Papež František kritizuje kapitalismus. V Británii střední vrstva touží po levicových opatřeních. Ale hlavní výzvy budoucnosti se zřejmě netýkají marxismu-leninismu.
Nějak se nám vrací marxismus. Aspoň jako slovo. Během několika dnů jsem koncem roku 2013 narazil na dva články, kde hrálo hlavní roli slovo „marxismus“. Jeden článek („Papež František: ten chlápek marxista“) v tomto magazínu upozornil na kritiku kapitalismu, kterou provozuje nový papež a druhý v Lidových novinách s názvem „Rudá v Anglii“ se důkladně zamýšlí nad levicovými tendencemi v současné Británii.
V čem se Marx mýlil
Co se vlastně skrývá pod pojmem „marxismus“? Vzpomínám si, že i pro mě to byl v 70. a 80. létech jaksi záhadný pojem, přestože jsem žil celý život v reálném produktu této teorie. Zajímalo mě tehdy, co Karl Marx říkal doopravdy a v čem se spletl.
A tak jsem jednou usedl do studovny a začal listovat v Sebraných spisech. V ekonomických analýzách měl – možná – Marx pravdu – ve své době. Ale nemohl tušit, kam se svět bude dál vyvíjet, zejména v oblasti vědy a technologií. A co ho vůbec nezajímalo, byla psychologie, nezajímala ho duše člověka. Byl to prostě ekonom a fantasta se spasitelskými sklony.
Jeho analýza dějin vypadala na pohled nezpochybnitelně – antagonistické třídy jsou tu stále, bohatí a chudí, vykořisťovatelé vykořisťují vykořisťované, měl to ekonomicky vyfutrované. Ale jeho nápad násilně (!) založit spravedlivou beztřídní společnost, byl hodně nebezpečný a mylný. A co víc „vědecký“ socialismus nebyl produktivní.
Ne, ne, mýlil ses, Karle Marxi, člověk má v sobě hluboce uloženou touhu po svobodě a tvoje diktatura proletariátu se lidem většinou nelíbí a nebude líbit. Lidé také budou pořád chtít něco vlastnit, člověk chce být bohatý/mít se dobře – ta touha se jen tak nezruší nějakým dekretem. Touhy po bohatství a svobodě jsou zdá se nějak zásadně vloženy do základů lidské psychiky a nejde ji eliminovat. Tím jsem se studiem marxismu-leninismu skončil. Vývoj mi potvrdil můj amatérský odhad – asi tak za 10 let od mého studia Sebraných spisů se „to“ zhroutilo. Ovšem s výjimkou Číny, tam šli na to fikaně. (O KLDR nemluvě.)
Je papež marxista?
Jakýsi americký rozhlasový komentátor nazval nového papeže marxistou. Co vlastně hlásá papež František? Je opravdu marxista, když chce, aby chudí nebyli tak chudí a aby je systém bral jako lidi nikoli jako „odpad“? Pouhý zájem o chudé a vybízení k „mravnosti“ nemá s marxismem nic společného a Lenin, který věřil jen v násilí, by se Františkovi kvůli jeho naivitě vysmál, Lenin byl pragmatik (stejně jako Stalin).
Papež František řekl to, co si myslí velká část západního světa. A možná je jediný, jehož hlas je slyšet… | Papež František: ten chlápek marxista >>>
Papežova „Apoštolskou exhortace“, která byla vydána koncem roku 2013, diagnostikuje přiléhavě současný ekonomický systém.
- Nerovnost je stále zřetelnější. Je třeba bojovat o přežití a často se přežívá s malou důstojností.
- Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího, kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány: jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží.
- Někteří dosud hájí teorii „trickledown“ (padající kapky)předpokládající, že každý ekonomický růst favorizovaný volným trhem dokáže sám o sobě vyprodukovat ve světě větší rovnost a sociální inkluzi. Toto mínění, které nikdy nebylo potvrzeno fakty, vyjadřuje naivní a neotesanou důvěru v dobrotu těch, kteří mají ekonomickou moc, a v sakralizované mechanismy panujícího ekonomického systému. Vyřazení mezitím stále čekají.
- Kvůli udržení životního stylu, který druhé vyřazuje, anebo kvůli nadšení pro tento egoistický ideál, rozvinula se globalizace lhostejnosti.
- Přibývá rozvětvená korupce a egoistické daňové úniky, které nabyly globálních dimenzí. Touha po moci a majetku nezná mezí.“
Americký rozhlasový komentátor a „bavič“ Rush Limbaugh papežovo prohlášení označil za „čistý marxismus“. Jenomže kritika systému z hlediska morálního imperativu solidarizovat se s chudými není marxismus. Limbaugh použil nebezpečnou myšlenkovou zkratku – „když je někdo proti Wall Streetu, je marxista“ , to je jako – „když je někdo proti USA, je terorista“.
Proč Angličanům nevadí marxismus?
Anastázie Harris, autorka článku „Rudá v Anglii“, popisuje, že Británie je stále plná levicových intelektuálů, kterým se zalíbil Marx a nikomu to nevadí, naopak jsou prý zváni do debat i na univerzitní úrovni, přestože hlásit se k rasismu nebo k fašismu je tabu.
A uvádí příklady: labourista Eb Miliband chce prosadit státní kontrolu neustále rostoucích energií; v Anglii rostoucí rozdíl mezi nejlépe a nejhůře placenými občany rozpoutal debatu o nestoudně přemrštěných platech manažerů aj.
Autorka má pro levicové názory některých Britů vysvětlení: střední třída si zvykla na život nad poměry a nechce se jí šetřit. Britové chtějí zpátky materiální zaopatření, zadlužili se, aby dotovali svůj život nad poměry, ale v poslední době „středostavovská nadřazenost vzala rychle za své“ – není si kde půjčit. A proto se místní střední třída vrací k Marxovým pojmům, jako je nadhodnota, nespravedlivé přerozdělování prostředků a nebezpečné kumulování kapitálu. Angličani ze střední vrstvy si nechtějí připustit, že „všichni budeme muset drasticky snížit své materiální nároky“, píše Harrisová.
Hledání nových cest
Co k tomu dodat? Je pozoruhodné, jak jsou napříč Evropou problémy chudnoucích zemí stejné. Ale chudnoucí Američan a Angličan střední třídy je něco jiného než chudnoucí Čech, Slovák nebo dokonce Bulhar. Zatímco první si místo dvou aut nechá jedno, chuďas ze středo-východní Evropy začíná bojovat o holé přežití – pokud ještě udělá tu chybu, že si na sebe poštve státní exekutory, má velký problém.
Když papež František kritizuje globální kapitalismus, myslí asi více na Latinskou Ameriku nebo Afriku. Češi se mají pořád ještě docela dobře, byť některé vrstvy – jako dlouhodobě nezaměstnaní nebo nemocní, chudší rodiny s dětmi nebo důchodci bez vedlejších příjmů – jsou opravdu existenčně ohrožené.
Egoismus a solidarita. Sobecký gen a pomoc bližnímu, který měl smůlu, dvě prastaré lidské tendence. Nic se nemění, pořád to jede dál. Ale solidarita ještě neznamená marxismus, marxismus je násilné sociální inženýrství, kde jedinec nemá žádný význam. Levicová kritika současného ekonomického systému není kacířství, je to hledání nových cest v neustále se vyvíjející společnosti. Zastánci neoliberalismu by byli rádi, kdyby jejich pohled na svět byl prohlášen za posvátný, ale je to jen – názor skupiny lidí.
Odepsané slovo marxismus se logicky vrací na scénu, protože po ruce není žádný jiný vhodný recept, jak zastavit pomaloučké potápění (zejména evropského) Titaniku. Ale dnes nestojíme před dilematem: revoluce, nebo bída. Čína, Rusko, Indie, Brazílie jsou ekonomicky na vzestupu. Kritizuje tam někdo kapitalismus? Sotva, spíše naopak.
Zdá se, že hlavní volba 21. století nebude – kapitalismus, nebo marxismus, ale bude třeba hledat nové cesty, jak uniknout novým „drakům“: touze některých globálních skupin po světovládě, hrozbě velkého válečného konfliktu a ekonomického zotročení části populace, o populační explozi spojené s pokračujícím ničením planety ani nemluvě.
