Na zámek Amboise ve střední Francii se snáší podvečer. Zamyšlený Karel VIII. projde dlouhou chodbou a pak zamíří do pokladnice. V mihotavém světle se zde leskne meč, s nímž utínal hlavy Karel Veliký, opodál leží hedvábím podšité brnění Johanky z Arku. „Jednoho dne tady snad bude ležet moje helmice či štít,“ přeje si král. Tak rád by se něčím proslavil. To se mu však nepovede. Po celý život ho totiž budou stíhat jen samé pohromy!
Z královských komnat je slyšet podivný rámus. „Za co mě, pane Bože, trestáš? Proč mě pokoušíš?“ vykřikne Ludvík XI. (1423–1483) a rukou ze stolu smete všechny věci, které zde leží. Pak se sveze na zem a opře hlavu o zeď. „Zase zrůdička!“ zašeptá tiše. Před několika málo okamžiky se totiž dozvěděl, že se mu narodil syn, který jednoho dne bude vládnout Francii jako Karel VIII. (1470–1498). Dítě je však od narození postižené. Má nepřiměřeně velkou hlavičku a na noze šest prstů. Navíc to není první potomek, kterého přivede jeho žena Šarlota Savojská (1441–1483) na svět s tělesným postižením. Již o dva roky dříve se královskému páru narodí znetvořená holčička jménem Johana (1464–1505).
Manželku vyfoukne císaři
Zdravotní stav stárnoucího krále Ludvíka XI. se rok od roku zhoršuje. První mozkovou mrtvici prodělá, když malému Karlovi bude devět let. Jako zázrakem ji však přežije. V roce 1483 už takové štěstí nemá a náhle umírá. Vlády v zemi by se měl chopit Karel. Ten je však příliš mladý, a tak za něho zemi spravuje jeho ambiciózní sestra Anna z Beaujeu (1461–1522), která by ráda k Francii natrvalo připojila Bretaň. Příležitost se jí naskytne po smrti zdejšího vévody, který po sobě zanechá pouze dceru Annu Bretaňskou (1477–1514). Ta je však již zasnoubená s císařem Maxmiliánem I. Habsburským (1459–1519). Ctižádostivá Anna z Beaujeu si však nakonec prosadí svou a dívku i proti její vůli provdá za bratra Karla.
Mají oddělené ložnice
„Už jste to slyšeli?“ ptá se sluha, když s úsměvem vrazí do kuchyně. „Král s královnou mají oddělené ložnice. To by mě zajímalo, jak chtějí naplnit svátost manželskou?“ rozchechtá se. Mezi novomanželi to totiž vře. Anna mladému králi, který se pomalu chápe moci, nemůže zapomenout, že ji vyrval z náruče milovaného Maxmiliána. Odmítne s ním proto sdílet lože. Karel VIII. ji zase na oplátku zakáže používat titul bretaňské vévodkyně. „Po čase však k sobě rozhádaní manželé přece jen našli cestu. Záhy je ale potkalo několik neštěstí…,“ píše současný francouzský historik Didier Le Fur. Všechny čtyři děti, které se jim postupně narodí, totiž zemřou nedlouho po porodu.
Vítěz, nebo poražený?
K branám italské Neapole se blíží francouzské vojsko. V jeho čele jede Karel VIII. Sedí na černém koni a na hrudi se mu leskne zlaté brnění. „V roce 1492 zemřel vládce Neapolského království Ferrant Aragonský a francouzský král si na zdejší trůn začal činit nárok. Papež však za nového krále uznal Ferrantova syna Alfonse II.,“ informuje nás Le Fur. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Karel VIII. sebere 30 000 mužů a vydá se s nimi do rozdrobené Itálie. Dokonce se mu podaří obsadit Řím a poté získat i Neapolské království. Jenže nespokojenost s jeho vládou rychle roste. Nepřátelé nakonec spojí síly a neoblíbeného krále vyženou. Karel VIII. tak spěšně míří domů na svůj oblíbený zámek Amboise.
Zemře při tenisu
„Ještě jeden míček a pak už toho nechám,“ říká si udýchaný Karel VIII., sevře raketu a připraví se na další podání. Právě totiž hraje „reálný tenis“, který je v té době ve Francii velmi populární a z něhož se o mnoho staletí později vyvine tenis tak, jak ho známe dnes. Píše se 7. duben roku 1498. „Při hře se král udeřil hlavou o kamenný překlad dveří a způsobil si tak krvácení do mozku,“ tvrdí současný německý autor Heiner Gillmeister. O několik málo hodin později upadne Karel VIII. do bezvědomí a poté zemře.
Pavel Besta
