Jsme u konce historické etapy ČR

Přestala existovat sto jednička.

Číslice označující sílu minulé i budoucí koalice fungovala jako zaklínadlo, které tu lidé slýchali několik let. Máme sto jedničku, máme nárok vládnout. Máme sto jedničku, obdarujeme církve, máme sto jedničku, vytunelujeme důchodový systém, zvedneme daně, snížíme důchody,… prostě sto jednička. Nejmenší možný rozdíl, nejmenší možná shoda. Je jedno, kdo ji tvoří a proč, důležité je, že existuje. Jenže sto jednička není a nikdy nebyla. To jen v určitých hlasováních převážil strach nad ztrátou koryta nad zájmem země. Vždy se našlo dost takových, vždy aspoň na sto jedničku. Proti Rusnokovi zcela záhadně hlasoval třeba Jiří Paroubek. I on najednou tvořil sto jedničku, která se ovšem změnila na stovku. Svatý grál nejmenšího možného rozdílu nebo nejmenší možné většiny prostě dlouhodobě nefunguje a fungovat nemůže. Úkolem politiky je usilovat o co možná nejširší konsensus a nikoli o zabarikádování se ve stojedničkové pevnosti a modlit se, aby někdo náhodou neonemocněl, neuletělo mu letadlo, nekoupili ho…

Přestala existovat strana Lidem,

která ovšem vlastně také nikdy neexistovala. To jen jedna abnormálně ambiciózní politička, po které steče úplně všechno, chtěla získat moc. V původní straně se jí to nedařilo, tak utekla. Přidali se k ní další, kterým se v Bártově špiclovském císařství také nelíbilo. Jenže ona je nepotřebovala. Sloužili jí jen jako hlasy, které zvyšovaly její vlastní váhu při vyjednáváních. Tu byla šéfka legislativní rady vlády, tu zase ministryně obrany. Ambice, moc, stále víc. Před vlastními lidmi ze strany se uzavřela, nekomunikovala. Strana prakticky neexistovala, nebylo ani jasné, kdo je a kdo není jejím členem. Před několika dny odešla poslankyně Jana Suchá. Jenže Peake už nepotřebovala nikoho a nikoho také neposlouchala. Velvyslanectví v Austrálii, post ministryně vnitra v nové vládě, o to vše se Peake údajně v posledních dnech pokoušela. Nakonec prý žádala o volitelné místo na kandidátce ODS. Byla odmítnuta. Sama říká, že to byl nějaký její vyjednavač, který k podobným požadavkům neměl mandát. Velmi podivná obhajoba. Nakonec nechala své zoufalé a zmatené ovečky zcela o samotě a odešla mimo parlament, kde vrcholil boj o Rusnokovu vládu. O jejích krocích se ostatní spolustraníci dozvěděli z televize. Strana je bez peněz, bez lídra, bez členů a za dva měsíce jsou volby. Prý si sami členové musí ujasnit, co se stranou dál, řekla první místopředsedkyně a nyní hlava strany Dagmar Navrátilová. Není těžké uhodnout, jak takové rozhodování dopadne. Strana Lidem už neexistuje.

Přestala existovat politická korupce.

Vlastně tu nikdy nebyla, to byly jen politické dealy, možná nevoňavé, ale nikoli korupční. Tento poznatek přes média do společnosti usilovně hustili pravicoví politici a po rozhodnutí Nejvyššího soudu, že v Parlamentě se může uplácet funkcemi dle libosti, je nutné brát tento názor jako fakt. Ostatně stíhání všech zkorumpovaných politiků bylo zastaveno. Jenže pokud neexistuje a neexistovala politická korupce, co se to přihodilo panu Úlehlovi a Florianovi. Prý je někdo koupil, prská Kuba, Němcová i Kalousek. Kdo a čím je koupil? V parlamentu se může cokoliv. Jestli Úlehla bude sedět za dva měsíce v dozorčí radě ČEZu, ODS bude muset být ticho. Je zajímavé vidět, jak ODS a potažmo celou pravici zlikvidovalo něco, co nikdy neexistovalo a nikdy se to nedělo.

Přestala existovat ODS jakožto pravicová strana.

Podle některých se tak stalo již po odchodu Václava Klause z jejího čela, podle jiných se tak stalo po té, co začala zvyšovat daně a ještě podle dalších se tak stalo nyní. Ti další jsou Úlehla, Florian, ale také Bém, Šťastný či Hrdlička. ODS se prý vzdálila pravicové politice, svým kořenům, Šťastný dokonce vzývá návrat Václava Klause. ODS zcela ztratila tvář. Její politický program přestal existovat, vede se tu jen zoufalý zápas o přežití každého jednotlivého dne. ODS umírá a měla umřít již dávno, protože se stala kartelem, nebo chcete li mafií, spolkem milovníků peněz, surfařů na státních zakázkách, podnikatelů s veřejnou mocí a veřejnými penězi. To není pravice, to není politika. To je jednoduše kriminalita.

Přestal existovat mýtus Miloše Zemana jakožto nadstranického politika.

Tento mýtus ovšem prakticky nikdy neexistoval, od počátku bylo jasné, že Zeman je nejsilnější figurou levice. Během kátké doby si podmanil ČSSD, rozdrtil ODS, do prachu srazil jakékoliv mocenské ambice bývalé koalice a naopak do vlády dostal hromadu svých lidí. Ze Schwarzeneberga, Němcové i Kalouska udělal pitomce, když jim zbořil tisíckrát omílanou sto jedničku. Ovládl politickou scénu a slabý parlament s tím není schopen nic dělat. Doposud byl nejsilnějším politikem na naší scéně Miroslav Kalousek. Jenže najednou se odkudsi z Vysočiny vynořil Zeman a z Kalouska si udělal hlavního soupeře. Kalousek se hodlá bránit, ale z opozičních lavic toho mnoho nezmůže. Zeman slaví drtivé vítězství, i přes rozpuštění sněmovny bude Rusnok a jeho vláda pořádat hromadné popravy ve státních podnicích ještě minimálně dva měsíce. To je spousta času.

Celá jedna politická éra končí. Změnila se naše společnost, změnila se média, změnila se policie, změnil se náš prezident. Pravicový experiment s tímto státem zřejmě na dlouhá léta skončil. Jenže za jakou cenu? Kde se zastaví Zeman? A zastaví se vůbec?

Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/matravnos/

Pravdu.cz