Neandertálci byli kdysi symbolem primitivnosti, ale poslední výzkumy ukazují, že se od našich předků přicházejících z Afriky příliš nelišili. Měli svou řeč, kulturu, umění, zbraně, nástroje, pečovali o své blízké, pohřbívali mrtvé, byli tedy modernímu člověku velmi blízcí. Přestože statisíce let obývali celou Evropu a polovinu Asie, nakonec rychle vymřeli v době, kdy homo sapiens sapiens expandoval do jejich prastaré vlasti Evropy a kdy se rychle měnilo jejich životní prostředí v souvislosti se zmírňováním klimatu. Možná podlehli nemocem, které sebou moderní lidé nesli, možná jeho výkonnějším zbraním nebo efektivnějším metodám boje. Každopádně před svým modernějším lidským příbuzným rychle vyklízeli pole.

neandrtalec

Nález fosilií

První lebky neandertálců byly objeveny v Belgii již roku 1829 a na Gibraltaru roku 1848. Ale byly uloženy do muzeí, a tím to skončilo. Skutečný objev nového hominida se zdařil mnohem později – německý amatérský přírodovědec Johann C. Fuhlrott získal v roce 1856 kosti od dělníků v kamenolomu, kteří je pokládali za pozůstatky medvěda. Fuhlrott předal kosti profesoru anatomie Schaafhausenovi. Že by existoval nějaký pračlověk, se mnoha vědcům v té době nelíbilo, protože Darwinova teorie o vývoji druhů nebyla ještě rozšířena. Od té doby byly nalezeny fosilie více než 400 neandertálců.

Kdy se objevili

Genetické výzkumy odhalily, že předkové moderního člověka a neandertálců se oddělili asi před 300 tisíci lety. Ve své typické podobě se neandertálci vynořují na konci doby ledové před 130 000 lety. Šlo o naše blízké evoluční příbuzné, hominidy, s nimiž máme genom společný z 99,5% až 99,8% a podle posledních genetických výzkumů se s nimi naši předkové křížili. Podle genetických analýz jsou lidé neafrického původu neandertálcům geneticky mnohem bližší než Afričané – vědci dospěli k závěru, že až 4 % DNA „neafrických“ lidí pocházejí od neandertálců. Vědci také objevili 78 genů, typických pro moderní lidi, které neandertálci neměli. Experti doufají, že porovnání genomů přispěje k vyřešení starého sporu: patří neandertálci a současní lidé k jednomu druhu, nebo ne?

Dokumentární film BBC o neandertálcích v angličtině:

Vzhled

Neandertálci měli kupodivu větší mozek než moderní lidé. Nemuseli být hloupí; objem jejich mozkovny se v průměru pohyboval na nejhořejší úrovni rozpětí u současných lidských populací. Předkové neandertálců se museli vyrovnat s brutálními ledovými dobami, a tomu bylo přizpůsobeno jejich tělo – zmenšil se tělesný povrch. Vítězili podsadití robustní lidé s krátkými, silnými končetinami. Muži, kteří se museli střetávat v boji s mamuty, bizony či medvědy byli svalnatí, zhruba 165 cm vysocí s mohutným trupem a robustními kostmi, které musely vydržet nebezpečný lovecký styl – útoky zblízka. Ženy měřily asi o deset centimetrů méně. Neandertálci měli silný, vystouplý nos, který zahříval studený vzduch, nízké, téměř ploché čelo s nadočnicovými oblouky, dlouhou, plochou lebku a ustupující bradu. Nebyli z našeho hlediska žádní krasavci, ale asi by nás zřejmě vyloženě neodpuzovali.

Rozšíření

V průběhu teplé doby meziledové pronikli evropští neandertálci až do střední Asie. Víme, že žili po celé Evropě, v Británii, ve střední Evropě a na Balkáně, v oblasti od Ukrajiny, západního Ruska přes východní Sibiř až k Altajským horám a také na Blízkém východě, v Izraeli a v Sýrii. Izrael je nejjižnější místo, kde byly nalezeny pozůstatky tohoto lidského druhu. Známky osídlení byly nalezeny i na středomořských ostrovech, z čehož se odvozuje, že ovládali mořeplavbu. Není vyloučeno, že se mohli dostat až na Dálný Východ. Na území České republiky se neandertálci vyskytovali určitě na Moravě zejména v tamních jeskyních.

Způsob života

Bydleli většinou v jeskyních, ale zřejmě si stavěli i chýše a stany, dosvědčují to nálezy z Francie nebo z Ukrajiny, kde byly nalezeny stopy po obydlí z mamutích kostí. Aby přežili drsné podnebí, museli nosit oblečení, pravděpodobně kožešiny ulovené zvěře, které opracovávali nejen nástroji, ale také zuby. Byli vytrvalí chodci, když dokázali osídlit tak obrovské území, pravděpodobně následovali lovnou zvěř na jejich tazích. Kosti neandertálců vypovídají o tom, jak těžký život tito lidé vedli: většina z nich utrpěla během života řadu těžkých úrazů. Dnes je podobné spektrum zranění typické pro jezdce amerického rodea, kteří soutěží v jízdě na divokých koních či býcích. Neandertálci zřejmě dopláceli na svůj lovecký styl. Používali těžké oštěpy, kterými útočili z blízkosti. Museli se ke zvířatům nepozorovaně připlížit nebo je zaskočit a pak zasadit smrtící ránu.

Nástroje

Bylo zjištěno, že někteří neandertálci používali k lovu i složitější kopí s rukojetí a k jeho výrobě lepidla. Mezi jejich kořist patřili mamuti, jeleni, bizoni, nosorožci i medvědi. Aby ulovili tak velká zvířata, jejich akce musely být koordinovány. Víme, že neandertálci zpracovávali pazourky a dokázali obratně opracovávat i drobné úštěpy.

Tvrdá práce

Zřejmě trávili hodně času těžkými domácími pracemi. Naznačuje to výrazná asymetrie jejich horních končetin: v průměru se obě paže liší o 24 až 57 %. Podobné hodnoty dnes můžeme pozorovat jen u tenistů a hráčů kriketu, kteří asymetricky zatěžují paže. Neandertálci tedy museli vykonávat nějakou opakovanou nebo intenzivní činnost. Archeologové experimentálně zjistili, že to nemohl být důsledek házení oštěpu pravou rukou, takže deformaci způsobila manuální práce, pravděpodobně oškrabování kůží ulovených zvířat.

Umění

Na Slovinsku byla na neandertálském tábořišti nalezena provrtaná kost jeskynního medvěda, která pravděpodobně sloužila jako flétna. Je starší více než 43 tisíc let. Je možné, že byli nejstarší hudebníci na planetě. Některé z pravěkých maleb ve španělských jeskyních, včetně Altamiry, jsou starší než 40 000 let. Část vědců si myslí, že mohou být dílem neandertálců. Víme, že si tělo zdobili okrovou hlinkou, používali ozdoby a vyřezávali předměty. Své mrtvé pohřbívali s využitím dekorativních technik na tělech a nechávali u nich přívěšky vyrobené z kostí a ulit. Mohli tedy vytvářet nefigurativní umění, ačkoliv neexistují důkazy, že by se zabývali jeskynním uměním. Okr sloužil člověku již před sto dvaceti tisíci lety. Neandertálci obývající dnešní Španělsko a jižní Francii jím zdobili hroby zemřelých.

Pohřby

V Šanídáru v severním Iráku bylo v jeskyni objeveno tělo staré až 80 tisíc let. V této lokalitě bylo objeveno celkem devět koster neandertálců z různých období osídlení jeskyně. Dokládají, že u těchto neandertálců již existovaly pohřební ceremonie a mrtvým bývaly vkládány do hrobu květiny. Nejstarší kostrou byla kostra pojmenována archeology jako Nandy. Patřila muži ve věku 40 – 50 let, který byl stižen řadou anomálií. Neměl levou ruku. Postiženou měl i levou nohu, takže kulhal, na pravé ruce měl několik zhojených zlomenin, těžkou ránu utrpěl do obličeje v oblasti očního důlku, byl zčásti nebo zcela slepý na levé oko. To, že i takto postižený ještě řadu let žil, dokazuje na sounáležitost neandertálské tlupy. Další kostry mají známky pádu ze skály, které způsobily smrt. Jejich hroby dokazují, že už existoval jistý pohřební ritus s obřadným pochováním, obložením mrtvoly velkými kameny, velkým ohněm a hostinou, o níž svědčí zlomky zvířecích kostí v okolí. Významná je v tomto směru kostra č. 4. Zesnulému byly do hrobu dávány četné druhy rostlin s léčebnými účinky (topolovky, starček, hyacint). Je možné, že se jednalo o šamana, který se měl v posmrtném životě postarat o „zdraví“ předků, kteří již odešli na věčnost. Mrtvý byl uložen na levém boku se skrčenýma nohama.

Neandertálské pohřebiště v jihozápadní Francii bylo pokryto kamennými deskami s řadami pečlivě uspořádaných drobných „děr“, jejich účel neznáme.

Strava

Je jasné, že k přežití potřebovali hodně kalorií, aby vyživili svá mohutná svalovitá těla, proto museli být vysoce efektivní lovci, kteří dokázali rychle, bez přílišného výdeje energie ulovit zvěř. O to, jaký měli jídelníček, vedou vědci stále spory. Nevíme dokonce ani, zda potravu tepelně upravovali. Existují sice stopy po ohništích, ale nelze dokázat, že by maso pekli nebo oheň používali pravidelně k úpravě potravy. Určitě využívali oheň jako ochranu před dravci.

Původní představy, že neandertálci byli hlavně masožrouti, vyvrátily poslední objevy. Ve španělské lokalitě El Sidrón byly totiž v jejich zubech nalezeny zbytky rostlin. Vědci našli škrobová zrnka, oříšky, zeleninu i traviny. Naproti tomu nebyly téměř nalezeny stopy po proteinech a látek jednoznačně pocházejících z masa. Lze tedy soudit, že neandertálci v této oblasti a v dané době jedli spíše málo masa a konzumovali relativně pestrou rostlinnou stravu. To, že neandertálci nebyli zaměřeni jen na masitou potravu, ale zřejmě jedli i vařenou zeleninu, bylo zjištěno teprve nedávno. Tamní neandertálci měli možná i určité léčitelské znalosti, protože konzumovali nepříliš chutné byliny heřmánek a řebříček. Víme také, že neandertálci, kteří žili u moře, konzumovali běžně tamní živočichy, měkkýše, ryby, tuleně, delfíny, želvy i mořské ptáky.

Křížení s lidmi

Genetické výzkumy poskytují důkazy, že neandertálci měli geny moderních lidí, z čehož se odvozuje, že mezi těmito dvěma druhy člověka došlo ke křížení. Odborné studie ale stále dodávají „pravděpodobně“. Společných genů moderní lidé mají podle výzkumů 1%-4%, resp. 6%. Některé z genů, jimž vděčíme za odolnost vůči infekcím, zřejmě kromaňonci získali od neandertálců. Tým genetiků ze Stanfordovy univerzity popsal, jak neandertálské geny ovlivňují životy dnešních lidí: s neandertálci sdílíme některé varianty takzvaných HLA genů, které jsou důležité pro imunitní systém.

Vyhynutí

Zatím nebyly nalezeny žádné fosilie neandertálců mladší než 30 tisíc let, ale podle zbytků ohniště z Portugalska, které je neandrtálského původu, mohli žít ještě před 24 000 lety. Před 100 000 až 30 000 lety moderní lidé pronikali do Evropy, kde se v mnoha oblastech s neandertálci střetávali. Asi před 40 000 lety se začal počet neandertálců výrazně snižovat, ale nešlo o náhlý proces, žili ještě minimálně 10 tisíc let. Po příchodu Homo sapiens neandertálci z většiny území ustoupili a udrželi se pouze na jihu dnešního Španělska. Paleoantropologové vedou spory o prvotní příčinu vymizení neandertálců. Někteří poukazují na klimatické změny, jimž se neandertálci nezvládli přizpůsobit. Příchod moderního člověka byl podle tohoto scénáře jen završením jejich pomalého vymírání. Konkurenční teorie dává hlavní vinu našim předkům. Neandertálci nedokázali obstát v konkurenci progresivnějšího druhu, který přišel z Afriky.

Sopečná teorie

Mezinárodní tým pod vedením Johna Loweho z londýnské Royal Holloway University publikoval výsledky výzkumu sopečného prachu, který po sobě na různých místech Evropy zanechala obrovská sopečná erupce na Flegrejských polích západně od dnešní Neapole přibližně před 39 tisíci lety. Tu někteří vědci spojovali s vymíráním neandertálců. Vědci však zjistili, že tomu tak zřejmě nebylo, protože neandertálci začali z Evropy mizet ještě předtím, než kontinent postihlo ochlazení vyvolané oblaky sopečného prachu. Zdá se tedy, že klimatické změny nebyly hlavní příčinou vymizení našich prehistorických příbuzných.

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Neanderthals
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/181978-nejstarsi-jeskynni-malby-sveta-by-mohly-byt-dilem-neandrtalcu/,
http://www.tyden.cz/rubriky/veda/clovek/proc-vymreli-neandertalci-vina-pada-na-nase-predky_241044.html

Převzato: http://pravdu.cz/prastare-zahady/vsechno-o-neandertalcich