Ježíšova zmrtvýchvstání

Křesťané věří, že Kristus zemřel na kříži, aby spasil lidstvo, nekřesťané zas soudí, že jen moc mluvil, což bývá smrtelné poměrně často. Jsou ale i tací, podle nichž Ježíš kruté ukřižování přežil – ne proto, aby se po zázraku zmrtvýchvstání odebral ke svému nebeskému Otci, ale jako obyčejný emigrant z masa a kostí. Dokonce se pak prý stačil rozvést a mít děti.

 “Není ho tu, neboť vstal jest,” řekl anděl Marii a Marii Magdaleně, když pár dní po popravě hledaly v hrobce tělo Ježíše Krista. “Rychle jdouce, povězte učedníkům jeho, že vstal z mrtvých. Předchází vás do Galileje, tam jej uzříte.”

Tak popisuje podivné události následující údajnou Ježíšovu smrt Evangelium svatého Matouše (Matouš, 28:7,7).

Ukradené tělo

Další pokračování Matoušova příběhu má všechny prvky napínavého dobrodružného románu. Zpráva o tom, že Ježíšovo tělo z hrobky zmizelo, se samozřejmě rozkřikla. Zatímco první křesťané se radostně chystali v Galilei opět spatřit svého učitele, i jeho ideologičtí nepřátelé cítili nutnost reagovat.

Rozhlásili proto, že mrtvolu ukradli sami Kristovi učedníci. Ti podle nich podplatili stráže a zmocnili se jí, aby zmírnili propagandistický debakl, kterým ukřižování zdánlivě bylo: Boží syn zemřel jako kterýkoliv jiný delikvent a zcela nebožsky při tom trpěl.

obr: Ukřižování Ježíše Krista na biblické ilustraci z 19. století od Gustava Dorého

Matouš bezelstně říká, že pro většinu obyvatel Palestiny tím Ježíšův příběh skončil: “I rozhlášeno jest slovo to (tedy příběh o podplacených strážích a odcizeném těle) u Židů až do dnešního dne.”

Pro křesťany ale má pokračování. Tvrdí, že Ježíš se jedenáctý den po své popravě v Galilei opravdu objevil a svým učedníkům řekl: “Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi.” (Matouš, 28:18). Svatý Lukáš pak ještě dodal, že “vzat jest do nebe a sedí po pravici Boží.” (Lukáš, 15:19).

Židovská a křesťanská verze tedy jsou navzájem v naprostém protikladu – není možné být mrtvý (byť pak jako mrtvola ukradený) a současně si povídat se svými žáky. Možné východisko z tohoto rozporu nabízí Korán: muslimové Ježíše vnímají jako váženého proroka a hlasatele Božího slova, který ukřižování přežil. Detaily se ale Korán nezabývá.

Existují nějaké důkazy? 

Indická anabáze

V kašmírském městě Šrínagar je na okraji muslimského hřbitova Rauzabal malý domek ukrývající ostatky muže jménem Júsa Asaf. Má to být jméno, pod nímž Ježíš žil a kázal v Asii po svém úniku z Palestiny. V Kašmíru údajně požíval velké úcty a jeho tělo má ležet v sarkofágu po podlahou budovy. Ověřit to ale nejde, protože získat povolení k detailnímu archeologickému průzkumu není možné.

 obr: Marie a Marie Magdalena našly hrobku prázdnou. Tělo zmizelo…

Německý spisovatel a učitel náboženství Holger Kersen (nar. 1951), si dal práci, aby zmapoval stopy Kristova dalšího údajného působení po ukřižování, zejména staré texty, které se údajně našly v buddhistických klášterech. V několika knihách (Jesus lebte in Inden, Das Jesus Komplot a Jesus starb nicht am Kreutz) pak popsal jeho východní anabázi.

Podle Kerstena Ježíš tajně opustil Palestinu společně s apoštolem Tomášem a svou matkou Marií. Ta zemřela u osady Mari poblíž dnešního Islámábádu v Pákistánu, kde se má dodnes nacházet její hrob. Naproti tomu Ježíš procestoval Persii a velkou část Indie, aby se nakonec usadil v Kašmíru.

Kersten také vysvětluje, proč to Ježíše táhlo do Indie. V biblických Evangeliích zcela chybí údaje o jeho životě mezi dvanáctým a třicátým rokem života. Tajemství této mezery vzrušuje řadu badatelů – a německý autor patří k těm, kdo věří, že Kristus v tomto období svého života pobýval v Indii, nejspíš v některém z tamních klášterů.

Ježíš a Budha

Mezi křesťanstvím a staroindickými myšlenkovými proudy skutečně existují některé překvapující podobnosti. Hinduisté například uctívají jakousi obdobu Svaté trojice, božskou triádu Brahma, Višna, Šiva. Zatímco na scéně Evangelií se objevuje třicetiletý Kristus, devětadvacetiletý Budha prožívá své odvrácení od přepychu a bezstarostného života. Kristus stejně jako Budha rozbíjeli bariéry mezi sociálními vrstvami/kastami a hlásali, že cesta k vysvobození vede přes překonání zla v sobě.

 obr: “Oni pak domnívali se, že ducha viděli. I dí jim? Co strašíte? Vizte nohy mé i ruce mé, já zajisté jsme ten…Máte-li tu co k jídlu?”

Lukáš, 24:37-41

 Ještě nápadnější podobnost mezi indickými myšlenkovými směry a raným křesťanstvím se objevila po nalezení některých tzv. novozákonních apokryfů. Jde většinou o texty stejně staré jako texty Nového zákona a obsahující obvykle také popis skutků Ježíše Krista a apoštolů.

Do Bible však nebyly zařazeny – ze zjevně ideologických důvodů. Většina totiž odráží pohled na svět takzvaných gnostiků, křesťanského směru z prvních staletí našeho letopočtu, který byl oficiální církví pronásledován a ve 4. stol. n. l. definitivně potlačen.

Řecké slovo “gnose” znamená poznání. Gnostikové totiž tvrdili, že k Bohu se nelze přiblížit slepou vírou (a už vůbec ne posloucháním náboženských autorit), ale osobním poznáním, intimním prožitkem Jeho přítomnosti. Hlásali potřebu vlastní mystické zkušenosti a v některých ohledech tak byli blíž právě buddhismu než současnému křesťanství. Některé novozákonní apokryfy (například Tomášovo evangelium zachycující údajné výroky Ježíše Krista) jakoby naznačují, že sám Ježíš byl ve skutečnosti gnostik.

Spiknutí pod křížem

Zastánci teorie o indickém pobytu Ježíše Krista v tom vidí silnou indicii pro své tvrzení. A také vysvětlení, proč ho to do Indie táhlo zpět, když jeho působení v Palestině skončilo na kříži: vracel se ke svým učitelům…

Velký problém hypotézy o Ježíši působícím po ukřižování v Indii však představuje samotná poprava. Její zastánci obvykle naznačují, že existovalo jakési spiknutí, díky kterému Kristus krutý trest přežil, snad díky jakési droze, která ho uvedla do stavu navenek podobnému smrti.

Mohlo se to stát například právě v této chvíli: “”A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával mu pít…” (Marek, 15:36).

obr: Dogma o zmrtvýchvstání je pro mnohé základem křesťanské víry. Ve skutečnosti je důležité jen to, co Ježíš kázal

Největší oporu pro své tvrzení vidí v té části Evangelia svatého Marka, která popisuje události těsně po Ježíšově smrti na kříži:  ” Josef z Arimatie… vešel k Pilátovi (tedy k římskému prefektovi a nejvyššímu představiteli moci) a prosil za tělo Ježíšovo. Pilát pak podivil se, již -li byl umřel. A povolav centuriona, otázal se, dávno-li umřel. A zvěděv od centuriona, dal tělo Josefovi.” (Marek, 15:43-45).

Jinými slovy, Ježíš byl zřejmě prohlášen za mrtvého mnohem dřív, než odsouzenci na kříži obvykle umírali. Dá se to tedy vykládat i tak, že Pilát byl buď obelstěn – nebo podplacen.

Potíž je v tom, že i kdyby byl Ježíš na kříž “jen” po bičování přibit hřeby a pak rychle sňat, stejně by nebyl ve stavu, aby se už za pár dní potloukal kolem Jeruzaléma a mluvil ke svým žákům. Ve skutečnosti by nejspíš zbytek život nemohl chodit vůbec. Příznivci alternativní historie proto soudí, že byl na kříž ve skutečnosti pouze přivázán – nebo že tam místo něj přitloukli někoho jiného.

Rozvedený Spasitel

Zastánkyní teorie spiknutí pod křížem je například australská autorka literatury faktu Barbara Thiering (nar. 1930). Ta ve svých knihách čerpá ze spisů židovské sekty esejců nalezených roku 1947 v jedné jeskyni u Mrtvého moře (tzv. kumránské svitky, nebo svitky od Mrtvého moře) a pocházejících právě z počátku našeho letopočtu. Tvrdí, že osoba, popisovaná v těchto spisech jako Muž lži (nebo také Lživý kněz) byl vlastně Ježíš. Ten podle ní vedl docela pestrý život: oženil se, rozvedl, po útěku z Palestiny znovu oženil a měl děti.

Teorie o údajném pozemském životě Ježíše po ukřižování mají i další podoby. Roku 1997 se v Řecku dostali před soud za urážku náboženství dva novináři, kteří tvrdili, že Kristus žil v Egyptě s Marií Magdalenou. Roku 2005 se režisér James Cameron, známý především Titanicem a Avatarem podílel na pátrání po jeruzalémské hrobce, v níž měla spočívat manželská dvojice Ježíš a Marie Magdalena – a možná i jejich syn. Výsledkem byl dokument Lost Thomb of Jesus určený pro Discovery Channel. Pátrání však nedalo jednoznačné výsledky. Většina křesťanů podobné interpretace příběhu Ježíše Krista odmítá jako rouhání, protože zmrtvýchvstání patří k základním dogmatům víry. Ve skutečnosti je však důležitější to, co Ježíš učil, než to, jak a kdy zemřel.

Jan A. Novák 

Psáno pro Hospodářské noviny

Převzato: http://www.novakoviny.eu/archiv/zahady/801-jezis-kristus-zmrtvychvstaniy