsme byli na Orlíku. No a pak zavraždili Bělu a jeden z hlavních podezřelých jako objednavatel měl být údaj- ně pan Mrázek. To může být pravda a nemusí.
On se vám s tím Mrázek třeba nikdy nesvěřil?
Ne. To by byl velkej hlupák, aby se mi s něčím takovým svěřoval. Moje vztahy s Mrázkem zdaleka nebyly takové, jak si každý myslí.
Já jsem Mrázka dlouhé roky neviděl. Setkal jsem se s ním po hodně dlouhý době. Až když pak po něm stříleli v roce 2002 v lese. Tak to mě požádal, zda bych s ním mohl jezdit. Sehnal jsem mu vestu a za- čal pro něj pracovat. A pak jsme se samozřejmě snažili zjistit a vyšet- řit, kdo by mohl stát za tou střelbou. A jestli to měl být pokus vraždy, nebo ho chtěli unýst. Všechny stopy nás tehdy dovedly k Berdycho- vu gangu. Někdo od nich v tom měl prsty. A byl v tom podle mýho zainteresován mladej Běla. Večer předtím, než se na Frantu střílelo, tak mladej Běla si byl od něj půjčit 800 tisíc korun. Navíc Franta nesl nelibě, že Běla se snažil žít s jeho dcerou. A už jenom proto ho Fran- ta neměl rád. Nevím, jestli se Běla chtěl mstít, nebo ne. Policie říká, že Mrázek měl ve vraždě Běly prsty, ale já nejsem schopnej říct ano nebo ne. Nevím, jaký přesně byly jeho aktivity. To je, jako když mě policie podezřívala, že jsem měl střílet po nějakým Lhotským z ČSSD na příkaz Franty Mrázka. To je samozřejmě taky totální ne- smysl. Proč si na to pamatuju? Z jednoho prostýho důvodu. Já mám u policie spolužáky. Když měla proběhnout ta střelba na Lhotského, tak jeden můj kamarád, který dělal na sledovačce, mi řekl, že dělají přímo na mně. A když jsem se ho zeptal proč, tak mi řekl, že jsem podezřelej z pokusu vraždy Lhotského. Já jsem jim říkal, že je to totální ptákovina. Nebo to samý – vražda Javornického (rok 2001). Jak může někdo říct, že jsem podezřelej z vraždy Rudy Javornické- ho? Proč bych v tom měl prsty? To je prostě taková ptákovina. Co k tomu říct. Jo, já jsem s ním v ten den mluvil, co byl zavražděn. Ano, to pravda je. On mi volal, chtěl se se mnou večer sejít. Chtěl, abych s ním jezdil, abych mu v rámci možností chránil zadek. Ale už k tomu nedošlo. Ruda byl zavražděn. U toho Javornickýho mně to docela vadilo. Ať byl, jakej byl, ke mně se choval vždy slušně. Mně ho bylo i líto. Běly ne. Ale toho Javornickýho ano.
Javornický byl zavražděn poté, co jste už pro něj nepracoval, že?
To už jsem u něj skutečně nebyl. Rozešel jsem se s ním proto, že mě jednou nevyplatil. Nicméně naše vztahy byly dobrý. Občas jsem se s ním i sešel. Heleďte, tomu Rudovi to už ublížit nemůže, tak vám něco řeknu. Nemůžu vyloučit, že o vraždě Běly věděl právě on. Kdy- si v jedný slabší chvíli mi něco naznačil, ale to samozřejmě mohlo být jenom nějaký vychloubání, že on je někdo. Po vraždě Běly chodila po Praze hromada lidí a naznačovali, že to byli oni a tak dále. Ti, co by Bělu udělali, by prostě měli veliký jméno.
A z toho, co vám naznačoval Javornický, vyplývalo, že tu vraždu Běly zařizoval on?
Ano, svým způsobem. Ne pro Mrázka. To mi neřekl. On mi řekl: „Udělat jde všechno.“ A že o tom ví dost. Já jsem ho nevyslýchal. Proč bych to dělal. Ono je lepší v těchhle věcech nevědět. Ale když je srovnám, tak Běla byl dost tvrdej a zásadovej. Javor ten ne.
Jaké byly na konci vztahy mezi Mrázkem a Bělou? Prý se měli rozhádat kvůli penězům?
Vím, že tam mělo dojít k privatizaci nějaký slepičí farmy, nebo tak něco. Je možné, že se kvůli tomu nějak pohádali.
Policie mluví jako o vašich možných komplicích o jakémsi Kaco- vi a Gromanovi.
Tak to je úplná kravina.
Taky o Kučerovi alias Hrobníkovi.
No jasně. Taky blbost.
A o Hrabým.
Já Hrabýho samozřejmě znám. Stoprocentně v tom ale tyto lidi nejsou zainteresovaný jako je Kaco a tak dále. To je totální blábol. Oni možná vycházejí z toho, že jsme měli určitej pohovor s mladým panem Bělou, kterýmu jsme řekli, ať mě nechají na pokoji, nebo že se budou dít věci, ale to asi nějak špatně vyložili.
O co šlo?
Oni se mi snažili nějak vyhrožovat a my jsme jim (přátelům Jarosla- va Běly) vesměs naznačili, že toho mají nechat.
Kdy to bylo?
Přesně si to už nepamatuju. Ale jestli policie podezřívá lidi jako mě, Kacu a Kučeru, tak jsou vedle jak ta jedle. Já si za tím stojím. Proto jsem i absolutně v klidu. My jsme v tomhle skutečně nefigurovali. Měli by se skutečně poohlídnout někde jinde. Myslím, že blíž k rodi- ně Bělů. Prostě mezi světskejma a galerkou.
Vy jste Mrázka musel poznat velmi zblízka. Jaký byl?
Jako člověk?
No.
On dostal po své smrti dost negativní nálepku. To, co se o něm dnes říká… To víte, na mrtvého se dá hodit úplně všechno. Já jsem ho po- znal jako velice chytrého člověka. Ten kdyby hrál šachy, tak by vy- hrával ostošest. On uměl myslet na hodně tahů dopředu. Myslím ně– kolik desítek tahů dopředu. Byl vysoce ambiciózní. Tvrdej, nekom- promisní člověk. Když se mu někdo vzepřel, tak mu dokázal svými kontakty hodně narušit život. Ale když měl někoho v oblibě, tak si ho dokázal cenit. Mě v oblibě měl. Už jen z prostého důvodu, že vě– děl, že nejsem typ člověka, kterej by ho zradil. Že jsem neúplatnej. Měl jsem ho rád jako člověka. Ke mně se choval vždycky slušně. Mezi náma byl později pak už spíše kamarádský vztah. Měl jsem k němu úctu a respekt.
To jste se musel dozvědět hodně věcí. On stál za mnoha velkými věcmi v byznysu i v politice. To jste musel koukat, ne?
Tak to jsem samozřejmě koukal. Ale já věděl, že ty kontakty má. On se těma kontaktama ani nikdy nijak netajil. Ale že by chodil třeba s prezidentem na kafe, to ne.
Ale uměl ovlivnit lidi, který s tím prezidentem nebo premiérem byli v kontaktu.
To ano. On na ně dokázal získat kompromitující materiály. Na určitý vlivný lidi. A samozřejmě ty kompromitující materiály dokázal vyu- žít ke svým zájmům a k zájmům lidí, kteří za to dokázali zaplatit. Jak ta „kompra“ získával?
To vzniká tak nějak samovolně. Když se jednou dostanete do styku s vysokým státním úředníkem, třeba s bývalým ministrem vnitra z devadesátých let nebo s jeho náměstkem, tak pak se na to nabalujou další a další kontakty. Ten řekne: „Hele, pozveme ho tam a tam. Uděláme pro toho pána to a to, on nám za to sdělí to a to.“ Ono se to vždycky nemusí dělat jen za peníze. Vy potřebujete vybavit tohle? Dobře, ale víte něco na tohohle? A za ty roky se toho naskládá halda. A když se z tý haldy udělá solidní výtažek, tak ty materiály jsou dobře použitelný. František uměl využít těch informací maximálně. On uměl získávat takové informace od lidí z byznysu, z politiky, ale i od policie a tajných služeb?
Určitě. On byl velice chytrej člověk. Franta dokázal zpracovávat lidi psychologicky. On byl člověk, o kterým jste nikdy nevěděl, co si myslí. Jemu, když bylo hrozně špatně, tak dělal jakoby nic. A když měl z něčeho velkou radost, tak naopak dělal, jako že ho to moc ne- těší. Já ho znal jako člověka, kterej byl alespoň ke mně spravedlivej. On se teď už nemůže bránit, tak na něj hodějí úplně všechno. Mě jenom fascinuje, že tyhle policajti, co po něm teď jdou, tak pokavaď byl živej, tak byli zbaběle zalezlý v díře, nedokázali vyřešit absolutně nic. Najednou zastřelili Mrázka a najednou jsou všichni hrozně chyt- rý. No samozřejmě, protože s nima už nemůže zamést. Kdyby Franta žil, tak Pitr dneska nemusí utíkat někde po světě a bylo by to úplně o něčem jiným. A takový fikce, co říkají ty policajti, aby se zapomnělo na jakýkoli politický podtext Frantovy vraždy, a že jedinej možnej pachatel je Pitr a vykonavatel Šrytr, tak to si myslím, že tomu se mů– žeme opravdu jen smát. Pitr není člověk, kterej by řešil tyhle věci tímto způsobem. To by musel bejt tvrdej jako Franta. A za bé. Já bych Mrázka v životě nezradil. Kdyby někdo za mnou s něčím tako- vým přišel, tak první, co udělám, půjdu za tím Frantou a řeknu mu to. Tam jsou taky vedle. A měli by sebrat tu odvahu a pozeptat se v ji- nejch kruzích.
Kam míříte?
Určitě v těch politickejch. Já jsem dodneška přesvědčenej, že Franti- šek na ně něco měl. A až se jednou najdou ty jeho zprávy, tak hodně lidem padne hlava. Měl něco, čím mohl někoho zásadně hodně a hodně ovlivnit. A někoho poškodit.
Myslíte třeba přímo tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka?
To já nevím. Ale dodnes si pamatuju, co mi Franta říkal v době, kdy měl Pitr problém s Paroubkem. Paroubek tehdy Pitra označil za ne- přítele státu a František mi řekl: „Já se po Novým roce sejdu s Pa- roubkem a zařídíme to, že to bude všechno v pořádku.“ Tak jsem se ho zeptal: „Hele, nezdá se mi, že bys měl takovýhle kontakty.“ Nicméně on mi na to odpověděl, a to si pamatuju dodnes slovo od slova: „Hele Pájo, tak si představ jeden velkej regál, tam v tom regá- lu jsou tisíce šuplíků. Na těch šuplíkách jsou napsaný jména.“ A jmenoval různý politiky. „A tak se vytáhne jeden šuplíček se jménem Paroubek a je to. Dají se vytáhnout určitý materiály, ty se mu dají přečíst a naznačí se mu, že by mohly být předány někam jinam. Ane- bo taky ne.“ A smál se u toho. Jsem pevně přesvědčenej o tom, že František na Paroubka nebo na někoho z jeho okolí měl kompromitu- jící materiály. Nějaký těžký materiál mít musel.
Myslíte, že se mu podařilo dát Paroubkovi najevo, že na něj něco má?
Slyšel jsem, že se měli sejít někde ve Špindlerově Mlýně. Může to bejt pravda, nemusí, nevím. Co ale zaručeně vím, že se scházel s ně– jakým jeho blízkým spolupracovníkem. S Paroubkovým blízkým spolupracovníkem, kterej na něj měl velký vliv – na pana Paroubka nebo na Grosse. Viděl jsem Frantu, jak se jednou sešel i s Doleželem (bývalý šéf kabinetu premiéra Paroubka – pozn. autora). U jedné schůzky jsem dokonce byl. Pan Doležel za ním přijel do hospody U Svatého Václava v Krči. Já jsem tam s Fandou byl. Bylo to před afé- rou pět na stole v českých. Můžu vám říct, že za tu dobu, co jsem byl u Mrázka a pak u Pitra, tak jsem slyšel a viděl takový věci, že kdy- bych měl o tom nestranně seznámit národ, tak vás ujišťuju, že by pak lidi nešli už ani k volbám. Jestli je pravda jen zlomek toho, co vím, tak tady ty lidi v nejvyšší politice, to je vlastně zločinný spolčení.
Co třeba víte tak hroznýho?
Já nemůžu říct všechno. Ohrozil bych se tím. Ale jak je třeba možný, že se František scházel s Rumlem, když byl ministrem vnitra?
S Janem Rumlem?
No, Ruml byl jeho blízký přítel. Ale to je jejich věc. (Pozn. autora: Ruml jakékoli vztahy s Mrázkem popírá. „Je to nesmysl,“ řekl.) Já třeba dávám za pravdu Kubiceho zprávě, kterou přinesl do parlamen- tu šéf zvláštního policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovník Jan Kubice. Kubice prostě najel do politiků, začal odkrývat jejich karty, který jsou založený na zločinu, a takovýhle policista nemůže bejt pohodlnej – ani ČSSD, ani ODS.
Co ještě víte o propojení politiky a zločinu?
Stoprocentně vím, že František Mrázek a ještě jedna významná oso- ba z byznysu měli schůzku s panem Paroubkem v Kramářově vile. (Pozn. autora: Paroubek jakékoli vztahy s Mrázkovou skupinou od- mítá.) Ta schůzka byla za určitým obchodním zájmem. Jsem pře- svědčený, že se to týkalo Setuzy. Bylo to v létě 2005. Jeli do Kramá- řovy vily z hotelu Esplanade.
Vy jste je tam vezl?
Ne, ale vím, že se v tom hotelu ještě převlíkali a říkali, že jedou za Paroubkem do Kramářovy vily. Vztahy politiků s těmito, jak oni říkají, kontroverzními podnikateli byly a jsou. Jednou přišel Franta do auta a řekl mi: „Měl jsem schůzku se Standou Grossem.“ Já jsem ho s ním sice neviděl, ale nevím, proč by si vymýšlel. Mě Mrázek ohromovat nemusel. Když tedy Kubice říkal, že zločin prorůstá do státní správy, tak měl pravdu. Navíc tam podle mýho už dávno pro- rostl.
Kde je dnes Mrázkův bájný archiv s kompromitujícími materiá- ly?
To by zajímalo i mě. Já vám něco řeknu, teď už Frantovi ublížit ne- můžu. Tak zhruba půl roku před vraždou mi František dal asi deset takových těch desek A4. Byly zapečetěný a řekl mi: „Prosím tě, schovej to u sebe.“ Mně fakt věřil. Tak jsem to schoval a zhruba tři neděle před svou smrtí mi řekl: „Zlikviduj to.“ Bylo to docela ob- jemný, pálil jsem to u sebe na chalupě. Já dnes lituju, že jsem to udě– lal, protože mám za to, že to mohly být hodně zajímavý věci. Já jsem do toho nekoukal, bylo to zapečetěný, takže kdyby to chtěl vrátit, tak by to poznal. Ale myslím si, že ještě nějaký věci někde schovaný budou. Nějaký kazety, nějaký materiály, který ještě v budoucnu se- hrají svou roli. Až se ty materiály najdou, tak to bude vodítko k vraž- dě Františka Mrázka a skutečně to potvrdí má slova, že tam šlo o jiný podtext než obchodní. A jestli to někdy spatří světlo světa, tak to bude bomba a mnoho politiků a rádobyslušně vypadajících lidí utrpí značný šrám na své pověsti. Je to jedno, jestli tam bude materiál, že nějaký státní úředník chodí do gay-klubů, nebo jestli chodí do sado- masochistického salonu s prostitutkami, kterým se svěřuje ve své slabosti, jakej je machr a co ví. To je úplně jedno. Jednou se to najde. Taky nevěřím fámám, že za vraždou stojí policajti. Místo činu, kde byl Franta zavražděnej, bylo stále monitorovaný z vedlejšího domu Eltodo. Teď ty záznamy nikdo nemá, nemůžou se najít.
Kdo sídlo firem Františka Mrázka monitoroval?
Policie nebo tajná služba.
Takže je možné, že na těch případných záběrech je vidět vrah?
Jsem o tom pevně přesvědčenej. Bylo to celý natočený. Myslím, že na vraždu Mrázka muselo existovat nějaký požehnání shůry, vyšší zájem. Taky si myslím, že ten člověk, kterej byl vykonavatel, tak má dvě možnosti: buď se teď válí někde u moře s obrovskejma penězma. Ta mi přijde míň pravděpodobná. Nebo ten člověk už není, je někde pod zemí. Podle mě to nemohl být někdo, kdo Frantu znal. Podle mě to nebyl ani Čech. A nebyl to ani člověk, který znal osobnost Fran- tiška Mrázka. Fanda byl démonickej člověk. K němu by si to nikdo známý nedovolil. Musel to být někdo najmutý ze zahraničí.
Ale byl to profesionál.
Jako střelec mohl bejt klidně průměrnej. Ale musel to být člověk, který měl s něčím takovým zkušenosti. Protože ono zabít člověka, to nemůže bejt žádná legrace. Musel být psychicky odolnej. Navíc si myslím, že Františka musel zradit někdo z jeho okolí. Protože ty lidi, co ho zavraždili, museli mít informace o jeho pohybu. Podle toho, kde a v kolik čekali, měli dobré informace. Mimochodem, není neza- jímavý, že týden předtím ho sledovala nezákonně nějaká složka poli- cie. To je také velice divný. Ale rozhodně to nebyl jeden člověk. Mu- seli být minimálně tři. Jeden střelec, druhý, co někde čekal, aby po- dal informaci, že Franta jde. A třetí pak na ně musel čekat, aby je odvezl. Ta práce byla profesionální z jednoho hlediska – nebyla tam nalezena nábojnice ani kulka. To je hodně podivný.
Kdy a jak jste se dozvěděl, že zabili Mrázka?
Já už jsem v té době jezdil s Pitrem. Jak jsem u něho ten den skončil, tak jsem odjel domů. Bydlel jsem na chalupě v horách. Klasickej den. Pak jsem si zapnul telefon.
Vy jste ho měl vypnutý? Proč?
To mi policie pak taky vyčítala. Říkali, že jsem mohl být jeden z podezřelých, když jsem měl vypnutý telefon. Tak tomu se už musím fakt smát. Ať se na mě nikdo nezlobí, to je prostě… Já ani nevím, jestli jsem ho vypnutý měl, to mi tvrdili oni. Iks lidí ví, že jsem doma skutečně byl. Takže když jsem si večer zapnul telefon a vidím nepři- jatý telefony…
Počkejte, ale proč jste měl tedy ten telefon vypnutý?
Já se přiznám, že ani nevím, jestli jsem ho měl vypnutý. Fakt nevím. V každým případě, když jsem se díval do nepřijatých volání, protože občas mám telefon potichu, tak mezi pár čísly byl i novinář z Novy Janek Kroupa. Týden předtím jsem s ním mluvil. Tak mu volám, ptám se, co potřebuje, a Kroupa na mě vybalil – já nic nevěděl, já měl vypnutou i televizi – a on mi říká: „Vy to nevíte?“ Já mu řekl: „Co?“ No a pak mi řekl, že zastřelili Františka Mrázka, prý z nějaký velký vzdálenosti přímo do srdce. V první chvíli jsem se podíval na displej, jestli opravdu volám Kroupovi. Myslel jsem, že si ze mě někdo dělá prdel. Bylo to pro mě hodně nepochopitelný. Nějak mi to ani nedo- cházelo. Samozřejmě hned jsem běžel k televizi. Tam už to běželo. A Kroupa mi říká, že se musíme sejít. Tak jsem mu řekl dobře a jel jsem do Prahy. Sešli jsme se na benzinové pumpě. Kroupa mi řekl, že slyšel, že Fanda si měl u mě nechat nějaký materiály, který měl Kroupovi druhý den předat. A prej jestli si je František u mě nechal? Franta u mě nenechal nic. Já jsem pak hned volal Pitrovi, jestli mám přijet do Prahy, aby se přijaly nějaký opatření, aby si vzal vestu. Prv- ní, co mě totiž napadlo, že jde o nějakou obchodní věc. Říkal jsem si: zlikvidovali Mrázka, teď přijde na řadu Pitr. Tak jsem mu řekl, ať si aspoň vezme vestu. On byl takovej, že všechno podceňoval. Pitr mi říkal, ať přijedu druhý den. Byl jsem z toho ale tak vyřízenej, že jsem zůstal už v Praze. Škoda, že jsem nebyl u Franty jako ochranka. Vě– řím tomu, že bych hned zaregistroval, odkud to přišlo, a hned bych to tam smažil. Věřím tomu, že by mi ten střelec neunikl.
Jak jste to vnímal? Bral jste to, že vám zabili blízkého člověka?
Byl jsem z toho úplně v prdeli. Zároveň jsem byl nasranej, protože Franta tu bezpečnost podceňoval. On se mnou často rozebíral bez- pečnost. Navrhoval jsem mu kamerový systém. Nikdy to ale neudě– lal. Franta mi na to říkal, že tady to není potřeba, protože tady je to stejně monitorovaný z vedlejší budovy Eltoda. Říkal, že to ví od lidí z BIS. Doma tu bezpečnost nepodceňoval, ale v práci jo. Ani já stej- ně jako on jsme nepředpokládali, že by si to mohl dovolit právě ně– kdo tam u práce. Předpokládal jsem, že kdyby po něm někdo šel a měl k tomu prostředky, tak ho smrknou v tý jeho toyotě někde před barákem pancéřovkou. Trefili by ho do okna a bylo by.
Nezabrečel jste si?
Víte co. Já jsem nebrečel, ani když mi umřel děda, kterého jsem měl hrozně rád. Z hlediska lidského mi to líto bylo. Ke mně se Franta choval vždycky slušně. Franta nebyl člověk, kterej by rozdával pení- ze horem dolem, byl tak trochu spořivej. Ale na mně nikdy nešetřil.
A kdykoli jsem měl nějaký problém, mohl jsem za ním přijít a vždycky mi pomohl. Pro mě to ztráta byla. A strašně mě mrzí, že policie zapracovala až tak, co jsem zaslechl, že v Českým Brodě si teď začínají myslet, že jsem v tom měl prsty já s Pitrem. Rád bych těm lidem řekl: Není to pravda, je to totální hovadina. Jsem přesvěd- čenej, že jednou se pravda ukáže. Nejsem naivní. Nikdy nenajdou střelce, ale minimálně se ukáže, odkud by to fakt mohlo foukat.
Vy si tedy myslíte, že to „fouká“ od politiky?
Ale já neříkám, že to může být automaticky z ČSSD. To mohlo být třeba i z jiné strany. Ale v každým případě vám říkám, až se jednou najdou ty věci, co Fanda někde měl, tak bude hodně lidem horko.
V Praze 30. září 2007
Jaroslav Kmenta
Viz: http://www.uloz.to/hledej/?q=kmotr%20mrázek
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.