Už v první formě moderního právního státu-Římě chápali, že vlastnické právo (Dominium) je základním kamenem fungující a prosperující společnosti. Spotřebitel ani Výrobce nejsou motivováni k efektivní činnosti, pokud nemají záruky, že plody jejich činnosti zůstanou v jejich rukách. Právo vlastnictví bylo v Římě dodržováno tak důsledně, že přímá daň byla považována za krácení soukromého vlastnictví a tudíž nezákonná.
Vlastnictví bylo středobodem Římského práva a zbytek byl vybudován okolo tohoto zákona a pro jeho podporu.
Zamysleme se nad tím. Proč potřebujeme tak velké přerozdělování, jak nám politici říkají? Vážně by farmáři bez dotací přestali sázet? Mám důkazy, že i farmáři bez dotací sází obilí. Vážně by přestali jezdit vlaky? Mám důkazy o jezdících vlacích bez dotací. Zavřeli by se všechny školy? Nemocnice? Ne. Ne. Ne. Dokud to bude společnost potřebovat, lidé za ní budou ochotní platit, bude to výdělečná činnost, na které mají podnikatelé zájem. Zvětšující se přerozdělování vytváří iluzi, že by se společnost zhroutila, kdyby nebylo politiků, kteří vědí nejlépe, co společnost potřebuje a vyžaduje. Ale ve skutečnosti je to nerovnováha na trhu, co nás odrazuje a nutí se nás bát skutečně volných trhů. Nerovnováha vytvořená právě špatným rozdělením zdrojů, které nezůstávají u svých původních majitelů, kteří opravdu vytvořili hodnotu k jejich získání, a kteří by měli mít svrchované právo je užívat. Od kdy je nejlepší, aby stát vzal člověku 15% jeho výdělků na dani z příjmu a další část na všech možných dalších daních a poplatcích a po stržení „vlastní marže“ je přerozdělil dle vlastního uvážení? Kde se vzal ten precedent, že politici mají na naše výdělky větší právo, než my sami?
Tento nešvár je zakořeněn v principu demokracie. Hospodářství jako takové má své cykly. Jsou dány ať už ročními obdobími, politickou situací, či důvěrou na mnoha místech v hospodářství. Jedno období se daří a druhé už tolik ne. Avšak v dlouhodobém měřítku je hospodářství v neustálém růstu. Principem demokracie je vláda většiny, která může kdykoliv změnit pravidla hry. Jakákoliv. V časech, kdy se část obyvatelstva cítí nespokojená se svou situací, má možnost svou pozici ovlivnit místo produktivní prací změnou pravidel hry. Politici takového jednání využívají a vylepšují své volební preference. Lidé se vzdají části toho, co mají, aby se cítili bezpečně. Aby věděli, že nemůžou zkončit na dlažbě a předhánějí se ve vznešenosti výroků k obhajobě takového chování. Nemohu lidem vyčítat touhu po pocitu bezpečí avšak i tento problém se dá řešit v soukromém sektoru formou pojištění namísto přerozdělování od státu. Podporu opět dostane ten, kdo o to opravdu stojí, aniž by se na něj ostatní nuceně skládali.
Tržní systém je založen na lidech samých. Je to přirozený mechanismus vyrovnávající nesoulad mezi zdroji a potřebou. Lidmi jsou vymyšleny pouze peníze, které usnadňují výměnu statků a služeb mezi lidmi. Každý uskutečněný obchod je ku prospěchu oběma stranám. Jinak by se obchod nikdy neuskutečnil. Je to přirozený systém, který nám říká co je vzácné a co je volně dostupné. Je to systém, který podle součtu preferencí všech jedinců vytváří poptávku a nabídku ke spokojenosti všech zúčastněných. Je to nejdokonalejší systém alokování zdrojů, ale podmínkou pro zdravý tržní systém je vlastnické právo a jeho nedotknutelnost.
Dnešní situace? Není rok, kdy by nám stát nezvyšoval daně, neuplatňoval další a další regulace a neříkal nám, co dělat. Jak obchodovat, co obchodovat, s kým, za jakých podmínek. Pokud chci prodat něco, co jiný chce ode mě koupit, tak to znamená, že oba z toho budeme mít prospěch a co je politikům do toho? Od kdy dostali politici právo nám říkat, co můžeme obchodovat a v jakém množství? My jsme trh. Trh je obraz naší společnosti. Čím je svobodnější trh, tím i my se stáváme svobodnějšími. Trh je naše svoboda volby nakládání s naším majetkem. Nejzákladnější ze všech práv.
Uplatňováním všech možných regulací a dotací se trh deformuje. Můžeme si toho všimnout jak na solárních elektrárnách, které uměle zvýšili cenu elektřiny několikanásobně (za naše peníze) tak na povinných bio-aditivech do paliv pro automobily. Díky pěstování cenově výhodné (dotované) řepky olejky se vytlačuje pěstování obilnin, které tak stoupají na ceně. Za podobné dotace tedy vlastně platíme dvakrát. Lidé jsou nespokojení se zvyšováním cen a vytváří tlak na politiky pro ještě více regulací. Je to začarovaný kruh, do kterého vstupujeme nerespektováním soukromého vlastnictví a přerozdělováním zdrojů uvnitř společnosti.
Státní výdaje se podílejí na českém HDP 40%! Ptám se proč? V období před světovou válkou bylo běžné, že státní výdaje nepřevyšovaly 10% HDP. Proč nyní tolik? Proč tak vysoká kontrola chování lidí? Vždyť to byl právě socialismus a kontrola chování lidí, který odstartoval 2. světovou válku. V současných dnech smutně přihlížím, jak se EU řítí do socialistických poměrů. Množství regulací, směrnic a dotací z EU je skutečně enormní. Neefektivnost takového přerozdělování se už nyní čím dál víc podepisuje na evropském hospodářství, paradoxně se Evropská Unie snaží tento problém řešit jen další regulací a dluhovými uniemi (ESM). Politici nám pro záchranu evropského hospodářství berou více a více naší možnost volby, jak nakládat s naším majetkem. Berou nám naše právo na vytváření bohatství díky volnému nakládání s naším majetkem. Je logické, že hospodářství bez svobody obchodování selhává. Je to tak, že se čím dál víc musíme ohlížet na státní regule. Efektivita se z našeho hospodářství vytrácí, a s ní i prosperita a růst. Politická elita v křeči pod tlakem veřejnosti a z nevědomosti o lidské historii nás zahání do slepé uličky. Politici se stali pouhými loutkami událostí ve světě, svých ideologií a vlastních zájmů. Politická kultura se ze starého kontinentu vytrácí.
Stát s koncentrací původně našeho majetku, koncentruje i svou moc. Moc nad každým z nás. Vymaňme se z kolotoče relativní svobody a diktatury. Státy se zakládali k ochraně obyvatelstva a k dohledu nad dodržováním pravidel platných pro všechny, aby každý svobodný občan mohl žít v poklidu a mohl uskutečnit svůj potenciál. Ne za účelem ekonomického rozvoje. To je na každém jednotlivém občanu, aby si žil tak, jak chce. Ne nadarmo se všechny státy, které byly zakládány jako svobodné, zakládali jako republika. Res publica -věc veřejná, čili právo. Obecně závazná pravidla pro všechny, pro obecnou veřejnost. Pravidla, která určují mantinely svobody jednotlivce tak široké, aby nezasahovali do svobod jiného jednotlivce. Pravidla, která omezovala moc vlády nad občany, aby je nechala být. Bohužel, většinou, když zakladatelé zemřeli, se po čase objevily první růžky a z republiky se rychle stala demokracie, která otevřela a vždy bude otevírat brány největším násilnostem a zvěrstvům, které se na lidech páchaly a budou páchat. Opusťme tento kolotoč. Ceňme si a braňme své právo na soukromý majetek.
„Kdo v demokracii spí, probudí se v diktatuře.” – Johann Wolfgang von Goethe.
http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/kdy-jsme-dovolili-politikum-nas-legalne-okradat.html
