J.van Helsing – Tajné společnosti, válka svobodných zednářů

Tento výrok nepochází od Jana van Helsinga nebo snad od konspiračních teoretiků, ale od konspiračního „praktika“ – bývalého britského premiéra a člena Řádu svobodných zednářů Benjamina Disraeliho. Co nám tím chtěl sdělit?
Je jasné, že na světě existovala a vždy existovat budou spiknutí všeho druhu. Už Bismarck kdysi prohlásil, že se „nikdy nelže tolik jako před volbami, během války a po honu“. Přitom nezáleží na tom, zda se jedná o válečné přípravy, převody firem, obchody s firemními akciemi a jinými cennými papíry (= insider trading) nebo obchody se zbraněmi a drogami – není to nic nového. V této souvislosti lze zmínit také tajný projekt CIA nazvaný operace Drozd (= Operation Mockingbird) na konci 40. let minulého století, jehož cílem byla infiltrace do médií a jejich následná manipulace. To jsou ale spíše malá spiknutí. Větší význam mají události spojené s 11. zářím 2001, protože v konečném důsledku se nějakým způsobem dotkly celého světa (především kvůli následným zákonům ohledně zpřísnění kontroly lidí). Někteří autoři už od roku 2001 poukazovali na nejrůznější nesrovnalosti, ale nikdo je nebral vážně. Teprve v roce 2010 se o událostech odvážil kriticky informovat časopis Focus Money.

Existence tajných spolků také není pro nikoho tajemstvím. V této knize však mluvíme o globálním spiknutí na úrovni vlád – o velkém plánu, který se připravuje již sto let a nyní se začíná plnit. Může opravdu existovat něco jako globální propojení na všech úrovních?
Britský premiér a svobodný zednář vysokého stupně zasvěcení Winston Churchill byl o tom přesvědčen, což dokládá jeho tvrzení: „Musí být slepý, kdo nevidí, že se na Zemi připravuje velký plán, jehož realizace se smíme účastnit jako věrní sluhové.“
…

Navzdory všemu si pořád myslíte, že by v dnešní době nebylo možné zamlčet skutečný stav věcí, šířit nepravdy nebo prostě jen drze lhát? V roce 1991 při příležitosti zahájení Bilderbergské konference, tajného setkání nejvýznamnějších a nejvlivnějších osob západního světa, které se pořádá každý rok, se tehdy 93letý bankéř David Rockefeller nebál nahlas říct: „Jsme vděční deníkům Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a už po téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom po celé tyto roky stáli v záři reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu bez válek, která celému lidstvu zaručí mír a blahobyt. Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích.“
To zní přece skvěle! Intelektuální elita a bankéři světa, vládcové budoucího světa! Vždyť to dělají už dnes! Není to snad důvodem k radosti?
Naši přední bankéři zejména v nedávné době dokázali, jak moc jsou pro svět užiteční – bez nich bychom neměli žádnou finanční krizi…
David Rockefeller přednesl zahajovací řeč v roce 1991. Pod slovem „my“ měl v tomto případě na mysli takzvané Bilderbergery, skupinu, již v roce 1954 založil nizozemský prinz Bernhard (o něm se ještě zmíníme). Její členové se každoročně setkávají už téměř 60 let a na svých zasedáních projednávají důležitá rozhodnutí a témata světové politiky i hospodářství. Ve své knize Memoirs (Paměti) Rockefeller uvádí: „Mnozí dokonce věří, že jsme součástí tajné společnosti, která pracuje proti zájmům Spojených států amerických a mne a mou rodinu popisují jako internacionalisty, kteří se tajně spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, abychom společně vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu – nový svět, chcete-li. Pokud to má být obvinění, pak se prohlašuji za viníka – a jsem na to pyšný!“
Po takovém vyjádření je jasné, že globální spiknutí existuje! Další otázkou je, jak daleko už to došlo a co dalšího je nyní v plánu. Ani s tím se však David Rockefeller netajil: „Jsme na počátku globální revoluce. Jediné, co nám chybí k tomu, aby národy přijaly nový světový řád, je celosvětová krize.“
A tuto krizi právě prožíváme – je to celosvětová finanční krize! Začala roku 2009 a její další vývoj bude ještě hodně napínavý. Finanční nouze se přemění na chudobu, což povede k agresi a povstáním obyvatelstva. Těm bude třeba zabránit tvrdšími zákony, kontrolou a sledováním – a už se pomalu dostáváme k novému zřízení světa! Není to vůbec tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát…
Pozorný čtenář si nyní pomyslí: pak tedy finanční krize nevznikla náhodou, ale byla dlouho předem plánovaná…
Správně! To, co v současné době probíhá ve finanční sféře, je součástí velmi bezohledně připravovaného plánu, jehož cílem je dostat lidi pod jednu střechu, kde by fungoval nový měnový systém na bázi bezhotovostního platebního styku. Hospodářská krize a recese nespadly z nebe, ale byly dlouhodobě plánovány. Je to jeden ze dvou klíčů, jak lidstvo uvést do nového „kontrolovaného“ světa, aniž by se proti tomu mohlo bránit.

(…)

Co skrývá svobodné zednářství

V zásadě to lze shrnout následovně: cílem svobodného zednářství je především vytvoření mírumilovnějšího světa na základě globálního spojení všech zemí pod jednou světovou vládou. Z toho vyplývá, že zednáři stáli i u založení Společnosti národů a později také Organizace spojených národů.
To je poněkud odvážné tvrzení, nemyslíte? A přece je tomu tak! Jen čtěte dále: „Jistě: v jedné věci mají lidé, kteří tuší souvislost mezi svobodným zednářstvím a Společností národů, pravdu. OSN jako taková vychází ze zednářské koncepce. Během války zástupci z řad neutrálních úřadů a úřadů Dohody na jednom sněmu v Paříži vyjádřili myšlenku, že organizované vyvražďování národů musí být v budoucnu znemožněno vytvořením ligy národů. Jde o produkt svobodného zednářství, na nějž jeho členové mohou být pyšní.“ (svobodný zednář Eugen Lennhoff v článku Völkerbund und Freimaurerei /Společnost národů a svobodné zednářství/ uveřejněný v novinách vídeňských zednářů Wiener Freimaurer-Zeitung č. 6 z června 1927, str. 14)
„Pokud chceme pokračovat jako poctiví svobodní zednáři, pak musíme rezolutně prohlásit: už nejsme křesťané, jsme svobodní zednáři, nic míň a nic víc – tečka! Musíme soustředit svou moc na jediné, co lidstvo potřebuje – spojení všech lidí světa do jednoho spolku.“ (svobodný zednář M. G. Conrad v tiskopise Die Bauhütte, Lipsko, 1874)
Svobodné zednářství jako posel vůle národní suverenity je údajně povoláno k tomu, aby určovalo dějiny zemí a veškerého lidstva. Na tomto kongresu byla vyslovena naděje, že jednou přijde den, kdy padnou evropské monarchie. To je den, na nějž čekáme a který se blíží.“ (stať Weltrepublik /Světová republika/ v listu meklenburské lóže z 1889, str. 197)

„Bratři! Roku 1000 starý pověrčivý svět uvěřil, že přišel jeho konec; ve skutečnosti to byl začátek konce jeho vlády. Její smrtelný zápas byl zahájen v roce 1789. O století později jsme vás, bratři, pozvali, abyste byli svědky jeho posledních smrtelných záchvěvů a současně abyste přihlíželi příchodu nového světa, jehož vznik oznamuje naše světová výstava; je to svět práce, vědy, spravedlnosti a míru. Jsme lepší proroci než naši soupeři, kterým nyní provoláváme: rok 2000 zcela určitě stvrdí váš konec; náznaky jsou den ode dne jasnější… Sociální revoluce přivede do pasti našeho společného nepřítele, a to tak, že všechny krutovlády Evropy a světa pohřbí, jak už v roce 1835 předpověděl Heinrich Heine: ‚Brzy budete u našich sousedů svědky rozvratu, ve srovnání s nímž byla vaše revoluce jen dětskou hrou…‘
Přijde den, kdy v zemích, které neměly ani události 18. století ani rok 1789, padnou monarchie a náboženství. Tento den není daleko. Je to datum, na něž čekáme. Všichni vyděděnci budou osvobozeni, všechny nespravedlnosti budou odpykány, všechna privilegia zaniknou, všechny utlačované provincie (Alsasko-Lotrinsko, Polsko, Halič a další) znovu získají svá práva sebeurčení.
Pak se velkolóže a všechny velké orienty celého světa spojí v jeden univerzální spolek. Zaniknou hranice států, které stojí mezi svobodnými zednáři. To je ideál budoucnosti, jenž před námi pomalu vystává. Naším úkolem je urychlení tohoto všeobecného sbratřování. K tomu potřebujeme univerzální heslo a svolávací znamení. Naše hymna říká: do zbraně proti všem tyranům!“ (svobodný zednář Francolin na mezinárodním kongresu svobodných zednářů v Paříži v roce 1889)

Tak už věříte? Nejde zde o mylné domněnky „konspiračního teoretika“ Jana van Helsinga, ale o tvrzení samotných zednářů. Je však pravda, že za spiknutím stojí všechny osobnosti z výše uvedeného seznamu? Chtějí všichni tito lidé nastolit nový světový řád? Nebo je to tak, že nižší hodnosti neví nic o tom, co se učí „nahoře“ ani jaké postoje se zde zastávají? Když už někde čtete o svobodných zednářích, většinou jde o členy jánských a modrých lóží. Co ale zednáři vyšších stupňů zasvěcení? Neučí třeba své bratry něco jiného?
„Těžiště naší práce spočívá ve vyšších stupních. Tam se uskutečňuje pokrok, tam se rozhoduje politika a světové dějiny. Proto nadále udržujme skotismus (= upřednostňování vůle před rozumem; pozn. aut.)! Díky němu vykonali naši otcové slavné činy, sesadili tyrany, zahnali cizince a tak dále… V Itálii však velké dílo ještě nebylo dokonáno. Proto potřebujeme vysoké stupně skotského ritu (4.–33. stupeň, pozn. autora). Co pro nás znamenají první tři stupně jánského řádu? Ty nám jen propůjčují své mírumilovné jméno, a pomáhají tak obelstít naše nepřátele. Co pro nás znamená symbol? Je to náš štít a ochrana v den boje. Nic jiného. A co pro nás znamenají všechny formy lóže? Mají nás uchránit před našimi nepřáteli.“ (neapolský svobodný zednář na slavnostní schůzi lóží konané dne 26. 3. 1875, Freimaurer-Zeitung /Noviny svobodných zednářů/, Lipsko 1875, 28. ročník, str. 150)

Milé čtenářky a čtenáři, tady to vidíte zcela jasně. Svobodné zednářství se při povrchním pohledu jeví neuvěřitelně bezelstně. Když listujete v knize bývalého zednáře Burkhardta Gorissena, máte dojem, že se jedná o jakýsi spolek postarších mužů, kteří se doma zkrátka nudili. Tuto představu podporují také nejrůznější televizní pořady věnující se této problematice.

Jak lze vyčíst z uvedených citátů, svobodné zednářství (a především jeho vyšší stupně) jsou přeneseně řečeno „vlkem v rouše beránčím“; tady už nejde o charitu, bratrství či humanitu. Jsou však všichni zednáři stejní a mají všechny lóže stejné cíle? Vědí členové jánských lóží, co se učí na vyšších stupních?
„Členové skotského ritu nesmí v jánských lóžích vystupovat jinak než jako představitelé mistrovského stupně a mají dovoleno nosit pouze mistrovský oděv, nikoliv stuhy a zástěry odpovídající vyšším stupňům zasvěcení. Bratru, učni, tovaryšovi ani mistru nesmí prozradit, že jsou vysokými hodnostáři. Nejen učení a rity skotského zednářství, ale dokonce i jména bratrů, již dosáhli vyšších stupňů, proto zůstávají průměrnému zednáři neznámá… To jsou skuteční zasvěcenci, tedy ti, ‚co vědí‘ a v jejichž rukách je soustředěna skutečná moc řádu… Už několikrát se stalo, že se lóže téměř jednomyslně vzepřely proti nekontrolovatelné nadvládě zednářů vysokých hodností zastoupených v jejich řadách. Pokaždé marně!“ (svobodný zednář 33. stupně Konrad Lerich po svém výstupu z lóže v knize Der Tempel der Freimaurer. Der 1. bis 33. Grad. Vom Suchenden zum Wissenden /Chrám zednářů. 1. až 33. stupeň. Od hledajícího k vědoucímu/, Bern 1937, str. 24f)

„Určitě jste už slyšeli, že lóže ‚konají mnoho dobra‘. Venkovní svět o nich ví sotva víc než to, že se v rámci lóží pěstuje dobročinnost. To je ovšem pravda jen zčásti, milí bratři…
Civilní obyvatelstvo i nižší zednáři se mýlí, když věří, že v tom spočívá hlavní práce lóží… Zednářství zde není proto, aby oblažovalo lidstvo milosrdnými dary, to přenechává dobročinným spolkům; namísto toho jako filozofická a progresivní instituce usiluje o zničení klasického společenského zřízení jako poslední příčiny neštěstí, přičemž na jeho místo má nastoupit státní a společenský řád zednářský…
Bratři, nikdy nezapomeňte, že lóže nejsou žádný obyčejný klub nebo spolek, do nějž se vstupuje kvůli soukromým cílům podřadného významu; lóže jsou totiž ztělesněním státního systému…
Jestliže vaše srdce obměkčil pohled na velké utrpení a vy jste sem přišli se záměrem, že v rámci dobročinné skupiny rozdáte své peníze na podporu několika chudých, které neblaze zasáhl osud, a myslíte si, že tak naplníte své poslání, pak se raději otočte a běžte… kdyby to byl náš jediný cíl, pak bychom nic nemuseli tajit.“ (časopis Kélet, orgán symbolické velkolóže maďarské, 13. ročník, č. 9, červenec/srpen 1911, a č. 10, září 1911, str. 252 ff)

Pomalu nám pravda začíná vycházet na světlo! A jak se to vlastně má s oním zednářským nařízením, podle nějž jsou politická témata v rámci lóží zakázaná?
„Výtka určená svobodným zednářům mnohé zarazila: údajně se příliš mnoho zabývají politikou – politika je vlastně to jediné, čemu se věnují. Můj bože, čemu jinému než právě politice by se měli věnovat? Někdy sice musíte prohlásit, že se zednářství nezabývá náboženstvím ani politikou, ale to jen navenek, ne proto, abyste stvrdili nějaké pravidlo. Je to snad přetvářka? Ne, spíše jsme pod tlakem zákonů a policie byli nuceni skrýt to, co je naším jediným úkolem.“ (svobodný zednář Gonard dne 18. 9. 1886 na banketu francouzského Velkého orientu. In: Bulletin du Grand Orient de France /Věstník Velkého orientu francouzského/, 1886, str. 545, podle J. Linbrunner ve spise Freimaurer und Umsturz /Svobodní zednáři a revoluce/, Regensburg 1919, str. 18)
„Zničte nepřítele, ať už je to kdokoliv! Mocné zničte pomluvami a udělejte to co nejdříve. K tomu jsou zapotřebí mladí lidé. Je nutné je svést, aniž by to tušili, a sjednotit pod praporem tajných společností. Na cestě k cíli jsou důležité dvě věci: navenek musíte budit dojem holubice a být obezřetní jako hadi. Vaši otcové, děti, a dokonce ani vaše ženy se nikdy nesmí dozvědět tajemství, jež v sobě nosíte(…) Sami víte, že ten, kdo se dobrovolně nebo nedobrovolně prozradí, si sám podepisuje rozsudek smrti.“ (Z tajného dokumentu italských zednářů z 20. 10. 1821, zveřejněného Crétineau-Jolym v knize L’Eglise Romaine contre la Révolution /Římská církev versus revoluce/, Paris 1859, 2. svazek, str. 86)

Čekali jste jednoznačnější formulaci? Tady není co vysvětlovat, je to nad slunce jasné!

Jako svobodní zednáři vystupuje řada prominentů, a jak lze vyčíst z výše uvedeného zmiňovaného seznamu, je mezi nimi dokonce mnoho známých státníků. Vědí všichni tito lidé o tom, co jsme se zatím dozvěděli my? Svobodný zednář Louis Blanc k tomu říká: „Některým hlavám státu, například Fridrichovi Velikému, se poštěstilo vzít do rukou zednářskou lžíci a uvázat si tradiční zástěru. A proč vlastně ne? Existence vyšších hodností před nimi byla pečlivě utajována, takže ze zednářského řádu znali jen tolik, že si byli jistí tím, že mu mohou bezpečně důvěřovat.“ (svobodný zednář Louis Blanc v knize Histoire de la Révolution francaise /Dějiny francouzské revoluce/)

Přesně tak! Nic nevěděli! Stejně jako většina z celkového počtu pěti milionů zednářů roztroušených po celém světě nemá ani ponětí o tom, co se děje „nahoře“ na úrovni vyšších stupňů. Dnes je to pochopitelně samozřejmě trochu jiné než před sto lety. Bývalý prezident USA George W. Bush si byl své role jako svobodný zednář a člen Skull & Bones (Skull & Bones /Lebka a hnáty/ je tajný spolek na Yaleově univerzitě v USA – pozn. překl.) plně vědom. Jörg Haider (= rakouský politik tzv. třetího tábora, zemský hejtman Korutan a předseda strany Svobodných, zemřel při autonehodě v 2008) to naproti tomu poněkud podcenil a uvízl v pasti…

V knihách „konspiračních teoretiků“ neustále čteme o tajných znameních a skrytých signálech v tisku, jejichž prostřednictvím se zednáři dorozumívají. K tomu nám víc řekne následující text:
„Tajná bratrství, jaká představují zednářské lóže, se vzájemně rozpoznávají už od dávných dob prostřednictvím znamení, jež jsou známa pouze jim. Většinou jde o nenápadné, často různými smysly vnímatelné znaky a výroky, na jejichž nejpřísnější utajení se přísahá při přijetí do spolku. Rozumí se samo sebou, že tato poznávací znamení se mohou použít jen tehdy, když je jejich utajení zabezpečeno ze všech stran neboli (jak říká zednářský výrok) ‚lóže je krytá‘. Je-li důvod k obavám, varují se členové nezávazně prohozenou poznámkou ‚prší‘.“ (Instrukce při přijetí nových členů do spolku svobodných zednářů U vycházejícího Slunce, vydal bratr Zier v Erfurtu, Manuskript für Freimaurer /Rukopis pro svobodné zednáře/, str. 19)

Později uvedu také několik příkladů tajných znamení. Nejdříve bychom se však měli podívat na to, jaký postoj zednáři zaujímají k tištěným médiím:
„Svobodné zednářství musí mít a také má moc vytvářet veřejné mínění a řídit je.” (Rivista massonica /Zednářský časopis/, ročník 1892, str. 2)
„Budeme vytvářet a ovládat veřejné mínění, jinak nemáme vážné oprávnění k existenci.“ (tamtéž, ročník 1889, str. 19)
Co to znamená? Cíle svobodných zednářů se kryjí s tím, co jsme se dříve dozvěděli o světové vládě a novém světovém řádu. Je to snad znakem toho, že všichni účastníci spiknutí jsou svobodnými zednáři? Nebo od nich tuto myšlenku okopírovali? Je do konspirace zapojeno jen několik málo zednářů? Případně jsou všichni spolčeni a dělají v podstatě totéž? Tomu, milé čtenářky a čtenáři, chci nyní přijít na kloub.

Před 16 lety jsem napsal dvě knihy o tajných společnostech, které byly kvůli svému obsahu v roce 1996 ve všech spolkových zemích zabaveny a stáhnuty z oběhu. Na více než 800 stran jsem v nich popisoval, jak se několika málo vlivným rodinám průmyslníků a bankéřů podařilo hospodářsky ovládnout velké části světa. V tomto kontextu se vždy uváděli svobodní zednáři. Zednářství však nelze zaměňovat s ilumináty, jak ve svých knihách nazývám tyto mocné rodinné klany. Dlouhou dobu se přátelím se zasvěcenci vyšších stupňů, a přestože sám nejsem členem žádné lóže, velmi si cením rozhovorů s lóžovými bratry; ti, které jsem dosud poznal, jsou vzdělaní, otevření, a především zvědaví. Všichni se projevují jako poctiví, loajální a citliví lidé se zájmem o duchovno.

Během těchto intenzivních hovorů však neustále vychází najevo, že existují nejrůznější zednářské větve, jež z části zastupují zcela protichůdné názory. To znamená, že není zednář jako zednář! Mnohé lóže jsou orientovány velmi duchovně, jiné pouze materiálně (na moc, profesní či hospodářsko-politické zájmy a kontakty). Rozhodující roli v „klasickém“ zednářství hrají židovská mystika a Starý zákon. Není tomu tak jen u amerických, anglických a francouzských lóží, ale také u velké části německých.

K mému velkému překvapení stále více a více německých lóží zastává konzervativní a vlastenecké představy o světě. Islám je pro ně nepřítelem číslo jedna a výroky na adresu státu Izrael a americké centrální banky (= FED) zněly v soukromých rozhovorech se zednáři vyšších stupňů zasvěcení vždy příliš pravicově.

Při setkání mistrů z nejrůznějších lóží (zástupců skotského a yorského ritu, rosekruciánů nebo Převorství sionského) v březnu roku 2009, jehož jsem se druhý den mohl zúčastnit, jsem s několika přítomnými vedl otevřené hovory na téma světová politika, ďábel, role soukromých bankéřů ve světě nebo islamizace Evropy. To, co jsem tam slyšel, mě zcela ohromilo, slíbil jsem však, že o tom nebudu mluvit.

Zde slyším své kritiky: „Ano, ano, Helsing si může tvrdit cokoliv, i to, koho všeho potkal; sebere několik citátů, poskládá je podle toho jak se mu to hodí, a výsledkem je šílený konspirační konstrukt. Vidí strašidla tam, kde nejsou!”

Taková kritika je zcela pochopitelná. A proto jsem si pro vás, čtenáře, v této knize vymyslel něco zcela mimořádného: místo toho abych se zednářům snažil něco dokázat, dám prostor jednomu z nich, aby vám sám povyprávěl, čím se zabývají. Co na to říkáte? Může to být napínavé, ne? Přesně to si také myslím! Fakt je ten, že to, co se člověk doslechne nebo dočte v souvislosti se svobodnými zednáři v masmédiích – co oni sami vynesou na veřejnost – má s realitou jen málo společného. Členové řádu jsou v zásadě svobodné duše, buřiči, revolucionáři, zabývají se ezoterikou a okultismem. Hovořit s nimi je proto nanejvýš zajímavé.
Zednáři vyšších stupňů zasvěcení chtějí svět „přetvořit“ a podřídit jej elitární světové vládě (takzvaný světový socialismus). Je na tom snad něco špatného? Není to dobrý cíl? Nejsou ničivé události jako války a decimace lidstva, změny, které je třeba provést na cestě k němu, dokonce nutné? Nebo je to ten nejďábelštější plán, o jakém jste kdy slyšeli, a Nový světový řád má být pouze státem otroků a vládců?
Z toho nyní budu zpovídat jednoho zednáře a člena vyšších stupňů zasvěcení. Už slyším další kritiky: „Jan van Helsing se snad zbláznil. Na které straně vlastně stojí? Tlumočí nám takto rafinovaně pouze chtěné informace ‚protistrany‘, nebo je to i nadále on – neúnavný badatel, který jde po stopách pravdy?“

S klidem vycházejte z druhé varianty. U svobodných zednářů stejně jako v mnoha dalších mocenských systémech našeho světa dochází nyní k obrovským změnám, o nichž se vzápětí dozvíme podrobnosti. Proto také podtitul této knihy je Válka svobodných zednářů.

K interview: Nejdříve bych vám chtěl krátce něco říct k následujícímu interview, a kdo byl můj zpovídaný. Než jsem se do rozhovoru pustil, dal jsem mu přečíst úvod – který jste si právě přečetli – se všemi citáty a tvrzeními či obviněními, jež zde padla. V rozhovoru se k nim vyjádří.

Po celá staletí se na téma zednářství vedou nejrůznější spekulace. Mým úkolem bylo na tyto témata „vyzpovídat“ zednáře a nositele vysokých stupňů i hodností v soukromém rozhovoru – což se mi také podařilo. Budeme svědky světonázoru, který se většině z nás bude (možná) jevit zcela abstraktní, ale přesto má pro nás všechny rozhodující význam, protože tito lidé mají velký vliv na politické a hospodářské dění. Můj protějšek podrobně mluví o duchovním i politickém pozadí zednářství. Považuji za důležité zdůraznit, že NEJDE o MOJE vidění světa. Jde mi o to, aby se zveřejnilo, jak zednáři myslí a co dělají.

Samotný rozhovor vznikal v průběhu několika dní, mezi kterými jsme dělali přestávky den nebo dva a vše nahrávali na magnetofonový pásek. Jak sami zjistíte, zpočátku působí můj partner poněkud suše a rezervovaně, což se ovšem během celkem 26 hodin času vymezeného na rozhovor znatelně změnilo. Můj protějšek místy – v závislosti na emocionalitě rozhovoru – přecházel v tykání, což jsem v textu vědomě ponechal, protože je to autentičtější než jakákoliv upravovaná verze. Tak si můžete udělat lepší obraz toho, jaký člověk to před námi sedí a vypráví o svých zkušenostech.

Vědomě chci poznamenat také toto: ti, kdo znají mé předchozí knihy, budou pravděpodobně očekávat, že pořádně „dupnu na plyn“ a během otázek na nový světový řád a ostatní ožehavá témata svého partnera v rozhovoru „roztrhám“. To se však nestalo a já vám hned řeknu, proč.

Za prvé nebylo vůbec jednoduché sehnat zednáře vyšších stupňů zasvěcení a přesvědčit ho, aby pohovořil o tématech, která jsou do dnešního dne označována za „tajnou zednářskou moudrost“ a ještě nebyla zveřejněna zbytku světa, tedy nezednářům. Za druhé vedle mě seděl člověk, jenž patří k nejvzdělanějším z těch, které jsem během svého života potkal a který by mohl být s ohledem na náš věkový rozdíl mým otcem. Navíc má velmi pozitivní a příjemný projev. Jde o osobu, která se těší velkému respektu, čemuž odpovídá i to, jak se k němu během rozhovoru stavím a jak s ním mluvím. Znáte-li rozhovor mezi Benjaminem Fulfordem a Davidem Rockefellerem, pak víte, že novinář si rovněž počínal velmi obezřetně a nemohl se do něho pustit zpříma. Náš rozhovor jsem tedy začal velmi opatrně, svého partnera jsem chtěl nejprve poznat a zjistit, co je za člověka, jak „čistokrevný“ svobodný zednář myslí a co si k němu mohu dovolit. Kdybych šel přímo k věci a začal se vyptávat na světovou vládu, mohlo se stát, že by rozhovor přerušil a odmítl pokračovat. A to zrovna můj záměr nebyl.

Můj otec, který je nejostřejším kritikem prvních verzí mých knih, je přesvědčen, že jsem měl začít poutavějšími politickými tématy, protože to moji čtenáři očekávají. Také měl za to, že bych měl zkrátit pasáže týkající se Starého zákona a popisy mnohých rituálů, protože jsou příliš zdlouhavé. Tak bychom ale ztratili pomyslnou červenou nit. Proto jsem se rozhodl rozhovor zveřejnit v podobě, v jaké vám jej nyní předkládám. Je velmi důležité pochopit, jak se to má se Šalomounovým chrámem, sloupy Jachin a Boaz, Bohem ze Starého zákona, nejrůznějšími rituály různých lóží, a především s ďáblem, abyste pochopili, proč se 11. září 2001 musela zřítit dvojčata, co přesně je nový světový řád a jak byl vybudován — a zejména proč si současní vládci světa myslí, že počet lidí na Zemi je třeba masivně zredukovat. Když nevíte, kdo je ďábel, nemůžete pochopit, proč by svět měl uvítat nový světový řád. Kvůli tomu byste museli zajít hluboko do Starého zákona a rituální symboliky svobodného zednářství.

Abychom mohli sledovat, jak se vůbec kdy přišlo na myšlenku ovládnutí světa a rozdělení lidstva do dvou kategorií, bylo důležité se s tímto zástupcem svobodného zednářství lépe seznámit. Zajímalo mě proto, jak se k řádu dostal, jak probíhaly první rituály i jak se u toho cítil, a také jsem se vyptával na jeho osobní vývoj. Proto jsou (především v první kapitole) citovány pasáže, které se poněkud špatně čtou. Avšak i u témat věnujících se filozofickému pozadí svobodného zednářství jsem se neustále snažil o to, abych se dostal k jádru věci. Prosím vás proto, abyste tyto pasáže nepřeskakovali, protože se k nim později během rozhovoru budu vracet.

Také bych nechtěl, aby mi někdo vytýkal, že jsem si ze svobodného zednářství vybral jen jeden dílčí aspekt a ten pak negativně vyložil. Tuto knihu budou jistě číst i zednáři samotní a pravděpodobně budou překvapeni, s čím vším je člen vyšších stupňů zasvěcení konfrontován. Proto je podle mého názoru důležité nekrátit pasáže o rituálech, aby čtenáři, kteří jsou sami zednáři, zjistili, že mluví skutečný člověk zevnitř bratrstva.

Svůj protějšek jsem nechtěl nijak cenzurovat. Velmi otevřeně mluví proto o tématech, která vás (možná) zneklidní, nebo dokonce zastraší, a proto je důležité, aby měl dost prostoru na to, aby všechno jasně vysvětlil a zdůvodnil.
Jako poslední bych ještě zmínil, že mého partnera lze bez přehánění označit za chodící encyklopedii svobodného zednářství. Proto jsem do rozhovoru žádným zásadním způsobem nezasahoval, neboť jsem nechtěl promarnit možnost dalšího setkání, v jehož průběhu jsme (možná) mohli zajít ještě hlouběji.
Dost řečí, přejdeme k činům! Pokusme se společně proniknout do světa rituálů, slibů, přísah, tajemství i superinteligentních mystifikací, abychom získali obraz elitární atmosféry panující v bratrství zednářů.
Než začnete číst, zhluboka se nadechněte. Slibuji vám, že z tohoto úhlu jste se na svět ještě nedívali!

Jan van Helsing

Úryvek z rozhovoru

První kapitola
HISTORICKÉ POZADÍ


Jak zednáři ovlivňují náš každodenní život?
Naše organizace navenek nijak nepůsobí, ale zato každý zednář působí ve svém osobním a pracovním okruhu – a to velmi účinně! Členové jsou velmi dobře propojeni, a to dokonce i na mezistátní úrovni. Bývalý prezident USA Ronald Reagan na stejnou otázku, jakou jste mi položil vy, odpověděl: „Když je třeba, aby někde na Zemi zasáhla rychlá a nebyrokratická síla, lze zažádat o pomoc zednářské lóže.“ Zednáři se mezi sebou denně dorozumívají prostřednictvím podobných výroků a vyjádření.

A jak je lze poznat například v oblasti hospodářství a v politice? Podle držení rukou?
To je pouze jedna z možností. Jde tady o určité zprávy nebo poselství, které mají být prostřednictvím tisku nebo televize předány dalším zednářům. Může to tedy být držení rukou (obr. 9-14) – když se například dva muži zdraví učňovským způsobem (obr. 23) – nebo také postavení nohou (obr. 20 a 24). Mnohem důležitější je však způsob tvoření slov nebo samotný text v článku či tiskové zprávě. Pokud jsou věty formulovány tak, že napodobují určité pasáže z nějakého rituálu, pak svobodný zednář zbystří; oním rituálem už totiž prošel nesčetněkrát. Vždy jde o rituály modré lóže. V novinách nebo v televizním zpravodajství si všimnete něčeho podezřelého, zprávu si projdete ještě jednou a tentokrát ji čtete zednářskýma očima. Tak lze rozpoznat signály a poselství, která chce pisatel zprávy zprostředkovat zasvěcenému čtenáři. Ten si z toho vyvodí určité závěry – například si uvědomí, že je potřeba něco udělat, a spojí se s ostatními bratry. Zeptá se jich, jestli se k nim zpráva dostala a jak si ji vyložili. Na základě toho se pak rozvine hybná síla vedoucí k určitému činu. Někdy je zase úkolem tajných poselství jen snaha informovat bratry o nějakém rozhodnutí, například z oblasti politiky.

Můžete uvést nějaký příklad nebo větu, která by mohla stát v titulku zprávy? Musí obsahovat slovo „kružidlo“?
Ne, to není nutné. Ale pokud by v novinách stálo: „Ve Vatikánu včera silně pršelo,“ v zednářském překladu by to znamenalo, že tam něco dosud tajného vyšlo najevo. Takže si přečtěte noviny a zjistíte, co se včera dělo a jaké zprávy se v souvislosti s Vatikánem objevily v médiích. Pečlivým zkoumáním pak z textů poznáte, co se ve skutečnosti stalo, a můžete se podle toho zařídit, protože nyní víte, že například v příštích dnech má dojít k nějaké změně. Když vyjde najevo určité tajemství, katolická církev to pravděpodobně bude chtít zamést pod stůl a začne chlácholit lidi, že se nic neděje, zatímco ostatní se tomu budou chtít pořádně podívat na zoubek. A někde vyvstane i potřeba určitého jednání.

Oním signálem zde bylo slovo „prší“?
Ano. Když se zednáři mezi sebou baví se o tajemstvích, rituálech nebo o zednářských praktikách a najednou někdo vykřikne: „Prší!“, konverzace se ihned ukončí a členové se začnou podezíravě prohlížet, protože je pravděpodobné, že někdo ve skupině není zednář nebo je členem nižšího stupně a téma, o němž je právě řeč, není určeno pro něho. Rozhovor se stočí někam jinam nebo jeho účastníci změní způsob vyjadřování tak, aby to nežádoucí posluchač nepoznal. Zkrátka začnou mluvit obezřetněji.
Signalizačních pojmů je nespočet. Například mohu říct, že někomu něco sděluji „sub rosa“, což v překladu znamená „pod růží“. Z toho je patrné, že tento rozhovor zůstane mezi námi a nikdo jiný se o něm nedozví. Takové slovní obraty se vyskytují i ve zpravodajství. Běžně se používají v rámci rituálů, zednář je tedy rozpozná a pak dané zprávě věnuje zvýšenou pozornost.

Děkuji vám za odpověď. Odpovídalo by to citaci z mezinárodního zednářského slovníku, v němž se uvádí: „Při mluvení a konání byste měli být obezřetní, aby se ani ten nejbystřejší nezasvěcenec nedozvěděl nic, co není určeno pro něho. Někdy je třeba rozhovor stočit jinam a ve prospěch ctihodného bratrstva změnit téma.“
Jak je to se znameními rukou, například když je používá politik? Vzpomínám si na tiskovou zprávu uveřejněnou před volbami do sněmovny v roce 2005 v časopisech Spiegel, Focus a Die Welt. Byla doprovázena stejnou fotografií. Od jistého do věci zasvěceného muže jsem věděl, že dojde ke vzniku velké koalice, což tehdy veřejnost ještě nevěděla. Na fotografii měli Angela Merkel a Franz Müntefering stejným způsobem položenou ruku na krku. Guido Westerwelle z FDP (= Svobodná demokratická strana Německa) byl přitom zobrazen úplně jinak.
Ruka na krku nebo mírně pod ním je jakési všeobecné znamení. Jako rozpoznávací signál jej používali už Esejci. Stalo se z něj učňovské znamení: pozvednete ruku a posunete ji doprava, což má znamenat, že byste se raději podřezali, než abyste vyzradili dotyčné tajemství (obr. 15).
Existuje neuvěřitelně mnoho znamení. Na veřejnosti lze často – zejména při nějaké slavnostní příležitosti – vidět člověka s rukou položenou na srdci. To je tovaryšské znamení a demonstruje se jím příslušnost k zednářskému řádu. Ve Vašem příkladě s Angelou Merkel tedy šlo o zprávu, že již bylo rozhodnuto, jak volba dopadne.

Myslel jsem si, že ruka položená na krku je nouzový signál.
Ne. Nouzový signál vypadá úplně jinak. Přeložíte ruce přes hlavu, dlaně otočíte ven a ruce tlačíte směrem nahoru (obr. 22).
V tištěných médiích to samozřejmě není příliš dobře vidět. V průběhu let jsem shromáždil několik fotografií, na nichž jsou nejrůznější politici nebo třeba papež s rukama nad hlavou složenýma do tvaru trojúhelníku. Je to znamení, že se dotyčnému něco nepodařilo? Je to možné. Musel bych vidět onu fotku nebo článek, k němuž se vztahovala.
Existuje ještě nějaký jiný příklad? Stejné gesto lze provést, i když třeba sedíte v křesle u televize nebo při přátelské rozpravě. Vypadá to, jako byste se protahovali. Ve skutečnosti však jde o zednářské znamení. Dalším příkladem nouzového signálu je výrok: „A moi, les enfant de la veuve de Naphtali!“, což znamená: „Pojďte ke mně, děti vdovy z kmene Naftalí.“ Jednou jsem zažil, že při jedné přednášce o terapeutech a léčitelích mluvčí po dlouhém projevu navrhl udělat přestávku a řekl posluchačům: „Rád bych se u vchodu setkal s dětmi vdovy.“ Většině přítomných to neřekne nic, ale všichni svobodní zednáři v místnosti se s jistotou shromáždí u sloupu ve foyer, protože jsou schopni tento výrok dešifrovat. Tak se zednáři nechávají veřejně poznat, ale opět jen jiným zednářům.
Během jednoho pobytu v nemocnici ke mně přišel ošetřující lékař a podal mi zednářským způsobem ruku (obr. 21 a 23). Postupně to udělal u každého pacienta. Palcem mi stiskl kloub ukazováčku, což je učňovský hmat. Ten, komu je pozdrav směřován, ruku podepře, mírně ji stiskne a přejde k dalšímu hmatu.
To je pak druhý kloub… Ano, pak přijde na řadu druhý kloub, to je tovaryšský hmat. Lékař se ke mně po vizitě vrátil a pak jsme si spolu povídali. Tak jsme se sblížili a oba jsme z toho měli prospěch a radost, protože jsme v tom druhém našli bratra. Tak to běžně funguje. Jak ukazuje tento příklad, nemusí jít o nic tajemného. Zkrátka vás těší, že jste potkal kolegu; baví vás to. Řada bratrů se po zednářsku zdraví se všemi lidmi, které potkají, a tu a tam mezi nimi narazí na jiného zednáře.

Nevadilo by Vám, kdybychom spolu udělali několik fotek rituálu pro pozdrav? Nebude to snadné, protože pozdrav probíhá velmi rychle. Přes učňovský a tovaryšský hmat totiž plynule přecházíte k dalším a postupně zjišťujete, jakého poznání váš protějšek dosáhl a kam patří. Je to otázka několika vteřin. Dalo by se to natočit, ale na fotografiích to půjde zachytit jen těžko.
Stýkáte se jako zednáři také v pracovním životě, pomáháte si při obchodech?
Samozřejmě! Když v cizím městě poznám někoho, kdo mě pozdraví jako bratr, můžu od něho očekávat pomoc. Řeknu mu, v jakém oboru pracuji, a zeptám se ho, zda nezná ve svém okolí bratry, kteří by mi mohli pomoci. Není potřeba se za tímto účelem setkávat v zasedacích místnostech – jednoduše se setkáváte v lóži. Obchody mezi zednáři sice nejsou povinné, ale běžně se provádějí. Je to praktické a není na tom nic špatného; mezi bratry panuje zcela jiná důvěra než mezi cizími lidmi.
Pokud vyjde najevo, že nějaký bratr někoho podvedl, pak to bude pro podvodníka nanejvýš nepříjemné. V zednářství to chodí jako u mafie – panuje zde kodex cti. V obchodním životě i v politice je z tohoto pohledu členství velmi užitečné. V politice jsou určité věci předem dané, a když chcete dělat kariéru, musíte být členem bratrstva. V Německu to není bezvýhradně nutné, ale například v Americe, v Anglii a ve Skandinávii ano.

Je přitom jedno, k jaké lóži patříte?
V zásadě ano. Zednáři se vzájemně uznávají, přestože jsou mezi učebními systémy rozdíly.

Povězte mi prosím ještě něco ke stisku ruky. Proč vůbec tajná gesta existují? Jaký mají smysl? Každému stupni poznání odpovídají jiná gesta, znaky a slova. Úkolem řádu je vychovat citlivého člověka, který opatruje získanou moudrost a nezprostředkovává ji bratrům, již tohoto stupně ještě nedosáhli. Připravil by je tím totiž o silný zážitek. Po mnoha letech vývoje pak zednář pozná, jak důležité je umění mlčet. Lidé, kteří dovedou moudře a svědomitě zacházet s důvěrou, jsou uznáváni také ve veřejném životě. Jestliže usilujete o zaměstnání, jež vyžaduje značnou míru spolehlivosti, s několikaletým působením v řádu pak máte oproti běžným uchazečům velkou výhodu.
Bratrstvo je mnohem více rozšířené, než se předpokládá. Každý den můžete potkat lidi, kteří jsou členy, a můžete s nimi navázat důvěrný kontakt.
Přitom se nesmí porušit slib mlčenlivosti… Myšlenka, že zednář nesmí prozradit žádné tajemství, a když se toho přece jen dopustí, hrozí mu smrt, je bohužel velmi rozšířená. Povědomí o veřejných popravách existovalo vždy, ve skutečnosti však nejsou nikde doložené.

A proč mi to vlastně všechno vyprávíte? Vždyť tím také porušujete svůj slib!
Rád bych Vám tuto otázku zodpověděl, až si vyslechnete všechno, co vám chci říct. Pak Vám také budu moci vysvětlit, proč je prozatím lepší, abych nevystupoval pod svým skutečným jménem. Ještě to nejde…


Vy tedy dovedete člověka napnout! Vyprávějte mi prosím ještě o Vaší cestě k vyšším stupňům.
Poté, co jsem v jánské lóži prošel stupni I až III jako učeň, tovaryš a mistr, následovala ondřejská lóže se stupni IV až VI (stupně učně a tovaryše se v Německu spojují). Poté jsem se stal rytířem východu Slunce na Východě a v Jeruzalémě, pak rytířem ze Západu, důvěrníkem jánské lóže a důvěrníkem ondřejské lóže. Odpovídá desátému stupni v řádu, a tím je vzdělání v rámci svobodného zednářství završeno. Pak jsem přestoupil do yorkského ritu. Protože jsem už byl členem a mistrem jánské lóže, což je mezinárodně uznávané, mohl jsem nastoupit rovnou do kapituly (= organizace vyšších stupňů). Prošel jsem několika mistrovskými stupni a skončil jako mistr královského oblouku (7. stupeň), což je završení kapitolských stupňů v rámci yorkského ritu.
Yorkský ritus se od všech zednářských rituálů liší v tom, že se v něm dokončuje stavba Šalomounova chrámu, což je cílem svobodného zednářství. V žádné jiné lóži chrám nelze dokončit. Neustále na něm pracujete, najednou se vám chrám zbortí a vy musíte začít znovu. Pouze v rámci yorkského ritu stavbu můžete dovést do konce a v USA jste pak za to korunován mistrem královského oblouku. Koruna, již vám při tom nasadí, má souvislost s biblickým textem v Knize kronik a Knize královské, kde vysocí kněží také dostávají korunu.
Zednářské stupně následují za sebou tak jako stupně ve Starém zákonu, přičemž poslední je hodnost nejvyššího duchovního čili velekněze. Každý izraelitský kmen měl svého velekněze a vykonával po určitou dobu v chrámu službu. Velekněz mohl vstupovat do velesvatyně, takže i já jako velekněz v systému svobodného zednářství tam mám přístup. Představuji tohoto izraelitského kněžího s veškerou jeho symbolikou včetně koruny. Ovšem v Evropě to neplatí, tam se koruna nepoužívá.

Přece jen zde tedy existují určité rozdíly.
Ano. V Německu nejvyšší duchovní dostává korunu pouze symbolicky – projde pod živým obloukem, což je seskupení bratrů představujících největší tajemství zednářství – poznání boha Jehovy. V celém společenství se všechno točí okolo tohoto Boha a v určitý okamžik zasvěcenec pozná, kdo to je a co znamená.

A kdo to je?
Boha Jehovu v chrámu znázorňuje předsedající mistr, jenž má okolo krku úhelník. Jehova představuje luciferský princip!

No to se podívejme!
V Řádu svobodných zednářů k tomu dospějete v šestém stupni, u Národní mateřské velkolóže u tří zeměkoulí ve třetím, v yorkském ritu v sedmém a ve skotském ve třináctém stupni. Pokud to nepoznáte na těchto stupních, musíte se vrátit a začít znovu, neboť jako mistr jste nezpůsobilý. V jednom rituálu lóžový mistr říká: „Nyní poznáme, zda jste zralý mistr, nebo zda odejdete, aniž jste dosáhl poznání.“ Jestliže na tomto místě nepoznáte, kdo je Jehova, jste propuštěn.

Jak to probíhá?
Bratr je symbolicky konfrontován s Jehovou a musí jej poznat.

Co musí říct?
Nemusí říkat nic, pouze jej musí poznat.

A co přesně pozná?
Zjistí, že Jehovu, boha Starého zákona, necharakterizuje vykupitelská myšlenka. Z toho logicky vyplývá, že nemůže být nejvyšším bohem a milujícím Otcem, jak jej představuje Ježíš.

Kým tedy je, když ne nevyšším bohem?
Jehova je pánem světa a hmoty. Jehova řídí svět. Není však takový, jakého si ho představuje, jak by si ho přál vidět člověk — není to ten, kdo vyslyší přání člověka, není to tedy milosrdný a milující Bůh. Je to Bůh, jenž nahání hrůzu, trestá a mstí se.

To říká svobodné zednářství?
Ne, ale jednoznačně to vyplývá z rituálů. Zednářství samo o sobě nic neříká. Je velmi obezřetné, ale jeho rituály jasně ukazují, že Jehova je tvůrčí božstvo, které zednáři nazývají Třikrát velký stavitel světa (také Velký stavitel všech světů, Velký stavitel všehomíra, Velký architekt světa apod. – pozn. překl.). Každý stavitel je tvořivý. Bůh – tvořitel je proto spojen s hmotou, protože tu nelze formovat výhradně v duchovní oblasti. Právě v tomto okamžiku si zasvěcenec uvědomí, že to není bůh, kterého hledá.
Luciferský princip je „protivníkem Božstva“ a „pánem světa“. Ani Bible nepochybuje o tom, že taková postava existuje. Objevuje se ve Starém i Novém zákonu.
Jehova není božský princip milosrdenství, jak učil Ježíš. Není to sice ani Lucifer, ale představuje luciferský princip ovládnutí světa. Naproti tomu Lucifer je uvězněná duše světa, která je však znovu a znovu schopna vysvobodit sebe sama a osvobodit i člověka.
Zednář musí poznat, že princip působící v rámci světa není naplněn láskou, ale zákonitostí; že Jehova není milující Bůh, ale Bůh, jenž se řídí zákony.

Třetí kapitola
NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD

Přejděme nyní k jádru věci. Co říkáte na citáty vysoce postavených zednářů na téma globální vláda nebo nový světový řád, které uvádím v předmluvě?
Zmínil jste Benjamina Disraeliho, jenž otevřeně přiznal, že se určité organizace podílejí na světové politice, a Winstona Churchilla, který byl pyšný na to, že může být služebníkem velkého plánu. Na uskutečnění tohoto plánu se pracuje už více než sto let a výsledkem má být nový světový řád, jenž lidstvu přinese mír a harmonický život. Mnoho lidí z něj má strach a brání se mu. Citoval jste také Henryho Kissingera, který prohlásil, že mnozí budou trpět. To je pravda. Pro lidi, již nechápou nutnost změny, budou tyto procesy velmi těžké. Měli by se zamyslet nad tím, že pro nastolení nového řádu horuje dokonce i sám papež.
Rozhodující je však výrok Davida Rockefellera, jednoho z těch, kdo řídí lidstvo prostřednictvím peněz. Peníze jsou hlavním faktorem v globálním ovládání lidstva a pouze peníze umožňují absolutní moc nad lidmi. S touto skutečností je každý zednář konfrontován už krátce po svém zasvěcení.
Uvědomte si, že vysocí politici ani jiní slavní lidé světa své členství nijak netají. Svobodné zednářství existuje již delší dobu a v budoucnu se jeho systém rozšíří na celou lidskou společnost.

Jak se zednáři dovídají, že je lidstvo možné kontrolovat jen skrze peníze?
Každý kandidát je při přijetí zbaven všech kovových předmětů. Není ani nahý, ani oblečený, ani bosý, ani obutý. Odejmutí kovů poukazuje na zlatý věk, dobu, kdy nám kovy nemátly hlavu a neměly nad námi žádnou moc – dobu, kdy neexistovaly peníze.
Metafyzické pozadí tohoto aktu je to, že v příběhu o stvoření se žádné kovy nezmiňují. Člověk k nim v ráji neměl přístup, teprve až král Šalomoun s pomocí krále z Týru přinesl kovy ze země Ofir, hlavně zlato a stříbro. A začaly nové časy, které trvají dodnes. Pro lidi byly tyto kovy pokušení, sváděly je, probouzely v nich chamtivost, a tak je lidé začali shromažďovat.
Zlato se získává velmi pracně: zemře přitom mnoho lidí a ničí se příroda. Pak se roztaví a zase uloží pod zem. Většina zlata zůstává tedy pod zemí — dokud není nalezeno nebo vydolováno nebo poté, co je někdo najde. Tajemství tkví v jeho působení na lidi. Na první pohled je to pouhý kov, může to však být velmi účinná ochrana před bohy.

Proč ochrana před bohy?
Stojíte-li pod kopulí ze zlata, bohové na Vás nemají žádný vliv. Proto se v radiestezii a při vysílání či šíření myšlenek využívají kopule. Většinou jsou z mědi, avšak zlaté jsou mnohem účinnější.

V jedné budově se zlatou kopulí jsem byl. Bylo to na Bruneji…
To jsou opravdová centra moci. Zde jste v bezpečí před mentální kontrolou, což vnímám jako smysluplné zejména v dnešní době technického převratu a myšlenkové kontroly. Dnes už nemusíme chodit do katedrál, jež se dříve využívaly k ovlivňování lidí. Ani sledování televize už není tak významné jako kdysi. Řídí nás morfogenetická pole, která usměrňují naše myšlení, přesvědčení a jednání. Ten, kdo si chce zachovat nezávislé myšlení, potřebuje úkryt; ilumináti mají svá podzemní města, kde jsou chráněni. A co ostatní? Jednou z možností jsou budovy se zlatou kopulí. V naší lóži zrovna zkoumáme, jak to působí v menším měřítku – například se zlatou helmou nebo něčím podobným.

Připomíná mi to typy lidí, kteří si vnitřek klobouku vykládávají alobalem.
Ano, vím o tom a něco na tom skutečně je. Zlato je v každém případě účinnější než hliník.
Koneckonců já původně pocházím z bezpečnostní branže a vím, co je dneska v oblasti sledování osob možné. Kdyby jen lidé věděli…

Sledování začíná docela tiše už v osobním autě. Od roku 2013 mají být nové vozy vybaveny jakýmisi „komunikačnímu skříňkami“, které ukládají přesné informace ohledně rychlosti a poloze vozidla. Nejenže umožní sestavit přesnou linii pohybu majitele, ale vůz může být lokalizován s přesností na jeden metr. Pokud tato data zkombinujete s údaji z mobilního telefonu, dostanete poměrně bezchybný kontrolní systém.
Kamera vyvinutá na univerzitě v Utahu dovede s pomocí čidel, která zaznamenávají rádiové vlny, vidět před zeď. Tímto způsobem lze sledovat pohyb lidí za zavřenými dveřmi, a navíc v přímém přenosu! Na jedné straně to určitě pomůže hasičům a záchranářům při hledání osob po zemětřesení nebo například v hořícím domě. Také by se to dalo využít ke sledování zajatých rukojmích, ovšem stejně tak i ke sledování občanů.
V současné době se pracuje ještě na zcela jiné technologii: na univerzitě v Berkeley v Kalifornii dva neurologové objevili způsob, jak lze pomocí skenování mozkové aktivity číst lidské myšlenky. I tento objev má dvě strany mince: díky němu by bylo možné vidět myšlenky postižených lidí nebo pacientů v kómatu, případně sledovat mozek podezřelého a zjistit, zda se dopustil zločinu, nebo ne. Na druhou stranu se tak dají číst myšlenky jakéhokoliv jiného člověka. Bude takto vypadat budoucnost?
Ano, DIS (= Defence Intelligence Agency, americká vojenská zpravodajská služba – pozn. překl.) už v roce 2008 prohlásila, že „bojištěm budoucnosti je lidský mozek“. A proto je důležité se proti tomu chránit, v čemž nám může pomoci zlato.

Řekl jste, že ilumináti a jiné mocné rodiny vlastní podzemní města. Chrání je to před morfogenetickými poli?
Vlastně by se ani nemuseli chránit, protože jsou to JEJICH postoje a přesvědčení. Vnucují lidstvu SVŮJ obraz světa. Svět ovšem zatím není připraven tento PROGRAM přijmout.

Co je to za program?
Tento program či programy jsou v zásadě velmi jednoduché. Když chcete ovlivňovat nebo uklidnit lidi, opatříte je určitými chemickými látkami.

Jak to vypadá v praxi?
Chcete-li zklidnit nebo manipulovat velkou masu lidí, použijete na to drogy. Jednou z nejúčinnějších je fluor – je to jed. Jestliže přivedete lidi k tomu, aby si s ním každé ráno čistili zuby nebo používali fluorizovanou sůl – dokonce i kojenci, kteří ještě žádné zuby nemají, ale dostávají fluorové tabletky – pak jste na nejlepší cestě.
Fluor se běžně užívá od rána do večera a lidé si přitom myslí, kdovíco „dobrého“ pro své tělo nedělají. Přitom je pomalu, ale jistě otravují. Druhá věc je sledování a kontrola lidí: je faktem, že si na to člověk zvykl a nevnímá to jako nenormální. Běžný občan nakupuje skoro vždy s platební kartou, neboť je to pohodlné, moderní a je to fajn – je to životní styl. Tak se vytvářejí postoje a přesvědčení. Za vším je však plán, nejde o přirozený vývoj společnosti. Manipulace lidí je zcela vědomá, protože je naviguje určitým směrem.

Jakým směrem?
Aby lidé milovali nový světový řád! O to jde. Před čtyřmi desetiletími bychom se tomu bránili, dnes je však naprosto běžné, že platíme kreditní kartou. Je to vymývání mozků v praxi!
Lidé jsou tak nevědomí, nedisciplinovaní, sobečtí a hloupí, že ilumináti nemají nejmenší zábrany je sledovat, a dokonce masově zabíjet. Lidstvo za nic nestojí! To je názor těch nahoře a já si to myslím také.

To, že většina lidí jsou ignoranti, si myslím také, ale jen kvůli tomu bych nebyl chladnokrevný a vypočítavý – jako například Henry Kissinger, který na bilderbergské konferenci ve francouzském Evianu v roce 1992 prohlásil: „Dnes by se Američané bouřili, kdyby vojska OSN vstoupila do Los Angeles a chtěla tam zavádět pořádek. Ale zítra za to budou vděční! Platí to zejména tehdy, když se jim řekne, že je ohrožen jejich život, nehledě na to, zda je tato informace skutečná, nebo je to součást propagandy. Všichni lidé na světě pak budou žadonit, aby je vládci světa tohoto zla zbavili. Všichni totiž mají hrůzu z neznáma. Postavíte-li před ně tento scénář, budou si chtít udržet svůj ‚blahobyt‘ a za to jsou ochotni vzdát se i osobních práv.“
Lidé si vůbec neuvědomují, jak moc už jsou na systému závislí. Přicházíme o svou přirozenou svobodu čili o možnost postarat se sami o sebe. Kdysi chodil člověk do lesa, znal různé byliny i rostliny a nehrozila mu smrt hladem. Dnes jsme závislí na nepřirozené stravě a plodinách z jiných zemí, a ne přímo z našeho regionu, takže se už ani nedovedeme živit plody rostoucími ve volné přírodě – ztratili jsme schopnost takto žít. Rozhodující je přitom to, že tuto závislost akceptujeme, a ještě se přitom cítíme i dobře! Nový světový řád, závislost a kontrola, na tom vůbec nemusí být nic špatného, mohou pracovat ve prospěch lidstva, což je také jejich úkolem. Ale přesto je to jakýsi druh otroctví, protože dělá z lidí nesoběstačné jedince neschopné žít přirozeně. Malé skupiny dnes už nepřežijí.

Mám zde několik zajímavých citátů, jež bych Vám rád přečetl. „Zednářství je prodchnuto významem svého cíle, jenž vrcholí v ideální, světové říši, jejímž zákonem je humanita.“
Anebo další citát:
„Zavedeme jednotnou zednářskou vládu pro celý svět s jediným neviditelným vládcem
„A když celý svět bude chrámem řádu, pak se mocní této Země dobrovolně před námi skloní a přenechají nám vládu.“
Jak si máme představit globální vládu, tento nový světový řád?
Když s otevřenýma očima a s jasnou myslí pozorujete současnou situaci ve světě, zjistíte, že nový světový řád už je vlastně zaveden. Většina lidí to však ještě nepoznala a i v budoucnu se bude řídit podle starých zvyků a vzorců chování. Nový světový řád se ukládá do postojů a přesvědčení lidí, až nakonec sami uvěří tomu, že je to jejich vlastní vnímání světa a že se sami rozhodli žít tak, jak žijí. V budoucnu tento přesvědčovací proces urychlí další události. Součástí systému nového světového řádu je téměř úplná kontrola lidí. V každodenním životě a dění musí být člověk nanejvýš pozorný a ve stavu bdělosti, aby si těchto kontrolních mechanismů vůbec všiml nebo je vnímal. Dokonce i lidé, kteří se na tvorbě tohoto systému podílejí, často netuší, že jsou také součástí programu. I společnost se změní. Všechno dosavadní bude zničeno, rozbito a korunou chaosu bude nový světový řád – pokud se tak už nestalo. V některých oblastech života a společnosti se už pevně usadil, aniž by si toho lidé všimli.

…

… Do jaké míry jste sám zapojen do nového světového řádu?
Během služby u policie jsem pracoval na bezpečnostních programech, jež jsou dnes rozšířeny po celém světě. Němci jsou totiž v celosvětovém měřítku špička v oblasti tajných služeb a špionáže. U policie v Německu máme skvěle fungující organizační struktury a systémy, jež se v nezměněné podobě používají také ve Spojených státech. A co dělají německá vojska v Jugoslávii, Afghánistánu nebo jinde na světě? Budují tam policejní organizace. Je to umění, jež dovedli k dokonalosti – vytvářejí mechanismy a struktury, které kontrolují, organizují a uspořádávají celé národy. Policejní program vytvořený v Německu funguje jako vývozní zboží pro celý svět.

Co s tím máte společného Vy?
Částečně jsem se přímo podílel na vývoji podobných mechanismů.

Jako policista?
Ano.

Nikoliv jako člen lóže?
Ne, jako člen lóže jsem s tím neměl nic společného. Jen mě překvapilo, že se mnohá setkání s vedoucími pracovníky policie konala v prostorech lóže. Tehdy jsem se nad tím nijak zvlášť nepozastavoval. Setkávali jsme se ve starobylé budově s řadou obrazů zednářských osobností a já jsem ve své naivitě ani nepomyslel na to, že rozhovory, jež se týkaly severního Německa a určitých sledování, se vždy konaly v soukromých domech nebo v budovách lóží, a ne na policejním inspektorátu, kde k tomu byl dostatek místností.
Byl jsem členem Mezinárodní policejní asociace, která je však také zednářskou organizací. Díky tomu jsem se účastnil podobných rozhovorů. Teprve na konci jsem zjistil, že po celé ty roky mě jen využívali – vybrali si mě, abych byl přítomen u určitých rozhovorů, kde jsme si vyměňovali názory, které se pak vyhodnotili.
Byl jsem a jsem i dnes pouhý nástroj. I já využívám jiné jako nástroje, aniž by o tom tito lidé sami věděli. Není na tom nic špatného. Prostě když usilujete o nějaký cíl, vyhledáte si lidi, kteří dokážou v jeho intencích kreativně myslet, bez ohledu na to, odkud tyto osoby přicházejí.

Jaký smysl má multikulturní společnost, kterou zednáři propagují?
Naším heslem je „svoboda, rovnost, bratrství“, z čehož vyplývá, že také zednářství musí být multikulturní. Na druhou stranu má zednář silné pouto ke své vlasti. My multikulturní společnost nepropagujeme, ale tolerujeme.

Jaký je na to Váš osobní názor? A co si o tom myslí jiní vysoce postavení řádoví mistři?
Na multikulturalismus nemám žádný názor a podobné postoje považuji za uměle vytvořené a pokrytecké. Cením si přátelských vztahů mezi sousedy a jiné kultury respektuji a toleruji. To je také názor některých řádových mistrů, alespoň pokud jde o rytířský řád.

Stejný názor mají všechny lóže?
Ne. Například španělské nebo italské lóže jsou zaměřené velmi nacionalisticky a žádné míšení kultur si nepřejí – podobně jako staré pruské lóže, které se nyní v Německu dostávají do popředí. Myšlenka multikulturnosti pochází hlavně z anglických a amerických lóží.

Je možné, že prvně zmiňované lóže jsou více oddané křesťanské myšlence?
Pojem „křesťanský“ nelze přesně definovat; vypovídá něco o celkovém postoji, o ctnostech, o lidskosti, příslušnosti k jistému národu, schopnosti regenerace a schopnosti řídit svět. Některé národy jsou nadřazené jiným a k nim patří severské národy. Toto přesvědčení zastávají pruské lóže, jež mají blízko k Francii a mnohem méně jsou nakloněné Anglii.

Proč má Turecko vstoupit do EU?
Aby byl ještě větší chaos.

Vural Öger, známý turecký podnikatel v cestovním ruchu, majitel německého pasu a bývalý unijní poslanec za SPD (= Sociální demokracie Německa), v roce 2004 uvedl v deníku Hürriyet: „V roce 2100 bude v Německu žít 35 milionů Turků. Počet německých obyvatel bude asi 20 milionů. (…) To, co začali Turci v roce 1529 při obléhání Vídně, dokončíme my s pomocí našich silných mužů a zdravých žen.“
Dojde k tomu?
Doufám, že ne.

Při setkání řádových mistrů, jejž jsem se zúčastnil v roce 2009, se velmi kriticky mluvilo o mladých migrantech. Představuje islám sám o sobě problém?
Nejde v o islám samotný, protože zednářství se vůči němu nijak nevyhraňuje a akceptuje jej; to se ostatně týká všech ostatních náboženských směrů. Problémem je spíše obrovské množství lidí, kteří zaplavují náš kontinent a zemi a jež nelze (a my je ani nechceme) začlenit. Mají jinou kulturu a v zásadě jsou pro naše národní povědomí, náš vývoj i to, jak pojímáme kulturu my, „nestravitelní“. Dokonce i generace již narozená v Německu je jiná než my; je ovlivněna dědictvím svých předků. Mají jinou mentalitu, jež neodpovídá tomu, co Němci považují za sounáležitou kulturu. V naší zemi i národu vždy zůstane něco cizího, ale trvale se to tolerovat nedá.

Jaký má tedy smysl a cíl směšování národů?
Nový světový řád mohou pohánět kupředu pouze stejně smýšlející lidé, kteří spolupracují. Jestliže se národy mezi sebou promísí, zhloupnou ještě víc a budou možná snadněji kontrolovatelné. Nebo budou ponechány svému osudu a promísí se později samy. Že to funguje, ukázal případ bývalé Jugoslávie. Byl to prosperující, politicky stabilní stát s úspěšnou ekonomikou. Pak tam stačilo „zasít“ semínko etnické nenávisti, načež se země sama zničila. Totéž se děje v africkém Súdánu. Není žádný problém zmanipulovat lidi tak, aby se pozabíjeli sami.

Praxe však ukazuje, že k míšení kultur nedochází. Není to ovšem zásluha Němců, ale samotných muslimských imigrantů, kteří zakazují svým dětem brát si křesťany nebo občany německého původu.
Podílejí se na tom obě strany. Turci pořádají nejrůznější akce, otevírají mešity a zvou do nich Němce, ale nabídka nebývá vyslyšena. Němec jen sotva půjde na nějakou tureckou slavnost – jednoduše proto, že kulturní rozdíly jsou příliš velké.
K míšení v Německu nedojde. Tento plán iluminátům nevyjde. Turci se nikdy nepřizpůsobí a na druhou stranu Němci je nikdy nepřijmou. Dokonce ani ve Spojených státech, jež jsou považovány za příkladnou zemi, to fungovalo jen několik desetiletí; v současné době žijí Hispánci, černoši, Číňané i bílí opět převážně odděleně.

…
http://www.anch-books.eu/2/12/tas3.html