Cassiopejskej materiál, na Antiviru často zmiňovanej, je extrémně rozsáhlej a pro jeho pochopení je zapotřebí ještě rozsáhlejšího kontextu. Jelikož neni přeloženej do češtiny a u nás je málo známej, rozhod jsem se tuhle mezeru aspoň malinko postupně zaplňovat. Nový komunikace překládám už nějakou dobu, ale je načase zpracovat nějaký ty starší základy do podoby článku.

Nemínim to dělat nijak systematicky “od začátku”, takže to bude relativně náhodnej výběr různejch témat a útržků. Tohle je první krok a předpokládám, že z toho snad časem padne i nějaký pokračování. Jelikož to jsou různě posbíraný a poskládaný střípky, pojmenoval jsem to kaleidoskop.

Začneme se strukturou vesmíru. Připomínám, že slovo “density”, který se jako “D” objevuje ve “3D”, “4D” atd., znamená doslova “hustota” a nemá nic společnýho s dimenzema! O co přesně jde, jsem rozebral tady, takže kdo se neorientuje, může si dohledat.

(Zmíněnej článek obsahuje obecný základy, bez nichž bude těžký chápat tuhle sérii, takže pokud se sem někdo dostal náhodně, měl by začít tam.)

Jelikož u tý “density” se jedná víceméně o vývojovou úroveň, budu to převážně překládat jako “úroveň”, protože to aspoň intuitivně dává smysl a nebude to lidi mást.

1994-11-16
Q: (L) Kolik existuje úrovní?
A: 7
Q: (L) Když se dosáhne sedmý úrovně, jak byste to popsali, když první úroveň je světlo?
A: Sedmá je jádro existence.
Q: (L) Když je sedmá jádro existence, znamená to, že první je vnější okraj existence?
A: Základna.
Q: (L) Když někdo dosáhne 7. úrovně, co pak dělá?
A: Když jí dosáhne jeden, dosáhnou jí všichni.

1995-09-02
A: Jak jsme vám řekli, existuje sedm úrovní, což mimo jiné zahrnuje nejen fyzickej, spirituální, éterickej a hmotnej stav bytí, ale taky, což je důležitější, stav vědomí. Stav vědomí je totiž klíčovej element veškerý existence ve stvoření.

1997-05-31
A: Sedmá úroveň je “spojení s Jedním”.
Q: Jakej je rozdíl mezi “spojení s Jedním” a Bohem?
A: Jenom na 7. úrovni je Bůh jednotnej.

Rozebereme si to pomalu a z různejch pohledů, aby to pokud možno bylo pochopitelný i pro lidi, který o takovejch věcech obvykle moc nepřemejšlí.

Sedmá úroveň je to, z čeho všechno vzešlo a kam všechno směřuje, aby se tam vrátilo. Ten návrat nevyžaduje žádnej jinej důvod, než že je to přirozená reakce na původní akci – návrat do rovnováhy. Sedmá úroveň je jednotnej Stvořitel, kterej se rozdělil, aby moh prožít nebo zakusit všechny možný zkušenosti ve stavu nejednoty a s těma zkušenostma se navrátit do jednoty, a tak obohatit svoje vědomí o všechny ty přímý zkušenosti.

Sedmá úroveň je Zdroj všeho. Všechno, co existuje, je součástí Zdroje. Rozdíl je, že na 7. úrovni je ten Zdroj sjednocenej a na ostatních úrovních “rozdělenej” nebo rozdrobenej. Čím nižší úroveň, tím “dál od Zdroje”, nebo dál od tý sjednocenosti, nebo dál od vědomí všeho, co je.

Čím blíž sedmičce, tím větší je stav “probuzenosti”, neboli chápání existence jak vlastní, tak všeho ostatního – přičemž v konečnym důsledku existuje i pochopení, že “já” a “všechno ostatní” je vlastně to samý. “Já” ve 3D je ve skutečnosti Zdroj a “já” v 6D je taky Zdroj – jen maji v danym okamžiku jiný vědomí o sobě/všem nebo chápání sebe/všeho, v důsledku jinýho stupně blízkosti k 7D, neboli k Jednotě/Sjednocenosti (všeho). Můžeme to podat i tak, že “já” v 6D si víc uvědomuje svoji “zdrojovitost” než “já” ve 3D. Nižší úrovně jsou v určitym smyslu víc “oddělený” / “odtržený” od Zdroje. Jsou od něj “dál”.

Tyhle koncepty se těžko vysvětlujou s nějakym rozumnym stupněm “přesnosti”, protože naše nemocná civilizace je v tak zuboženym stavu, že ani nepovažuje za nutný disponovat relevantníma termínama pro popsání těch nejzákladnějších skutečností. Všechny “vysvětlení” jsou teda spíš pokusy to lidem nějak přiblížit a doufat, že to někde “klikne” a oni to pochopí s pomocí svojí intuice. Kdo na to půjde čistě racionálně, tomu se skutečný pochopení bude vyhybat. Pokoušim se to teda vysvětlovat z různejch pohledů (a tudíž pro někoho možná “zdlouhavě”), protože pro každýho bude užitečnější nějakej jinej.

Jsou tu určitý paradoxy – jako že všechno je součástí 7. úrovně, ale přitom existujou jiný úrovně, evidentně odlišitelný od tý sedmý. Paradoxy jsou ale jen zdánlivý a převážně důsledkem toho, že náš jazyk postrádá dostatečně jasný a přesný slova k vysvětlení danejch konceptů, a že ty koncepty samotný leží mimo jakoukoliv přímou zkušenost naprostý většiny lidí.

Smyslem by teda nemělo bejt hledat v různejch vysvětleních nějaký rozpory, ale spíš snažit se v těch zdánlivejch rozporech a nedokonalejch vysvětleních najít nějakou nit, která vás dovede k pochopení. Pokud je vašim cílem něco pochopit, určitě se vám to podaří. Pokud je vašim cílem hledat v tom “chyby”, určitě se vám to taky podaří. Je jen na vás, čeho chcete dosáhnout.

Když budete brát to, co vnímáte jako “sebe”, jako “samostatnou jednotku vědomí”, všimnete si, že právě vnímáte sebe ve 3D – za cíl možná máte posunout se do 4D, s tim, že už máte za sebou 1D a 2D. Takže vaše já, zdá se, postupuje úrovněma směrem “nahoru”. To je ale jen jeden aspekt vás a jeden způsob, jak se na to dívat.

To, co jste byli ve 2D, pořád existuje ve 2D nezávisle na vaší momentální 3D existenci, a stejně tak existuje i vaše já ve 4D, ve který se “proměníte”, až tý úrovně dosáhnete. Za určitejch okolností můžete se svejma já v jinejch fázích svýho vývoje přímo komunikovat. Z pohledu Zdroje neexistuje žádnej čas a všechno se “děje” zároveň, tudíž všechny vaše “já” ve vývoji od 1D do 7D existujou “právě teď” (protože v podstatě žádná jiná doba než “právě teď” neexistuje).

To, co odděluje vaše “3D já” od toho 2D nebo 4D já, je omezení vašeho vědomí a paměti – vnímáte jen tu část sebe, kterou si právě “pamatujete”. Ve skutečnosti jste to všechno ale pořád vy, a ve skutečnosti všechny vaše “já”, stejně jako všechny “já” kohokoliv jinýho, jsou Zdroj. Oddělená identita je jen iluze – je to ale iluze záměrná a účelná.

Z citovanejch popisů Cassiopaey se daji vyvodit zajímavý věci. Když do sedmičky “všichni dojdou zároveň” a jen v sedmičce je Bůh/Zdroj jednotnej, můžeme si to představit i tak, že sedmý úrovně se dosáhne právě tim, že se sjednotí všichni, neboli dokud nejsou všichni sjednocení, nemůže bejt nikdo na sedmý úrovni. Beze “všech” to prostě neni sedmá úroveň, protože ta musí zahrnovat všechno a všechny. Proto ji musí všichni dosáhnout “zároveň”.

Než si představovat “cestu” úrovněma jako cestu z bodu A do bodu B, je lepší mít na paměti, že všechno je Zdroj – řekněme, že v daný “chvíli” je to fragment Zdroje – a ta úroveň určuje míru vzdálenosti od Jednoty, což znamená potažmo i míru “zapomnění”. Jestli se “nacházíte” ve 2D nebo v 5D je teda spíš otázka toho, kolik si ze “sebe” pamatujete, než pomyslnýho bodu na nějaký lineární cestě.

1995-01-07
Q: (V) Když jsme na 3. úrovni a usilujeme o dosažení 4. úrovně a vy s náma pracujete, usilujete zároveň vy na 6. úrovni o dosažení sedmý?
A: Jo.
Q: (T) Pomáhá vám pomáhání nám dosáhnout 7. úrovně?
(V) Pracuje s váma někdo z vyšších úrovní tak, jako vy pracujete s náma?
A: Ne, 7. úrovně dosáhneme všichni společně.
Q: (L) Takže jinými slovy, vy se nás snažíte vytáhnout nahoru a všichni ostatní se posunujou nahoru, a až budou všechny části zase poskládaný dohromady, tak se dostaneme na 7. úroveň? Je to tak?
A: Jo.
[…]
Q: (L) OK, jaký kritéria jsou prostředkem pro tohle konečný dosažení 7. úrovně?
A: Splněný lekce.

Ačkoliv tyhle věci někdy vypadaji složitě, v určitym smyslu je to všechno hrozně jednoduchý a občas se člověku podaří zachytit záblesk tý jednoduchosti a jasnosti. Pro dosažení 7D je třeba mít “splněný lekce”, takže se člověk může zeptat, jaký jsou to lekce a jak ví, co má ještě “splnit”.

Jenže ona to neni zas taková záhada, protože ty lekce jsou logicky všechno, co potřebujete vědět a chápat, abyste byli v jednotě se všema ostatníma, neboli si naplno uvědomovali, že všichni ostatní jsou vy a vy jste všichni ostatní. Abyste mohli dosáhnout 7. úrovně, musí vaše vědomí odpovídat 7. úrovni, neboli bejt si vědomý úplně všeho.

Jestli je 7. úroveň “všechno” a vědomí je tam sjednocený, musí si bejt vědomý všeho. Dokud si nejste vědomí úplně všeho ve Stvoření, tak jste evidentně nedosáhli 7. úrovně. Dokud vnímáte něco, co nevíte nebo nechápete; dokud vnímáte rozdíl mezi sebou a jinejma “já”, máte před sebou ještě lekce.

Vyjevuje se mi taková scéna, kdy se “na konci” všichni potkaji, podívaji se jeden na druhýho, a ve stejnym okamžiku si všichni uvědomí, “No jo, tohle všechno jsem já!”, a budou to nejen “chápat”, ale naplno to “uvědomění si” prožijou, a v tu chvíli bude dosaženo 7D.

1996-01-27
A: My jsme byli bytosti třetí úrovně. Ve skutečnosti jsme vy v “budoucnosti”! Byli jsme vy a jsme vy a byli jsme na třetí úrovni. Chápete význam toho posledního výroku, nebo byste ho radši přešli? Byli jsme vy a jsme vy a byli jsme na třetí úrovni, ale teď nejsme na třetí úrovni a vy ještě nejste na 6. úrovni.
Q: (L) Jak trávíte svůj ‘čas’?
A: Učíme, sdílíme, pomáháme.

Ve trojce máme ještě plný ruce práce sami se sebou, ale na vyšších úrovních je náplní existence asistence těm na nižších úrovních. Zároveň tim vyšší úrovně pomáhaji “sobě v minulosti” (což taky znamená, že i jim v minulosti bylo pomoženo – těma, kym se stali teď). Všechno interaguje samo se sebou, bez ohledu na “čas”, protože všechno je Jedno a čas neexistuje.

Jak jsem vysvětloval jinde, takzvaný “vyšší já” neni nic jinýho než 6D aspekt vašeho nynějšího “já”, neboli “vy v budoucnosti”.

1996-01-13
7D je spojení s Jedním… tahle úroveň je nadčasová v každym smyslu toho slova, protože jeho “esence” vyzařuje skrz všechno, co existuje ve všech možnejch sférách vědomí.

1995-09-16
Na úrovních 5 až 7 neexistuje žádná dualita. “Boží síla” vyzařuje “dolů” ze 7D a prostupuje všechny úrovně. Nerozeznává žádný klasifikace související s dualitou, protože je dokonale sjednocená, a tudíž v trvalý rovnováze.

Dalo by se říct, že celý Stvoření je v podstatě “vychýlení z rovnováhy” a hledání cesty zpátky do rovnováhy. Každá jednotka vědomí přichází vlastníma zkušenostma na to, že vychylováním věcí z rovnováhy se nedá nakonec dosáhnout ničeho jinýho, než že se věci do tý rovnováhy začnou vracet – a čim větší silou se věci z tý rovnováhy vychylujou, tim prudší a chaotičtější je návrat. Tohle je lekce, se kterou současný manipulátoři na vrcholu pozemský pyramidy moci právě bojujou. Pokoušeji se o nemožný a začínaji pomalu pociťovat následky takovýho počínání.

Lidi maji taky někdy pocit, že se jim tady v tom 3D světě nelíbí a chtěji z něj “pryč”. Dozví se o reinkarnaci a “nirváně” nebo o 7D a chtěji se dostat okamžitě tam někam na ten “konec”, kterej vypadá tak lákavě, protože neni “tady”, kde to stojí za houby. Hodně lidí si projde fází, v níž maji pocit, že je třeba se tu od všeho nějak “osvobodit”, aby už se nemusel člověk nikdy narodit, nic dělat a s ničim se trápit.

O spoustu let pozdějc ale člověk pochopí, že tohle je kravina. Jestli smyslem celýho Stvoření bylo vytvořit všechno to, co vidíme, a sbírat z toho zkušenosti, tak nemůže bejt zároveň žádoucí od toho “utíkat”. A když člověk dostatečně pochopí sám sebe a svoji roli ve Stvoření, přestane zároveň chtít utíkat, protože si uvědomí, že tim by mu unikala celá pointa.

Jasně, všichni směřujeme k 7D a sjednocení a návratu ke Zdroji a tak dál, jenže pointou neni ten “cíl”, ale ta “cesta”. Pokud se Zdroj rozdělil, aby zažil všechno možný, co se dá zažít, bylo by kontraproduktivní, kdyby se jednotlivý rozdělený části pokoušely ty zážitky nějak “přeskočit” a teleportovat se co nejrychlejc “do cíle”. To by bylo jako prožít celej život v kómatu – sotva ideální způsob, jak “žít”.

V určitym bodě teda člověk začne chápat, že je všechno, jak má, přestane od toho utíkat a začne si to užívat, ať se děje, co se děje. Pochopí, jakej význam a účel má všechno to, co mu dřív připadalo jako “negativní” nebo “špatný”. A ono to “negativní” tak nějak přirozeně vymizí. Člověk si začne tvořit realitu konstruktivnějším způsobem.

Na otázku, co je hyperprostor (“hyperspace”), Cassiopaea odpovídá:

A: 4. až 7. úroveň, s tím, že 4D ho jen vnímá, jako by “žila ve dveřích”.

Jsou tu teda různý známky toho, že 4D je taková přechodná zóna, ty “dveře” z jednoho světa do druhýho, nebo z fyzickýho světa do hyperprostoru, a že ty dvě strany fungujou asi docela jinak a podle trochu jinejch pravidel.

V první řadě, přítomnost nebo absence fyzický hmoty na daný úrovni je dost velkej rozdíl. 4D má “proměnlivou fyzičnost”, neboli hmota tam existuje spíš jako “možnost” než jako neměnnej fakt. Bytost ve 4D může zakoušet jevy fyzickýho světa, ale taky se jim může podle vůle vyhnout.

4D je taky logicky poslední úrovní, kde existuje to, čemu řikáme reinkarnace, protože ta vyžaduje fyzický tělo. Je ale taky první úrovní, kde si vědomí pamatuje všechnu svoji předchozí existenci. Přechod z jednoho těla do druhýho nezahrnuje zapomenutí “života” v tom předchozím. Mezi 3D a 5D se prostě dost mění pravidla a 4D je ta přechodná fáze.

Ve vyšších úrovních, kde neni ten fyzickej element, “neexistuje žádná dualita”. Tady “dole” neustále bojujeme s tou kombinací “ducha a hmoty”. Tenhle “boj” někdy “prohráváme” tak totálně, že zapomínáme, že tu duchovní složku, která je stálá, vůbec máme, a ztotožňujeme se s tou fyzickou, která je dočasná, jako kdyby byla ta jediná.

Když odpadnou cykly sestupování do hmoty a zapomínání, přichází jasnost vědomí vlastní identity. Ve 3D, obzvlášť v některejch sférách jako na Zemi, panuje velký množství “zmatenosti” v důsledku neustálýho zapomínání. Je to, jako když hrajeme s neúplnym balíčkem karet a neznáme pořádně pravidla. Často pak jednáme i sami proti sobě.

To se na vyšších úrovních neděje, protože vědomí má ve věcech mnohem víc jasno. I proto je náplní pomáhání těm nižším vrstvám. Na “sebe” už neni třeba se tolik zaměřovat, protože v tomhle ohledu jsou věci mnohem přehlednější – v první řadě má bytost jasnou představu o tom, kdo/co je, což tady dole dost chybí.

Jsou tu ale určitý rozdíly mezi cestou STO a cestou STS.

1994-10-22
Čtvrtá úroveň je postupem ze třetí úrovně. S každym postupem o úroveň vejš se stává existence individuální entity míň náročnou. Takže existovat ve čtvrtý úrovni neni tak náročný jako ve třetí, ve třetí je to snazší než ve druhý atd. Je to menší zátěž na energii duše.

Bytosti existující na čtvrtý úrovni proto můžou čerpat z bytostí existujících na třetí úrovni ve smyslu vstřebávání negativní duševní energie. Podobně bytosti na třetí úrovni můžou čerpat z bytostí na druhý úrovni, i když tenhle druh čerpání neni nutnej, ale děje se to. Proto lidský bytosti na třetí úrovni často způsobujou bolest a utrpení těm ve zvířecím království, kteří existujou na druhý úrovni, protože si berete negativní duševní energii jakožto bytosti, který primárně slouží sobě, jak je tomu u vás, od těch na druhý úrovni a na první a tak dál.

Teď, když postupujete na čtvrtou úroveň, která se pro vás blíží, se musíte rozhodnout, jestli chcete postoupit ke službě ostatním nebo zůstat na úrovni služby sobě. Tohle bude rozhodnutí, kterýmu vám bude nějakou dobu trvat se přizpůsobit. To je to, čemu se říká “období tisíce let”. Je to období, podle vašeho kalendářního počítání, který rozhodne o tom, jestli postoupíte ke službě ostatním nebo zůstanete na úrovni služby sobě.

Přechod mezi 3D a 4D je fáze, ve který si duše musí vybrat mezi STO a STS. Ve 3D se dá existovat bez polarizace na jednu stranu nebo druhou; pro 4D je nutný se rozhodnout. Ne že by k tomu rozhodnutí někdo někoho “nutil” – je to prostě podmínka pro plnýho dosažení čtvrtý úrovně, něco ve smyslu přírodních zákonů. Dodržovat pravidla gravitace vás taky nikdo “nenutí”, ale prostě se tomu nevyhnete.

Zároveň tu máme informaci, že každá vyšší úroveň je pro jedince míň náročná než ta předchozí. To je dobrá zpráva. Obecně je asi poměrně známej fakt, že fyzická existence je mnohem “náročnější” a “nepříjemnější” než ta čistě duchovní nebo nehmotná. Neboli v tom hyperprostoru je život snazší než ve fyzický hmotě.

Součástí hmotný existence je i to energetický čerpání STS z bytostí nižších úrovní, z čehož logicky vyplývaji větší nepříjemnosti na těch nižších úrovních, protože je nad váma víc vysavačů. Od 5D vejš už k tomu nedochází, takže ultimátní kosmický vysavače jsou 4D STS, o kterejch mluvíme dost často i právě proto, že jsou zdrojem většiny našeho “trápení” tady na Zemi. Tohle nám trochu objasňuje proč. 4D STS žije z toho, že vysává energii z obyvatel nižších úrovní. O tom Cassiopaea pokračuje:

A protože jsou na nejvyšší úrovni, kde je tohle možný, musí nepřetržitě čerpat velký množství negativní energie z těch na třetí úrovni, druhý úrovni atd., což je důvodem, proč dělaji, co dělaji. To zároveň vysvětluje, proč jejich rasa vymírá, protože se nebyli schopni naučit, jak se vymanit z týhle konkrétní formy existence a posunout se ke službě ostatním. A jelikož setrvali v týhle rovině tak dlouhou dobu, z vašeho pohledu, a ve skutečnosti v ní pevně zakořenili a rozvinuli ji, tak teď umíraji a zoufale se snaží z vás vysát tolik energie, kolik můžou, a zároveň oživit svoji rasu metabolicky.

Jak bylo vysvětleno jinde, v 5D-6D existuje STS jen jako myšlenková forma a 4D je tudíž nejvyšší úroveň pro plný vyjádření STS, se všim všudy. Proto jsou 4D STS něco jako kosmický teroristi a tady je objasněný, jaká je jejich situace a proč se chovaji, jak se chovaji.

Při dlouhodobym nastavení STS dochází k určitý degeneraci celý společnosti, protože tam neni rovnováha a univerzální výměna energie. Energie se hromadí na určitejch místech – u “nejsilnějších” jedinců – a na jinejch místech chybí. Celá společnost pak postrádá určitou variabilitu a všechno se koncentruje jen určitym směrem, což se projevuje i geneticky. Na různejch místech bylo řečeno i to, že 4D STS může dospět do bodu, kdy maji problém se rozmnožovat. Pak může vznikat snaha modifikovat svůj genom skrz bytosti 3D.

Tady máme konverzaci o STS a STO, do který se připletla analogie s černejma dírama:

1994-12-10
A: STO je rovnováha, protože sloužíte sobě skrz ostatní.
…
Q: (T) Je STO prostředkem k dosažení cíle pro STS?
A: Ne. STO je rovnováha. STS je nerovnováha.
Q: (T) Jak můžete bejt STS skrz STO, když STS je nerovnováha?
A: STO proudí směrem ven a dotýká se všeho včetně počátečního bodu; STS proudí směrem dovnitř a dotýká se jen počátečního bodu.
…
Q: (L) Ohledně většího STS – tohle může nebo nemusí souviset – můžete nám říct, co je podstatou černý díry?
A: STS ve velkym měřítku.
Q: (L) Je to jako bytost, která dosáhla takový úrovně služby sobě, že nějak doslova implodovala sama do sebe?
A: Blízká analogie.
…
A: Černý díry jsou odrazem modelu vědomí svobodný vůle STS ve formě přírodní síly. Všimněte si, že černý díry se nachází v centru spirálovejch energetickejch sil; všechno ostatní vyzařuje ven.
…
Q: (T) OK, a řekli jste, že Lizardi se živí negativní energií?
A: Jo.
Q: (T) Kdo se živí pozitivní energií?
A: Vy.
Q: (T) Jak se živíme pozitivní energií?
A: Postup směrem ke spojení s jedním, tj. 7. úroveň.
Q: (L) Jinými slovy, nabíjíte vlastní generátor místo nabíjení generátoru někoho jinýho.
(T) Vy jste na 6. úrovni – čim se živíte?
A: Vaše představa je špatná. My dáváme ostatním a dostáváme od ostatních STO. Živíme se navzájem.
…
Q: (L) Co od nás chcete?
A: Když jsme čistý STO, tak nechceme. Přišli jsme, protože VY jste chtěli. Ale to je STS, dokud nesdílíte s ostatníma.

V Cass. materiálu se několikrát objevuje fráze, že “STO slouží sobě skrz službu ostatním” a “STS slouží ostatním skrz službu sobě”. To může bejt na první pohled matoucí, ale materiál poskytuje dostatek kontextu pro pochopení, co se tim myslí.

Když se vrátíme k tomu, že jsme ve skutečnosti všichni Jedno, pak služba sobě a ostatním je v konečnym důsledku to samý, protože když to domyslíme do konce, tak vždycky Zdroj slouží Zdroji, protože všechno je Zdroj. Z jednoduššího pohledu služba ostatním vždycky nějak poslouží i vám a služba sobě vždycky nějak poslouží i ostatním, třeba tak, že jim poskytuje nějaký lekce.

Pointa volby STO/STS je v zaměření. Je tu volba jedince, na kterou stranu se chce orientovat, a aby se moh vydat na cestu do 4D a dál, musí svoji orientaci podpořit dostatečnou polarizací. To znamená, že se buď na STO nebo STS musí zaměřit dostatečně intenzivně a nedělat to “jen tak polovičatě” nebo jak se to hodí.

To pak má implikace pro fungování celý společnosti, protože pro 4D nejen že si jedinec musí zvolit polaritu, ale celá společnost se pod tou polaritou sjednotí a funguje jako celek. Neni to pak takovej rozdrobenej chaos jako tady na Zemi, kde se nikdo s nikym nemůže na ničem dohodnout a neustále se všichni o všem hádaji.

Ve společnosti STO se všichni snaží dělat, co je prospěšný pro celou společnost a nikdo se nepokouší získávat nějaký výhody pro sebe, jako je tomu obvykle tady. Ve společnosti STS sice existuje nekonečnej boj o moc a postavení, ale společnost funguje efektivně jako celek v tom smyslu, že žije z vysávání energie ze 3D. Pro společnost 4D STS je důležitější zajistit přísun energie pro celou společnost ze 3D než bojovat mezi sebou o moc. Kdyby si tyhle priority neujasnili, dlouho by nepřežili.

Dobře popsaný rozlišení STO od STS je popis proudění směrem “ven” a “dovnitř”, nebo proudění energie “k ostatním” a “k sobě”. STO svym jednáním v principu vysílá energii ostatním – ve společnosti STO pak všichni tou energií živí všechny ostatní a celá společnost se tak podporuje. STS svym jednáním v principu vysává energii z ostatních směrem k sobě. Tim vzniká nerovnováha, protože komu to jde líp, ten se má líp, a kdo je nejslabší, ten strádá.

Když se na to podíváme tak, že je k dispozici určitý množství energie jakožto “potravy”, potom v STO maji všichni dostatek a dostanou zhruba stejně. Distribuce je víceméně rovnoměrná a nikdo nestrádá. Když je někdo od přírody “silnější”, rozdá víc – tam, kde je to třeba.

Když je někdo silnější v organizaci STS, nerozdá víc, ale naopak víc sebere. Všichni potom nemaji dostatek. Ti nejsilnější si nahrabou všeho víc, než potřebujou (nebo se uměle zvyšujou jejich “potřeby” – vzniká tu takovej nekontrolovanej parazitismus), a ti nejslabší strádaji, protože nemaji sílu si urvat dostatečnej kus kosmickýho energetickýho koláče. Rozdíl mezi rovnováhou (STO) a nerovnováhou (STS) je tady evidentní.

Analogie s černou dírou spočívá v tom, že černá díra přitahuje všechno do svýho centra – jako STS – zatímco všechno ostatní vyzařuje ven. K tomu se tu přidává i myšlenka, že když 3D “bere” od 6D, ve formě informací, tak je to STS, ale jen do chvíle, než ty informace sdílí s ostatníma, kdy se z toho stává STO. Dokud jen bereme, vzniká nerovnováha; když předáváme dál / sdílíme, vzniká rovnováha. Energie se nehromadí na jednom místě, ale proudí, kam je třeba.

1995-07-23
Jak jsme už popsali dřív, služba sobě obnáší stažení a omezení energií a zaměření dovnitř. Služba ostatním obnáší tok energií směrem ven, se zaměřením zevnitř ven. Proto je předávání nebo šíření informací velmi užitečný pro orientaci k službě ostatním.

I u šíření informací tu ale můžeme vidět rozdíly v přístupu, podle toho, jak se s těma informacema zachází. Například Česká televize předává jen informace, který jsou v souladu s její agendou (neboli je tu omezení a zaměření na vlastní prospěch), a ještě z vás za to vytříská prachy, ať už na tu blbou bednu koukáte nebo ne. To je šíření “informací” naprosto ve stylu STS. ČT je parazit.

Naproti tomu v alternativních médiích se šíří informace volně, sdílí se všude všechno, a obvykle se to dělá zadarmo, případně na bázi dobrovolnejch příspěvků, přesně podle modelu STO.

V našem prostředí, kde existuje ohromná snaha (4D+3D STS) všechno ovládat, kontrolovat a omezovat, je poměrně těžký se projevovat ve směru STO, aniž by to omezovalo něčí svobodnou vůli. Předávání informací je jedna ze základních forem STO, která je tady celkem univerzálně možná pro každýho – pokud ty informace nabízíte volně, nikomu je nevnucujete a nic za to nechcete.

Podobnej rozdíl najdeme i v mnoha dalších oblastech, jako například ve zdravotnictví:

1998-03-14
Je pravda, že je moudrý nevěřit odvážnejm proklamacím vašeho “oficiálního” [“mainstream”] zdravotního systému, protože jsou motivovaný intenzivní STS energií. Taky se mnohem častěji ukáže, že se mýlí, než že maji pravdu. Možná je moudrý omezit návštěvy a konzultace s výše zmíněnejma “institucema” na případy fyzickýho traumatu a život ohrožující naléhavý případy, protože to je “místo” pro takový záležitosti. Chronický potíže a zdraví, prevence atd. jsou doménou homeopatů a přírodních léčitelů, což jsou cesty inspirovaný 4D STO.

Myslim, že o tomhle se v posledních pěti letech hodně lidí poučilo.

Jak už jsem vysvětloval dřív, STO/STS neni “dobro” a “zlo”. To jsou převážně pojmy manipulativních náboženskejch směrů za účelem ovládání lidí. Jestli je něco dobrý nebo zlý, je věc názoru a závisí na interpretaci jedince. Jakmile se vám někdo snaží diktovat, co je “dobrý” a co máte dělat, jeho přístup je automaticky STS, protože se pokouší omezovat vaši svobodnou vůli.

1995-09-02
Mluvit o STS nebo STO jako o dobrym nebo špatnym je subjektivní. Znamená to jen Služba Sobě a Služba Ostatním. Rozhodnutí, jestli je to dobrý nebo špatný, má na svědomí pozorovatel. Závisí na vašem úhlu pohledu. Závisí na vašem cíli. Závisí na mnoha věcech. Jedno je jen služba sobě; to je zaměření dovnitř. Druhý je služba ostatním, což je rozrůstání se směrem ven. Je to součástí rovnováhy, která tvoří to, čemu říkáme vesmír.

1996-07-14
Q: (L) Takže to je posuzování a medvědí služba, pokoušet se někoho konvertovat na svoji cestu, i když vnímáte, že ta jejich cesta povede k rozpuštění? Pořád je to jejich cesta?
A: Jo.
Q: (L) A když někomu takovýmu posíláte kýble “lásky a světla”, tak narušujete jejich svobodnou vůli?
A: Můžete zrovna tak posílat “kýble” zvratků, protože tak budou reagovat.
Q: (MM) Proč vůbec něco posílat? Nestačí bejt neutrální?
A: Posuzování je STS.

Tohle by mělo bejt očividný a je to jedna z oblastí, kde náboženství jako křesťanství naprosto selhaly – pochopitelně v rozporu s učením jejich zakladatelů. Jakmile někomu něco vnucujete, jednáte podle modelu STS. Pokud někomu tvrdíte, že chovat se určitym konkrétním způsobem (třeba věřit v jednoho konkrétního chlápka, kterej možná kdysi žil) je ta jediná cesta, jak správně žít, pak jste vůbec nic nepochopili (a rozhodně ne toho chlápka, kterym se oháníte) a vzpíráte se tomu nejzákladnějšímu zákonu vesmíru, svobodný vůli.

Respektování nebo nerespektování svobodný vůle ostatních je nejjednodušší rozeznávací znamení STO/STS. Příkazy, zákazy, omezování atd. jsou STS.

1994-12-17
Q: (DM) Můžete mi prosím vysvětlit, co obnáší služba ostatním?
A: Naprostej nedostatek obav o sebe.

Tohle může znít poněkud extrémně nebo “náročně”, protože v našem světě je to dost “o držku”, ale je to taky určitej náhled do rozdílu mezi STO a STS. Mentalita STS v podstatě vychází ze strachu – strachu, že “nebudu mít dost”, a proto musim furt brát a hromadit na úkor ostatních. Ironií je, že tenhle přístup způsobuje na úrovni celý společnosti přesně tenhle výsledek, zatimco obecný rozdávání vede k tomu, že všichni maji dostatek.

Pokud jde o smysl existence jak STO, tak STS ve vztahu ke Zdroji a řekněme evoluci “duše”, Ra materiál k tomu říká tohle (Ra materiál předcházel tomu Cassiopejskýmu, kterej na něj svym způsobem navazuje. Pro výňatky z něj budu využívat překlad ze zakonjednoty.cz s nějakejma vlastníma úpravama pro srozumitelnost):

Relace 30
Tazatel: Uvedu tvrzení a nechám vás ho opravit, pokud jsem v něm udělal nějaké chyby. Tvrzení je: Stvoření je jedinou entitou nebo jednotou. Pokud existuje pouze jedna entita, pak jediným konceptem služby je služba sobě. Pokud se tato entita rozdělí, pak se zrodí koncept služby jedné z jejích částí jiné její části. Z tohoto konceptu pramení rovnost služby sobě nebo ostatním. Zdálo by se, že když se Logos rozdělí, vyberou si jeho části obě orientace. Jakmile se individualizované entity objeví v prostoru/času, pak bych předpokládal, že mají polaritu. Je toto tvrzení správné?

Ra: Toto tvrzení je vnímavé a správné až do poslední fráze, k níž poznamenáme, že polarity začínají být prozkoumávány až v bodě, když si entita třetí úrovně uvědomí možnost volby mezi konceptem služby sobě a služby ostatním. Toto značí konec toho, co můžete nazvat ne-sebe-vědomou nebo nevinnou fází vědomého uvědomění.

Služba ostatním je teda důsledkem rozdělení Zdroje. U jednotnýho Zdroje je možná jen služba sobě, což celkem zřetelně objasňuje, že nemůže bejt vnímaná jako “negativní”. Zároveň fakt, že všechno je Zdroj, sjednocenej nebo rozdělenej, ukazuje “rovnost” mezi STS a STO, protože na jistý úrovni jsou ekvivalentní. Máme tu i poukázání na to, že rozdělení STO/STS začíná bejt vnímaný teprve ve 3D, protože souvisí s uvědoměním si sebe sama, což se děje ve 3D.

Pověstnou vlastností STS je ono “wishful thinking”, neboli “zbožný přání”, tj. jednání, jako by něco bylo tak, jak si přejou, ačkoliv to tak ve skutečnosti neni, protože vůbec nejsou schopni mentálně připustit jinou možnost. Je to takový zaslepený upnutí se na určitej cíl a jednání v zajetí tý představy, bez schopnosti vidět věci jasně a objektivně.

Pro STS je takovej postoj běžnej, zatímco STO se vždy snaží o objektivitu.

1995-01-14
A: STO se nedopouští zbožnejch přání.
Q: (L) Tak jak STO myslí?
A: Nápomocně a vyrovnaně. Přání jsou striktně STS.

Ačkoliv v naší společnosti se obecně “naděje” (v Angličtině stejný slovo jako “doufat”) považuje za něco dost pozitivního, “doufat” a “přát si” jsou koncepty STS. Jsou to odnože konceptu “chtít”, což je v principu STS. STO “nechce”, “nepřeje si” a “nedoufá”. Nechává věcem spíš volnej průběh, s ohledem na svobodnou vůli všech zúčastněnejch.

1995-02-25
Q: (BP) Co je Achillovou patou Lizardů?
A: STS. Neboli “zbožný přání”, který blokuje vědomosti.

Vědomosti vyžadujou objektivitu. “Wishful thinking” (“zbožný přání” to bohužel úplně nevystihuje, protože to zní jako jednorázová věc, ale tady jde o dlouhodobej způsob myšlení) se zaměřuje na ty žádoucí výsledky běžících procesů, za vyloučení/blokování jinejch možnejch výsledků. Je to slabost proto, že při takovym myšlení se obvykle stane něco nečekanýho, co vám totálně zkazí plány, a vy na to nejste připraveni, protože jste vůbec nedokázali připustit, že by se to mohlo stát.

Tohle je mimochodem typický pro myšlení celoživotních kriminálníků, jak dobře popsal Stanton Samenow ve svojí knize Inside the Criminal Mind. Ti maji často tunelový vidění a tak intenzivní zaměření na výsledek, kterýho chtěji dosáhnout, že je nikdy nenapadne, co všechno by v jejich “plánu” nemuselo vyjít, ačkoliv objektivně smýšlející člověk tyhle možnosti okamžitě vidí.

Ve filmech tyhle typy běžně vidíte. Jsou to ne příliš inteligentní záporáci, který jasně identifikujete ve chvíli, kdy se jich někdo zeptá, “A co když to nevyjde?”, a oni nasraně a nevěřícně odpoví, “Proč by to sakra nevyšlo?! Jasně že to vyjde!!” Film pak neodvratně pokračuje tim, že to nevyjde. Lidi s intenzivním STS zaměřením tohle ale nejen nechtěji, ale ani nejsou schopni vzít v potaz.

1994-10-22
My dokážeme vidět všechno, ne jen to, co vidět chceme. Jejich nedostatek je, že vidí jen to, co vidět chtěji. Jinými slovy, je to nejvyšší možná manifestace toho, co byste nazvali “zbožným přáním”. A zbožný přání reprezentovaný na čtvrtý úrovni se stává pro tu úroveň realitou. Znáte to, jak si něco zbožně přejete? No, pro vás to neni tak úplně realita, protože jste na třetí úrovni, ale kdybyste byli na 4. úrovni a dělali to samý, bylo by to opravdu vaše povědomí o realitě [your awareness of reality]. Takže oni nemůžou vidět, co vidíme my, protože my sloužíme ostatním a ne sobě, a jelikož jsme na šestý úrovni, vidíme všechno, co je, ve všech směrech tak, jak to je, a ne tak, jak bysme chtěli, aby to bylo.

Tady se mluvilo o nějakejch plánech 4D STS a Cassiopejci poznamenali, že ty plány nevyjdou. Otázka pak byla ve smyslu, jak si tim můžou bejt tak jistí.

U STS je tu teda taková zaslepenost ve smyslu “vidim jen to, co chci”, která souvisí s intenzivním zaměřením na vlastní potřeby a totálním nezájmem o potřeby ostatních. Vzniká tam pak až úplný odtržení od reality, který jasně vidíme například u hlavních představitelů naší vládní pětidemolice – jsou tak zaměření na to, co chtěji, že si časem vsugerujou, že věci jsou tak, jak by oni chtěli, ačkoliv všem ostatním je naprosto evidentní, že tak vůbec nejsou. Pak dochází k tomu odtržení od reality, který u nich vidíme.

Tady máme další vhled do STO/STS, zase z jinýho pohledu:

1995-08-08
Q: (L) Měli jsme tu nedávno takovou diskusi a něco mě zaujalo. Zdá se, že některý lidi prostě nemaji kapacitu chápat určitý koncepty. Je tohle funkce vibrační frekvence?

A: Tohle k tématu nepřistupuje tak úplně způsobem, jakym by sis přála, abysme odpověděli. Jinými slovy, je to paralelní model chápání. To, co rozhoduje o schopnosti představit si něco konkrétního, neni vibrační frekvence. Vibrační frekvence se týká způsobu života nebo modelu, kterej si člověk obecně zvolil.
Abysme vám dali příklad, tak jsou tací, co maji, jak byste to měřili, hodně NÍZKOU vibrační frekvenci, ale dokážou chápat extrémně komplikovaný záležitosti a objevili extrémně přesný, komplikovaný a spletitý odpovědi na velice komplexní otázky a problémy, z vašeho pohledu v tý iluzi.
Úroveň vibrační frekvence má víc co do činění s emoční cestou, která vede buď k STS v jejím nejzazším možnym projevu, nebo k STO v jejím nejzazším možnym projevu, než s intelektuální kapacitou. Takže je možný, aby jedinec kompletně STS na kterýkoliv úrovni existence kompletně chápal celou existenci, stejně jako je možný, aby jedinec kompletně STO kompletně chápal celou existenci. Nemá to nic společnýho s vibrační frekvencí, protože to je emocionální cesta.

Q: (L) Ptám se na to proto, že jsem si všimla, že některý lidi dokážou překroutit materiál, kterej se k nim dostane, ve směru svejch konkrétních předsudků, protože k těm předsudkům maji emocionální připoutanost. A jsem si jistá, že moje vlastní předsudky maji taky vliv. Ale všímám si, že chápání toho materiálu jinejma lidma je často úplně jiný než moje a Frankovo. Vypadá to, že každej slyšíme něco jinýho. Naznačuje tohle rozdíl ve vibracích, kterej by se dal považovat za nedostatek souznění, nebo je to nějakej jinej fenomén, o kterym nevim?

A: Jedinej fenomén, kterej s tim souvisí a kterej se nějak váže k situaci, kterou popisuješ, je to, čemu by se dalo řikat intelektuální kapacita, která přímo nesouvisí s vibrační frekvencí. Zamysli se, jestlis někdy v životě potkala buď a) někoho, koho jsi nevnímala jako obzvlášť intelektuálně rozvinutýho, kdo měl ale velmi laskavou, milující a štědrou povahu; nebo b) někoho, u koho jsi vnímala velkou intelektuální kapacitu, kdo byl ale extrémně sobeckej a lakomej a nezajímala ho prosperita nikoho jinýho než jeho vlastní.

Q: (L) Jo. Vim přesně, co myslíte. Ale pořád je tu nějaká mezera, kterou se snažim pochopit. Mám takovou teorii, že lidi, který jsou v souladu, maji tendence myslet podobně nebo podobnym směrem, i když na jinejch úrovních. A myslim si, že kvůli emocionální podobnosti nebo stejnýmu záměru nebo orientaci by mohli skoro začít myslet jako jedna mysl nebo se pohybovat jako jedno tělo, fungovat jako jedna jednotka. Proč se to neděje? Proč ta nesourodost?

A: Klíčovou záležitostí je tady intelektuální kapacita, která sama o sobě může výst k různejm emocionálním zapletencům nebo neshodám. Vznik symptomů, jaký tu popisuješ, nevyžaduje rozdíl v úrovni vibrační frekvence. Je to jen intelektuální kapacita, která je menší, spíš než úroveň vibrační frekvence. Opakujeme, že úroveň vibrační frekvence souvisí s povahou bytí a emocema, ne s inteligencí.

Máme tu teda dvě paralelní záležitosti – inteligenci a vibrační frekvenci, která souvisí s emocema – který maji různej vztah k STO/STS.

Vibrační frekvence je u STO a STS v podstatě opačná, ve smyslu, že s polarizací STO ta frekvence roste a s polarizací k STS klesá. Neboli pokročilý bytosti orientace STO maji hodně vysokou vibrační frekvenci, zatimco pokročilý bytosti STS maji hodně nízkou. Postup směrem k STO vám frekvenci zvyšuje; postup k STS snižuje.

Úplně jiná záležitost je intelektuální kapacita a s ní související vědomosti a moudrost. Ty rostou nezávisle na orientaci STO/STS, ale v souladu s vývojem a postupem úrovněma. Neboli bytosti 4D maji rozvinutější intelekt než bytosti 3D a bytosti 5D maji větší intelektuální kapacitu než 4D atd., bez ohledu na orientaci STO/STS.

Jak tady bylo popsáno, to, jestli je někdo “hodnej” nebo “zlej”, nijak nesouvisí s jeho inteligencí. Inteligence nijak přímo nevede k “dobru”, ani k STO. V životě běžně narazíme na hloupoučký dobráky, stejně jako na zatraceně vychytralý parchanty. Ty první maji vysoký vibrace a nízkou inteligenci; ty druhý vysokou inteligenci a nízký vibrace.

Je teda nesmysl, jak to podávaji různý “guru” a náboženský figurky, tvrdit, že abyste se dostali “někam dál”, nebo dosáhli duchovního pokroku, musíte “zvýšit svoje vibrace”. Zvýšení vibrací vám může pomoct, ale jen pokud jste si zvolili STO. Pokud si zvolíte STS, potřebujete svoje “vibrace” naopak snížit, abyste se dostali dál. Cestu “vpřed” maji obě strany otevřenou stejně.

Stejně tak je kravina – a celkem nebezpečná – tvrzení, že až se dostaneme do 4D nebo 5D, tak tam budou všichni tak vyspělí, že tam nebudou žádný konflikty, války, utrpení, atd. Kdo tohle tvrdí, má svoje představy evidentně omezený jen na jednu polovinu vesmíru a žije v hluboký nevědomosti o tý druhý cestě. A jestli se náhodou dostane do 4D s takovouhle představou, bude ho možná čekat drsný procitnutí.

STS má teda nízký vibrace (což s sebou nese jistej “negativně emocionální” náboj), ale s inteligencí je na tom úplně stejně jako STO. Nedostatek chápání nesouvisí s “nízkejma vibracema” a “vysoký vibrace” vás neudělaji chytřejšíma.

Když už jsme se dostali k emocím, tak padla jedna otázka na rozdíl mezi emocema a instinktama:

1995-05-31
(L) Jsou instinkty něco jinýho než emoce?
A: Jo.
Q: (L) Jak se dá poznat rozdíl mezi instinktivníma vědomostma a emocionálníma reakcema?
A: Emoce zahrnujou “zbožný přání”; instinkty jsou “pocity v nitru/útrobách” [gut feelings], svojí povahou jsou jasnovidecký a jsou silnější. Když je to zbožný přání, prosakuje skrz to vždycky jasnovidnej instinkt, k němuž můžete získat přístup, když použijete rozum a prozkoumáte svoje lekce z minulosti.

Je teda celkem důležitý umět rozlišit jedno od druhýho, pokud chcete dojít ke správnýmu závěru v nějaký nejasný otázce. Emoce úsudek spíš zkreslujou. Když někdo řekne, “Já cítim, že ten člověk má pravdu.”, je otázka, jestli to “cítění” je instinkt nebo emoce. Může to klidně bejt jen to “zbožný přání”, který tomu člověku nejen neukazuje pravdu, ale naopak mu ji může zakrejvat.

1995-01-14
A: A teď bomba: bytosti na třetí úrovni, když dosáhnou totálního STO profilu, jdou automaticky do 4. úrovně v moment, kdy toho dosáhli!
Q: (T) To prostě zmizí? Už se to někdy stalo?
A: Jo.

Nutno podotknout, že “totálního STO profilu” nedosáhnete jen tak snadno. Na druhou stranu, tohle pravděpodobně souvisí s tim, že některý celý civilizace “zmizely beze stopy”. V minulosti tu byly civilizace orientovaný na STO a v různejch zdrojích najdeme zmínky o tom, že se posunuly na jinou úroveň společně. Naší současný civilizaci to evidentně nehrozí, takže musí každej sám za sebe.

Tak to by byly nějaký základy pro začátek našeho hlubšího nahlídnutí do Cassiopejskýho materiálu.

Jsou všechny tyhle informace pravdivý? To vám nikdo nijak nedokáže. Od toho máte vlastní hlavy, abyste se nad tim zamysleli a došli k vlastním závěrům. “Zaručenou pravdu” poskytujou vždycky jen manipulátoři, obzvlášť když je “povinná”.

Jsou správný moje interpretace? K neomylnosti mám daleko, takže na to bych taky tak úplně nevsázel, ale dělám, co můžu. Některý věci je i hodně těžký přeložit, protože třeba ve spojeních jako “level pattern of lightness” má každý slovo několik významů a když je celý téma dost mlhavý, neni snadný se rozhodnout, která varianta je ta správná a co se tim vůbec myslí. Proto je ideální číst v originále, když je to možný.

Jak si všechny tyhle střípky přeberete a dáte dohromady, je na vás. Můžete použít instinkt a ujistit se, že to nejsou emoce. A jak řikaji Cassiopejci, “learning is fun”, což ukazuje, jakej by měl bejt ten správnej přístup k učení se, tj. “užívat si to”. Snad nám tohle trochu objasnilo fungování různejch úrovní a podstatu STO/STS.

https://antivirus.22web.org/av/250505-kaleidoskop-z-kasiopeji-i.htm