Boží oko vídáme často na oltářích či na freskách uvnitř chrámu. Proč je malíři podoba? Je jedním z charakteristických symbolů Boha a k jeho podobě umělce inspirovala především Bible. O vysvětlení, proč a jak se vyvíjelo výtvarné pojetí tohoto znamení, jsme požádali PhDr. Vítězslava Štajnochra, Ph.D., z Ústavu etnologie FF UK. Historická podoba uměleckých výtvorů vždy vycházela z nejstarších národních překladů Bible, proto uvádíme citace z Bible kralické.
Jednooká mytická božstva
Obraz Božího oka vychází ze zobrazení archaických mytických monokulárních, tj. jednookých božstev, nejčastěji zvířecích. Např. oko boha Hóra je okem sokolím. Tento egyptský Bůh, ačkoliv byl reálně dvouooký, hledí po ptačím způsobu vždy jediným okem jedné strany hlavy. V jediném oku božstva je koncentrována veškerá schopnost vidění. V některých kulturách je dána schopnost pronikavého vidění tzv. třetím okem, které koncentruje nejen zrakové schopnosti vidění obou očí, ale i schopnosti neméně intenzivního vnitřního, mystického vidění – zření. S třetím okem bývají proto vyobrazeny i Sibylly prorokující budoucnost. S jedním okem bývají zobrazovány také archaické démonické bytosti. Oči démonů mohou být uhrančivé. Např. ten, kdo pohlédl do očí zrůdné Medúzy Gorgony, byl uhranut, zkameněl. Perseus ovšem Gorgonu přemohl lstí. Jakmile spatřil odraz tváře Medúzy ve svém štítu, uťal jí hlavu.
Oči Hospodina podle Bible
Lidská touha spatřit Boha na vlastní oči, hledět Bohu tváří v tvář, z očí do očí je příznačná snad pro všechna náboženství. Odvěkou touhu člověka spatřit Boha na vlastní oči, hledět Bohu tváří v tvář, z očí do očí, reflektuje také Starý a Nový zákon Písma Svatého. Připomeňme např. překrásný verš Žalmu, mimo jiné zhudebněného Antonínem Dvořákem v Biblických písních: „Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a ztrápený“ (Žalm 25,16). Člověk bez Boha zůstává osamocený. Avšak „Boha žádný nikdy neviděl…“ (Jan 1,18). „Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal“ (Exodus 33,20). Bůh před očima člověka zůstává skrytý. Přesto Bůh je podle lidské představy zcela konkrétní, osobní, živě přítomný v mysli, pociťovaný ve smyslech a neobyčejně živě spatřovaný v obraznosti.
Člověk činí dobré i zlé před očima Hospodina. Oči Hospodinovy jsou ovšem bdělé a vševidoucí: „Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré“ (Přísloví 15,3). „Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí…“ (Jób 28,24). „A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.“ (Židům 4,13). Bohu není nic skryto, Bůh vidí do lidského nitra, do ledví, srdce, duše: „…žeť jsem já ten, kterýž zpytuji ledví a srdce, a odplatím jednomu každému z vás podle skutků vašich“. (Zjevení Janovo 2,23). Pronikavé jsou oči Hospodinovy: „…a oči jeho jako plamen ohně.“ (Zjevení Janovo 1,14). Bůh je prozřetelný a moudrý. Prozřetelnost Boží snoubící se s Moudrostí Boží náleží mezi tzv. kardinální atributy Boha. Řádný křesťan v životě věčném nalezne Nový ráj a dosáhne nejhlubší blaženosti, neboť bude věčně hledět Bohu tváří v tvář, z očí do očí: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou“. (Matouš 5,8). „A tvář jeho viděti budou…“ (Zjevení Janovo 22, 4), neboť „Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým“… (Žalm 34,16 ). Člověk hříšný pak bude ztrestán ztrátou patření v Boží tvář. Prozření slepých a zaslepených je předobrazem věčného života, věčného nebeského patření Bohu tváří v tvář, z očí do očí: „Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají…“ (Matouš 11,5).
Trigon značí svatou Trojici
Oko Boží je symbolem Božího znamení aneb Znamení Boží Prozřetelnosti, tj. znamení Boha neustále přítomného, bdělého, vidoucího, prozíravého, prozřetelného. Biblické obrazy Božího zření jsou ovšem vesměs vyjádřeny oběma očima. Jediné oko Znamení Božího vyjadřuje jedinost, jedinečnost Boha, jednu podstatu Boha, přesto je však oko fyziognomicky lidské… Jiné si zřejmě malíř nedokázal představit. Oko Boží jako Znamení Boží bylo zobrazováno až od středověku. Uveďme např. Znamení Svatého Tomáše Akvinského (asi 1225–1247) s Okem Božím hledícím skrze kruhovou plamennou aureolu. Znamení Svatého Tomáše se užívalo jako amulet, tj. prostředek Boží pomoci při veškerých potřebách. Oko Boží v trigonu, tj. v trojúhelníku, je Znamením Nejsvětější Trojice. Trojnost trigonu je znamením Trojjedinosti Boží, Boha ve třech Osobách, Otce, Syna a Ducha Svatého. Oko Boží v trigonu jako Znamení Nejsvětější Trojice bylo zobrazováno zvláště po Tridentském koncilu (1545–1563), v aktuální souvislosti s tehdy novými výklady Nejsvětější Trojice.
Jedno z nejstarších novověkých zobrazení Oka Božího jako Znamení Nejsvětější Trojice najdeme na obrazu Jacopa da Pontormo (1494–1556) Večeře v Emauzích (podle Lukáše 24,28–32), které pochází z doby kolem roku 1525. Z vesmírné světelné sféry Boží skrze trigon hledí Oko Boží. Vyobrazení Oka Božího v trigonu jsou velmi četná na obrazech, sochách i v grafice 18. a 19. století. Např. půvabný špalíčkový tisk z 19. století zobrazuje jeden z biblických obrazů Božích činů, konající Ruce Boží podle Žalmu 78,24–25: „A dštil na ně manu ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.“ Boží čin je založen nejen na pronikavém vidění lidské skutečnosti Okem Božím, ale také na prozřetelné vizi, která se pak stane konkrétním Božím činem.
Oko Boží jako Znamení Boží bylo také příznačně zobrazováno nad oltáři, nad kazatelnami, v kostelních oknech, ve svornících kleneb, také ve vrcholech kostelních věží, kupolí, střech, nad portály. Uveďme například charakteristické vyobrazení Božího oka v záklenku presbytáře kostela svatého Jakuba v Rovné u Stříbrné Skalice. V průhledu pootevřených nebes skrze trigon v Nejsvětějším světle neustále hledí Oko Boží na Boží lid. Četné jsou i doklady zobrazování Božího oka ve světském prostředí. Např. Oko Boží malované na ciferníku hodin z první čtvrtiny 19. století připomíná verše: „Země, o kterouž Hospodin, Bůh tvůj, pečuje, a vždycky oči Hospodina, Boha tvého, obráceny jsou na ni, od počátku roku až do konce jeho.“ (Deuteronomium 11,12)
Oči Ježíšovy
Vyobrazení Očí Pána Ježíše Krista, očí Boha Syna je dnes již téměř neznámé. Bůh Syn pravil: „A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 12,45); „…kdož vidí mne, vidí Otce,…“ (Jan 14,19). Vykupitelské Oči Páně „… tisíckrát jasnější nežli slunce…“ (Sirachovec 23,19), byly uctívány zvláště v 18. století: „Nebo oči Páně obrácené jsou na spravedlivé“ (1 Petr 3,12). Kultu byly věnovány i zvláštní modlitby. Oči Ježíšovy jsou vyobrazeny např. na obrázku s modlitbou k Nejsvětějším Očím našeho Pána Ježíše Krista od Antonína Birckharta (1677–1748). obr. 6 Připomeňme také úsloví „ježkovy oči“, dosud užívané při spatření něčeho neuvěřitelného. Původně šlo o zvolání „Ježíškovy oči!“ či „Ježíšovy oči!“, lidové podání úsloví zkrátilo.
Humanistická alegorie
Oko Boží se mimo jiné stalo také objektem humanistických alegorických interpretací, především v souvislosti s výklady Boží Prozřetelnosti. Mimobiblické výklady byly v protestantském prostředí považovány za pouhé alegorie. Uveďme například ilustraci z proslulého díla Jana Amose Komenského Orbis pictus z roku 1658, které vyšlo v početných vydáních. Prozřetelnost Boží – Providentia Dei – je zde zobrazena jako Oko Boží hledící v Nejsvětějším světle z oblaků společně s Rukou Boží, působící za asistence andělů na člověka, proti veškerému zlu, zlému duchu, ďáblu a čarování. Poslední zpěv monumentálního raného humanistického díla Božská komedie Danta Alighieriho (1265–1321) končí v překladu Františka O. Bablera příznačným veršem odvěké lidské touhy hledět Bohu v tvář: „…že zírat stále musil jsem k tvé tváři.“ To znamená k tváři Boha, který je „světlo věčné, samo v sobě tkvící…“
Vítězslav Štajnochr
