Vědomí je v normálním stavu tvořeno životními zkušenostmi, získanými v průběhu jednoho života, a obvyklou duševní činností člověka. Nadvědomí v sobě zahrnuje jednak životní zkušenosti získané člověkem během všech jeho minulých životů a jednak speciální duševní činnost. Oblast nadvědomí je většinou zablokovaná, a proto se nadvědomí aktivně projevuje ve spánku a v některých výjimečných situacích. Situace v oblasti podvědomí je poněkud složitější. Podvědomí představuje souhrn informačních a energetických programů, které vytvořili lidé ve svém obvyklém vědomí, ale zapomněli na ně. Jsou to nevědomé momenty ve strukturách “mimo vědomé formy života” (duše). Vědomí v normálním stavu tyto programy nevnímá, avšak určitým způsobem je jimi ovlivněno. Do podvědomí se též vlévají silné emocionální prožitky, ukládají se zde programy, které vytvořili rodiče. Odtud se pak mohou dostat zpět do vědomí a zasáhnout do jeho činnosti. Tyto prožitky se aktivují podobnými myšlenkami, emocemi, náladou a nutí pak člověka k určitým krokům.

.
Úroveň vědomé agrese člověka je velmi nízká, kdežto nevědomá agrese je naopak vysoká. Člověk ví, že se na jiného člověka nemá zlobit, nemá ho nenávidět ani mu nemá ubližovat, proto je jeho vnější chování zdrženlivé. Zato ve svém nitru se dokáže rozzlobit pro každou hloupost. Takovýto člověk nám připomíná dřímající vulkán: jen se ho dotknout a on vybuchne. Ve svých projevech nemá žádné zábrany ani tehdy, ocitne-li se ve středu pozornosti. Nedokáže ovládnout sebe sama a po bouřlivém výstupu je velmi udiven svým špatným chováním. Tento příklad je názornou ukázkou, jak minulé životní zkušenosti vytvořily silné struktury nevědomé agrese, které zničily charakterové rysy člověka a narušily pole komunikace.
Parametry duše ukazují, zda je člověk schopen dosáhnout vzestupu. Čím vyšší tyto parametry jsou, tím silněji je člověk spojen se životodárnými kosmickými strukturami a tím lepší bude jeho osud a zdraví (není důvod, aby člověk byl vůbec nemocný).

.

Takový člověk je šťastný a je ochráněn před nejrůznějšími událostmi. Parametry lásky ukazují, že daný člověk má rád život, který ho obklopuje, že je otevřený a připravený na komunikaci se světem. Jsou to zpravidla rozumní lidé, jež mají nejrůznější duchovní schopnosti, jsou laskaví, vnímaví a mají cit pro spravedlnost. Komunikace s takovými lidmi je velmi příjemná, neboť nikoho neurazí, své informace sdělují jemnou a nenásilnou a kultivovanou formou, a dokonce mívají i léčitelské schopnosti. Parametry agrese (vědomé i nevědomé) jsou zase důkazem toho, že se člověk izoloval od tvořivé božské síly Vesmíru, a že mu tyto parametry odebraly životní energii, již pak musí získávat od jiných lidí, a že jeho organizmus zničily patologické programy a různé nemoci. Agresivní lidé se nechtějí sblížit a přijmout božský princip. Převládá v nich egoizmus a často trpí nemocemi jater a žlučníku, neboť jsou stále podráždění. Jiní jsou lidé, kteří směřují ke Světlu. Nezištně milují lidi ve svém okolí, přírodu a málokdy se rozzlobí. Jejich vztah k životu je stabilní, bez výkyvů (velmi dobře zvládají různé životní situace), jejich osud je příjemný a těší se dobrému zdraví.

Myšlenky, které člověk vyprodukuje, fungují v příčinném těle jako vyslané vibrace a určité myšlenkové obrazy. Jakmile tyto vibrace a myšlenkové obrazy provedou zápis v našem příčinném těle a zanechají zde stopu, okamžitě se dostávají také do kroniky Ákáši. Na této prostorové úrovni existuje obrovský objem myšlenkového materiálu. I když se myšlenkové obrazy volně šíří v prostoru, nemůžeme je postřehnout, protože jsou stále pevně spojené se zdrojem, který je vytvořil. Jakmile se vibrace a myšlenkové obrazy dostanou do kroniky Ákáši, začnou se pohybovat stejným směrem. Proudí ze světa jemnohmotných energií do fyzického hmotného světa. Stejný proces probíhá i v organizmu člověka. Nejdříve vznikne myšlenka nebo pocit, dále následuje příkaz k činnosti a nakonec dojde k fyzické činnosti. Tak dochází k jevu, kdy myšlenka, kterou člověk vyslal, má stejnou sílu jako konkrétní čin. (O tom také kázal Ježíš: “Já vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” a dále “I to špatné, co z úst vychází, špatné myšlenky, křivá svědectví, urážky, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.” Pojem srdce je zde chápán jako vědomí člověka.

.
Vibrace a myšlenkové obrazy mají jednu důležitou a zásadní vlastnost: dokážou se spojit s podobným jevem (efekt rezonance). Co to znamená? Vibrace a myšlenkové obrazy rezonují s podobnými zápisy v příčinném těle člověka a nutí ho, aby provedl určitý skutek. Prostřednictvím tohoto skutku se pak vibrace a myšlenkové obrazy realizují v trojrozměrném, fyzickém světě. Proto někdy dochází k tomu, že konkrétní myšlenka se v určitých situacích nerealizuje skrze člověka, který ji vyslal, ale realizuje se skrze jiného člověka, u něhož “přetekl pohár” s podobnými frekvencemi a myšlenkami. Důležité je pochopit, že vibrace a myšlenkové obrazy se nemohou realizovat jen tak, z ničeho nic, ale že potřebují šiřitele, jímž může být ve fyzickém světě pouze člověk.

.
Mechanizmus karmy pak probíhá následujícím způsobem. Jakmile vznikne myšlenka, vytvoří se vibrace a myšlenkový obraz se začne pohybovat a projevovat v kronice Ákáše. Zde se nemůže jen tak ztratit. Projeví se buď určitým následkem, nebo ji musíme pochopit a následně zpracovat. V “kronice Ákáše” se myšlenka spojuje a rezonuje s jinými vibracemi a účinkuje v prostoru. Mezi člověkem a myšlenkou vzniká v kronice Ákáše zvláštní spojení, které vede ke změně normálních charakteristik prostoru a času, a to jak v nitru člověka, tak i v jeho okolí. Toto pak vede ke změně fyzikálních vlastností hmoty. Vzniká takzvaný mikrovánek, který může hmotu zředit, nebo zhustit. Mikrovánek je vlastně kanál, v němž proudí energie potřebná k tomu, aby se vyvinula z myšlenky – příčina. Odtud pochází citace: “Co zaseješ, to také sklidíš.” To znamená, že myšlenkové procesy, které mají různé vlastnosti, vytvářejí na úrovni fyzické existence také různé události. Člověk v průběhu svého života “zaseje” mnoho myšlenek a příčin (mikrovánků), které ho nakonec omotají jako pavučina. Tyto “pavučiny” tvarují určitým způsobem jeho prostor. Člověk tak získává v nově vytvořených podmínkách zpět to, co “zasel” během svého života i ve svých předcházejících životech. Prostřednictvím jednotlivých lekcí postupně pochopí. Když překoná svou nevědomost a vyřeší své problémy, tak se dostane na vyšší úroveň svého vývoje. Pokud ale člověk nepochopí smysl a dopad situací, do kterých byl uvržen a stále prohlubuje problémy svým odporem a nepřijetím, bude vše muset překonat později, ale už mnohem obtížněji a bolestněji.

Vesmír dává pořádným a bere lajdákům. Člověk je před Vesmírem zodpovědný za to, jak využil svůj život a směřoval svoji duši, jak naložil se svým vědomím, jak se staral o svoje tělo a jaký vztah měl k ostatním bytostem a místu, kde žil. Jestliže člověk postupuje u všeho, co bylo uvedeno, nesprávným způsobem, dopouští se nesprávného jednání, “hříchu”, který zasévá semínka příčiny do příčinného těla člověka a do kroniky Ákáši začnou proudit následky. Tyto následky postupně dozrávají a později se vracejí k člověku, který je zapříčinil, v podobě určitých životních událostí. Lidé, kteří si v průběhu svého života neuvědomili, že jsou duchovními bytostmi, a že by tedy měli duchovní předpoklady rozvíjet, a tím se zdokonalovat, často bohužel své duchovní schopnosti využívají naopak jen k posílení svého vlivu na Zemi a hromadění majetku. Lidé ale jsou duchovní bytosti a na této úrovni jsou si všichni lidé rovni a jsou navzájem nezávislí. Nepotřebujeme až tak moc hmotné vlastnictví, neboť je brzdou našeho duchovního vývoje. Veškeré své úsilí bychom měli vkládat, kromě pořízení vlastnictví nezbytného k životu na Zemi, hlavně do vlastního duchovního rozvoje, ale také do duchovního rozvoje svých bližních. Potom se smrt pro nás stane příjemným zrozením v duchovním světě.

.
Lidé začali využívat svůj rozum k povyšování se nad ostatní a používali k tomu hmotná kriteria, například jakou výměru mají jejich pozemky, kolik kusů dobytka vlastní, kolik mají nemovitostí, jaký dosáhli ekonomický růst, kolik mají diplomů nebo jaké množství peněz nahromadili. K uchování svého majetku potřebovali sluhy a zbraně a k předávání svého “bohatství” potřebovali dědice. Takový člověk zahalil svůj rozum do pozemské všednosti a vůbec se nesnažil o duchovní zdokonalení. Když se přiblížil okamžik smrti, pochopil, že hmotné statky musí zanechat na Zemi. Polekal se, neboť si uvědomil, že jeho život neměl prakticky žádný vyšší smysl. Pokud ale člověk žije skutečně duchovním životem, pak využívá i svůj rozum k vytváření pozitivní karmy. Naopak člověk, kterého okouzlil hmotný svět, “zasévá” negativní karmu nejen sobě, ale často i jiným lidem.

.
Materiální nerovnost rodí duševní chaos, nespokojenost a volání po spravedlnosti. Protože nemajetných lidí je na planetě velké množství, jejich myšlenky zaplavují kroniku Ákášu. Tyto myšlenky podle zákona podobnosti pak ovlivňují ty jedince, kteří nejsou spokojeni se svými hmotnými podmínkami. Vznik soukromého vlastnictví tak na Zemi zapříčiňuje, za podpory archontských temných sil, všechny války a násilí. Lidem je skrýváno, co je příčinou zla kolem nich a také si nechtějí uvědomovat, v čem dělají největší chybu. Proto se lekce, kterým se mají naučit, objevují stále v daleko tvrdší a nelítostnější podobě. Války, teroristické útoky, havárie v průmyslových podnicích, nešťastné případy zdánlivě “nevinných” lidí jsou plody příčin, jež byly zasety již dříve. Lidstvo stále nechápe skrytou ničivou sílu umělé inteligence a vědeckotechnického pokroku, a proto se lekce opakují stále v masovější a krutější podobě.
Také rozdělování lidí podle povolání a profesí vedlo k vytvoření nepřirozeného jevu, který je škodlivý. Člověk se začal vzdalovat nejen přírodě a životu, ale přestal být vědomým člověkem a přestal se zabývat svým hlavním duchovním posláním. Profesionální činnost značně omezila jeho život a jeho možnosti. .

.Člověk se změnil v ustrašenou, nesamostatnou a závislou bytost, která kromě své profese vlastně nic nezná a neumí. Jestliže v tomto nepřirozeném a umělém světě lidí vznikne nějaká porucha, jež se projeví ekonomickou krizí či novým politickým kurzem, pak se tento jev okamžitě rozšíří jako živelná pohroma po celém světě. Lidem již byla natolik vzata jejich přirozená a skutečná podstata, že se pro ně harmonická láskyplná realita stala nenormálním jevem. Nejdůležitější pro člověka je vědomí, rozum a teprve potom ruce. Člověk musí znovu získat nad sebou kontrolu, rozvinout své přirozené duchovní schopnosti a uplatnit poznatky, před ním neustále a dlouho skrývané. Jen tak získá opět zpět řadu pro nás dnes “nadpřirozených” schopností, kterými jsme dříve normálně disponovali. Přestane ničit Zemi a začne s ní i s celým Vesmírem žít zcela přirozeně v souladu.

Komerční masmédia (noviny, časopisy, rádio, televize a film) záměrně zveřejňují a vysílají negativní a násilné informace a prakticky je rozšiřují i do nejvzdálenějších míst naší planety. Tyto informace se však v 99,9 % případů neztotožňují s duchovním vzorem člověka a nepodporují jeho růst. Pokud se s některými negativními informacemi ztotožníme (například prostřednictvím mainstreamových zpráv, agresivních filmů nebo komerčních seriálů), začnou měnit naše vědomí a do kroniky Ákáši se dostanou myšlenky krutosti, rozvratu, chtivosti, zvráceností, sexuálních úchylek a jiných nízkofrekvenčních negací a špatností. Vlivem zhlédnutých obrazů si člověk vytváří svoji realitu a životní styl, který ho bude stále více vzdalovat od normální evoluční cesty jeho vývoje.

.
Není náhodné, že se člověk narodí na určitém místě planety, v určitém národě a v určité rodině, kde hraje svoji nezastupitelnou roli. Právě na tomto místě je povinen postarat se o Zemi, realizovat svoje lidské vlastnosti, zpracovat svoji karmu a rozvinout svou zanedbanou duchovnost. Zvrácená podpora “uprchlictví” tak pracuje přesně opačně proti skutečným zájmům lidstva. Život člověka připomíná podobný život buňky v organizmu. Každá z nich pracuje individuálně pro obecné blaho na svém přirozeném místě. Tím docházíme k zajímavému závěru: jestliže se lidé z různých zemí a lidé různých ras budou zabývat vlastním duchovním růstem ve svém rodišti, mohou, aniž by se navzájem setkávali, společným úsilím oduševnit svůj univerzální domov, planetu Zemi a pomoci společnému evolučnímu vzestupu.

.
Lidstvo svírá vnucovaná orientace na hmotné bohatství a tím dochází k postupnému narušení přirozeného způsobu života, zvyků a tradic. Plno lidí zůstalo bez vlastních rodových kořenů, často jsou nuceni a naváděni k tomu, aby začali měnit své životní podmínky, hledali jinou zemi, jiné bydliště, rodinu, příbuzné, názory i víru. Je to organizovaná provokace temných sil, které se snaží takto vyprovokovat celoplanetární karmické síly, stejně jako když se neustále snaží vyvolávat válečné konflikty. Nyní sklízíme následky toho, že lidé museli odstoupit od svých skutečných tradic, zvyků i svého způsobu života. Mnozí prožívají velké zklamání na nejrůznějších úrovních, od všedního života až po mezistátní úroveň.
Lidem je podsouvána mylná představa o smyslu života, štěstí a úspěchu a jsou velmi dlouho masírováni kapitalistickou archontskou propagandou, že za peníze lze koupit úplně všechno. Tato situace zhoršuje jak ekologii v kronice Ákáše, tak i obecnou ekologii na planetě Zemi. Podsunutá zvrácená cesta vývoje je univerzálním hříchem lidstva, proti kterému je nutno se postavit a na své úrovni takovou cestu odmítnout.

.
Jedním z nejtěžších hříchů člověka je nesprávné využití vlastní duše. Jestliže člověk prodává svoji duši, hazarduje s ní, nebo ji dokonce ztratí, dopustí se velmi závažného hříchu. Lidskou duši je možné z karmického hlediska posuzovat jako energetický útvar, který slouží k dosažení nejrůznějších cílů. Velký hřích vzniká tehdy, jestliže člověk podlehne pokušení a zneužije svoji duši pro negativní cíle. Dalším závažným hříchem je odejmutí duše jiné bytosti, zvláště pak člověku. Tímto činem dotyčný narušuje normální činnost životního proudu a bude za něj tvrdě platit. K nemalým hříchům řadíme také špatnou péči o živé duše, zvláště o duše svých bližních a nemohoucích příbuzných. Je potřeba si také uvědomit to, že temné archontí síly nepáchají zlo přímo, protože jsou si velmi dobře vědomi karmických zákonů, ale vmanipulovávají do této role nevědomé a ovládané lidské bytosti, které tuto špinavou práci odvádí za ně a vůbec si neuvědomují, jaké karmické následky za to později ponesou. Čím je úmysl člověka ušlechtilejší, lepší a potřebnější, tím více možností se před ním otevírá. Vesmír aktivizuje pro každý záměr člověka vhodné síly, a tak připravuje vhodnou půdu k jeho realizaci. I v kronice Ákáše se vytváří konkrétní pole, které je připravené k realizaci zamýšleného plánu.

.
Člověk by měl v průběhu svého života vykonávat nejen prospěšnou práci pro Zemi, ale měl by stále stoupat výše po frekvenčním schodišti, které ho přivede k duchovnímu osvícení. Pokud ale člověk obětuje svůj život lživým a egoistickým záměrům, dojde u něj k dalšímu karmickému zatížení a on svou duchovní evoluční lekci nezvládne.