Obloha je blankytně modrá a na nebi není jediného mráčku. Je klidný červnový den roku 1947. Obchodník z Boise Arnold Kenneth nasedá do malého osobního letadla směrem k městu Yakima ve státě Washington. Zaslechl totiž něčí poznámku o odměně 5000 dolarů, která čeká na toho, kdo nalezne trosky dopravního letounu C-46, který poblíž havaroval. Kenneth doufá, že tato cesta změní jeho život. V tu dobu ještě netuší, jak moc.
Nad horou Rainier, zhruba 87 kilometrů jihovýchodně od města Seattle, ve výšce 2743 metrů nad zemí, si Arnold Kenneth (1915–1984) všimne něčeho zvláštního. Zčista jasna se kolem něj začne míhat světelný paprsek. Pilot však zůstává klidný. Je možné, že je to odraz slunce, nebo jen další letadlo, které hledá pohřešovaný transportér. Najednou se ale před ním vynoří devět diskovitých létajících objektů. Kenneth je ovšem zaslepen odměnou a je stále přesvědčen o tom, že je vše v pořádku a diskovité objekty jsou snad jen nejnovější typy průzkumných letadel. Jaké je ale jeho překvapení, když mu ze zorného pole náhle zmizí rychlostí 2735 km/h. Takovou rychlost v roce 1947 nemohlo vyvinout žádné známé letadlo! Když se Kenneth vrací zmateně domů, netuší, že tohle vše byl jen začátek…
JAK TO VŠECHNO ZAČALO?
Od incidentu s „létajícími disky“, jak je nazval pilot Arnold Kenneth, uběhlo už několik dní. Napětí však nemizí. Navečer 2. července 1947 je podobný diskovitý objekt spatřen nedaleko města Roswell v Novém Mexiku. Druhý den ráno se rančer William „Mack“ Brazel jako každý večer vydává se svým synem Vernonem (8) a dcerou Betty (14) na pravidelnou obchůzku farmy. Tentokrát ale procházka neprobíhá podle plánu.
Podivná nehoda
Brazel na svém pozemku objeví několik kusů podivných trosek, které jsou podle jeho slov „lehké jako z balzového dřeva, ale pevnější, a když se zmuchlaly, tak se opět samy narovnaly a nebyla na nich vidět žádná rýha.” Trosky vypadají tak nesourodě, že Brazela ani nenapadne, že by se mohlo jednat o nějaké důležité zařízení. Praktický farmář některé kusy trosek posbírá a odnese domů. Brazel, který nic podobného ještě nikdy neviděl, se s horkou novinkou hned svěří svému sousedovi. Ten však už slyšel o podivném letu Arnolda Kennetha a doporučí Brazelovi svěřit se s nálezem roswellské policii. Co to spadlo na půdu amerického rančera? Mohly to snad být létající objekty, o kterých mluvil Arnold Kenneth?
Za pravdu do basy
Na radu svého souseda se Brazel spojí s místním šerifem Georgem M. Wilcoxem a oznámí, že mu pravděpodobně na ranči havaroval létající talíř. Překvapený šerif neváhá kontaktovat majora Jesseho A. Marcela z letecké základny pozemních sil v Roswellu, který situaci přebírá do vlastních rukou. Ještě ten den je William Brazel, ke svému nezměrnému překvapení, majorem uvězněn. Jediné, co mu Marcel řekne, je to, že v zájmu bezpečnosti státu nemá dovoleno s nikým mluvit, dokonce ani se svou vlastní rodinou. Uvěznění nevinného farmáře zvedá vlnu otázek. Proč by policie zatýkala jediného svědka, který sám přišel na policii ohlásit nález? Bylo to jen bezpečnostní opatření, které mělo zabránit panice? Nebo se letectvo snažilo před lidmi ututlat šokující pravdu?
Pátrání po důkazech
O několik dní později je ranč Williama Brazela obklíčen armádou a on i jeho rodina jsou podrobeni několika nepříjemným a stále se opakujícím výslechům. „Asi patnáct vojáků přišlo k nám na ranč a chtěli mluvit s mámou, zatímco my jsme čekali, až si nás zavolají. Byli tam skoro celý den a pak se prostě zvedli a odešli. A ty pytle s troskami si vzali s sebou,“ vzpomíná na onen den Williamova dcera Betty. Major Jesse A. Marcel a jeho tým specialistů prozkoumává detailně celou oblast ranče i okolí, kde byly nalezeny trosky. Nenacházejí však žádná vodítka. „Něco muselo ve vzduchu explodovat a pak prostě spadnout dolů,“ říká o troskách major Marcel. Všichni svědkové jsou vyzpovídáni, trosky jsou zabaveny a krátce po armádě přebírá neočekávaně vyšetřování FBI (Federální úřad pro vyšetřování). Co se to mohlo nedaleko Roswellu zřítit, aby to ztropilo takový povyk?
VŠICHNI SE SNAŽÍ ZAPÍRAT
Několik dní po „okupaci“ ranče vystoupí major Jesse A. Marcel na popud svého nadřízeného Williama „Butche“ Blancharda (1916–1966) před novináře s prohlášením, jímž odmítá jakékoliv spekulace o tom, že by na ranči Brazelových bylo nalezeno vesmírné těleso. Nešlo prý o létající talíř, ale o trosky vojenského průzkumného balonu z tajného programu MOGUL.
Přísně tajný projekt jako zástěrka
Kdyby ale šlo jen o průzkumný balon, proč byl potom rančer Brazel vězněn a vyslýchán kvůli tomu, co že to vlastně našel na své farmě? Letectvo by přece muselo přesně vědět, co na jeho ranč spadlo! William Brazel nadále popírá, že by mohlo jít o létající balon. Dokonce i brigádní generál Thomas Dubose, náčelník štábu osmého letectva později poznamená: „Byla to jen zástěrka, celá ta věc s balonem. Všechno to byla součást příběhu, který jsme měli nařízený předat veřejnosti a tisku.“ Co se opravdu stalo na ranči Williama Brazela? Mohlo jít o trosky létajícího balonu, či spíše o něco naprosto neznámého?
Nečekané svědectví
Nikdo zřejmě nepočítal s tím, že kromě Brazela se najdou ještě jiní svědkové havárie. Večer před tím, než Brazel nachází podivné trosky na svém ranči, se na silnici číslo 105 stane něco zvláštního. Kolem desáté hodiny večerní si projíždějící manželé Wilmotovi všimnou velkého žhnoucího objektu na nebi, který padá obrovskou rychlostí k zemi. Při výslechu na policii oba shodně vypoví, že předmět měl tvar vybouleného oválu a podle jejich odhadu letěl rychlostí asi 600 km/h! Je to jen náhoda, nebo byli manželé Wilmotovi svědky pádu onoho „balonu“, který se zřítil na Brazelův ranč? Je pravděpodobné, že by havarující balonová sonda padala rychlostí 600km/h? A žhnula při tom? Tomu je skutečně těžké uvěřit.
Vesmírné plavidlo, nebo špionážní balon?
Po 2. světové válce se skeptičtí Američané rozhodnou pojistit se proti potenciálnímu ruskému jadernému útoku a pod vedením doktora Maurice Ewinga (1906–1974) z Kolumbijské univerzity spustí v roce 1947 jednu z nejpodivnějších tajných operací vůbec – projekt MOGUL. Pod rukama doktora Ewinga je v tomto projektu vyrobeno několik velkých meteorologických balonů, které slouží jako špionážní sondy a dokáží detekovat zvukové vlny, které vznikají při jaderních explozích. Podle majora Jesseho Marcela měl spadnout na farmu Williama Brazela balon MOGUL č. 4 a roztříštit se prudkým nárazem. Zajímavé však je, že podle nezávislé výpovědi jednoho z inženýrů, kteří na projektu MOGUL pracovali, byl let balonu číslo 4 zrušen kvůli špatnému počasí. To by odpovídalo i meteorologické předpovědi toho dne. Pokud by snad opravdu šlo o balony určené ke zkoumání zvukových vln způsobených jaderným výbuchem, co dělaly oné červencové noci nad Roswellem? Šlo-li skutečně o nějaký tajný projekt, proč se ho vláda i nadále nepokoušela ututlat? Vše spíše nasvědčuje tomu, že projekt MOGUL, který armáda tak rychle prozradila veřejnosti, byl nejspíš jen zástěrkou, která měla zakrýt skutečnou pravdu.
CELÉ TO BYL PODVOD. ANEBO MOŽNÁ NE!
Po vyslechnutí všech svědků havárie v Roswellu se však situace ještě více zamotá. Po bližším zkoumání pozic trosek, nalezených na Brazelově ranči, vznikají teorie, že místa havárie by měla být dvě. První – ranč Williama Brazela, kam dopadly pouze části vesmírného plavidla, a druhé, kde by měl být zbytek lodi a posádka!
Byly havárie dvě?
Den před tím, než William Brazel najde na svém ranči podivné trosky, vydává se William Curry Holden (1896–1993), profesor historie na Texaské technické univerzitě, se svou geologickou skupinou na poznávací výlet dál za hranice města Roswell. Jeden z jeho svěřenců si zde všimne něčeho divného a upozorní na to Holdena. „Vypadalo to jako nějaké letadlo s širokým trupem, něco jako malý deltaplán. Byli jsme přesvědčeni, že se jedná o nějaký nový typ utajeného vojenského letounu. Ale při bližším ohledání jsme objevili i mrtvoly, které byly nepochopitelně malé, štíhlé, vysoké tak 1,40 až 1,50 metru s nepoměrně velkými holými lebkami. Byly oblečeny v matově stříbrných kombinézách,” vypovídá později Holden. Mohly snad být havárie u Roswellu dvě? Je možné, že se vláda pokoušela zviditelnit nehodu první, aby tím odvedla pozornost od havárie druhé a nálezu podivných těl? Mohlo jít o lidská těla, i když byla tak nevěřitelně malého vzrůstu, nebo to vůbec nebyli lidé?
Šokující pitva mimozemšťana
V roce 1995 prosákne na veřejnost sedmnáctiminutový obrazový záznam pitvy bytosti, jež měla být vytažena z lodi, která havarovala roku 1947 u Roswellu v Novém Mexiku. Pitva se odehrává ve velké bílé místnosti, kde uprostřed na operačním stole leží postava malého vzrůstu s vypouklým břichem a velkou ránou na noze. Už v prvních několika vteřinách lze poznat, že na stole neleží lidská bytost! Operaci provádějí dva muži, kteří jsou oblečeni v bílých kombinézách. V průběhu natáčení pomalu obcházejí a zkoumají „mimozemšťana“, nakonec mu otevřou hrudník a začnou mu odebírat orgány. Tato videonahrávka způsobí mezi ufology velký poprask. Při bližším zkoumání však odborníci nakonec zjistí, že je pravděpodobně falešná. Film, na který byl záběr natočen, se totiž v roce 1947 ještě nevyráběl. Na trh přišel až roku 1953. Nabízí se však i možnost, že snímek by opravdu mohl zachycovat mimozemskou bytost z roswellské havárie, ale až o pět let později, kdy zemřela. Přechovávala snad americká armáda někde v tajném úkrytu přeživšího mimozemšťana? Bohužel kvůli nízké kvalitě záznamu nelze s jistotou určit, jestli byl film opravdu podvrh.
S pravdou na světlo!
Na sklonku roku 2002, po skoro padesáti pěti letech mlčení, se kauza Roswell opět otevírá. Osobou, která rozčeřila staré vody, je poručík Walter Haut (1922–2005), který v minulosti pracoval na roswellské základně jako odborník pro styk s veřejností. Haut, vědom si neuvěřitelnosti svého vyprávění, činí pod přísahou písemné prohlášení, ve kterém popisuje pravdivé události, jež se odehrály v létě roku 1947 v Roswellu v Novém Mexiku. Ve svém prohlášení se zmiňuje hlavně o dni, kdy média zveřejnila zprávu, že objekt, který ztroskotal u Roswellu, mohlo být UFO mimozemského původu. „Blanchard mi pak navrhl, abych už s nikým nekomunikoval a šel si domů odpočinout,“ popisuje Haut a pokračuje: „Ještě předtím, než jsem odešel ze základny, mě osobně odvedl k důkladně střežené budově č. 84 (hangáru R 3) a dovolil mi podívat se z bezpečné vzdálenosti, co tam vlastně je. Uvnitř jsem spatřil objekt nalezený severně od města. Byl dlouhý asi 3,5 až 4,5 metru, nepříliš široký, na výšku měl asi 1,8 metru a měl víceméně vejčitý tvar. I ze vzdálenosti, kde jsem stál, jsem viděl těla přikrytá plachtou. Hlavy byly větší než lidské, kontury těl pod plachtou měly velikost zhruba 10letých dětí. Potvrzuji, že jsem osobně viděl létající přístroj i jeho mimozemskou posádku.“
Čemu máme věřit?
Po tomto prohlášení vyvstává spousta otazníků. Proč to všechno Haut neřekl už dříve? Co se stalo s mimozemskými těly? A mluví Walter Haut vůbec pravdu? O tři roky později ve věku 83 let Haut umírá, ale svou výpověď nechává beze změny. Proč by člověk na smrtelné posteli lhal či se pokoušel na sebe upoutat pozornost? Je možné, že je Hautova výpověď nakonec pravá a my jsme se celou dobu jen nechali balamutit o tom, že v Roswellu havaroval meteorologický balon? Otázek stále neubývá a odpovědi zůstávají nevyřčeny…
Tereza Janů
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.