Španělsko trpí bankovní krizí. Dále rekordní nezaměstnaností, která postihuje přes 23 procent práceschopné populace a víc než polovinu mladých. Obojí má dopad na veřejné rozpočty: koncem roku 2012 dosáhne dluh bezmála 80 procent hrubého domácího produktu. V roce 2008 přitom veřejný dluh dosahoval jen necelých 36 procent HDP a Španělsko bylo dáváno v rámci Paktu růstu a stability za příklad dobrého hospodaření.
Co se pokazilo? Bylo možné problémy předpovídat? Začněme s druhou otázkou. Pozoruhodné je, že španělské problémy nejenže bylo možné předpovídat, ale skutečně byly předpovězeny. Dokonce se značným předstihem. Bankovní krize je přímo spojena s bublinou na trhu nemovitostí a s jejím splasknutím. Ta byla diagnostikována včas: už v květnu 2003 uváděl časopis The Economist, že ve Španělsku, Nizozemsku a v Irsku jsou ceny bytů o 40 až 50 procent nad dlouhodobým normálem poměru cen bydlení k příjmům domácností.
Co si nikdo nedokázal představit
Jak dnes víme, varování renomovaného časopisu bylo bezpochyby oprávněné v případě Španělska a Irska; o Nizozemsku ještě uslyšíme. Ale to není ještě všechno. The Economist správně uvedl i kořen problému. Podívejme se opět do analýzy z roku 2003: „Všech šest trhů, kde domy vypadají nadhodnocené (Amerika, Británie, Austrálie, Irsko, Nizozemsko a Španělsko), sdílí ještě jiný symptom bubliny: explozi hypotečních úvěrů během posledních let.“
The Economist očekával pokles cen nemovitostí o desítky procent během následujících čtyř let, tedy do roku 2007. V tom se ovšem mýlil: ceny dále rostly. Teprve v roce 2007 začala americká hypoteční krize; Evropa vzdorovala o něco déle a Austrálie se ještě drží.
Nemovitostní bublina se nafukovala do takových rozměrů, jaké si střízliví analytici vůbec neuměli představit. Od května 2003, kdy The Economist otiskl své varování, až do prosince 2008 objem hypotečních úvěrů dále rostl. Ve Španělsku o dalších 157 procent, v Irsku o 147 procent, zatímco v Německu jen o necelá čtyři procenta. Poučení: i rozumná analýza založená na správných předpokladech a údajích může dojít k nesprávným závěrům. Stává se to, pokud jsou trhy zmítány iracionálními faktory, které jsou nepředvídatelné a nemodelovatelné.
Iracionální faktory
Hlavním iracionálním faktorem byla největší měnová expanze v poválečné době. Uspořádal ji americký Federální rezervní systém a další světové centrální banky, včetně Čínské lidové banky. Vůdčí role však náleží Evropské centrální bance. Ve snaze povzbudit tehdy letargickou ekonomiku Německa během let 2003–2005 udržovala úrokové sazby na nízké úrovni. Tím způsobila další úvěrovou smršť v Irsku a ve Španělsku.
Žádný ekonom, analytik ani politik si nedokázal představit, k jak masivní ekonomické divergenci může dojít – a jak drtivé účinky může mít. Ukázalo se, že společná měnová politika nemůže fungovat dobře. Co je dobré pro Německo, nemusí být dobré pro Španělsko. Kritéria Paktu růstu a stability ignorují soukromé dluhy, které jsou neméně důležité než dluhy veřejné. Druhé poučení.
Dále se ukázalo, že navzdory snahám španělských regulačních úřadů – které si nebezpečí uvědomovaly a snažily se hypoteční boom aspoň trochu krotit – exploze hypoték pokračovala a nemovitostní bublina se dále nafukovala. Evropská centrální banka nemohla dělat nic, ani kdyby bývala chtěla. Neexistuje náhražka za rozumnou autonomní měnovou politiku, to je třetí poučení.
V únoru 2012 špatné úvěry ve španělských bankách dosáhly podílu 8,2 procenta z celkového objemu. Podobný podíl Španělsko již zažilo: v roce 1993, kdy se země potýkala s recesí po olympiádě a světové výstavě Expo. Je tu ovšem podstatný rozdíl. Absolutní objem úvěrů v nemovitostech byl tehdy zhruba desetinový ve srovnání s rokem 2012. Náklady na sanaci bankovního sektoru by nyní byly patřičně vyšší. V případě záchranné akce by španělský státní dluh mohl vyskočit na úroveň blízkou Itálii, tedy kolem 120 procent HDP. Jenomže Itálie má alespoň zdravé banky a italský pracovní trh není v tak katastrofálním stavu jako španělský.
Nebezpečná bublina krát dvě
Neexistuje snadné a rychlé řešení krize. Ani pro Nizozemsko, donedávna považované za vzornou ekonomiku. Jenže poměr hypotečních úvěrů k příjmům domácností dosahuje 249 procent. Pro srovnání, ve Španělsku tento poměr činí 124 procent a hovoří se o nebezpečné bublině! Žádná země na světě nenese tak těžké hypoteční břemeno jako Nizozemsko.
Proto ratingová agentura Fitch vydala varování, že Nizozemsko může ztratit svůj cenný trumf, rating AAA. Pokud se tak stane, k rizikovým státům eurozóny může přibýt další. Další země, která byla donedávna pokládána za vzor.
