Ceny jako v Česku, ale naproti tomu jako u nás výzdoba žádná sláva a hlavně kromě Čechů, Ukrajinců a Turků účast nejslabší, jaká kdy byla. Navštívili jsme adventní trhy v bavorské Horní Falci, ve Weidenu. Tedy v žádné turistické destinaci, kde je cíleno spíše na cizince než místní. A byli jsme v šoku. Jako kdyby Vánoce a Nový rok vlastně nebyly…
Kdo je zvyklý na stylovou výzdobu, zaplakal by. A to v silně katolickém Bavorsku, i když jeho severní část už není to, co se nachází třeba na obou stranách Šumavy. Podstatnější je ale „blbá nálada“, minimum kupujících. Němci začínají mít hluboko do kapsy.
Ceny, ceny… lidi
Ve Weidenu na poměrně malém náměstíčku tohoto spíše průmyslového okresního města příliš stánků nenajdete. Jeden s velkými půlmetrovými bílými klobásami, jeden s langoši, pár prodejců textilu, rukavic či čepic a pak několik stánků s punčem. Cena horkého nápoje kolem stovky, tedy jako u nás. Klobása za sedm eur – je dvojnásobná než u nás. Langoš je kolem dvou stovek, což se blíží k tomu v Čechách, který někde vyjde i na 180 korun.
Pojďme ale dál, procházet se po poloprázdných místech jednoho z posledních adventních trhů v Německu. V Bavorském lese již skončily v minulém týdnu a tyto předsváteční dny jsou věnovány už jen jednorázovým akcím. To u nás se „jede“ až na Štědrý den a pak řada stánků zůstává až na Silvestra nebo Nový rok.
Bezpečnost!?
Ve Weidenu stejně jako jinde jsou policisté vidět. Ne jako ještě před několika lety, že je návštěvník nezahlédl. Nově v platnosti je v SRN zákaz nošení nožů na tyto akce. Kdo si je přesto vezme, hrozí mu pořádná pokuta ve výši mnoha stovek eur. A budete-li mít vystřelovací nůž, čeká vás drakonická pokuta ve výši i 2 000 eur. Okamžitě, na místě, nikoliv ve správním řízení, nebo dokonce u soudu. To už byste museli mít mačetu…
V některých městech nebo i spolkových zemích je zakázán prodej pyrotechniky a jejího odpalování. „Někomu už tady vadí i vánoční hudba,“ procedí skrz zuby muž, který vstupuje do nedaleké kanceláře AfD. Tam už visí nové plakáty, jako by se odchod spolkového předsedy Schulze dal čekat.
Improvizované kluziště s půjčovnou bruslí je prázdné, není tam ani človíčka. A to je pozdější odpoledne, kdy už děti dávno přišly ze školy. „U nás už by tam řádila spousta špuntů,“ říká jeden z návštěvníků trhů, který dorazil z Chebska. Také potvrzuje zvláštní posmutnělou náladu zdejšího místa, které poslední roky příliš nevzkvétá. Přitom vstup na kluziště je za pět eur, pro děti čtyři a půjčovné páru také pět eur. Pro místní, dalo by se říci, láce. Přesto zájem nulový. Až k večeru to tu o něco víc ožije, ale tak jako v jiných letech tady plno není.
Blbá německá nálada
„Divíte se tomu?“ konstatuje starší místní paní, která prochází mezi stánky. „Máme tady všechno drahé, nevím, jak to bude dál. Ceny za služby rostou, platy klesají nebo stagnují, důchody stojí. Proč bych tedy nakupovala, když nevím, co bude v lednu. Nájmy stoupají, čekání u lékaře je na dlouhou dobu, musíte se objednávat hodně moc dopředu. Jakákoliv jednání na úřadech jsou na dlouhý čas, všechno je přetížené a kolabuje.“
„Já jsem se byla podívat v Plzni na náměstí,“ říká další starší žena. „Jeli jsme tam na víkend autobusem a záviděla jsem vám. Žádné přemrštěné ceny, ale hlavně krásná atmosféra a nálada.“
To potvrzují i Češi, bez kterých by tady snad nebyl už vůbec nikdo. „Jak se říkalo blbá nálada, tak ta je tady stoprocentně. Lidé neví, co bude. Jestli je čeká propouštění, nebo jen čtyřdenní pracovní týden či pouze pár hodin v práci denně. Průmysl jde dolů, zemědělci už toho mají dost, co si na ně Unie vymýšlí,“ vypočítává muž, který pracuje ve Weidenu v poměrně prestižní funkci. „Aby šla vlastní vláda proti vlastním zemědělcům, to je snad možné jedině u nás a v Německu. Ve Francii by už hořely barikády.“
Lépe bylo, hůře bude
Další názor má jedna česká zdravotní sestra, která pracuje ve zdejším regionu. „Důchodci si byli zvyklí na zimu užívat na Kanárech, ale to už se mění. Vydávají více na léky a služby, jenže sociálních pracovníků je jako šafránu. To máte jako s řidiči autobusů, Německo už bude brát lidi z Keni! V nemocnicích musí být ochranka, jsou tam rozbroje na denním pořádku, uprchlíci vyžadují rychlá ošetření a vyléčení, hodně peněz a předbíhají místní, které doslova odstrkují od přepážek a ordinací,“ líčí neutěšený stav. Tak jak důchodci i místní děti jsou podle ní prý terčem posměchu a šikany. Úřady nefungují tak rychle, jak by měly, vše trvá týdny a týdny.
Zájezd českých školáků je tady na trzích jako posel dobrých zpráv. Ze skupinky tak deseti dvanáctiletých chlapců a děvčat si několik kupuje bílou „půlmetrovku“ a dělí se s dalšími. Jiní zase kupují sváteční balení alkoholu, které prodává turecký obchodník. A pak je tu stánek s palačinkami a celá řada nutell. „A kde je Nutelák?“ smějí se Češi. Němci nerozumějí, Češi vědí…
Za tmy raději doma
Být tu na pár hodin, nemůžete se pustit do alkoholických svařáků, punčů a likérů. Byť malé množství je v Německu tolerováno, na hranice to máte pár kilometrů a v ČR platí nulová tolerance. „Kdo by tady ale spal? To bych se, řeknu vám, skoro bála,“ konstatuje paní Dagmar ze Sokolova. „Jakmile padne mlha a tma, to už je po páté, a k tomu třeba déšť, je to tu pomalu strašidelné. Tak frčíme raději pryč, co tu pohledávat? A jestli je víc lidí i nějaký program večer, to už tu tuplem nebudu, aby se o mne otírali nějací nadržení mladíci,“ svěřuje se s obavami a pod slibem, že nebude na fotce, ještě utrousí: „Bejvával tady takový klid a pořádek. A dnes je tu binec větší než u nás…“
Místní „cucají“ vždy tak jeden kelímek a pak jdou dál. Nějaké extra speciality, vánoční štoly, nic. Stranou od trhů prodává muž bavorskou sekanou v housce za čtyři eura. Prý je z koňského masa. Na otázku, proč nejde na trhy, jen mávne rukou, jako by všechny posílal někam. Už tu ani není mnoho kebabů, zkrachovali i někteří z nich, byť mají velkou podporu své komunity. Cizinci si raději dají falafel a dürüm, než aby jenom několika kroky přešli náměstí se stánky.
Tohle není pohádka
Nejsou vidět ani vlajky, německé, natož unijní. Budovy městské správy najdete podle cedulek. Na hony daleko je ale vidět zelená střecha mešity. Ta je tady už nějakou dobu a o osazenstvo nemusí mít obavy. Mezi zahrádkami a bytovkami je poněkud jako z Pohádek tisíce a jedné noci.
Lidé než na trzích nakupují v místních marketech, Rewe, Aldi, tam spíše najdete německé důchodce i cizince. A pak třeba v tureckých potravinách, nazvaných poněkud zvláštně Adana, k čemuž by Arméni jistě měli co namítat.
